Veršování ze snu

Zdálo se mi opět jenom o ní,
ještě teď cítím jak mi voní
a je mi krásně po těle
v tom snu jsme byli přátelé.
Asi nikdo z vás netuší
jak je mi dobře na duši,
ale jen krátce do doby
než svět nabyde reálné podoby.

Napsala mi, že vždy bude jen kamarád,
ale už alespoň nemusím si na nic hrát.
Teď už ví jak zoufale ji mám rád
a vůbec nemusíme spolu spát.
Chybí mi její smích, vůně, přítomnost.
Takže mám pocit jakoby spadl most
tam někde v prostoru mezi námi
a já jsem pro ni míň než známý.

Lásko dej mi více svého času,
vždyť chci jen vnímat tvoji krásu
a nechci mít pořád v hlavě vzadu,
ten pocit, že ti ten tvůj čas kradu.
Zkus mne jednou časem pochopit,
že city nelze zhmotnit a uchopit,
abych je schoval někde do skříně.
Já jsem v tom všem vážně nevinně.

Tak prostě nejspíš ten Osud tomu asi chtěl,
že není v mých silách, abych na tě zapomněl.

/12.1.2016 - sepsáno během necelých tří minut po probuzení
jasná definice, která nejspíše v hlavě zrála už dlouhou dobu/