Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Ve 22.30 hodin, jižní Francie
datum / id12.07.2016 / 470159Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaRodinné
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno1735x
počet tipů20
v oblíbených0x
zařazeno do klubůPovídka měsíce,
Prolog

 



 



Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným způsobil.   (  Robert Burns )

Ve 22.30 hodin, jižní Francie

 

 

      Ve 22.30 hodin, jižní Francie

 

      Nastupujeme do patrového autobusu na odstavném parkovišti před Montpelier. Je začátek června, devět hodin večer, ještě docela světlo. Uvelebeni do sedadel, nasloucháme hlasu vedoucího zájezdu z reproduktoru.

     „Jste všichni na svých místech? Každý má svého souseda?“ Když se ozvalo sborové ano, pokračuje. „Dnešní noc strávíme v autobusu. Jedeme stále po dálnici E15 směrem na Lyon, pak budeme míjet Nancy.  A zítra ráno, někdy kolem osmé, bychom měli být u Frankfurtu. Příští zastávka za dvě hodiny na parkovišti před Lyonem“.

     Autobus se zvolna rozjel z odpočivadla. Všechno se zdálo být v pořádku. Přesto jsem se nespokojeně zavrtěla na svém sedadle číslo 31. Vedle, na třicet dvojce, seděl můj manžel. Pohlédla jsem Petrovi do obličeje. Nervózně projel dlaní krátký sestřih hnědých vlasů a úkosem na mne kouknul. Na to, že se vracíme z pobytu u moře, nijak jásavě. Jistě mu také není vhod výměna našich míst z prvního patra autobusu do druhého, navíc nad schůdky, kde je ještě stísněnější prostor.

     „De to, ale dře to…“ zavtipkoval na můj dotaz, jak se mu tam sedí. Před chvílí dopil venku plechovku s pivem, chlazenou a u šoféra koupenou. Bude se mu brzy chtít …už se u něj začíná ozývat prostata. Opálený obličej nese paradoxně příchuť vyčerpání. V tuto chvíli  mu  tipuji možná i víc než sedmapadesát roků.  To ta dlouhá zpáteční cesta. Odevzdaně  zavírá oči, aby vše prospal. Tak blízký, po těch letech. Znám každé gesto jeho rukou, také výrazy obličeje. Ostatně doufám,  že  dovolená splní účel i jakéhosi restartu našeho manželství. Doma uvidíme, soukromí v papundeklových stěnách pokojíčků jako dlaň bývá hodně nejisté.

     Při nejbližší přestávce se zeptám, co vedlo delegáta k výměně míst u nás a několika dalších dvojic.  Snaha zajistit co nejlepší výhled do krajiny pro oblíbence? Rozhodně se zeptám.

     Rozhlížím se po dalších cestujících.  Ještě včera v hotelu ve Španělsku jsem pociťovala sounáležitost s nimi, ale už teď jsou to cizí lidé. Největší zábava byla asi s dětmi. Tvořily více než polovinu osazenstva. Puberťák přes uličku uvolněné visí ze sedadla, žádný  stres, no problem… Ta jejich učitelka by potřebovala namočit chodidla a skalpelem opracovat paty. Na to mám fakt vycvičený zrak. Jak tak koukám, ani depilace by nebyla marná, nikdo paní kantorce asi nevysvětlil, že in natura dávno není in. Při vystupování jí dám svoji vizitku. Za těch pětadvacet roků už jsem měla ve škopku namočených tolik nohou, že při té představě mne okamžitě bolí za krkem. Sakra, a tady si ty své ani nemůžu kvůli hloupým schůdkům pořádně natáhnout. Na chvíli necítit nepohodlí, jen nasát levandulově voňavý vzduch jižní Francie. Přivírám oči. Znovu se nadnáším a houpu  v moři.      Ach jo. Minulost…

     Tichým pohybem, skoro jako vakuem v kosmické lodi, se vysouvá plochá obrazovka závěsné  televize. Alespoň jedna výhoda, bez záklonu hlavy je obraz dobře viditelný. Vratné láhve. Dloubnu loktem do manžela, je to jeho oblíbený film. Neškodila by mu taky trocha Svěrákovy milostné fantazie, usměji se jen tak pro sebe .  Nejsme přece ještě tak staří.

