Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

On-line

+3 neviditelných
Zlatá rybka
datum / id18.06.2016 / 469334Vytisknout |
autoragáta5
kategoriePovídky
témaRodinné
zobrazeno1564x
počet tipů24
v oblíbených1x
zařazeno do klubůPovídka měsíce, Povídka měsíce,
Prolog

taky jsem si zbyla sama v tomhle světě podivínů

kde zní slovo jako skřípot

nic je všechno uvnitř bídy

 bylo nám to zapotřebí?

 

bylo bylo

moje drahá

zase s tebou poobědvám

budu plakat že jsem v tobě

neprostupná

budu lámat snahy zvenku

neboj moje nenechám se

 

zaoraný jizvy z loňska

nechala jsem v poli smutku 

kolik ještě

kolik skutků

než si oddech zasloužíme?

 

Moje milá ještě stovky…

 

Zlatá rybka

Třicet


Zase ji mlátí jako žito. Zacpávám si uši, schovaný za skleněnými dveřmi. Snažím se ze všech sil soustředit na mravence, který zrovna běží podél zdi. Možná se ztratil a teď hledá cestu, jak najít ty své.
Slzy ani neutírám a svírání na hrudníku už považuju za normální. Každý týden přijde má drahá sestra o pár minut později, každý týden dostane svých třicet, který si musí počítat nahlas. Máma svírá přezku od pásku, klouby bílé, kůže napnutá, v obličeji nesmlouvavost. Neoblomí ji ani mé vzlykání. Umím počítat do deseti, tak počítám a civím na své prsty. Pět, šest. Ségra se snaží dostat za gauč. Už, už, jenže máma ji chytne rychle za vlasy a už ji táhne ven. Sedm, osm.
 Když je po všem, odchází vykonavatel trestu do chodby, pověsí pásek za přezku na skobu a jde si udělat kafe. Dneska k výprasku přidala čtrnáct dní vězení. Všude je ticho jako v hrobě.
Pomalu se šourám ke své posteli. Ségra potáhne nosem, vstane a urovná si košili.
 
„Nebreč!“ poručí mi a zvedá cíp deky.
 
Signál pro mě. Rychle, aby si to nerozmyslela, skáču šipku pod  voňavou peřinu a přitulím se. Její bok hoří a já se ho opatrně dotýkám. Zítra bude svítit modravě a za týden žlutě a pak bude zase normální, než přijde dalších třicet.
 Pro mě je to jeden z nejhorších a zároveň nejkrásnějších dnů. Ponížená ruka mě přikryje až ke krku peřinou, ještě mi projede prsty po vlasech, rozcuchá je a začne vyprávět příběhy. Probouzí fantastický svět víl a bojovníků. Poslouchám její klidný hlas, dokud neusnu.
Moje krásná Agáta. Rebel a dobrodruh. Táta vždycky tajně, aby máma nevěděla, říkával, že jednou udělá díru do světa. Nevím, co tím myslel, ale věřil jsem mu. Byla něco jako Bůh. Miloval jsem její nekonečnou fantazii a dobrou náladu. Časem jsem nabyl dojmu, že jí to bití svým způsobem svědčí. Byla čím dál silnější a otevřenější. S ní byl svět barevný a snesitelný.


 Ráno je zase stejný jako všechna rána mého života. V kuchyni voní melta a na stole už je připravená snídaně. Agáta kape na chleba med, mrkne na mě a nožem vyryje na krajíc srdíčko. Tancuje u sporáku v kaďatech s netopýry.
 „Dělej, máme fofr,“ pošle ke mně rozkaz a jde se namalovat.
Poslušně do sebe házím chleba, srdíčko mizí. Nakukuju do koupelny, protože tenhle ranní rituál sleduju obzvlášť rád. Černá tužka mění její oči na černý koláče. Vypadá jako upírka.
 „Tyhle boty ne, ty jsou sváteční,“ říkám tiše, když mi v chodbě nazouvá modrý kozačky.
 „Dneska je svátek,“ směje se.
 „Jo?“ jdu do školky, tak určitě svátek není.
 „Svátek rebelů. Jsi rebel?“
„Jsem!“
„No tak vidíš,“ spokojeně uzavírá zipy na mých kotnících.
 

