Děkuji ti, bylo to strašné, jen jsem pak zaslechla jeho příšerný hlas, strašně jsem se bála...

velmi silny pribeh, dalsi dokaz toho, ze sa clovek nemusi stat "zlym" sam od seba, ze mu casto k tomu dopomozu iní...sikana od spoluziakov napriklad...nie kazdy je dostatocne silny, aby odolaval a napriek vsetkemu sa stal slusnym clovekom...

muselo to byt pre teba strasne, ked chcel na teba zautocit, prezila som nieco podobne so sekerou...

mozno je to vekom, ale aj ked mi je jasne, ze sa vsetkym Hanziho smrtou ulavilo, nemam pocit, ze to bol stastny koniec...

napisane skvele, precitala som jednym dychom

Děkuju za zastavení

Asi už je to doopraveno, tak mne tam technické nesrovnalosti neruší. 

Jinak samozřejmě OK, málokdy čtu ryzí povídku. Neční to málo, ale momentálně nemohu hodnotit. Budu číst dál.

Díky za přečtení, to vyjádření nacházel se kabát mám již přepsané, další věci se pokusím zdokonalit. Děkuju!

Začít vyprávění konstatováním, že šlo o úplně obyčejný den, považuju z hlediska vzbuzení zájmu čtenáře za nešťastné. Také styl vyjadřování mi místy připadá poněkud nezáživný, připomíná novinovou zprávu (hlavně užíváním „publicistických“ klišé jako „nastával čas zimních radovánek“) nebo nějaký protokol (odtažitě „odborné“ výrazy typu „v odpoledních hodinách“, „na pohovce se nacházel“, „po návratu z výkonu trestu“, „měl amputovanou jednu končetinu“).

Ještě bych doporučila nějak upravit věty „...trpěl šikanou ze strany českých spolužáků. Tyto děti byly první na řadě v bitkách.“ – návazností vět vzniká dojem, že mluvíš o těch spolužácích.

Na druhou stranu se mi velice líbí, že jsi se neomezila jen na vylíčení vcelku napínavého děje, ale doplnila ho o spoustu postřehů a myšlenek hlavní hrdinky, které čtenáři dovolí svým způsobem pochopit i „zápornou“ postavu. 

Dobře. hned jsem nepochopila...já myslela, že už jsi mne někde potkal/úsměv/, v každém případě děkuji!

Já jsem měl na mysli Irmu kočku z filmu Adéla ještě nevečeřela :-)

Gerty: děkuju za přečtení...namísto nacházel dám třeba válel se, jednu za dvou podobných vět odstraním, a pak jen budu doufat, že z toho všeho nebude velký výbuch...Kočka Irma

Irma Kočka :-) Já jsem se při čtení prvního odstavce téhle asociaci prostě neubránil :-) Ale pak už je to celé o něčem jiném.

Slohově to máš trochu nedotažené - chce to víc promýšlet slovíčka a víc přemýšlet, co je v textu navíc. Třeba tohle:

Vydala se jen tak v pantoflích do strmého kopce k nedaleké chatičce, která sloužila jako zázemí provozu farmy. Vyšla z rodinného domku a zamířila ke stavbě ze dřeva.

Ta druhá věta oznamuje v podstatě to samé, co ta první. Pak třeba tady:

V kuchyni na pohovce se nacházel cizí kabát.

V beletrii bych dost pečlivě zvažoval, kdy a jestli vůbec používat sloveso "nacházet se".

Asi bych toho našel víc, ale tyhle dvě věci mě trkly nejvíc. Dál - přehlédl jsem anotaci a měl jsem velký problém si povídku zařadit do konkrétní doby. Úvodní scéna se klidně mohla odehrávat v roce 1930 - a pak jsi přidala nějaké časové údaje a pořád mi to nesedělo, protože to prostředí mě pořád táhlo mnohem víc do minulosti. Možná by to chtělo do textu vložit nějaké prvky, které by to umístění v čase jasně naznačily a možná i sem tam připomněly, kdyby čtenář něco přehlédl. Taky mám pocit, že dílo je dost sentimentální - není to ještě za hranou, ale s tématy, o kterých píšeš, je třeba zacházet jako s flaškou nitroglycerínu, když se ti to vymkne z ruky, může z toho být velká rána :-)

Děkuju za zhodnocení povídky. na chyby se podívám...