     „Chceš žvýkačku? Je z tebe docela cítit to pivo,“ vyslovím s výčitkou v hlase, za Svěráka i za ten závan. Jen kroutí hlavou, jako že ne. No tak si trhni, myslím si. Vyloupla jsem si obdélníček  a strčila do úst. Škvírou v okně proudí osvěžující větřík, který mi načechrává  účes. To budu vypadat. Čert vem vlasy, je to fajn. Usínám.

 

   Horda postav zahalených černým hábitem se samopaly v rukou donutila řidiče zastavit. Naskákali do autobusu a vytáhli zkoprnělé muže, taky mého, ven do pouště. Děti a ženy postupně vyvlekli taky, ale ty se nesměly přidat ke svým partnerům. Na ně pak ti maskovaní namířili své zbraně. Muži si museli lehnout na zem. Začala jsem křičet a se mnou další ženy. Zazněly výstřely. Nejprve stříleli chlapům na nohy. Řvali bolestí a snažili se instinktivně odplazit pryč. Pak do nich pálili hlava nehlava. Cítím beznaděj. Muž umírá …a co bude se mnou? Mám z nelítostných bojovníků hrůzu. Uvědomuji si zcela jasně, že i můj život končí…

 

     „Pusť mne do uličky, musím na záchod…,“ probírá mne z  opakovaného příšerného  snu  manželův hlas.

     „Vidíš, neměl sis to pivo dávat, za půl hodiny je pauza, to nevydržíš?“ zlobím se.  Vzbudil mne, ale samozřejmě ho nechám projít. Posunuji se zadkem k oknu, místo něj, až přijde zpátky, bude se mu snadněji usedat.

     Ospalou pohodu rozsekla hlasitá rána. Škubnu sebou. Co se děje? Probůh, Petr padá na zem jako podťatý. Udělalo se mu špatně? Další hlasitá rána. A podivný zápach.Kvílejí brzdy autobusu. Zvuk roztříštěného skla. Musím pomoci manželovi z té podlahy. Je to jako v tom snu. Střelba, asi je to střelba. To je konec. Nedaří se mi vstát. Polykám nějakou tekutinu. Ta prýští rovněž z mého nosu. I z očí. Zvedám ruce k obličeji. Na levé tváři hmatám jakousi slizovou bouli. Spousta krve mi protéká přes prsty přitisknuté k tváři.

     „Potřebuji pomoct, jsem zraněná. Můj muž také. Je tu lékař?“  Slyším neznámý hlas. Svůj hlas. Všichni křičí a děti pláčou. Autobus zastavuje na krajnici. Sklání se nade mnou blondýna, kterou znám z dovolené. Dusím se krví.

     „Volejte záchranku, paní má vážné zranění! Jsem zdravotník,“ vzrušeně křičí směrem k řidiči. Propadám se do nějakého jiného časoprostoru, v němž necítím a nevnímám nic…

 

Dusím se krví…..nemohu dýchat…co je s Petrem…miluji ho…musím mu to říct…děti…co moje děti…nemám nic dokončeno…žádný tunel…bolest…tma…hrůza…to bylo mé levé oko v té dlani…bože.

 

     Pomalu se vracím do reality. Slyším houkání záchranných vozů. Nakládají mne na lehátko a do sanity. Přes obličej nějaká látka. Tma vzrůstá. Uvidím ještě někdy světlo?

