Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Mostrich
datum / id22.03.2016 / 466104Vytisknout |
autorProsecký
kategoriePovídky
témaRomantické
upřesnění kategorieFinis coronat opus
zobrazeno1001x
počet tipů13
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Prolog

Finis coronat opus neboli konec dobrý, všechno dobré.

Mostrich

Tak už je to, chválabohu, za mnou. Promyšlená příprava se vyplatila. Nejprve jsem sice zkoušel vysokou pec a dostal jsem se i nad sazebnu, ale ukázalo se, sazebna má nejen horní uzávěr, ale i dolní. Člověk nepropadne rovnou do roztavené rudy, ale čeká v oparu vysokopecního plynu, až se komora otevře dole. A potom pod ním stále ještě nebude tekutá hmota, ale předehřívka s teplotou sotva 200 stupňů.

Mnohem vhodnější se ukázal konvertor. Dostat se nad něj je sice komplikovanější, brání tomu jak přihlížející hutníci, tak různé bezpečnostní překážky. Otvorem je ovšem krásně vidět žhnoucí tekuté železo.

Když jsem se před akcí oblékal, snažil jsem se, abych měl na sobě co nejobnošenější oblečení, kterého by nebylo škoda. Na poslední chvíli jsem si převlékl bundu. V té, kterou jsem si nakonec oblékl, jsem ale původně na věšáku nechal „Dopis na vysvětlenou“. Vzpomněl jsem si na to těsně předtím, než se moje podrážky dotkly rudé hladiny. Tedy pozdě. Myslím, že dopis zuhelnatěl ještě o chviličku dříve než zbytek.

Nezbývá mi tedy, než abych všechno objasnil touto cestou:

Začalo to někdy před rokem sedmdesát. Přišel jsem do Narpy (tak se tehdy říkalo papírnictví podle názvu Národní papírny) a chtěl si koupit něco pěkného na psaní. Čtverečkovanou podložku, úhelník nebo tužku jedničku. Sotva jsem se ale pokusil nesouvisle zformulovat svoje přání, prodavač, typicky socialisticky nevstřícný, se na mě obořil:

„A kolik máš peněz?“

„Jednu korunu.“

„Tak za tu si mnoho nekoupíš,“ začal se smát a já se raději slušně rozloučil a obchod opustil.

Nedlouho poté, asi za deset let, jsem si vyrazil s Uršulou na výlet. Ona se chtěla podívat na nějaký rozbořený kostel či co a já si myslel, že je to rande. Když jsem začal spřádat plány na společnou budoucnost, na nejbližší zastávce autobusu vystoupila se slovy:

„Ale já s tebou nepočítám.“ Toho večera jsem si poprvé uvědomil, že příště už nechci být hlupákem. Básničku připravenou pro Uršulu jsem obřadně a s pocitem zadostiučinění spálil na břehu potoka v přiměřené vzdálenosti od lesa. Z občanské výchovy, ale i z ostatních vyučovacích předmětů jsem si náhodou pamatoval nadprůměrně mnoho!!

Pak se to nějak urovnalo. Až na chvilky, kdy se mě holky ptaly na číslo toho hezkého kluka, která seděl vedle mě na přednášce, jsem se cítil poměrně vyrovnaně.

Pracovní život občas přinesl perný zážitek. Třeba na jedné poradě v Praze jsem se bavil se spolužákem, vysoce postaveným odborníkem a přišel tam jeho kolega. Můj spolužák mě představil:

„To je můj spolužák.“

Kolega reagoval: „Když je to váš spolužák, tak to musí být chytrý!“

„Jsou i výjimky,“ poznamenal můj spolužák.

Nedávno jsem se ale přidal k couchsourfingu. Znáte to: Poskytnete svůj byt, nejlépe v Praze. Turista přijede a zadarmo tam bydlí a vy můžete zadarmo bydlet u jiného člena kdekoli na celém světě.

Kdo by mě tak mohl zajímat, jestli je taky zaregistrovaný? Rita! Moje největší životní láska. Ještě dnes, když si na ni po dvaceti letech vzpomenu, moje tělo ožije. Ta rána nad velkoměstem, výlety po hospůdkách a chlad na holé kůži na jejím balkóně, když dole hrála harmonika u stolku před kavárnou a první ranní městská dráha rachotila kdesi za blokem.

