noční part

úsvit se vydal na lov líně

v měsíčních hodinách

noc zaklíněmých slov

/s kyvadly smyslu mátožně tížících/

samota hozená do zrcadlové síně

láme si vaz a průzrační

tím tikotem i někdo jiný

z kadlubu tmy

obratně utvářel

falešným mincím druhé strany

až znehybněly misky vah

mé tělo, můj sen, můj prach

můj naivní sonet

nad stínem panny orel kroužící

na propálených křídlech komet

kde bludné kameny nebeských drah

dopadly krajině bezděčně do tváře