    

     Valence, traumatologické oddělení nemocnice. Dva pacienti, oběti střelby loveckou zbraní z náspu u dálnice po náhodně projíždějícím autobusu poblíž města Montélimar. Jsem to já a můj muž. Psychicky se složil, byl zraněn střepinami skla v oblasti dolních končetin. Já mám zlomenou lebku a přeseknut očnicový oblouk. Velmi vážné poranění levého oka, zůstalo zachovéno, ale nevidím na ně. Vnímáni prostoru a pohyb v něm  se  pro mne zcela změnilo. Hledím do stropu nad postelí. Část vlevo jako by se propadala.

Naštěstí žijeme. Kdybychom si na poslední chvíli nevyměnili sedačky, byl by to Petr, kdo by přišel o život či zrak. Myslím, ne, vím,  že takhle i při vší bolesti a hrůze je to lepší. Já to vydržím. Naučím se žít i bez oka a budu dál pracovat. Seženu si pásku, ale ne černou, co mi dali tady. Pěkně barevnou, ke každým šatům ten správný odstín.Vždycky jsem měla šmrnc. Já to prostě dám. Je mi teprve čtyřiapadesát.

Zítra nás povezou domů. Do Českých Budějovic. Dovolená skončila.

 

...................................................................................

 

     Je to skutečný příběh, odehrál se  4.června 2016. Protagonistkou je moje kamarádka paní Hana.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.06.2018 12:27:45dát kritice tipJeff Logos

Inu, to je tedy hrůza.

13.06.2018 12:26:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ten muž, co ho zasáhly střepiny, do roku umřel na následky zranění, a paní nevidí na oko...

13.06.2018 12:25:12dát kritice tipJeff Logos

Ne, myslel jsem, že je to fikce.

13.06.2018 12:02:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jeffe, ale to je skutečná událost, nevím, zda jsi o tom slyšel, byla toho před pár lety plná televize...ten sen jen předcházel událostem...díky

13.06.2018 11:53:03dát kritice tipJeff Logos

Skvělý kontrast zážitků snad z celkově pohodového výletu v kontrastu s děsivým snem. Manžel neměl to pivo pít, třeba by měl snový příběh jiné vyznění.

09.04.2017 16:03:20dát kritice tipvesuvanka

Irčo, děkuji. Je dobře, že jsi o paní Haně napsala, její příběh může být povzbuzením pro mnohé lidi, kteří propadají depresi.

09.04.2017 15:24:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jano, tohle jsem napsala čerstvě po oněch tragických událostech. Teď, po roce, stále pracuje jako pedikérka, a nedá se...statečná žena. Jsem ráda, že jsem o ní napsala.

09.04.2017 15:20:42dát kritice tipvesuvanka

Smutný příběh velmi pěkně a sugestivně napsaný. V záývěru mě zamrazilo... Kdyby člověk věděl co ho čeká... Obdivuji paní Hanu, že se s tím, co ji potkalo,  dokázala vyrovnat. TIP

23.08.2016 11:36:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

reka: asi to neumím napsat. snad se ještě vypracuju, děkuju za čtení. Následná povídka Pán prasat se mi dle ostatních povedla víc:-)

23.08.2016 11:29:04dát kritice tipreka
redaktor prózy

Začátek je dobrý, postřehy o cestování fajn, ale od Ospalou pohodu rozsekla hlasitá rána je to spíš popisné než akční, navíc strašně chaotické. Čekal bych, že v tomhle momentě se do textu dostane akce a dynamika, ale místo toho jsem jen tápal, co se to stalo. Škoda. Téma fajn. 

08.08.2016 13:35:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

StvN: dobrá.

08.08.2016 12:54:44dát kritice tipStvN

Celkem fajn, ale komentovat to nebudu.

