13) Trutnovská

V hlavě mi bzučí snad celý úl

a připadám si teď jak ten vůl.

Jak někdy mohlo mě napadnout,

že mohl bych snad došáhnout

na tu hvězdu na Zem spadlou

tu krásnou dívku, možná padlou.

Možná že má taky v něčem zmatek,

když pravého hledá už nějaký pátek.

 

Znám ji teď už víc než rok

a stále váhám udělat ten krok.

Říci jí co k ní vlastně dlouho cítím

a nechci pomáhat si k tomu pitím.

To je asi ta moje realistická povaha,

málokdy uspěje, kdo v něčem zaváhá.

Včera jsem dostal od ní řádnou ráno,

když vrátila se na pokoj až někdy k ránu.

 

Před rokem řešil jsem to větší dilema

protože náhlé zamilování je věc šílená.

Člověk se marně snaží s chladnou hlavou,

vymluvit si, že našel konečně tu pravou.

Rozum proti Srdci vynáší pádné argumenty,

jenže pak náhle vzpomíná si na momenty,

kdy on Rozum šel dobrovolně stranou

nebo připadal si opojen jak božskou manou.

 

Mnohé z těch pádných argumentů

mívají váhu spousty centů.

Od většího věkového rozdílu

a toho že jen asi na chvílu

s člověkem řádně mává ta chemie,

na čemž ovšem i kus pravdy je.

Jenže když pak i po roce

má člověk druhé Vánoce

a hýbá s ním ta chemie

co Rozum zase přebije.

 

 

/Trutnov – pondělí po festivale 2014/

 

---