Vesuvanko, děkuju moc...mám radost, že si to někdo ještě přečetl a oslovilo jej:-)

Krásně napsaný smutný příběh... TIP

reka: děkuju za přečtení: to mi vlastně vytýká i Zdenda a já se pokusím se toho vyvarovat. Má současná novinka/Václav Líšek/ je myslím zdařilejší...doufám...poopravila jsem taky dle Zdendy. Díky za zájem, cením si toho.

Trochu mi to připomnělo Bohouše Krejzu, ten ale zvládá postavy podle mě vykreslit plastičtěji. Možná je to tím, že se snažíš na takhle krátké ploše obsáhnout celý život - na mě to pak působí příliš zkratkovitě, ty postavy nežijí.

StvN: děkuju za názor.

Moc mě to nezaujalo. Ani ne tak příběhem, ten je fajn, jako spíše stylem. Sázíš na určitý smutek, ale zdá se, že ti to stačí a už nic dalšího nepřidáváš.

tambora: děkuji moc za přečtení. Na vysvětlenou přidávám třeba k tomu  závěru s krví v umyvadle: rusovlasí lidé mají /vědecky prokázanou/ vyšší krvácivost tkání a zároveň vyšší práh bolestivosti. Takže Zrzek drhnul zanedbané zuby, necítil bolest a krev se "řinula" do umyvadla, je to pro mne zajímavý detail z fyziognomie zrzavých lidí.

Zrzavá barva jeho hřívy jej poznamenala od dětství, je to příklad "jinakosti" a jejího dopadu v reálném dětství a životě.

Irma se starala o Zrzka a psa prostě proto, že byli zanedbaní...

Děkuju..

napsáno je to asi docela dobře, při čtení to nějak výrazně nedrhlo, slovní zásoba slušná, poetickej úvod... ale i přesto mě povídka nedokázala vtáhnout, je to moc popisné, ten udělal to, ten zas ono... s těmi postavami (ani se psem) jsem nějak nedokázala soucítit, vžít se do nich (i když měly hnusnej osud). trochu mě to klouzání po povrchu pak unavovalo, spíš by mě zajímalo, proč zrzek začal podvádět, proč chlastal - jakože ne doslova, to tam je uvedeno (zůstal sám a pak v té hospodě konečně našel kamarády... ale schází mi tu prostě nějaký hlubší ponoření se)

trochu mi nesedělo to oslovování "teto", "chlapče", koukni Vašku, paní Irmo... potom jsem nepochopila, proč irma zrzkovi prala a koupala psa... občas mě iritovaly ty podrobný popisy, co kdo dělal - třeba v závěru to čištění zubů... tam by podle mě stačilo napsat něco o prázdné zubní pastě a krvi v umyvadle a čtenář si domyslí (a taky by to získalo na naléhavosti)

ještě by mě zajímalo, jakej smysl mělo to, že byl vašek zrzavej... v úvodu jsi mě navnadila tou citací profesorky ze skotska, tak jsem čekala možná něco jiného, nějaké to propojení s těmi vikingy nebo kelty nebo tak něco... a nakonec ta zrzavá barva vlasů měla jen takovej význam, že ho danka poznala... prostě nějakej přesah, překlenutí bych uvítala... ale možná si jen vymýšlím a možná tam je, akorát to nevidím :)

(ale jen můj pocit)

Zordon: děkuju ti moc, napsala jsem, jak jsem to zažila:))

Hezky napsáno. Díky za dobrý konec...trochu jsem se bál jak to dopadne.

Lakrov: děkuju za zastavení, ano, protagonistu již znáš:))). Není to akční bomba, leč nutkalo mne cos to stvořit a líp to neumím...

Od začátku je mi to povědomé... a už vím proč :-)  Jako povídka je to sice dost popisné, ale díky slušné slohové úrovni  se to čte dobře. Nevědět, že je to napsané podle skutečné události, řeknu,  že těch smrtí je v tom až moc. Zvláštní postava je tvůj protagonista,  procházející životními změnami.  Oceňuji zvláštní, dvojznačný konec.  Tip.  

:-) nemáš zač...čtu když mám čas a chuť, ale toho času mám teď opravdu hodně málo, a tak už jen to, že jsem se zastavila a četla, svědčí o tom, že je to "o něčem"...

Marcela K.: děkuju ti za přečtení a pochopení mých pohnutek...

Ona je pomoc a pomoc... pokud někdo opakovaně"selhává" a jen pomocníka využívá, je namístě, aby za své konání nesl následky. Buď se vzpamatuje a nebo bude dál hledat někoho, kdo mu "naletí".

Život se s ním nemazlil, ale šanci dostal. Irma si nemá co vyčítat.