25.07.2016 19:08:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Skarabea: děkuju za názor, budu přepracovávat, až mne napadne, jak lépe:))

25.07.2016 18:41:50dát kritice tipSkarabea

príliš sa ti nepodarilo zachytiť atmosféru, skôr to občas pôsobií kŕčovite, tá snaha o naliehavosť......v úvode mám pocit, že sa jedná o reportáž alebo niečo také,možno to potom viac posunúť týmto smerom...ale ako poviedka to je monotónne, chýba tomu skutočný príbeh

23.07.2016 22:29:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Najezený: no, to je silné slovo...dělám, co umím:(   a tobě děkuji moc...ještě jsem se k tomu doplnění nedostala, nerada se vracím, ale měla bych...

23.07.2016 22:20:49dát kritice tipNajezený

Opět jsem si tvé dílko přečetl, a nelituji. Píšeš excelentně. Přidávám tip..:))

16.07.2016 09:38:45dát kritice tipK3
redaktor prózy

Jo dík. Ale Tvá povídka má spád, což je, myslím si posun.

15.07.2016 22:23:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: děkuji, Karle, za čtení a argumentaci. Možná, že jsem měla "přimontovat" ještě nějaké postavy. Zkusím ještě předělat tu "střílecí" část. Na druhou stranu jsem celkem hrdá jednak na to, že mi Hana vůbec dovolila toto napsat, tak jsem chtěla použít její slova, ona má totiž svérázný způsob vyprávění. Je to žena činu, s ničím se nijak nemazlí, ani sama s tím, co ji potkalo. Vím, že já bych nedokázala neproklínat osud a podobně, ona nad sebou nepláče a snaží se tu krutou realitu zvládnout. To mělo být ono poselství, o něž se tady snažím, ne jen nějaká aktuální střílečka:))) Děkuji ti. Těším se na tvé další příběhy.

15.07.2016 21:48:37dát kritice tipK3
redaktor prózy

Já si málem ani nevšiml Tvoji nové věci. Začátek se rozvíjí dost pomalu, sice, ale už je cítit něco ve vzduchu. A pak když to přijde je to drama.

Jestli je něco špatně, tak jsi to sama popsala. Že to je, hlavně konec, doslova záznam psaný ústy hrdinky. Tak to dost působí, jako záznam. Zkus třeba do takového záznamu přimontovat několik dalších, pestrých postav, vymyslet si je. Určitě by to nezkazily, spíš obohatili. Aby to víc působilo jako tvoje vyprávění a ne jako převyprávění. Asi jsem Tě nenadchl, ale z toho si nic nedělej. Já mám taky několik zajímavých příběhů, ale zatím nevím co s nimi, spíš mám strach aby nebyly moc aktální. Radši je dám na čas k ledu a pak zjistím, že by z toho byl docela pěkný příběh... Tip.

15.07.2016 08:23:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

agáta: děkuji, žes četla a dočetla:)  Třeba s tou prof.deformací tam je myslím dostatečné vysvětlení, že za pětadvacet let měla ve škopku namočených tolik nohou, že ji při vzpomínce na ně ji hned bolí za krkem...to kromě profesionálky-pedikérky snad nikdo jiný nemůže o sobě prohlásit.

Závěrečný odstavec a poslední větu mám téměř doslova psaný ústy hrdinky. Takhle mi ty své pocity a své představy o budoucnosti sama pověděla, už jsem k tomu nechtěla nic dodávat...připadalo mi to samo o sobě jako silná výpověď...

Spíše pozměním tu část přímo o střelbě... A dialog je tady vlastně jen jeden, jak manžel ji budí z toho snu a potřebuje jít na toaletu, jiný tu není:)

Díky za názor...

