Coby jen odraz
                                                           slunečné záře,
                                   luny svit umocnil
                                                      smutek mé tváře.
                                   Vzhlížejíc k nebesům,
                                                         marně se ptám:
                                   "Kdepak tě Lásko,
                                                      kdepak tě mám?"

                                   Samotou zaskočen
                                                   rmoutím se - trpím,
                                   v noci pak často
                                                      bývá mi do pláče.
                                   "Scházíš mi Lásko"
                                              šeptávám do prázdna,
                                   vnímajíc dotyk
                                                  chladného polštáře.

                                         složeno 23. 12. 1999