Za našeho štěkajícího čtyřnohého kamaráda platíme do městské kasy ročně několik stokorun. Snad mně bylo kdysi vysvětlováno, že poplatek je použit na úklid městských chodníků či veřejných prostranství od psích hovínek. Je-li tomu opravdu tak, máme svědomí čisté - náš hlídač vylučuje a vyměšuje jen a jen na zahradě, po které celý den vesele pobíhá a kterou by měl hlídat.
   Každý zkušený kynolog ví, že pes si pro vykonávání svých hygienických potřeb najde oblíbené místo či vhodný koutek, a já tuto pravdu potvrzuji; jen se nemohu ubránit dojmu, že náš hlídač se v tomto směru rozmáchl až příliš, neboť do jeho páchnoucích hromádek lze šlápnout téměř po celém pozemku.
   Onehdá jsem mínil využít ranního mrazíku, bych sebral pár promrzlých kousků - ranní tmu prořízlo ostré světlo kapesní svítilny, v kapse zašustily mikroténové sáčky. Kroužil jsem zahradou, pátral, sbíral a nadával na osud. Aniž bych o tom věděl, upoutaly mé hlasité kletby a světlo sousedy a ti vedeni těmi nejlepšími úmysly, zvedli telefonní sluchátka...
   Zanedlouho mou úklidovou činnost přerušili dva urostlí policisté, kteří se mě zvýšenými hlasy zeptali, mohu-li se legitimovat. Když jsem opáčil, že doklady u sebe nemám, v mžiku se jejich zvědavé obličeje změnily v obličeje zachmuřené a ruce jim bezděčně sjely k opaskům.... Ne, k žádnému dramatu nedošlo; vysvětlil jsem, že se procházím po svém, ukázal obsah svíraného mikroténového sáčku a poděkoval oběma mužům za pomoc a ochranu.
   Prý je dnes většina lidí vůči svému okolí nevšímavá, netečná. U nás je tomu přesně naopak a věřte, taky není o co stát!