15.07.2016 07:42:36dát kritice tipagáta5

mám to podobně jako Lakrov. Některé dialogy mi nesedí, některé části jsou jako by střiženy a na mě působí neuceleně. Určitě bych si s tím ještě pohrála. Popis sedadel je nejspíš klíčový,  vzhledem k následující střelbě, ale určitě bych se na ten odstavec soustředila a upravila.  S depilací a úpravou pat - tam by se hodila nějaká věta typu "ozývá se moje profesionální deformace.. atd... " aby to nepůsobilo tak, že se hrdinka stará o něco, do čeho je jí houby. Mě dát někdo vizitku, že mi udělá nohy, tak ho pošlu do paďous ať se stará o svý...  :))

Konec bych celý předělala - napsala bych ho ústy hrdinky, vyznělo by to přirozeně... 

vezou nás domů.... a následně bych popsala, co se vlastně stalo

ale přečetla jsem celé - je to něco, co se čte dobře, i když to má mušky :)

 

 

 

14.07.2016 13:13:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Loohn: děkuju za počtení a pochvalu...

14.07.2016 13:03:28dát kritice tipLoohn

Velice působivě zpracované.

14.07.2016 12:16:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov: děkuji moc. Ještě ten text projdu a s "ústřední scénou" něco zkusím provést, aby to vyznělo napínavěji... 

Je dobře, že jsi kritický.

14.07.2016 12:00:02dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Dočteno, takže komentuji.  V úvodu mě zarazila ta časová nesrovnalost  (...22.30... v nadpisu a ...devět hodin večer... v textu),  na konci však zjišťuji, že je důvodná.  Z dalšího textu pak vyznívá jakási nervozita,  možná to způsobuje zmínka o ...restartu manželství...  nebo ono kritické pozorování spolucestujících.  Se vsuvkou skloněným písmem (záznam snu) se vloudí náznak napětí.  Popis dalších událostí ale příliš spádově nepůsobí,  vlastně mám dojem, že je méně spádový a víc popisný,  než byl text předtím; a přitom se jedná o ústřední akční scénu!  V nepoměru je i (velký) prostor věnovaný úvodnímu představování "kulis"  a ona akční scéna, na několika řádcích poněkud nevěrohodných přímých řečí,  následovaných pasáží, přecházejících od "novinové zprávy",  k líčení z pohledu účastníka.  To, že ta snová předtucha a následná událost má možná navodit  nádech mysterióznosti, mi došlo až při psaní komentáře. Oceňuji námět, jímž je žhavá aktualita, a myslím si, že k přenesení její nálady  na čtenáře, by bylo třeba s textem ještě něco udělat.  Naštěstí taky vidím, že ostatní čtenáři tak kritičtí jako já nejsou,  takže je nejspíš vše v pořádku a jen já dnes trpím šťouravou náladou :-)  

13.07.2016 22:22:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie: zůstala jsem její klientkou, je nyní důležité, aby ještě navíc nezkrachovala v podnikání:-)  musíme si pomáhat

13.07.2016 22:13:54dát kritice tipblacksabbath

víš....to se nedalo jen jednou ......  :-(((...paní Haně...můj obdiv...Tvém naspání...děkuji

13.07.2016 22:02:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blacksabbath: všimla jsem si tvých návratů k povídce a děkuji za ně:-)

13.07.2016 21:59:59dát kritice tipblacksabbath

všichni už napsali....*/***

13.07.2016 16:15:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoň Zahájský: jasně, cestovka ani nikdo krom střelce /mimochodem, dosud neobjasněno policií/  není vinen. Děkuju ti /za palec a tak:-)/

13.07.2016 15:58:31dát kritice tipKvětoň Zahájský

Každá dovolená je dobrodružství a může skončit jakkoli. V křesle u televize se ti nic nestane, že, ale je to nějaký život?

Já dávám palec nahoru.

13.07.2016 13:35:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Horác: děkuju...

13.07.2016 13:26:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karpatský knihomol´: děkuji moc za čtení a hodnocení:-)

13.07.2016 13:25:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdenda: děkuju za názor. Mrzí mne, že tě text nezaujal.