Odpoledne se máma nad zablácenými kozačkami jen nadechne, neřekne nic. A doma zase třicet, pár vzlyků a rebelský pohled upírky.

 „Kolikrát jsem ti říkala…“
 Zacpávám si uši a brečím do sebe pro svojí krásnou Agátu.
 „Nebreč!“

 

První

Pod peřinou se dá číst, snít a seznamovat se. Přišla za mnou jedný noci. Byla stará, ve vlasech zapletený kosti. Myslím, že byly ze slepic, které jsem kdysi vídávala u babičky Ludmily. Pořád se jí ztrácely a ona nadávala jako ďas. Běhala po dvorku ve vyšmajdaných dědových pantoflích, šlapala ve slepičincích a řvala. Bála jsem se jí. Ústa stažená do tvrdý čárky, pevně svázaný vlasy v drdolu a vždy připravenou ruku na facku, když jsem cokoliv vzala do levé ruky.


„Dášo, ta holka je divná,“ sdělovala mámě.
 Máma pokrčila rameny a výhružně pokývala bradou směrem ke mně. Hlavu jsem měla až u kolen, oči přilepený na linu a bezhlesně zpívala sprostou písničku, kterou mě naučil děda Kobliha.
„Holčičko, na světě jsou takový radosti, že tohle je hovno z kozla,“ hulákal, když jsem ho táhla po Opavě na vozíku.
Neměl, chudák, nohy. Boty po něm odchodila Ludmila. Bylo mu to jedno. V hospodě u nádraží vyprávěl skvělé příběhy a všichni chlapi se mohli přerazit, aby mu zaplatili pivo. Dal si těch svých pět a zase jsme se kodrcali zpátky. Děda mával rukama, vyprávěl o vojně a já byla šťastná jako blecha.
Babička Ludmila mu ubalila z každé strany dvě facky. U nás se prostě všechno řešilo fackami.
„A tu holku ještě taháš sebou. Vona má takhle dost starostí sama se sebou a ještě ty si přisaď,“ nadávala.
Děda Kobliha na mě mrkl a babičce odsekl:
„Z vás by se akorát tak člověk zbláznil,“ udělal vozíkem půlkolečko, odřel babiččinu komodu a odjel spát.
„A ty mazej taky,“ kývla na mě a šla leštit tu svou odrbanou parádu.
Rychle jsem utíkala do pokoje pod půdou, aby mi, nedej bože, nějakou taky nepřišila. 

Moje čarodějka vesele zachřestila kostmi a přitáhla nad námi cíp tlustý peřiny.
„Máš tu teploučko,“ libovala si.
Přitulila jsem se a usnula. 

 

Tisíc

Brácha leží v posteli, lampička zhasnutá. Nikdy neuměl dráždit hada. Poslouchal jako hodiny, jako porouchaný hodinky s chybějícím kolečkem.
„Spíš?“
Trochu se to tam zahýbe a už vidím jeho hlavu.
„Stejskalo se mi,“ zašeptá.
„Já vím,“ zvedám peřinu. Vyběhne z postele rychlostí blesku.
„Řekneš mi, kde jsi byla?“ jeho zvědavost je milá.
„To víš, že řeknu,“ rozcuchám mu vlasy a začnu vyprávět o hvězdárně a obrovským dalekohledu, kterým jsem viděla všechny hvězdy na nebi a taky jiný planety. Na jedný seděl kluk.
„I ne,“ už je velký na pohádky, ale já se nedám.
„Fakt, nevím, jestli to byl kluk, ale bylo to něco jako kluk. Seděl tam a klátil nohama na takový malý planetě a mával klackem“ vyprávím dál.
„Proč měl ten klacek?“
„Nejspíš pásl nebeský ovce.“
„No ale to už si vymýšlíš.“
„Nevymejšlím, vždycky počítáš ovečky, když nemůžeš spát, ne?“
„ Hmmm…počítám… a vezmeš mě tam jednou?“
„Vezmu.“

 

Devět


„ Pojď,“ táhne mě na skládku za městem. Klopýtám po kamenech, ale nepolevuje. Drží mě za ruku a jde jako robot.
 „Uděláme si ohýnek,“ zachrastí sirkami.

