Ano, ještě s námi není ámen, ještě kousek srdce máme:-)

Irčo, nejen životní téma, ale i poslání, je dobře, že takových lidí poznávám hodně. Jako živočišný druh, ještě nejsme tak zkažení, jak by se mohlo zdát :) A to jsem ateista :)

Zuzanko, já ti děkuju. Práce tam je mé životní téma:-)

Pět let jsem se starala o svého Alzheimerem ( po úraze ) postiženého otce, souběžně s péčí o rodinu. Když umřel, chyběl mi tak moc, že jsem začala na nějakou dobu vypomáhat  v domově pro seniory se zvláštním režimem. Neskutečně to obohatí duši a donutí člověka se  zamyslet nad svým způsobem života. Tvůj úryvek z připravované knížky mě zasáhl. Viděla jsem před sebou zase tátu, jeho vzdor, apatii, ale i chvilky, kdy se žulil naprosto všemu, přesto, že já jsem se na něj za něco zlobila....Děkuju.... Z.

Jiorgos: děkuju za komentář, také za tip!

Obsahově otřesné i pro otrlého medicinmana...Zpracování tipuji!

Děkuju moc, a dva roky jsem s řádovkama opravdu žila. Nikde jsem se tolik nenasmála jako tam. Obdivuhodné ženy. Pracuju na novele.Děkuji.

Je to velmi silné, máš můj velký obdiv. Velmi rád bych si to přečetl celé. *

Diano, moc děkuju za zastavení. Je to mé stěžejní téma.

Děkuju za přečtení!

... fragment, no pôsobivý.

Děkuju za čtení a rady...mám tam příběh nově příchozí sestřičky /já zamlada/ a ten zas není tak moc "těžké" téma...zkusím z této části dát ještě jednu ukázku, uvidím, co na to vy čtenáři /kritici/...mám za to, že na povídky se to dá rozepsat vždy. Je to můj námět č.jedna a chci to zkusit s novelou. Gerty, díky moc!

Jak už to výše napsala Janina - jako fragment delšího příběhu celkem dobré. Mám ale doma knihu jiné autorky, odehrávající se ve velmi podobném prostředí - a taky je to napsané na základě vlastních zážitků, ale ta je složená z víceméně uzavřených příběhů, které mají jasné rozuzlení, a to mi připadne lepší. Nejsem si jistý, jestli bych byl schopen dát třeba sto stran textu, jako je tenhle. Goro - neber to ale jako kritiku, spíš jako námět k zamyšlení. Tématika je velmi silná a aktuální a vzhledme k mé současné situaci a pracovní náplni se do ní dost silně dokážu vcítit, a právě proto si myslím, že by stálo za to ji udělat pro čtenáře přitažlivější právě tím příběhem - ať už několika dílčími nebo jedním, který poběží celým dějem.

To jsem myslela symbolický oceán lásky pro ty naše děti...někdy ti písnu, a děkuju za přečtení...

Janina 6: děkuju, mám napsáno přes 50 stran, nedala jsem to sem od začátku, aby tu byl nějaký kompaktní kousek. Nevím, když bych chtěla někam po dopsání Lánov nabídnout, zda to zde můžu zveřejnit, třeba na pokračování... prosím o radu, díky moc. Nějaké věci, o nichž jsi mi napsala, v textu opravím.

Přečetla jsem se zájmem. Nejen pro závažnost tématu, ale hlavně proto, že je to dobře napsané. Postavy jsou vylíčeny přesvědčivě, čtenář si je dovede živě představit. Je to dobře rozehraná situace, která si přímo říká o pokračování. Už proto, že kompozice nemá „klasickou“ stavbu pracující s výraznou zápletkou a jejím rozuzlením, což povídka obvykle potřebuje. Ale jako začátek (nebo součást) nějaké delší prózy by se mi tenhle text líbil. Zajímalo by mě, jak se budou dál vyvíjet naznačené osudy, např. jestli a u koho se najde ztracený obrázek kotěte.

