Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Pán prasat
datum / id12.08.2016 / 471221Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaRodinné
sbírka, Všední den v lázních,
zobrazeno2544x
počet tipů27
v oblíbených1x
zařazeno do klubůPovídka měsíce, Povídka měsíce,
Prolog

Někdy je to tak, že lidé, o kterých si nikdo nemyslí, že něco dokážou, dokáží věci, o kterých si všichni myslí, že jsou nemožné.    (Alan Turina, autista)

Pán prasat

 

Pán prasat

 

Opírali se o pevný dřevěný klandr, muž v montérkách a šestnáctiletý chlapec. Stáli kousek od sebe na vrcholu rozlehlého pozemku, prašného a strmého. Pozorovali skupinu rozběhnutých zvířat, jak se ženou do kopce na plácek pod zábradlím. V tom nesourodém stádu byly kozy, ovce a dospělé prasnice s podsvinčaty. Od kopýtek jim odlétala hlína. Prudce zastavili. Právě ukončili závod, kdo s koho.

Nejhlasitěji se ozývaly dvě kamerunské ovce. Vůdcem celé skupiny byl kozel Eman. Zajišťoval si své výlučné postavení nemilosrdným nabíráním všech kolem sebe, neušetřil ani dvouměsíční selata. Právě teď jedno z nich následkem kozlích rohů opsalo půl metru nad zemí oblouk s trajektorií typu „země - vzduch - země“ a dopadlo kupodivu na nohy. Jako kočka. Hospodář se synem vysypali umečeným hladovcům přes plůtek několik bedniček tvrdého pečiva a zeleniny. Jekot zvířat vystřídalo ticho, jen chvílemi rušené mlaskavě chrochtavými pazvuky.

Hoch se obrátil k farmáři a naznačil dvěma prsty pravé ruky přihlášení se jako ve škole: „Můšu jít, tati, mezi tobytek? Emánek sas řádí a všehny nabírá.“  Pohlédl na několik vteřin otci do očí. Potom svěsil hlavu mezi ramena, jako by čekal na vynesení rozsudku. Chvěl se očekáváním.

„Já nevím, Rudíku, kdo má pořád to zabahněné prádlo prát?  Nechceš jít raději na počítač? A říká se dobytek a ne tobytek. Taky všechny a ne všehny, ani mi to nejde vyslovit. Mysli na to, co a jak říkáš a jak to vyslovuješ.“  Hoch se ještě více přihrbil.

„ Po prázdninách už budeš v učení, tak musíš pořádně mluvit, aby ti bylo rozumět. Jasný?“

„Tak můšu? Já budu dohlížet na Emana a hlavně na zelata. Přesuju se do gumáků, abyh nebyl jako praze.“

„Jednou jsem slyšel o knížce, co se jmenuje Pán much. Tobě bychom mohli říkat Pán prasat."

 Ruda se usmál a přikývnul.

,,Tak si sundej tu bundu, stejně je hrozný horko, pověs si ji na věšák v altánu, ať není špinavá. Láhev s pitím si nech tady, nebo ti ji selata budou olizovat.“ Otec chtěl Rudovi pomoci svléknout černý teplákový svršek, ale on ucuknul a vzdorně pohodil ramenem. Nesnesl lidské doteky.

„ Kdyby něco, na farmu trefíš, a já se tu za tebou dopoledne zastavím. A netrkej se s Emanem, aby tě, magor bláznivej, neshodil z kopce.“ Muž starostlivě pohledem vyprovázel kluka. Ten, než si vyposlechl kázání do konce, otevřel kovovou branku, a už byl u zvířat.

 Bundu si nesundal. Okamžitě se o ni otíraly obě velké prasnice v naději, že jim kápne nějaká dobrota. Také láhev s vodou Ruda neustále svíral v jedné ruce, nosí ji s sebou obvykle celý den a neodloží - jako by se o ni bál. Typické chování . Před několika lety, než Ruda přišel do puberty, to bylo mnohem horší. Otec si povzdychnul. Neměl ho tam pouštět.

  Brával si hocha vždy na pár dní během školního volna. Snažil se mu něco vynahradit. Něco, a vlastně všechno.

  Opíral se o plot a ještě pro jistotu ještě Rudu zpovzdálí pozoroval. Během chvilky se  chlapcovo nepřístupné chování změnilo. Hladil volnou rukou malé pašíky a díval se jim do očí. Usmíval se a něco jim povídal. On, který má problémy s kýmkoliv komunikovat. Usadil se na ztvrdlé, kopýtky udusané hromadě hlíny.  Začínal jeden z prázdninových dní na malé rodinné farmě.

