Ištvánova kůzlátka

Maďarský venkov současnosti.
Ištván Okacz je v celém kraji nejbohatší sedlák, za což vděčí především svému kozímu stádu. Rád by si svůj status uchoval a proto se mu nelíbí, že místní starosta Joža Bacz, který má problémy se svou krásnou manželkou a se zažíváním, chce spolu s několika dalšími nadšenci založit JZD. Jeho ozdobou by se mělo stát právě Okaczovo vyhlášené kozí stádo. Okacz se stará pouze o svůj statek a proto z něj již 45 let nevyšel. Pověří tedy svého čeledína Imricha, jenž nikdy nepoznal své rodiče a byl vychován stádem divokých koz, aby se vypravil na Baczův statek a pustil všechen jeho dobytek. Imrich jej poslechne a v noci tam opravdu zamíří. V ložnici je však přistižen Baczovou ženou Igildou a ta jej pod pohrůžkou, že vzbudí Bacze spícího na vedlejší posteli, přinutí ke žhavému milování na rozpálených kamnech. Okouzlený a popálený Imrich se ráno nechá Igildou přemluvit, aby pomáhal Baczovi přesvědčit Okacze, připojit se k JZD. Imrich se rozhodne, že bude nejlepší použít na svého pána nátlakové metody. Mezitím přijíždí do vesnice pohledný důstojník Ursaj, který nemá pravé oko a napadá na levou nohu. Spolu s ním se ve vesnici objevuje jeho manželka Uršula. Ta netuší, že hlavním důvodem jejich příjezdu není zdravé kozí mléko, jak jí Ursaj tvrdil, ale Igilda, se kterou kdysi prožil vášnivý, asi pětiminutový románek. Shodou okolností potkávají ihned po příjezdu Imricha, jenž s karabáčem v pravé a bambitkou po dědečkovi v levé ruce pospíchá k Okaczově statku. Dají se do řeči a Imricha napadá méně krvavé řešení. Slíbí manželům ubytování na Okaczově statku a svému pánovi nic neřekne. Po týdnu se chce Okacz umýt a v koupelně narazí na koupají se Uršulu. Statkáře, který kromě portrétu Marie Terezie, visícího ve chlévě, z něhož bylo vidět jen od much zvrásněné čelo, neviděl již 45 let žádnou ženu, raní mrtvice. Vše se zdá být v pořádku do chvíle, kdy se Ursaj setkává s Igildou. Zahoří k ní opět láskou a stráví spolu vášnivou noc uvnitř hořícího seníku. Když však Igildu spatří Uršula, poznává v ní svou dávno ztracenou dceru z prvního manželství. Ursaj vycítí šanci mít svou milenku legálně velice snadno dostupnou. Dochází však také k hroznému zjištění. Podle mateřského znaménka na levém stehně identifikuje Uršula Imricha jako svého dávno ztraceného syna, ještě z doby, kdy byla svobodná. Když se Imrich dozví, že se miloval se svou sestrou, zhroutí se a rozhodne se, že si ve městě koupí cukrárnu a bude malým dětem zdarma nabízet sladkosti. Ursaj se nechce vzdát své milenky a Uršula své dcery a proto chtějí Igildu odvézt domů do Budapešti. Bacz o tom nechce ani slyšet. Zoufalý Ursaj promiluje s Igildou celou noc, přičemž lehne popelem celý Baczův statek.

S plody maďarské kinematografie se nesetkáváme příliš často. Nyní se k nám dostává jeden z nejúspěšnějších maďarských filmů současnosti. Je zajímavé, že se jedná zrovna o žánr u nás tak zanedbávaný, tedy pornografický muzikál. Úspěch snímku, který byl potvrzen na mezinárodním festivalu v Priepalovcích, kde byl oceněn třemi Zlatými ocasy (za nejlepší ženský výkon, speciální efekty a píseň Kdož sú boží milovníci), je o to překvapivější, že jej natočil mladý maďarský režisér vietnamského původu Che Che Ling-Ming Yan. Ten měl totiž na svém kontě pouze jediný film, a to ničím nevybočující akční thriller Přes držky. Nic proto nenasvědčovalo tomu, že by z jeho dílny mohl vyjít takový skvost. Podařilo se mu natočit nefalšovanou zábavu s filosofickým poselstvím. Herecké výkony jsou tak dokonalé, že vás donutí k pláči. Za všechny se zmíním o oceněné Popelusze \"Orál\" Trakaczové (Igilda), která se své první velké role zhostila s naprostou suverenitou. Poté, co se film objevil v kinech, se jí nabídky na další role jen hrnou. Z bohatého výběru si zvolila další Ling-Ming Yanův snímek Lazslo jako řemen, což by měl být westernový muzikál z doby maďarského divokého západu.
Skvělou práci odvedl také Sudánský hudební skladatel Bubu Taga, který společně s indonéským virtuozem na motorovou pilu Se Inajem vytvořil pro muzikál důležitou hudební kulisu.

Ve filmu je množství lahůdkových scén, které vám ani po několikátém shlédnutí neprozradí svůj pravý smysl. Přesto bych si dovolil vyzdvihnout jen jednu z nich. A to moment, kdy se Imrich a Igilda milují na rozpálených kamnech a Imrich za doprovodu afrických bubnů zpívá píseň Planu, lásko má. Tato scéna v sobě slučuje to nejlepší z francouzského surrealismu, filmů Roca Siffrediho a Brodwayských muzikálů.

Je třeba se také zmínit alespoň o jednom z problémů, které provázely realizaci filmu. Jednalo se o protesty ochránců zvířat proti natáčení požáru Baczova statku, neboť se zde měly nacházet živé kozy. Nakonec však vše skončilo smírem, protože tvůrci se rozhodli použít silikonové náhražky.

No každopádně pokud máte alespoň trochu nezáporný vztah k pornografickým muzikálům, neváhejte ani minutu a upalujte do kina, neboť něco takového tu dlouho nebylo a obávám se, že ani dlouho nebude. Alespoň do chvíle, kdy se v kinech objeví Ištvánova kůzlátkaII-Vzkříšení.