Mám jen minimálně výhrad, např. bych nedávala výrazy jako sebeobsluha nebo denní místnost do uvozovek – jde o termíny, které se v daném prostředí běžně užívají (v povídce o nemocnici taky nevezou pacienta na „operační sál“). Ve větě „Přičítala si to jako plus k dobru“ bych doporučovala něco škrtnout, protože „jako plus“ a „k dobru“ vyjadřuje totéž a jde vlastně o zdvojení. Ke konci povídky mě rušilo časté střídání minulého a přítomného času. Přítomný čas je dobré použít ve vrcholných okamžicích děje, ale pokud se nahodile střídá přítomný s minulým, ruší mi to plynulost čtení.

Děkuju ti moc, Lucie, a takových lidí, kteří se věnují postiženým, je spousta...

téma mě taky dostalo, a navíc máš můj obdiv*

Antoncek: děkuju za přečtení a názor...pracuji na Lánově dál a dál...

Jak říká Zdenda: hlavně téma. To je to, čím začínám. A tím boduješ. V tom ostatním to už není tolik samozřejmé (a dobré téma má taky Vigan).

Jsem z Karlovarského kraje, neznám, ale přišel jsem si na to. Mám blízko k jinému takovému zařízení.

Znáte? Ano.

Jedná se o Mnichov, že?

Já děkuju.

Díky za nominaci. Omlouvám se, že jsem to ještě nestihla přečíst, mám teď docela napilno, ale snad to brzy napravím.

Děkuju. Avi Jani..:-)

Je mi ctí, samozřejmě. Děkuju.

Ahoj, dovolíš, abych tvoji povídku nominovala do Povídky měsíce?

Díky za přečtení. Je to i příběh modernější ženy, která se dostala jako nová za prací do toho ústavu...to už tak ponuré není...

doufám, že máš v tý novele připravenou i odpočínkovou část. Chtělo by to tutově odlehčit něčím hezkým k nádechu, protože mě to hodilo do sklíčenosti.

Děkuju za názor, v rozepsané knize ta jména nejsou tak na závadu, tady jsou dvě podobná na malé ploše, tak se pletou více...

Tetřev: Děkuju a vážím si milých slov. Jelikož jsem tam i bydlela i pracovala cca 3 roky, změnil se mi tehdy život. Ústav a "děvčata" jsou dodnes mému srdci blízké a je to hlavní důvod, proč o nich píšu...

Pro mne bylo určitě zajímavé dostat se do prostředí ústavu se vším, co obnáší. Nepochybuji o tom, že pracovat s takto postiženými lidmi musí být velmi těžké, na druhou stranu jsem přesvědčená o tom, že dokáží lásku a péči vracet. Autorku obdivuji, na takovou práci je potřeba velká vnitřní síla.

DĚKUJU ZA TIP!

V případě, že se jedná o fragment většího celku nemám výhrad. Ta popisnost se k onomu celku nejspíš hodí a i takhle, v úryvku, je únosná.

Tip.

Lnice, děkuju moc...

Lakrov: děkuju za přečtení. Skutečně je to fragment mnohem rozsáhlejší prózy. Nad popisností se zamyslím... 

Přes (na můj vkus) přemíru popisnosti se mi to čte celkem dobře. To, co mi po dočtení chybí je nějaký výraznější konec. Takhle je to -- spíš než povídka -- jakýsi záznam průběhu jednoho všedního dne v 'Lánovském' zařízení.

Děkuji za hodnocení, Vigan

Zajímavé téma, napsané celkem fajn. Je pravdou a už bylo řečeno, že skáčeš z postavy na postavu, ačkoli ji předtím pořádně "představíš." Z tohoto důvodu jsem v tom měla trochu zmatek a musela se vracet, abych věděla kdo je kdo. Pokud je to součást delšího textu, tak si určitě počkám na pokračování. A také můj obdiv k tvé práci s takovými lidmi.

Děkuju za empatii.

Ano, věřím ti, že máš od děvčat - klientek zpětnou vazbu, je to cítit i z tvého textu, právě to byl pro mne jeden ze silných důvodů dát výběr. A jsem rád, že ta zpětná vazba je tak spontánní, jinak bys nemohla tu práci snad ani dělat dlouho.

Ze samé lásky či pocitu křivdy dokáží ublížit / i zabít /, píšu o tom v navazujících částech, proto ten akcent v poslední zde zveřejněné větě. Život, který jsem tam poznala, byl samé emoce: jen při příchodu do práce bylo běžné, že děvčata z výchovných oddílů na mne volala, že mne milují, a mnohdy dokazovala železným sevřením. Ještě bouřlivější byly negativní city, personálu v některých situacích šlo o život. Děkuju za diskusi.