13.07.2016 12:25:47dát kritice tipHorác

Jen můj povzdech nad tím pojmem dovolená, máš to fakt sugestivní.:-)

13.07.2016 12:19:15dát kritice tipKarpatský knihomoľ

dej z ktorého cítiť atmosféru *

13.07.2016 12:19:14dát kritice tipKarpatský knihomoľ

dej z ktorého cítiť atmosféru *

13.07.2016 10:15:11dát kritice tipZdenda
Tvoje ztvarneni pribehu se mi ani moc nelibi, nejak mi v nem chybi prave ten pribeh.
13.07.2016 10:07:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

aleš: život je jen náhoda...a náhoda je koneckonců bůh...

13.07.2016 10:06:26dát kritice tipaleš-novák

když delegát přesazoval cestující, měl možná nějaké tušení...

13.07.2016 10:05:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdenda: děkuji za přečtení, Zdendo:-)   Paní Hanu nelze než obdivovat. Za statečnost, jiné slovo se nedá asi použít...   No a jak se ti /ne/líbí mé ztvárnění příběhu v ich formě? 

13.07.2016 10:01:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajda: Pavle, děkuji za komentář a všechno:))) Dovolená snů /dle reklamy CK Saturn/ skončila...

13.07.2016 09:51:59dát kritice tipZdenda
Hlavne, ze vsechno dobre dopadlo.
13.07.2016 09:49:23dát kritice tipKolobajda

Dovolená - lidi ji plánují a těší se na ní celý rok. Pak spokojeně jedou domů a naříkají pouze na nateklé nohy a bolest v páteři z dlouhé cesty autobusem.   A teď tohle: Dovolená skončila (to je nejsilnější věta celé povídky). Velmi zvláštní konec, ale bohužel pravdivý...     /****

13.07.2016 09:15:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Horác: to slovo jsem použila úmyslně pro zdůraznění paradoxní situace:-)

Děkuju moc, Horáci...

13.07.2016 09:13:23dát kritice tipHorác

Dovolená...hm. Ale dobrý.:-)

13.07.2016 07:28:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudla: děkuji ti:-)

13.07.2016 04:29:36dát kritice tipČudla

Poutavé. /*

13.07.2016 00:18:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

over: děkuju, tvá slova mne těší, i zájem:-) a dobrou noc

13.07.2016 00:14:34dát kritice tipover

pěkně zpracované...*

12.07.2016 23:49:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry: děkuji ti za čtení a tip, a co/kdo/ je šmant:-)

12.07.2016 23:47:48dát kritice tipOldjerry
korektor

Ono v tý jižní Francii je to taky samej  šmant... a sem tam nějaký vínem indisponovaný lovec *

12.07.2016 23:32:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodan: není to veselé čtení, děkuju ti moc, a radši si prosím nic tak zlého nepředstavuj:-)

12.07.2016 23:30:50dát kritice tipKočkodan
Když si v tom autobuse představuji sebe, tak si to vlastně představit ani neumím..
12.07.2016 23:19:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

MKbaby: já ti děkuji, mám radost:-)

12.07.2016 23:17:26dát kritice tipMKbaby

Šílené... ale moc hezky napsané *

12.07.2016 23:11:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Marcela.K.: máš pravdu s tím dnem a hodinou. Děkuju ti:-)

12.07.2016 23:09:22dát kritice tipMarcela.K.

Nikdo z nás neví dne, ani hodiny...

Hezky jsi to sepsala.

 

12.07.2016 23:03:01dát kritice tipokoloidúci

Goro, čítal som nielen bez okolků, ale aj s radosťou, takže ďakujem ja Tebe :)

12.07.2016 23:00:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evženie: nepsalo se to snadno, děkuju za vše:-)

12.07.2016 22:59:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

okolku: děkuji, žes četl bez okolků a udělal mi radost:-)

12.07.2016 22:58:13dát kritice tipEvženie Brambůrková

Je to děsivé. Taková hloupost nějakých pitomcu zničí život. 

Hezky jsi to napsala.*

12.07.2016 22:57:37dát kritice tipokoloidúci

... výborne vyrozprávané *



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.