Po roce

Už to bude rok, co jsem psala naposledy.
Není o čem?
Ale jo, mám toho spousty.
Jen už to není o víně a chlapech.
O těch, kteří mě nechytli za srdce. Se kterýma jsem si užila a šla dál.
Nebo nahodila naučenej úsměv a dělala, že všechno zvládám.

Že bych žila tu svoji pohádku?
Ale jo, vlastně jo, ikdyž se občas mraky přeženou.
Jsem zamilovaná, pořád …
Vařím, peču, umývám okna, zútulňuju domeček.
Fotky, knížky, rámečky, svíčky, fotky jeho dětí, prostírání na stole.
Cítím se tu jako doma.
Když jsem sem přišla, bylo to tady tak studený.
Nikde nic. Police, háčky na utěrky. Drobnosti, který mi chyběly.
Vrtáš mi police, ikdyž trošku zuříš – gesto je úžasný.
Vyklidil jsi mi skříň, děláš botkník, aby sem mohla někam dát ty mraky mých bot.

Můj život se otočil během pár měsíců.
Zachránil jsi mě.
Od vína, od nich … Od kolotoče, kterej býval bolestnej.
Není mi po tom smutno.
Nechybí mi to.
Ani oni, jejich trapně znějící lichotky, na chlup každá stejná.
Ráno jen já a kocovina. Někdy v cizím bytě, po tajnu posbírat svoje hadříky a rychle zmizet.
Bez rozloučení, bez kontaknu na sebe.
A za týden nanovou se stejným úsměvem.
Dvouletej kolotoč, kterej mě vysával.

Ale ty jsi mě ráno chytl za ruku.
Když se odchází, máš se rozloučit. Řekl jsi, vlepil mi pusu a usmál se.
Když jsem čekala na taxík, usmívala jsem se.
Známe se „roky“, ale nikdy jsme neměli možnost spolu pořádně mluvit.
Ale když jsem tě tam viděla, v té červené košli s úsměvem na tváři – musela jsem tě zastavit!
Dotkla jsem se tvé ruky a tvoje věta? - Týý vole Jituléé, ty jsi potetovaná víc jak já!
Mluvili jsme a mluvili, smáli se, tancovali, zvedal jsi mě do výšky a pak spolu odjeli.

Nenapadlo by mě, že se ozveš. Byla jsem zvyklá, že telefon mlčí.
Ale napsal jsi, přišel jsi za mnou do práce.
Záměrně jsme se potkávali na zábavách a odjížděli spolu – randili.
Letní výlety na motorce, koupání na Náklu.
Bylo to úžasný.
A vlastně pořád je, ikdyž občas se pohádáme.
Jednou opravdu moc.
Raději na to nevzpomínám.

Poprvé žiju s chlapem. Mám s tebou tolik poprvé, že mi to až nevěříš.
Jen ty se mnou nemáš poprvé žádný.
Snad jen, že jsem nejvíc potetovaná ženská jakou jsi kdy měl.
Jsi o devět let starší a říkáš, že toho máš už hodně za sebou.
Nejsem v ničem první.
Tak třeba budu tvá poslední ...