Je to dobrý, zajímavý příběh, pěkně ubíhá a je napínavý. Ale vadí mi ty krátké věty. Jasně, zkracování vět zrychluje spád, ale když jsou pořád krátké, nic se nezrychluje, místy mi to připomíná text pro prvňáčky (samozřejmě ne obsahem).

A malá chybka - jedno "se" navíc ve větě "aby se vzápětí vrátily se do tepla." (1.odstavec)

Vigan: děkuju moc...tvoji fantazii nemám, píšu jen o skutečných věcech. Nad tím blivajzem se ještě zamyslím...

Pěkné.Dobře píšeš, Goro.

Připomnělo mi to úvodní díl ze seriálu Vlak dětství a naděje. Taky tam vlezl žebrák nejprve s prosíkem, pak vyhrožoval podobně jako ten tvůj.

(já bych na konec blivajz nedávala, trochu to degraduje celou povídku a jestli ti můžu radit, nepřepisuj text dle mínění jiných, ani dle mého, nechej tak, jak máš, časem se k tomu budeš vracet a sama nejlépe uznáš co s tím udělat)

Děkuju za přečtení a tip!

Moc pěkná povídka, pěkný popis, pěkný příběh. *

K3, díky za nominaci, zařazuji povídku do příštího kola.

Jejda, děkuju moc a moc, je mi ctí...

Je to dobré, Goro. Asi to nejlepší co jsi napsala. Musím se k tomu ještě vrátit, až se mi to rozleží v hlavě. A znovu si to sesumírovat.

Ale už teď mám dojem, že by ses s touhle povídkou mohla ucházet o titul PM. Za prosinec.

Co ty na to?

T.

Je to dobré, Goro. Asi to nejlepší co jsi napsala. Musím se k tomu ještě vrátit, až se mi to rozleží v hlavě. A znovu si to sesumírovat.

Ale už teď mám dojem, že by ses s touhle povídkou mohla ucházet o titul PM. Za prosinec.

Co ty na to?

T.

Děkuji, Zordone. Teď má kdekdo farmu, dřív býval statek, něco na tom bude...

Hezky napsáno. Já bych se jen přimlouval za slovo "statek" místo "farma", to zní přece jen trochu cize.

LAKROV: děkuju za rady, netušila jsem, že je na jedný povídce tolik práce, psala jsem to celých čtrnáct dní a myslela, že je hotovo...díky.

Nejlépe se text (aspoň mně) opravuje na papíře -- vytisknout, číst si, čmárat do něj, zanést opravy do el. podoby a znovu vytisknout... A když už se ti zdá, že není co opravovat, zkusit si jej přečíšt nahlas -- jako by to bylo před publikem :-)

Ke koťatům: Že jsou nejspíš malá mě napadlo po přečtení věty ...„Pěkně se starej o maličký, Sněhurko"...

Lakrov: děkuju za přečtení a tip, vážím si toho. Ta určení času ještě znova projdu. I přívlastky /a to jsem myslela, že už jsem je hodně osekala/. Jinak u mne jsou nějaká koťata stále- všechny gravidní kočky ze širého okolí vrhnou mladé u nás. Pro mne i půlroční kotě je kotě. Děkuju!

V úvodu mě trochu tahají za oči přislovečná určení času, přesněji řečeno tušený nesoulad v předložených "časových údajích": ...Ten den... ...Dnes večer... ...V odpoledních hodinách... Co se stalo ďřív, co později nebo co teprve nastane, je sice z kontextu jasné, ale věty, jimiž je to popsáno, působí nepřirozeně, nejsou plynulé. Taky koťata na Mikuláše mě překvapila -- ne, že by se to nemohlo stát, ale je to přinejmenším neobvyklé, takže to působí spíš tak, jako by na tom měla být založena nějaká zápletka. Přes všechny výhrady je z prvního pdstavce cítit jakýsi klid...

