DEKADENTKA

silným stiskem

se snažím přemoct

nezkrotnej puls mých spánků

že mě prej rozchod změnil

jenže to já ho chtěla

měním tedy sama sebe

k obrazu božímu

zpocený vlasy

splétaný slastí

teď rozuzlený

prudkým trhnutím hlavy.

to jak říkám ne

a nemám strach

že mě zraníš

zlomíš mi ruku, vypíchneš oči.

děsí mě,

že se mě dotkneš uvnitř

feťáckej třes

to šeptem ve tmě

sama sobě připomínám

že jsem nezkrotná

nezranitelná

že mě nezlomíš

ani ty

a bylo toho dost

co neumím neodpustit

dnes jsem zase (!!!) slyšela

že se mám kam schovat

to od těch, co odpustili.

krví ta slova chci vyvážit

to od Boha umím

milovat všechny

nenávidět sebe

být tolik chladná, klidná

když pomalu

zasouvám nůž do krku

čekám na bouři

černý slunce

konec světa.

dostávám ze sebe všechno.

pak to hledám.

potřebuju.

nemám.

třesu se zimou

a je to o svobodě.

nikdo to za mě neřeší

ani maminka

divnej cizí elegán co nabízí mi plášť

(jak často se střídají…)

někdy dobrý

žít si jen sama se sebou

už nesněží

už jen prší.

jako se nám z brýlí

sloupne barva

u otce odhalíme nevěru

a sami v sobě

hledáme charakter

a on tam

          n……e……….n………………í………..