Strom

STROM

Prastarý strom s kůrou drsnou a členitou,

vzpomíná rád na dobu prožitou.

Jak vítr mu ve větvích zpíval

a on se do dáli díval.....

 jak mění se svět.

Nespočet lidí tu pod ním sedávalo,

smáli se, hněvali, mnoho prosívalo.

Lavička tlející jež pod ním stojí,

 nápisy vrytými paměť mu hojí.

Nikdo už na ní dávno nesedává,

své struny lásky nerozehrává.

Ani vítr už ve větvích nezpívá,

starý strom strach svůj nezkrývá.

Tolik staletí strážil svůj kraj.

Kolik mu sekyrou ran jen daj?

Chvěje se, ševelí, nezkrývá lítost,

veliký strach, nezměrná úzkost.

Z dáli už blíží se obří náklaďák,

z lidí jež  vystoupí nejde strach.

Nikdo se nežene na strom obrovský,

aby ho pokácel, rozřezal na kousky.

Okolí upraví, větve mu zkrátí,

 lavičku spravenou pod něj vrátí.

Navíc mu ceduli s nápisem dají,

aby bylo známo v tomto kraji,

..........že je to Památný strom..........