Přemýšlím, že na zahradě táta k ohýnku vždycky vyndá buřty z červený tašky. Agáta žádnou tašku nemá.
 „To se nesmí,“ vrtím hlavou.
„Já vím, ale dneska je den výjimek a to se smí všechno,“ usměje se.
Moc tomu nerozumím, ale je velká, tak ví tutově co je za den.
Hledáme dřívka a uschlý větvičky. Na pátý pokus vzplane oheň. Ségra si rozepíná bundu a vytahuje zpod svetru pásek.  Beze slov ho hodí do ohně.  Oba mlčíme. Čumíme do ohně a já se hrozně bojím.
 „Tak a teď musíš ohýnek počůrat, aby po nás nezbyla žádná stopa,“ kývne směrem ke mně.
Čůrám na ohořelou sponu. Tlačím jako o život. Tak, poslední kapka.


„Neboj, všechno dobře dopadne.“
Není den výjimky, ale vařečky, s kterou táta obrací v prádelně vypraný prádlo.  Ségra tančí po pokoji a uhýbá. Vařečka se láme o stůl.  Devět.
 Tenhle den fakt dopadl dobře. Táta seděl na zemi v našem pokojíku a vyprávěl historky z vojny. V ruce držel vařečku, kterou precizně omotával režnou nití. Agáta se usmívala do stropu, já seděl v tanku a střílel nepřátele.

Ráno bylo stejný jako všechna moje rána. V kuchyni voněla melta a ségra mazala chleba máslem.  Černý koláče vynechala. Srdíčko bylo větší, přes celej krajíc.
 
„Dneska nebudeme rebelové.“

Navlíká mi hnusný galoše přes bačkory a drtí kotníky sponou. Jak já ty hnusný boty nenávidím.
 
„Vydrž, už jsi skoro chlap, ne?“

Polknu slzy. Vydržím!


Líbne mě na tvář, rozcuchá vlasy a šoupne do třídy. Ještě se za ní ohlídnu. Je mi smutno ani nevím proč.
 Všechno jsem vydržel i zradu. Toho dne se nevrátila domů a pak jsem ji dlouho neviděl. Máma dělala, jako by ani nikdy nebyla.  Neotevřený dopisy trhala na malý kousíčky a házela do koše. Druhý den jsem je lovil mezi slupkami od brambor, skládal dohromady a hledal svý jméno. A taky něco, co by dávalo smysl. Táta mlčel, jen mě brával víc ven.  Byl jsem neskutečně ztracený…

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.09.2018 13:21:07dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Všechno zkrátka musí uzrát...

04.09.2018 13:12:30dát kritice tipagáta5

bixley a víš, že jsem od soutěže k tomuhle dílku nepřišla ? pořád ho obcházím.... chtěla jsem původní knihu nějak dát dohromady, ale pořád ještě není ten správný čas, možná až budu v důchodu?? Měla bych i nápady na novou úpravu... no uvidím .. a třeba jsem se už jen vypsala a tu potřebu nebudu mít... je to zvláštní

děkuju ti

04.09.2018 12:54:56dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Souhlasím, že je to krásně sugestivně podané, i v detailech. Velice mě to oslovilo. Tip.

11.11.2016 10:47:00dát kritice tiprevírník

Pěkně děkuju za  odpověď.