Neřekla bych, že je to "o ničem"...naopak. Možná sis s tím textem mohla víc "pohrát". Moc se mi líbí třeba ten začátek - "chlapec jako mihotavý plamínek", ale znám tu potřebu zapsat si příběh, který jsem prožila :-)

Markel: já také. Děkuji!

pěkně jsem si početla, mám ráda dobré konce *

RUZIGEL: děkuju ti  za koment a tip:)))

careful: díky moc za přečtení a upřímná slova, ten příběh byl a je důležitý pro mne, pokud jsem se netrefila do vkusu čtenářů, nedá se s tím asi nic moc udělat. Přesto všem děkuju za přečtení, další povídky se píšou:)))

..jinak že nebyl hodnej, nebyl zlej je ok (jsem to blbě napsala)...jde o to, že nebyl ničím zajímavej...kromě kštice, což je dost málo na hlavní postavu...  a vůbec je to celkově neslané, nemastné a nezajímavé... tedy pokud člověk nepovažuje za skvělou četbu třeba Blesk, jako že někdo na něco umřel a někdo se rozvedl, nebo něco takovýho..

no, já nevím...je to takové o všem a o ničem...prostě odvyprávěných deset let života nějakého kluka, co nebyl hodnej, nebyl zlej a měl psa, kterej tam je asi jen z toho důvodu, aby tam byl pes..není tam zvrat, pointa, ani to není ničím ozvláštněno...nevychází z toho ani žádný závěr, žádná použitelná myšlenka... prostě asi jako byla jednou jedna paní a ta byla vdaná, pak jí umřel manžel, tak si koupila papouška a jednou, když šla pro rohlíky, tak ji oslovil bývalý kolega z práce, taky vdovec, co potřeboval, aby mu někdo přepral trenky a tak šli spolu na večeři

"Já si dám víno"

"Já raději jen limonádu."

Po týdnu šli k ní a ona mu ukázala svýho ptáka.

Konec!

Zdařilé.ruzigel

Velmi zdařilé.ruzigel***

Skarabea: díky moc za přečtení a názor...

pôsobí to skôr ako obsah pre niečo väčšie...inak bez nejakých zaujímavejších momentov

black8: děkuju moc za přečtení a tip, cením si toho!

Veľmi vydarené. Smutné, ale s nádejou. Páči sa mi aj tá posledná veta s behaním.

Alexka: děkuju za přečtení, je to pravdivé... Navíc ta odlišnost toho pravého "zrzka", kdy neměl kamarády, a nemá ani dnes.

Tak nějak nevím, co k tomu napsat. Myslela jsem si, že to musí být vymyšlený příběh, úmrtí matky, pak i tety... bylo toho na něj hodně.

K3: vždy jen posuzuji, neodsuzuji, pomáhám... díky za komentář.

Kdo ví jak by dopad každý z nás na jejich místě. Těžko to lze posoudit.

Komu není rady, tomu holt není pomoci...

Přesně. Pokud byl s mámou, měl se jako princ. A teta na něj již nestačila. Je mu třicet a je adept na bezdomovectví... Neměl krom mámy nikoho rád, jen fenku Besinu /Džesinu/ a její smrt ho zasáhla...

Je to šílené. Já jsem znal velmi pracovitého a inteligentního kluka, bohužel vyrůstal bez otce, jen s matkou. Ta na něj bohužel byla slabá a dopřála mu všechno, na co si vzpomněl. Chyběl mu ovšem otec jako mužský vzor a on se zoufale snažil vyrovnat se vzorům ze svého okolí, bohužel si z každého vzal to nejhorší... momentálně sedí za krádeže aut...

MKbaby: toto je pravdivý příběh, jako všechny mé historky. Pokud by měl mít pokračování, musela bych vařit z fantazie, neboť skutečnost je velmi tristní...já ti moc děkuju  

Pěkné, i když smutné. Bude pokračování? *

Kočkodan: rozloučila, ale po dvou letech trápení bohužel jednostranného...  děkuju moc za komentář:)))

K3: děkuju moc. Je to nejen o naději, také o jisté genetické předurčenosti a schopnosti či neschopnosti vyrovnat se s ní. S nominací souhlasím a jsem potěšena.

Moc se mi to líbilo. Působí to přirozeně, až sirově, bez zbytečných líbivých kudrlinek. Otevřený konec je taky, dle mě, nejlepší volba. Docela bych jim to všem třem přál. 

V minulém kole jsem nebyl schopný vybrat povídku do PM. Jestli chceš, můžem nominovat...?

Blackie: díky moc...

Evženko: děkuji za přečtení a nadějeplná slova...

Kolobajda: naděje /vždy/umírá poslední:))) a tobě děkuji za vše.

Stázka: díky za přečtení, panno Stázi...

..naděje.......*/*

Hezký příběh, čtivý. A ta naděje v závěru mne moc potěšila.   /T

Snad se ta naděje naplní (...?!?...)   /**

Naděje v závěru...:-)

Díky za přečtení, Zdendo. Možná...ale nezamýšlené.