Granada

v jedné z mých básní

se mihla Marie Antoinetta

v ukradených teniskách

 

o několik let dál

jsem zcizil fotografii

nevěsty ve stejné obuvi

 

její bílou róbu

lemoval stín myrtového jezírka

ale za svou láskou

cupitala v keckách

nepřiznaných stejně

jako vyprávěnky

z prima noctes

 

neboť maurská dlažba

podtíná pýchu ihned u kotníků

a proto i smečka lvů

zakletá do vodního orloje

má svou hřívu pouze v náznacích

 

a granátová jablka

se jako sirotci drží větví

které zapomněli sklidit

 

jejich puklé plody

vypadají jako vysypaná šperkovnice

a oboustranná brána časem

s obnaženými panty

kudy tryská sladká šťáva

tuhnoucí v pohádkových arabeskách

 

město Isabely

 

město mladé Arabky

s děckem na prsou

jejíž tvář nikdy nepoznám

skrz fialový šátek

 

město mého smutku

 

den po Paříži

---