Několik rušivých nadbytečných informací nebo přívlastků (...našeho rotwajlera Arga... ; ...Na posteli, která patří synovi...), ale pořád mě to baví číst.

Dramatické a pod dojmém závěrečného "epilogu" i mrazivé čtení, říkám si nakonec; tím spíš by text zasloužil jéště několikerý "autokorektorský" průchod. Vymlovat se na to, že by tím mohl ztratit svou autentičnost je v tomto případě bezpředmětné. Tip.

:-)

Promnick: tak jsem to tam dala, mrkni, zda to není příliš, díky.

~~"Sv.Mikuláši, díky za ten blivajs, který jsi nám shodil do řeky!"

skvělý potenciální konec !

odlehčení a úsměv .

Darkblackonyx: Honzo, děkuju za pochvalu. Též za návod, co s tím nešťastným mobilem, dala jsem na tebe a je pryč. Dík!

Promenlivynick: děkuju za zastavení: možná měla povídky skončit slovy ryb: "Sv.Mikuláši, díky za ten blivajs, který jsi nám shodil do řeky!"

Pěkně napsané. Jen bych určitě vynechal tu příhodu s mobilem. Ale celkový dojem? Krásně vystavěný příběh, který se mi moc líbí. Jsi dobrá, Irčo! /***********

Líbí se mi to .

Jenom lituji, že to v realitě a tím pádem i v této povídce neskončilo větou   " tak díky paninko za ten blívajz"

Dávalo by to naději, které není nikdy dost. Tím neříkám, že druhá část je špatná. Přečetl jsem ji jako ostatní s napětím, jen s menší radostí než v té první ..      :-)

Děkuji za podnět o německých dětech v Čechách po válce. Dovolila jsem si motiv uplatnit v povídce.

Kolobajďásku, tvé hodnocení je pro mne též bomba, děkuju...

Má to kouzlo, napětí tak akorát, i úžasný závěr. I ty rybičky v řece dostaly nadílku...   Kdybych byl buran z Ostravy, tak řeknu: BOMBA!  /***

u mě to platí stejně, vážím si tvého komentáře*

Děkuju, Leni, vážím si tvého zájmu o mé věci...

mně se to také moc dobře četlo, napínavé* drobností od proseckého jsem si nevšimla, souhlasím s Oldjerrym**

Děkuju za vlídné ohodnocení. S povídkou jsem si celkem pohrávala - plánovala jsem ji na dnešek kvůli výročí, kdy se to skutečně stalo...přesný rok již nevím, ale Mikuláše si pamatuju jistě...

Z tématu je v povídce vytěženo maximum  toho, co se z ní vytěžit dalo.  Upřímně - kdyby nebylo Proseckého, ani bych si ty technické nesrovnalosti neuvědomil. To ale znamená, že ten příběh a jeho vyprávění mne zaujaly natolik, že jsem je minul. Je to asi stejné, jako když má Cézar ve filmu na ruce náramkové hodinky. Příběh tím moc neutrpí... *

Děkuju moc...

Děkuju moc za přečtení, opravím podrobnosti..

Zajímavé.

Jen tři faktické poznámky:

- protože se to odehrává na Mikuláše, musela na mostě být tma už tehdy, když se předváděl,

- v roce 1995 pokud vůbec byly mobily, byl to velké krabice, které nešlo nosit v kapse,

- když byl jeho otec ve wehrmachtu, proč ho zavřeli až v šedesátých letech?

A nakonec ti můžu vyprávět, jak německé děti, které tu zůstaly po roce 1945, prožívaly dětství a školní docházku - jmenovalo se to "Rozptyl" a čechizace. To samozřejmě neomlouvá kniminálníka.