11.11.2016 10:06:36dát kritice tipagáta5

jsem ráda, že jsi mě tady našel :) zkouším kam až je možné dojít hlavně v poezii, vlastně jí žiju a psát se dá vlastně o všem... a zatím se mi to moc líbí :)  hodně čtu zdejší autory, hlavně ve zlatém výběru a je pořád co číst

dáš najevo, když se ti něco líbí  před odesláním komentáře - zaklikni - přidat tip - tip je jako jednička na PP :)   když odpovídáš na komentář někomu u svého díla, zvýrazni adresáta, kterýmu chceš avízo poslat, třeba poděkování za čtení a pak "odeslat"... na to přijdeš časem. Už jsem si na modrou zvykla

 

opatruj se a děkuju

11.11.2016 09:53:14dát kritice tiprevírník

Probírám se tvou poezií, Jano, a ať narazím na cokoli, vázané verše, volné, próza - všechno je jedna velká poezie. To se mi líbí. Akorát se zatím nevyznám v tom, čím a jak to na Písmáku dát najevo.

25.07.2016 21:05:54dát kritice tipMKbaby

A gratuluji Ti :-)

25.07.2016 20:34:29dát kritice tipMKbaby

To Ti přeju, mám radost s Tebou :-)

25.07.2016 11:39:28dát kritice tipagáta5

bejby, ode dneška ti věřím všechno, povídka měsíce se splnila :)) dikes

21.07.2016 21:43:28dát kritice tipupupa

Tak to je vzdor, keď človek má pravdu! Si silná.

Zvláštny aj štýl spracovania - cez oči toho druhého, to sa píše ťažko. Presvedčivé do detailu. Všetko to trápenie čitateľ prežíva ako svoje vlastné. To je divné, vracať sa po toľkých rokoch TAM.

21.07.2016 21:38:11dát kritice tipupupa

Tak to je vzdor, keď človek má pravdu! Si silná.

Zvláštny aj štýl spracovania - cez oči toho druhého, to sa píše ťažko. Presvedčivé do detailu. Všetko to trápenie čitateľ prežíva ako svoje vlastné. To je divné, vracať sa po toľkých rokoch TAM.

14.07.2016 10:58:06dát kritice tipagáta5

díky za komentář, mám velkou radost, když se sejde víc názorů. Ten můj pohled na svět je samozřejmě už pod vlivem uběhlých let a zkušeností, tím pádem nejsem schopna vnést do příběhu trochu té "nápaditosti". celý příběh je šedivej a ponurej, bez přesahu... s přidáním jediného - mého ironického odstupu a tím to možná kazím.  Nevím, jestli se ke knize jako takové ještě vrátím, ale jestli ano, budu určitě přemýšlet nad tím, co jsi mi tu napsal a zúročím... možná se vrátím k ichformě jednoho vypravěče - uvidím, jestli budu mít potřebu. Teď ji nemám :)  Původně to měl být jen deníček, vypsání se.

ještě jednou moc díky, těším se z toho.

 

 

 

14.07.2016 10:41:26dát kritice tipreka
redaktor prózy

Od té doby, co mám děti, tak takovýhle věci moc nemůžu číst. Tadyto se naštěstí snaží o víc než jen o ždímání emocí.

Líbí se mi ten nápad se střídáním vypravěčů. Ale docela dlouho mi trvalo, než mi došlo, že ten druhý vypravěč je sestra, vlastně jsem to pochopil z vnějších indicií (rod, poznámky o bráchovi a peřině), což je trochu škoda. Tak, jak je prezentovaná z pohledu bratra působí mnohem dospěleji, než když pak sama vypráví. Když je vypravěčem, tón jejího povídání se moc neliší od bratra, i když by měla být starší. To vlastně trochu ničí důvod mít dva vypravěče, když jsou skoro stejní. Dalo by se totéž, co vyprávíš, odvyprávět jedním vypravěčem? Co ten druhý přidává do příběhu?

S tímhle souvisí ještě jedna věc. Přijde mi, že celá ta povídka jede na takové te nejběžnější vlně zachycování dětského světa, magický realismus, co nikoho neurazí, chytré průpovídky, takový krotší Malý princ. Působí to nějak až moc nenápaditě. Asi bych jako StvN očekával nějaký přesah.

