prachy nic víc v tom není... protože smysl to nedává :) jako u všeho okolo... to by bylo na román, co je tady na týhle kouli špatně :) 

ale my se z toho vypíšeme!!

ha, tady jsem doma!

taky mi jde na nervy, když se furt mění programy, na který jsem si zvykla ... šup a uč se nový a pokud možno komplikovanější a blbější... ježíši, to mě sere!  asi půjdu k panu doktorovi na pokec :)))

Stoprocentně souhlasím. Obdivuji, jak jsi dokázal poměrně v několika větách vystihnout tak závažnou podstatu skutečného problému. A myslím si, že závěr je i dobrá pointa, dokonce dobrý návod. Kdyby se každý zamyslel co je opravdu důležité, pak věřím, že by se většina lidí nakonec na výsledku shodla. Máme v hlavě přece mozek, ne? ***************

Jo, jo, psychiatři jsou lidi, které nám zdravotní pojišťovna pořídila, aby nás měl někdo rád (musí nás mít rádi, když si s náma povídaji, že jo? Přece s někým, koho nemám rád, se nebavím).  Když mi přišlo líto, že nemám žádnou diagnózu, a tím vlastně vyčnívám z davu, taky jsem si došla. Vyšla na mě F33. Neschopenku, hospitalizaci nebo invalidní důchod jsem odmítla - mám ráda když mám dost peněz na život podle svého gusta, a na to musím chodit do práce, nemocenská je tak na chcípnutí hlady. Ale zpátky k povídce - moc hezké to je, samej optimismus: pacient spokojenej, pan doktor spokojenej, a já taky.

ahoj Danny .. se zájmem jsem si přečetl tvůj kus, začátek velmi slibný, ale pak... tak trochu zabíháš do ixkrát omletých klišé...byť jsou pravdivé, tak nic nového pod sluncem... a název bych dal spíš "psychicky příčetný", když se dokáže takto ptát... jméno pacienta je super! ale trochu si odporuje v závěru,kde najednou "procitne" a uzná, že by měl hledat řešení u sebe a zamyslet se sám nad sebou... nevím, přijde mi to trochu naivní promiň...přitom by ten text mohl být super, kdybs našel v sobě odvahu...

Rozhodně bych nezačínal povídku slovíčkem "když", ale jinak je to celkem fajn zamyšlení nad stavem současné civilizace. V mnoha budech bych s panem Spurným souhlasil. Akorát jsem úplně nepobral závěrečnou větu - nejsem si jistý, jak to pan Spurný myslel. Ale možná to byl tvůrčí záměr.

Fakt je, že nástup je  dobrý a všecko dál - včetně jisté logiky - až skoro do konce. Skoro - řekněme 93 % ... neboť výstup to nemá a nebo jen velice fádní, který nepřináší zásadní řešení. Ovšem pro sebe jsem jisté poučení z té povídečky  vypreparoval - ovšem netýká se přímo tématu... No - škoda toho rozpačitého závěru...

myslím, že čas od času se na téhle psychiatrické posteli ocitáme všichni a ptáme se po smyslu života, který je zde popisován, autor zřejmě nehledal hlubší záměr ani rozuzlení problému, což závěr nakonec vypovídá, ale chtěl jen navodit pocit zamyšlení, u mě se podařilo, zabrnkal na strunu, která mi zní, T*

Závěr jsem asi nepochopil. Čekal jsem výraznější pointu. 

Zajímavý námět...více bych vygradovala závěr či pointu, ale dobrý...

Přiznám se, že nevím, jestli mám tenhle text brát jako odlehčenou záležitost, nebo vážně. Ne že bych nechápala, co se v něm řeší, ale všechny ty analýzy našeho světa, předkládané panem Spurným, jsou velmi jednostranné a zjednodušující. „V psychicky zdravé společnosti by lidé byli spokojení s tím, co mají“ – nezlob se, ale to by ještě dnes spokojeně lezli po stromech. Že je u moře vedro, ještě neznamená, že tam lidi jezdí proto, aby se „zchlazovali v moři“. A tak dál, nebudu to rozebírat všechno. Prostě zjednodušený pohled na svět. Podobně zjednodušené je pak i „řešení“, které doktor s pacientem v závěru najdou. Jinak na mě z textu ještě pomrkává poznání, že duševní zdraví, "normálnost", je relativní pojem... ale to jaksi všichni víme, že.

Těžká, smutná pravda na mě z toho textu padá. Záver sice není kdovíjaký -- je to spíš takové "do vytracena", ale za ten krátký výčet faktů, na nichž je založen současný "úspěšný" život zasloužíš tip.

zacat dobry ale pak to imho neni dotazeny ... a stratilo to smrnc

všechny názory výše jsou mi blízké. dobře se to čte. T

Σωκράτης - poznej sám sebe!

Módní trendy už neřeším, ale nové a nové věci mě už taky unavují, dál mě taky štve, když musím v práci sledovat ekonomické výsledky.... asi se zamyslím a půjdu hledat. a začnu u sebe :-)

Osloví to většinu z nás, protože se s tím neustále potkáváme. na druhou stranu bychom o těch závěrech mohli polemizovat a příčiny takového jednání hravě vysvětlit. Kolikrát jsme to už všichni slyšeli?

Není mi úplně jasné, co znamená, že už nehraje? Odmítá platit sociální pojištění? 

Nakonec si nechám vážnější poznámku: Není to spíše prozaická miniatura než povídka? nechtělo by to nějako překvapivou pointu? Každopádně za to, že jsi mě donutil přemýšlet, uděluji tip.

Téma hranice mezi duševním zdravím a nemocí je velice štěpné. Líbí se mi to nomen omen "spurný".