Našel jsem ji. Byla zaregistrovaná. Bydlela pořád ve stejném městě dobře šest hodin jízdy autem. V jiné čtvrti v nějaké novostavbě a měla Whatsapp.  Napsal jsem jí hned. Nemohl jsem se dočkat odpovědi.

„Lukáš?“ nemohla si na mě vzpomenout. Pak se tři týdny neozvala. Před týdnem přišla zpráva:

„Už si vzpomínám. Silvestr 1998 nebo 99?. Byli jsme spolu na party. Tys nás tam tenkrát všechny pobavil. Snědl jsi sám celou sklenici mostrichu.“ Mostrich se u nich říká hořčici. A tak jsem skočil do konvertoru, aby po mě nezbyl ani kousek a nebyly problémy s pohřbíváním.  




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.04.2016 20:18:37dát kritice tipcareful

Mně se to líbilo.Ppobavilo mě nedlouho poté asi za deset let... vtipný bylo i to, že si na něj nepamatovala, i když jsem to tak nějak čekala... jo, podobný černý humor můžu...

09.04.2016 10:31:38dát kritice tipProsecký

Můžeš nominovat. Budu poctěn. 

08.04.2016 19:02:47dát kritice tipProsecký
Jo, můžeš.
08.04.2016 13:05:06dát kritice tipStvN

Celkem vtipné. Nemáš tu alternick? :)

Můžu zařadit do PM?

23.03.2016 10:43:41dát kritice tipsepotvkorunachstromu

..Prosecký..to by tak hrálo..si je pěkně nechám..můžou se hodit :))

23.03.2016 10:41:22dát kritice tipProsecký

Šepotko, tak mi nějaké trapné okamžiky přihrej!?

22.03.2016 21:50:18dát kritice tipsrozumeni
Mně se to líbí. Nejsou to žádné životní katastrofy, ale je těch malých problémů více a stokrát nic umořilo vola, se myslím říká. Tak proč neskočit...***
22.03.2016 21:41:32dát kritice tipEvženie Brambůrková

I takové dny jsou. Ještě, že ty pece nemáme všichni na dosah. :-))) /T

22.03.2016 14:50:29dát kritice tipDiana
Trochu moc pesimistické.. :-)
22.03.2016 13:27:31dát kritice tipAlexka

No, i takové slabší povahy jsou mezi námi.

Kdyby měl každý kvůli tomuhle skákat do vysoké pece, tak tu asi nikdo nezůstane. :-)

22.03.2016 11:30:35dát kritice tipAdriana Bártová

Když jsem začal spřádat plány na společnou budoucnost, na nejbližší zastávce autobusu se slovy: „Ale já s tebou nepočítám,“ vystoupila.

tohle by asi znělo líp: ....na nejbližší zastávce autobusu vystoupila se slovy: "Ale já s tebou nepočítám."

...napsal jsem ji hned... napsal jsem jí hned

Tématicky to není silné, ale já to chápu jako výpověď negativních pocitů s určitým nadhledem a jemným patosem, pro mě je z tohoto textu jasné, že ve skutečnosi do konvertoru neskočíš, a to je dobrá zpráva, T*

 

 

22.03.2016 10:15:21dát kritice tipslunceblunce

mě se líbí, že každý to vidí jinak :) co jeden považuje za naprosto jasnou romantickou chvilku, druhej bere jako sranda omyl :)))

trapasů jsou mraky, když se nad nimi člověk umí zasmát, má vyhráno

 

22.03.2016 10:03:39dát kritice tipsepotvkorunachstromu

..nooo..já bych přitvrdila..trochu nemastné neslané..ale možná je to tím..že sama mám plno mnohem trapnějších zážitků :)

22.03.2016 09:41:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: líbí se mi právě lehkost, sebeironie, je to pro mne zábavné, neberu to doslova, ale s nadhledem:)))

22.03.2016 09:31:25dát kritice tipK3
redaktor prózy

Moc mě to nedostalo. Jako povídka to má dost chudý děj. Chápu, že člověk může mít dny, kdy má všeho po krk, ale přeci jen si myslím, že z těhle situací se dalo vybruslit. Jsou totiž docela běžné a brát to takhle..?Lidstvo by asi dávno vymřelo.

22.03.2016 09:22:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Veselé /i smutné/ počtení. Dobrá povídka.                  /T.

22.03.2016 09:00:19dát kritice tipKočkodan
Jeste ze jsi skocil sám, jinak bych te tam za predchozí rádky musel hodit já... ;-)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.