Když to ted čtu, tak ty moje poznámky působí dost negativně, ale samozřejmě, špatná povídka to není, jen máš podle mě na víc.

Moc se mi líbila ta erbenovská básen v prologu.

10.07.2016 16:01:33dát kritice tipcareful

...ale jo...já myslím, že ty buňky na to máš...jen to chce nějaké téma, kde by to vyniklo a pozor na opakující se motivy...

09.07.2016 18:51:43dát kritice tipagáta5

no jo, přesahy ... je to atobiografie, tam přesahy nefungujou, ber nebo nech bejt, nic jinýho k tomu nemůžu... psát to líp nebudu, poetičtěji taky ne a hlavně nepíšu jako albi... ale možná jo, když se pokusím všechno brát jako pohádku nebo smrtelnej horor... však to znáš taky ne? když se něco posere nebudu na to kadit ještě víc ..

dikes za čas a škoda, žes nedočetla... holt ze mě spisovatel nejspíš nebude :)) ale to neva, docela dobře umím účetnictví :)

 

09.07.2016 16:06:32dát kritice tipcareful

Jinak souhlasím s StvN, že tomu chybí přesah a věcí o týraných dětech je napsáno moc a lidi si prostě jako u černý kroniky řeknou chudáci děti, nebo aspoň dělají, jak je to zasáhlo, když už jim je to šumák, ale jinak to nikomu nic nedá...každopádně to umíš napsat daleko líp ...řekněme umělečtěji... syžetem i výrazivem než Gora, která podobnou tématiku píše taky, ale bohužel značně neinvenčně.

09.07.2016 15:57:58dát kritice tipcareful

..ještě jsem zapomněla na oblíbený motiv mazání chleba, nebo rohlíku..že ty albiho těma už hotovejma pečivama, kterým on potom říká prostě houska, chodíš zásobovat?

09.07.2016 15:55:04dát kritice tipcareful

vykonavatel trestu... to mate...

pak každý týden přijde pozdě a dostane čtrnáct dní zaracha...to logicky moc nesedí

ponížená ruka mi taky nesedí

..dál následují tvé oblíbené motivy nazouvání bot a dělání drdolů...slovník jako líbne, nebo kaťata...nic proti tomu, všeobecně to je asi ok, ale prostě už je to pro mě trochu jako albiho houska se salámem:D, takže to nedočtu

...ale je znát, že když se víc soustředíš na poetické popisy, tak je to daleko lepší než nějaký složitý příběh s nefungující psychologií

dala bych ti tip, ale máš jich za to dost už jen kvůli oblíbenému tématu

07.07.2016 18:17:48dát kritice tipagáta5

ach ták :) jj,  v tom máš asi pravdu :) 

07.07.2016 18:12:55dát kritice tipStvN

Nemyslím napsat totéž lepšími slovy. Myslím napsat něco navíc. Ten popis je ve výsledku povrchní. Já jsem potom některé pasáže přeskakoval, protože vlastně text nikam neposouváš. 

07.07.2016 16:20:37dát kritice tipagáta5

přesah? myslíš jako umění napsat stejnou věc lepšími slovy? No tak to mám vybráno, tady jsem si hrábla nejvíc, co jsem uměla... líp opravdu ne... bych se pak dostala spíš k nějaký nostalgii a ten štipec ironie tam někde uvnitř, kde ho já cejtím, by se mázl... je to život, lepší na skladě nemám a jestli jsem tě nedokázala upoutat slovy, vyjadřováním prožitýho... bohužel...., je mi trošku líto :) 

díky, já už touhle cestou stejně nejspíš nepůjdu a celkově jsem vypsaná ze všeho, takže případná úprava se konat nebude

07.07.2016 15:50:11dát kritice tipStvN

Nevím, co bych tomu vytknul, ale ani nevím, co bych pochválil. Mám tenhle styl z Písmáka hodně načtený. Je to taková místní klasika. A jak to u místní klasiky bývá, schází tomu nějaký přesah, něco, co by odlišovalo agátu5 od agáty6.

