Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Nevšední inzerát
datum / id11.10.2015 / 460266Vytisknout |
autorsepotvkorunachstromu
kategoriePovídky
zobrazeno1412x
počet tipů20
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Nevšední inzerát

 

 

 

Letní den se schyloval k večeru. Obloha na západě hrála všemi odstíny purpurové až k lila a oranžové, sem tam prosvítaly pruhy jablkově zelené. Nárazově zafoukal větřík, spíš ještě fén, ale i tak příjemný.

Roman Vosáhlo to vše vnímal a napadaly ho takové hezké myšlenky, jakože je den znavený, ptáci s růžovými břichy líně prořízli oblohu a podobné hovadiny.

Nejsem já básník? Trochu se té myšlenky lekl, zároveň se mu však zamlouvala čím dál víc.

Roztáhl se v bílém proutěném křesílku jak nejpohodlněji se dalo. Moc to nešlo. Křesílka byla sice krásná a balkon jim záviděly všechny Jolaniny kamarádky, ovšem, ruku na srdce, tak má vypadat záviděníhodný balkon? Jediná rostlina, palma. Drahá a skoro jako živá. Myslel si, a právem, že záviděly z povinnosti.

Ale pal to čert, zasnil se. V duchu seděl na jiném balkoně, napěchovaném truhlíky a halabala květináči, co už měly nejlepší léta za sebou, překypovaly však červenými muškáty, levandulí a kdejakou zelenou popínavkou, plus vzrostlými dřevinami. Sám neměl obličej buclatý, do růžová vyholený, leč vyšisovaný větrem, vrásčitý a zarostlý. A nepil blbou minerálku, pil rum!

A psal básně. Tak!

„Romanéééé!“ ječák ho vyrval ze snění.

„Vynesl si smetí jak sem tě žádala?“

Najednou pocítil každý rok z pětačtyřiceti co vláčel. Každé kilo sádla, oholený vous, ostříhaný vlas i tu hnusnou bílou sterilitu příbytku, která mu brala energii nejen žít, ale i normálně dýchat.

„Jooo!“ zahučel a měl chuť sevřít to pěstěné hrdlo a svírat, až uslyší křupnutí. Mlátit naondulovanou hlavou do bílých kachliček, až se konečně rozkadeří ty zářivé vlasy, sevřené nekompromisně v dokonalém účesu a rozprsknou úlomky kosti, kapky krve...

Proboha, už mi šibe!

Já v té práci neležím! Pitvořil se v duchu.

„Já v práci neležím, jak si pán možná myslí. Já potím krev a buduju!“

Ječák se mu zařezával do mozku.

Jo, ty buduješ, krávo. Jiné vybudovaly rodinu s dětmi, ty jsi vybudovala bílou laborku s jedinou pokusnou krysou.

Nahlas by to neřekl, nemělo to cenu. Byl jako poražený strom. V duchu ho viděl, takový nanicovatý stromek, co nestál za řeč. Zasadili ho na nevhodném místě a byl spíš pro smích, nebylo ho škoda.

Přitáhl si na klín noťas a zapálil cigáro. Poslední radost, co si ještě nenechal vzít. Na básničky už neměl náladu, najel na inzeráty. To měl rád. Ten pocit, že není sám, kdo ztroskotal.

Projížděl je očima, hledal něco jiného než už znal nazpaměť. Takové ty:  osamělá, hledá do nepohody, zabezpečená, trochu lásky, ještě mám co nabídnout a bla bla bla.

Pak, stůl z ořechového dřeva, starožitná komoda, velmi zachovalá. Najednou ho jeden upoutal. To je ono!

Prodám batole strážného. Jen vážnému zájemci, do dobrých rukou.

Značka: spěchá!

 

...

 

„Sáhni, a hlavně nemačkej,“ řekl muž v klobouku, vymóděny jako kříženec Dickensova zloděje a rapového zpěváka. To však bylo úplně bezpředmětné, jakož i podivnost lokálu, v němž si dali scuka.

Roman se chvěl blahem a přitrouble zíral na ten zázrak. Nikdy, ani ve snu by ho nebylo napadlo, že ten chlap vážně prodává batole strážného. Anděla strážného!

