Jakoby chvíle přítomné byly jen vzdechy naší duše,

protože čas stále plyne, neúprosně se sune, přidává

vteřiny do klubíčka, co odvíjí z jedné strany něčí ruka

a v plynutí osudu stojíme bez hnutí vprostřed času.

 

 

 

 

Jsme spoutáni hmotou hrubou, ve které smíme

ucítit záře vlastní duše krásu jen na okamžik krátký,

než nitka osudu dál se odvine z klubka,

co něčí ruka na druhé straně svíjí zprudka

 

 

 

 

do hrudky, jakoby z asfaltu taví ty chvíle, co minuly

a slívá v jednu neurčitou hmotu bez konstrukce vnitřní

všechny chvilky už nepotřebné v této chvíli,

jen pocity se v naší duši vepíšou a zapomnění

pronese všechno jednou v duši jemné do Věčnosti.

 

 

 

 

http://www.mamtalent.cz/plynuti-osudu-slunce.phtmlplynuti-osudu-slunce.phtml?program=1&ma__0__id_b=18294&ma__0__id_kp=69165