příběh

Ráno jsem se probudila
s dvěma zlatými klíčky v ruce
tělo bílé a mrštné jako oliheň
s dvěma mléčnými nádržkami
- ne, nebyly od nich.
Klíčky, to zhmotněné snění
byly ode dvěří
které jsem nestihla otevřít.

Co bylo za nimi?
Velký sál
tavený slunečním světlem,
mnišská cela
s pultem a olbřímí knihou,
přivázanou na řetěze,
možná ne místnost
ale zahrada a uprostřed ní
lože z listí.

Kolik budu muset prosnít,
než se k nim zase dostanu?
Předčasně probuzena,
bude mi narůstat sbírka
těch výplní klíčových dírek.        
O kopu zlata nestojím,
chci brát za kliku,
překročit práh,
- a už se nevracet...