 

Chlap se cpal tuplovaným koňským gulášem, jakoby dobře dva týdny neměl co do úst. Cherubínek seděl na stole, žvatlal hatmatilkou batolat a každou chvilku se pokoušel hmátnout muži do talíře.

„To není pro tebe, trumbero,“ říkal ten chlap laskavě až něžně, „posral by ses jak děcko po chilli con carne.“

Strážníček zavýsknul, zatřepotal téměř nahými zárodky křídel a plácnul chlapa po špinavé tlamě. Ten se zařehonil, udělal budlihudlimudli a vyndal z kapsy bonbon v ohmataném papírku. Nešikovně ho rozbaloval, pak nejednou bonbon modře zazářil a vlítnul mrňousovi přímo do pusinky. Andílek kopal patičkami do ušmudlané desky stolu a zalykavě se smál. To už se kolem stolu začaly srocovat ostatní podivné existence, které tu kšeftovaly se vším možným.

„Abys byl v obraze,“ řečnil chlap mezi sousty, „jídlo mu musíš kupovat extra. Dám ti adresu jednoho krámu. Oni ti tam už řeknou co a jak.“

Podezřelé zjevy se zatím mačkaly kolem a tvářily se unešeně.

„Má to tak někdo štěstí,“ uchechtával se zvlášť odpudivý týpek a poškrábal malého pod bradou. Ten zavýsknul a pobudové se rozněžněle pochechtávali. Budlikovali a mudlikovali jako hejno starých bab.

„No ti si ale lostomilííí,“ šišlal obrovský chlap v malované vestě a hubertusu.

„Hele, kámo, nechceš pro něj koupit jamajskou krysu?“ ptal se zarostlý zrzoun. Hned ji vyndal z kapsy. Krysa vycenila žluté zuby a zapištěla.

„Mordy, vysmahni a strč si tu svou prašivou krysu do prdele!“ okřiknul ho prodejce anděla.

„Můžu mu říkat Františku?“ osmělil se Roman. „Vždycky sem chtěl Františka.“

„Proč ne, myslím, že bude spokojenej.“

Anděl František si říhnul, ublinknul a třepal radostně ručkami.

Nad stoly se vznášel dým z pofiderních cigaret, pach koňských gulášů za posledních padesát let, odér nemytých těl a atmosféra sounáležitosti.

 

...

 

Jolana nepěkně vyvalila oči a na chvíli ji došla řeč. Roman těžce funěl, shodil na zem hromadu balíčků a v náručí svíral nějaké malé dítě zahalené do bleděmodré deky.

„V autě sou další krámy, zajdi tam,“ řekl suše.

Vtom se deka sesmekla dítěti ze zad a na svět vykoukla křidýlka, jako od špatně oškubané husy. Roman ho políbil na zlatavě ochmýřenou hlavičku.

„To je náš František.“

Žena se najednou našla.

„AAAAAAAAAAA!“ zařvala. „to nemyslíš...“ dál už nic. Pohybovala ústy naprázdno. Mávala rukama, rudla a bledla na střídačku, nevydala však ani hlásku.

„Vida, vida,“ mumlal Roman, „to sem ani netušil, jaké kousky svedeš.“

 

...

 

 

Den se schyloval ke konci a oranžové slunce zapálilo stromy na hřbetu hory.

Vousatý muž ve značně obnošených džínech a kárované košili se rozvaloval v křesle na verandě. Pokuřoval, usrkával rum a chvilkami soustředěně pročítal text na monitoru. Většinou se však spokojeně rozhlížel a užíval si pocit naprostého blaha. Druhý román spěl ke zdárnému konci.

Dřevěný dům obrůstalo psí víno, petúnie pronikavě voněly, kapradiny u plotu sbouchaného z kmenů břízek se vlnily ve větru.

Hora vypadala že se každou chvíli nadechne a zapěje mocným altem nějakou árii.

Malý kluk s křídly nakouknul Romanovi přes rameno.

„Už zas píšeš kokotiny?“

Roman Vosáhlo převrátil oči k nebi, jako že se chce dovolat pomoci shůry.

