Balada o plnoštíhlé dámě

Balada o plnoštíhlé dámě

 

Potkal jsem nedávno na ulici svého přítele,

když vzduch voněl cibulí a pot stékal po čele,

on jedl kabanos a s nějakou tlustou ženou šel.

 

A tak jsme se domluvili a sešli večer u piva

a já se ptal zda ta žena hodná je a poctivá,

a on mi poté tenhle příběh vyprávěl:

 

Plnoštíhlou dámu plnoštíhlých mravů

jsem kddysi večer potkal v hustém davu,

svým plnoštíhlým úsměvem mě lehce pozdravila.

 

V tom černobílém davu na hlavní ulici,

kde běhali lidé jak splašení králíci,

jsem zůstal stát, jak by dávno už o mně snila.

 

Její úsměv jsem shlédl tak i plnoštíhlé líce,

se slovy na rtech „co přeješ si dnes ještě více“

mě políbila pusou mlaskavou na mokré spánky.

 

A pak nasála vzduch svým plnoštíhlým nosem,

který ten večer voněl cibulí a kabanosem,

a já v ní cítil všechny bouřlivé i klidné vánky.

 

Spolu jsme pak prošli tím červenobílým davem

a já poznal v jejím zraku plnoštíhle tmavém,

že se mnou ráda půjde do mého barevného snění.

 

A v jejím bytě když mi rukou oči zakryla,

jsem konečně zjistil, že není zas tak otylá

a že její jméno zní jak extází mých odeznění.

 

 

Jako správná plnoštíhlá žena co je po vůli,

mi nejdříve však dala kabanos a cibuli,

prý abych sílu měl a stíhal plnoštíhlé dámě.

 

Však po krásné noci mi její rety odulé

hezkými slovy nabídly zas kabanos  a kus cibule,

prý abych se nebál jí podati své rámě.

 

Když však uslyšel jsem ta hezká slova po ránu,

o cibuli a kabanosu který za chviličku dostanu,

utekl jsem koupelnovým oknem potajmu a skrytě.

 

Ale za měsíc přišla ta tlustá dáma ke mně domů,

páchnouce cibulí a kabanosem na sto honů,

mi svým tlustým hlasem řekla, že budem mít dítě.

 

Tak plnoštíhlou dámu plnoštíhlých mravů

jsem nerad ale přeci přived do jiného stavu

a barevné snění se mi změnilo v svět černobíla.

 

A nyní, když zas vidím její plnoštíhlý nos,

jak nasává ze vzduchu tu cibuli a kabanos,

přemýšlím,

který ďábel chtěl, aby mě tehdy pozdravila.

---