23.06.2016 23:57:23dát kritice tipNajezený

Rád jsem si přečetl tvé dílko. Je velice smutné.  Přidávám tip..:)) 

22.06.2016 07:07:04dát kritice tipagáta5

oldo, díky :) potěšilo

21.06.2016 22:59:34dát kritice tipOldjerry
korektor

Zvláštní příěh. Vypadá jako když končí v luftě, jako jediná stopa na čerstvým sněhu...  jediná... a přece je tam všecko, co je nutné. Donutíš čtenáře , aby si to domyslel  po svým... Velmi správně... *

21.06.2016 19:46:45dát kritice tipagáta5

díky, poslala jsem mu to vzkazem... ale musím se chechtat, ve dvaceti povidkách nenašel? muhehe 

21.06.2016 19:10:44dát kritice tipK3
redaktor prózy

agáto, jestli souhlasíš s tou nominací, potvrď to StvNovi. Nějak to nemůže najít.

21.06.2016 16:39:31dát kritice tipagáta5

ježíši, to jsem neměla v plánu :)

pro mě to pouštění kostlivců ze skříní byla terapie... :) a moc dobrá, už nemám žádný .. každej jsme něco zakusil, jen se o tom nemluví... no já jsem nejspíš bez hranic. On můj brácha na to kouká podobně jako ty, ani to nedočetl...

jj, tvrdá jsem až moc někdy :) nebo tvrdohlavá spíš ... díky, budu psát tedy raději něco veselejšího :)

 

21.06.2016 16:27:41dát kritice tipKolobajda

Já si o sobě myslel, že mě život naučil tvrdosti a realita určité netečnosti a otupělosti. Agi  --- (až se mi zdá, že bych ti to měl poslat soukromou zprávou) --- teď mi normálně (vlastně nenormálně) do očí vyhrkly slzy. Ale už jsem to spolkl. Je to tak silné, že jsem málem přestal dýchat. Prosím - radši se vrať ke svým ironickojedovatým komentům paradoxů dnešního života. To je pro mně daleko přijatelnější poloha. Já vydal tři knihy povídek (a všechny z mého života). Některé otřesnější zážitky také nedovedu zaplašit, ale záměrně o nich nepíšu. Nechávám kostlivce ve skříni. Až ty moje povídky někdy někdo opráší, a já už budu v tom urnovém háji, chci aby si řekl: Šťastný to muž...

21.06.2016 07:13:22dát kritice tipagáta5

díky :)

20.06.2016 14:50:55dát kritice tipStázka

úžasné, došla mi slova...

20.06.2016 11:31:27dát kritice tipagáta5

Lakrove, neboj, všechno dopadne dobře.. ne nadarmo se kniha jmenuje "Zlatá rybka" :))

někteří dospělí si prostě neví rady a tak se schylují ještě dnes k fyzickým trestům svých dětí. Jinak to neumí.  Jen o tom málokdo mluví a zůstává to za dveřmi jejich domovů...

do soutěže? ... víceméně je to uzavřená část něčeho delšího, což by nemělo bejt na závadu asi... ale to máš fuk, ona povídka měsíce stejně tak trochu už není co bývalo... lidi už hlasují sporadicky :)

20.06.2016 11:04:31dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Jo, to sřídání vzpomínek z pohledu bráchy a ségry je dobré.  Z téhle ukázky mám dojem, že to se ségrou nějak špatně dopadne,  a přeju si, aby tomu tak nebylo.  Stejně jako si přeju, aby to všechno bylo vymyšlené (nebo hodně přehnané),  protože ty výprasky jsou jak z amerických vězeňských dramat, odehrávajících  se v půlce 20. století. Ne že by mi přišlo, že uhodit dítě je zločin,  někdy je i těch "pár" řemenem na místě, ale tolik...

P.S. Nevím, je-li na místě nominovat do povídkové soutěže úryvek;  na druhou stranu je to ovšem způsob, jak pro ni získat víc čtenářů a já pro ni budu hlasovat, což ovšem nic neznamená.

