6) Přiznání

Sedím si v kuchyni a pitvám se sám v sobě

zamilovaný jsem až po uši, ale ona o tom neví.

Jak musím si přiznat, na tyhle věci jsem levý

a přemýšlím zda realita je to po takové době.

Říkám si v duchu, že snad je to hloupý vtip,

déjá vu, omyl či možná jen nereálný pocit.

Jenže je to realita a tu je potřeba už řešit.

A vím jistě, že zátra mi nebude o moc líp.

Píši si nějaké veršování, smutky házím na papír.

Dříve to dobře fungovalo, tak proč teď to nezabírá.

Asi to bude tím, že teď mi chybí tehdy pevná víra,

že naleznu zase ve svém srdci ten ztracený mír.

/UH – někdy v půlce října 2013 – při přemýšlení pozdě v noci nebo už brzo ráno?/