„Není nad to pořídit si anděla, viď, Františku.“

„To se ví, pane spisovatel. A vymažou ty kraviny, dyť  se to nedá číst! Třeba toto: Obloha na západě hrála všemi odstíny purpurové až k lila a oranžové, sem tam prosvítaly pruhy jablkově zelené.

No fuj!“

„Myslíš? Ach jo. Zítra, zítra to smažu.“

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.01.2016 23:36:46dát kritice tipMKbaby

Mně se to líbilo :-)

21.11.2015 11:31:42dát kritice tipFruhling

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se nebavil. Dokážeš si ohnout jazyk i příběh tak, aby v něm vždycy bylo něco překvapivého, ale je to psíš takový vtípek než důsledné zkoumání. Děj je banální, takže zbývá jen otázka k čemu to všechno?

17.11.2015 10:07:27dát kritice tipStvN

Je dobré, že máš rozhled a dokážeš do textu vnést zajímavá oživení, vadí mi ale, že těm kudrlinkám věnuješ víc prostoru než vlastnímu vyprávění.

16.11.2015 21:42:41dát kritice tipGerty2

Tohle se mi líbilo i  sousedů :-) Nechám si to nakonec a ještě ti to trochu rozpitvám, když jsem tě minule opomněl.

03.11.2015 21:15:56dát kritice tipK3
redaktor prózy

Tenhle typ obhroublýho humoru mi moc nesedí, ale ten závěr je fakt rozkošný. Za ten tip.

25.10.2015 21:31:48dát kritice tipsepotvkorunachstromu

..ahojte:)

..díky všem co jste tu byli..za kritiku i korekturu..

..Janino..opravila jsem..opravila jsem..ale s čárkama si fakt nevím rady..nevím kde je mám blbě..

..s nominaci souhlasím..ačkoliv  se divím..

25.10.2015 08:04:44dát kritice tipJanina6

Díky za nominaci, Zdendo. Počkám ještě na souhlas autorky.

24.10.2015 18:15:21dát kritice tipZdenda

Chtel bych nominovat do povidka mesice. Autor souhlas? janina avi.

14.10.2015 14:40:48dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dobře se mi to četlo, pobavilo ba i přimělo k zamyšlení. Na zdejší poměry je to nezvykle dobře napsané. Tak dobře, že nemám k textu jedinou výhradu, což mě uvádí v údiv (nebo udáví v úvid? :-) ) Tip.

13.10.2015 18:51:43dát kritice tipJanina6

Roman si tedy pořídil anděla a ten ho zbavil otravné manželky, která nedokázala vybudovat rodinu a nutila ho vynášet smetí. Těžko říct, jestli tím byla otázka rodiny a smetí vyřešena, ale každopádně jako bonus se mu začalo dařit psaní. Ne že by pro mě tenhle příběh měl nějaký smysl, ale na druhé straně se mi líbil odlehčený tón a parodické pohrávání si s klišátky. Přesto bych prosila o trochu lepší zacházení s češtinou. Oprav si příšernosti jako „vráštitý“ nebo „přitourble“, uvědom si, že čárky v souvětích mají svůj smysl, bez nich někdy mizí i logika vyjádření („vlasy, sevřené nekompromisně v dokonalém účesu a rozprsknou úlomky kosti...“). S a z v předponách a předložkách nesou určitý význam („zbouchaného s kmenů“ – správně je to přesně naopak). Tahle neúcta k jazyku mi vadí mnohem víc, než obloha hrající všemi kýčovitými odstíny, na jaké si jen vzpomeneš.

13.10.2015 15:11:03dát kritice tipAdriana Bártová

příběh o ničem a o všem, ale čtivý a nápaditý, s velmi zdařilými pasážemi , celkově moc dobré nahlédnutí do života na vlně fantazie, T*

12.10.2015 22:13:17dát kritice tipAntoncek

Dyť já taky věděl, že sem to neměl psát. Tak sorry....Ale pívo dáme, dyž dáme. Měj se, borče!