20.06.2016 10:32:23dát kritice tipagáta5

Lakrove, opravím - čím dál silnější .. bez "víc" :) díky

je to celá kniha, tohle je pouze ukázka... střídání postav z pohledu bráchy a ségry tak, jak šel čas :)  

 

K3, tož zkusím jednou, souhlas :)

 

Gabi díky za... :)

20.06.2016 10:27:43dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Zajímavý drsně poetický prolog. Možná je to dobrý způsob, jak vtáhnout  čtenáře do povídky.  Čte se to dobře, jen mě trochu mate změna vypravěče v "První".  Dochází mi, že na střidání vypravěčů a ůhlu pohledů na skutečnost,  skládanou postupně z jednotlivých úryvků, je tahle povídka založená.  Dobře napsané to je, zanechává to po přečtení stopu, skro se mi chce řict,  že nezapomenutelnou, ale to se pozná až za pár týdnů.

 V téhle větě ...Byla čím dál víc silnější... ujasnit to stupňování: jesltli  slovem ...víc... nebo druhým stupněm přídavného jména; ne obojí zároveň.

 Tip.  

20.06.2016 10:03:37dát kritice tipK3
redaktor prózy

Stačí Tvůj souhlas.

20.06.2016 09:06:13dát kritice tipgabi

...*

20.06.2016 05:46:35dát kritice tipagáta5

díky všem za čtení :)

dominicku, ale i v tom mým byla spousta skvělých věcí, na který ráda vzpomínám

bejby, dikes, se tu pyšně naparuju :))  potěšilo

K3, myslíš? hm.. a co pro to musím udělat?

 

19.06.2016 23:54:55dát kritice tipMKbaby

Moc smutné... ale krásně napsané. Pro mne povídka měsíce!

19.06.2016 10:11:37dát kritice tipdominick

Člověk si občas uvědomí, jak krásný měl dětství...

19.06.2016 09:37:33dát kritice tipIQ nick

No, já jsem ztratila řeč .... sugestivní, nádherně napsaný, smutný

19.06.2016 08:17:20dát kritice tipK3
redaktor prózy

agi, já si myslím, že bys to měla nechat nominovat do PM...?

18.06.2016 23:56:53dát kritice tipagáta5

Evžo, naopak, člověk se pak dokáže rozloučit s tím horším a může si nechat to lepší.. díky

18.06.2016 23:55:33dát kritice tipagáta5

díky, moc mě to potěšilo :)

18.06.2016 22:07:50dát kritice tipK3
redaktor prózy

Nádherné, nevěděl jsem, že něco tak sugestivně umíš napsat. Hrozně smutný a hrozně krásný. Jako bych to prožil já sám. Ta krásná Agáta jseš asi sama, viď. Něco takového se musí asi prožít, aby se to dalo napsat, ale nemusíš odpovídat. Víš my jsme byli dva kluci a třetí měla být sestra. Jenže máma ji potratila a já celej život, když si na to vzpomenu tak si ji představuju, jaká by asi byla. Takhle nějak jsem si ji představoval, jako bys ji popsala. Neříkej to, ale rozbrečelo mě to. Tip.

18.06.2016 20:01:55dát kritice tipEvženie Brambůrková

Jo, člověče, to jsou takové momentky, které vydolují z hlubin to, co by raději mělo zůstat pohřbené.     /T

18.06.2016 19:44:54dát kritice tipagáta5

Hani, fikce nebo minulost to máš stejný... nebreč! Já budu psát veselejší věci, ju? :)

díky Goro,okoloidúci,Hani za přečtení :)

18.06.2016 17:59:57dát kritice tip8hanka

uff...to bolí...surová realita, žiadna "úlitba Bohom"...

tak velľmi by som chcela, aby to bola len fikcia...

brečím

***************

18.06.2016 15:56:08dát kritice tipokoloidúci

ach jo...

***

18.06.2016 11:54:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dobře zpracované. Bolestné.                                              /T.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.