Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePeříčko
23. 01. 2015
0
0
353
Autor
Marie Bernadeta
Plynutí osuduJakoby chvíle přítomné byly jen vzdechy naší duše,protože čas stále plyne, neúprosně se sune, přidávávteřiny do klubíčka, co odvíjí z jedné strany něčí rukaa v plynutí osudu stojíme bez hnutí vprostřed času.Jsme spoutáni hmotou hrubou, ve které smímeucítit záře vlastní duše krásu jen na okamžik krátký,než nitka osudu dál se odvine z klubka,co něčí ruka na druhé straně svíjí zprudkado hrudky, jakoby z asfaltu taví ty chvíle, co minulya slívá v jednu neurčitou hmotu bez konstrukce vnitřnívšechny chvilky už nepotřebné v této chvíli,jen pocity se v naší duši vepíšou a zapomněnípronese všechno jednou v duši jemné do Věčnosti.http://www.mamtalent.cz/plynuti-osudu-slunce.phtmlplynuti-osudu-slunce.phtml?program=1&ma__0__id_b=18294&ma__0__id_kp=69165

Peříčko
Leželo v prachu cesty
Kus kabátku tvora
co zná let k nebi
a pozoruje všechno shora
Co na obzoru kreslí
křídly svými
tajné vzkazy
o kterých ale nikdo neví
Aby si je mohl přečíst
musel by míti
tajemnou knihu ptačích zvyků
Aby směl rozluštiti
poselství ptáků
musel by stisknout kliku
u dveří dalších otazníků
Proč pírka lehká
padají k zemi letícím ptákům?
A přitom oni ani to neví
že vzkazy na zemi
z nebe sesílají?