Gora,

pracoval jsem s dětmi tohoto typu a dále si myslím, že jejich pojetí nenávisti je jiné než u ostatních, potřebu emociálních podnětů či lásky z naší strany jsem nijak nezpochybnil a tys to v závěru vyjádřila téměř jako jakýsi protest, pro který v textu povídky schází nikoliv snad podnět, ale ozřejměnný podnět.

Děkuju. Je mým záměrem realisticky vylíčit práci s mentálně postiženými. Jen s emocemi /láska, nenávist/ nemáš pravdu. Vím, že jsou naopak daleko silnější než u nás "zdravých".

Přečetl jsem si se zájmem a pozitivní dojem výrazně převažuje. Je pravdou, že po formální stránce lze leccos dopilovat, např. pasáže vysloveně v povídkovém formátu jsou nabourávány větami spíše článkovými či vyprávěčskými, není třeba uvádět žádné příjmení, u Věrky se objevují - Věrka, Věra, Šoška, což sice evokuje jakési stupňování nelibosti nad jejím aktuálním chováním, ale čtenář vnímá, že jde o mentálně nedostačivého jedince a předem s tím nejen počítá, ale i odpouští. Také jména Marie a Máňa, dvě různé osoby, ale čtenáři se to může plést, třeba právě proto, že i u Věrky dochází k proměně oslovení. Redaktor Zdenda správně poznamenal, že je třeba některé zvyklosti lépe ozřejmit, také postava řádové sestry Eustelly, která zdá se být hlavní hrdinkou, se postupně vytrácí, čtenář očekává rozvinutí vztahu mezi ní a chovankami a nějaké vyústění, ale neděje se tak, a konečně, ve druhé části textu začíná převládat vyprávěčský jazyk nad povídkovým.

Na druhou stranu je spíše pozitivem textu počet postav, obsah je tak nejen barvitější, ale i realističtěji odráží atmosféru v ústavu, využití přímé řeči je adekvátní a dobře začleněné, snad v úvodu šišlání Vlastičky podle mého odhadu více evokuje mluvu batolat než mentálně nedostačivých dospělých, tam to chtělo trochu více odlišit. Nemyslím si ani, že tato povídka nemůže existovat jako uzavřený, na širším kontextu nezávislý celek. Je dostatčně nosná.Také poslední věta - neví, co je láska, ví co je nenávist - se mi nezdá. Jednak je to zbytečně silné zakončení už třeba ke schopnosti těchto lidí vnímat jednotlivé tóny lásky a nenávisti (mám namysli jisté zploštění jejich emociálního vnímání, čímž ovšem nepopírám jejich potřebu láskyplných podnětů), teď si nemohu vybavit vhodnější vyjádření, ale nejsem si jistý ani jejich schopností nenávidět v míře, jak závěr naznačuje a jak nenávist vnímá širší populace. Tam by to chtělo lépe vystínovat.

Přesto vše jsem se rozhodl pro výběr. Text má totiž i přes své literární nedostatky dvě přednosti, a sice: Věrohodně a také čtivě zatahuje čtenáře do problematiky a atmosféry prostředí a také s nezaujatým nadhledem vykresluje řadu postav a jejich vazby tak, že mi jako čtenáři umožňuje přijat j bez zbytečného sentimentu či třeba i naopak, nechuti. A toto je velká přednost zvláště v ději, kde se jen zdánlivě nic neděje, přestože obráží jiný a nesnadný svět.

A na závěr poklona každému, kdo s těmi to lidmi pracuje jako ona řádová sestra.

Děkuji za přečtení. Pracuji na tom.

Takové prostředí včetně působní řádových sester dobře znám jako bratr chovance. Je tam jistě hodně vjemů, které neznalé překvapí a zaujmo. Otázkou je, co bude hlavní dějovou linií, protože novela musí mít nějaký vývoj, děj, konflikty a vyústění. 

Já dík za tip k Ringovi. Až dopíšeš svou novelu, tak ji můšeš klidně posílat na pokračování.

Děkuju, žes sem zavítal...právě v té částečně již napsané novele mám to téma, o němž jsme si již korespondovali. Za tři roky práce v takto enormně náročným prostředí mám fakt materiálu dost. Teď" jen" dát ho kloudně dohromady.