12.10.2015 22:06:23dát kritice tipLnice

Jedním dechem***

12.10.2015 21:50:47dát kritice tipZdenda

Aha... no já jsem to tušil, že je to na mě nejspíš nějaký přemoudřelý a že to prostě nemůžu docenit. Tak ti dík za objasnění.

12.10.2015 21:40:52dát kritice tipAntoncek

Čau Zdeňo!

Nechcu otravovat, ale že si to ty, tak věz, že mj. jsem v tom našel starou známou, oprášenou diskuzi o tom, co je to vlastně kýč, a jestli může bejt socha stromu. 

A že jako ten kýč na nebi (ty neskutečné barvy) je uměleckej a dyš to namaluješ, je to kejč. To samý s jelení říjí atp.

12.10.2015 21:00:46dát kritice tipZdenda

Mno... smazal bych určitě nejen tu oblohu, ale i ten fén... a pak bych pokračoval... a asi by mi toho moc nezbylo... nevím, asi jsem to nějak nepochopil.

12.10.2015 20:18:53dát kritice tipMůra73
redaktor poezie

bezva

12.10.2015 18:46:07dát kritice tipAntoncek

Je to tak roztomile napsané, že bez mrknutí oka dávám Tipa. Nejsem Pyxa.

Na druhé straně to sádí ksáhodlouhým diskuzím, jakože co je ten Anděl vlastně za pyxu?

Na straně třetí se v tom najdeme, takže Tip nepostačí.

No a ve třetí dimenzi, brát to vážně, nábožensky, tak je to na mašlu. Takovej kokot a takovej ouřad? Ale tak to v životě chodí! Naštěstí nevěřím tomu, že to tak chodí v "Nebi".

Díky!

12.10.2015 17:25:59dát kritice tipOldjerry
korektor

Ať jde ten mrňavej prdelatej sráč do kelu. Ví prd, co umí nebe nad Středohořím a jistě i mnohde jinde:

Dnes umocněn je v pomyslném rámu

Fillovou paletou: teď barevná je fáze

v níž nenajdeš zeleně v kraji

proti slunečnímu terči hledě,

v listoví stromů a travách

se zeleň jenom tají,

zní v oslnění jen černě a šedě…

 

Nenajdeš modře na nebi,

ale…

houslový akord

fialových tónů mračen a oblaků bude

lemovaných snovou konturou

od zapadající hvězdy stokrát jinak rudé…

Vodní páry a prach lomí a tak světlo

do mnoha odstínů teplých žlutí si se sienou spletlo…

oranžových a okrových pruhů chvění.

A tam kde přec jen blankyt prorazit se snaží

difúze žlutá ho na zelenou mění…

Na okrajích jsou modře tolik tmavé,

že nenápadně se černou se snoubí -   atd.

12.10.2015 15:40:57dát kritice tipDanny
perfektní
*
12.10.2015 10:01:58dát kritice tipPetr333

Bylo pro mne příjemný zjistit, že svůj nezaměnitelný "básnický jazyk" používáš i v próze. Nechci se tu nějak košatě rozepisovat o příběhu (ten nápad je fakt neobyčejnej) ale přemýšlela jsi o pokračování o další pointě? Ono se to totiž ty šibalko nabízí--zdali s tím strážníčkem, bude tak andělské bytí. (...)

12.10.2015 08:34:06dát kritice tipJesse H.

Super nápad a pěkně napsané :-)

11.10.2015 20:31:49dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak to mne nejen pobavilo, ale dovedlo i k otázce: Kde se dá takový andělíček sehnat?     :-)))))) T

11.10.2015 17:48:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Moc se mi líbí - tip.

11.10.2015 09:09:04dát kritice tipgabi

:))) a taaak sa mi nechcelo do dlhšieho textu *

11.10.2015 08:55:06dát kritice tipsrozumeni
To je tak nádherné, že jsem se kvůli tomu i přihlásila, i když jsem to neměla v plánu...*****
11.10.2015 08:52:30dát kritice tipDarkblackonyx

Smekám! Parádní dílko. :) /T

11.10.2015 08:16:57dát kritice tipDiana
Moc pěkně napsáno. pobavilo. :-)))***


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.