Jinak týden by ti byl v tomto případě málo platný: byl bys zahlcen dojmy, postavami, nevěděl bys, co a koho sledovat dříve./Vzpomínka na moji první návštěvu v ústavu/.

Navíc díky moc za tvé hlasování v PM, cením si toho.

Jako výsek se mi to líbilo. Je tam docela přesvědčivě vyjádřené prostředí ústavu. Myslím, že asi o to ti hlavně šlo. S množstvím postav, jak se zmiňuje careful, mám taky trochu problém, chce to pozorně číst. Čekal jsem, jestli nepříjde nějaká ta zvláštnost, jak jsi se zmiňovala v Blonďákovi...

Abych řekl pravdu, já jsem takovej dobrodruh, že bych byl schopnej se v takovým ústavu, třeba na týden, nechat zaměstnat. Abych prostředí blíž poznal... Přímou řeč je dobré se naučit z běžných knížek a osvojit si to. I odstavce. Tvou novelu bych si možná přečet, kdyby byl nějaký děj, aby to bylo čtivější.

Tip.

Zdáse, že jsi na tom zapracovala - do plusu... /***  Bohužel další tip už nemůžu dát

Díky za názor, pohraju...

Zajímavé, téma určitě zaujme… ale tak nějak mě to nechytlo a přeskakovala jsem. Asi by to ještě chtělo si s textem trošku pohrát

Já myslím, že by pro trénink stačily i závorky nahoře...občas, je tak dělám taky...ono to v některých souborech tak funguje nějak přednastaveně... však nemusí rovnou pršet, stačí aby kapalo:)... a u vět je dobré je dělit, a psát jasně... pokud se v tom člověk nechce zamotat, když nemá moc zkušenosti... ono se to vypíše (možná)

Kočkodánku, díky...krasavici Marii s knírkem sis vybral?

Careful : máš pravdu, je to jen ukázka, nikoliv z úplného začátku, mám tak cca 50 stran, vybrala jsem kousek, který dává smysl sám o sobě. Díky za názor.

Zdenda:  Inkriminovaná věta znamená, že civilní pracovnice /lempl/ paní Lavičková z pohodlnosti nedodržela noční harmonogram, podle nějž se chovanky dávají v přesných intervalech buďto na nočník, nebo se odvedou na WC. Pakliže je dodrženo vše, jak to má být, ráno jsou děvčata  suchá.       Neumím dělat velkou literaturu, píšu jen o svých životních zážitcích. Snad to alespoň někoho osloví. Přímou řeč píšu takto, neboť se mi nedaří na klávesnici dávat uvozovky dolů. Budu ráda za pomoc. Díky, pokud by někdo měl zájem, mohu v příběhu z Lánova dát na Písmáka třeba začátek nebo vše, co zatím mám...chci si jen ověřit, zda mám šanci pobavit či zaujmout svým psaním.Ještě jednou díky, Zdendo.

jako napsáno je to poměrně čtivě...ale opět přímá řeč... chce se to naučit přímou řeč, je tam vrznutá tak, že splývá s ostatním a navíc v tom vidím přiliš mnoho postav, ve kterých ztrácím orientaci...také tam není  moc děje, který by se někam ubíral... ale je to jen úryvek, takže je možné, že se výrazná nosná dějová linie teprve rozjede:)...každopádně za mě v tom úryvku přepostavováno a to tak, že jsou z toho střepy...

Tahle věta je natolik podivná, že jí vlastně vůbec nerozumím:

Bylo jí jasné, že noční služba paní Lavičkové nevzbudila Ilonku a pravděpodobně i další chovanky na vymočení dle letitého harmonogramu.

Fakt to nechápu.

Jinak téma by mohlo být zajímavé... to nejdůležitější . mít, o čem psát, tu snad je - ale zatím tomu chybí ta literatura, je to samá přímá řeč a mezitím takový dost jednoduchý vyprávění... nějak mě na tom nic neoslovilo. Jo, a myslím, že jako čistě formálně by tomu taky prospělo psát přímou řeč normálně... nebo aspoň důslděn pořád stejně.

Děkujuuuu...

Je to úchvatné - četl jsem to s otevřenou pusou. Nezatajíš, že to je tvoje vlastní zkušenost (tedy v řadách personálu)...   /**