 

Rudík přece jen dal na zem láhev s pitím, aby mohl lépe zahnat mouchy kroužící  kolem pašíků. Poté začal se svým odborným výkladem: „Emane, dával jsi posor? Kroušku, Proušku, Rypáčku, Chafíku, minule jsem vám vyprávěl o zvířatech, která žila na semi dávno před vámi. Kdybyste něčemu nerosuměli, přihlaste se, jo? Druhohory se vysnačovaly přítomností menšího alozaura, ten žil v juře, v křídě potom třeba tyranozaurus. Taky angilozaurus s těškými koztnatými palicemi místo ocazu. Kdyby se po vás ohnal, nic by nesůstalo, i chlívek by vám sboural. Buďte rádi, že vyhynuli!“

Rudovi po vystoupení před zvířaty vyschlo v krku. Jen u nich mluvil tak dlouho a plynule. Nenapomínala ho, že špatně vyslovuje.  Rád jim vyprávěl, citoval z encyklopedií, latina mu nedělala problémy. Ale v obchodě si nedokázal říci o chleba. Napil se ze své lahve. Bylo mu v bundě vedro, slunce již připalovalo. Měl však někde ve svém nevyzpytatelném mozku zafixováno, že  v tričku se cítí nějak divně, jako by obnažené, volně dýchající kůži na těle hrozilo jakési nebezpečí. Proto se rozhodl ji nesundávat, i když z něj lil pot. Rukama od hlíny si ho roztíral po čele.

Posluchači se věnovali svým zvířecím záležitostem. Kozel Eman  přišel zblízka ověřit si, zda z kapes v oblečení náhodou nevykoukne tvrdý rohlík, jeho nejchutnější laskomina. Hoch ho pohladil po ušmudlané chlupaté hlavě. Popadl jej žertem za rohy a chvíli se přetahovali.

Selátka začala rozrývat půdu kolem kopečku. Kůzlata s Emanem odběhla opodál, kde se trkala.

Ruda si čichnul k dlaním. Ruce mu smrděly odérem nevykastrovaného kozla. Vsunul dlaně do hromádky prašné hlíny a prohlížel je, zda to pomohlo. Moc ne, a tak, co noha nohu mine, zamířil k vodě. Dvě veliké prasnice Tonička a Janička se selaty couraly za ním. Pod vanou, do které byla vsunuta hadice s vodou, se vytvořila velká louže. Tonička a jejích osm selat tam vstoupila, ona sama se ihned svalila na bok a znehybněla. Mláďata vesele běhala kolem mámy a cákala kolem sebe bahýnko.

„Aby vám to nebylo líto, že se tam nevejdete, namočím všehny, počkejte,“ a naplnil tekutinou z vany bílý kyblík, udělal pár kroků k vyčkávající druhé bachyni Janičce a polil jí hřbet vodou. Hned sebou řízla o zem a vychutnávala si Rudovu  sprchu. Ten v gumácích běhal střídavě mezi vanou a Janičkou a svlažoval ji. Cákal i na  čtyři selátka, která si Ruda dle svého pojmenoval.  Bílý pruh na krčku měl Proužek. Dokončený kruh na černém soudkovitém těle zase Kroužek. Nejsilnější rváč se jmenoval Rypáček. A čuník, který občas štěknul jako pes, to byl Hafík.  Janička nebyla obyčejná prasnice, na zádech měla dlouhé zatočené hrubé chlupy. Zbarvena byla dočervena. Prostě Janička Červená. Hoch lítal s kýblem a cákal na prasata, cítil se být užitečný a to ho velmi uspokojovalo. Proto si již nevzpomněl, že si chtěl umýt ruce. Myslel na někoho jiného – na přemýšlení o svém zevnějšku už mu v hlavě místo nezbylo. 

Prasnice Tonička najednou začala vydávat podivně výhružné zvuky. Jedním pohybem vyskočila na nohy. Brankou, kterou Ruda ve spěchu pořádně nedovřel, se do výběhu dostal lovecký pes křížený s rotwajlerem. Nebyl příliš vysoký, ale nebojácný. Okamžitě zamířil k jednomu ze selat, nejbližšímu, byl to Rypáček, a zakousnul se mu do nohy. Sele vykviklo překvapením a natočilo se k němu  bojovně čumákem. Pes pustil a zase zaútočil, a rovnou na krk.

Chlapec pustil kýbl a nemotornými skoky v gumákách běžel k nim. Bahýnko, které dříve vytvořil, podkluzovalo.

„Rufééé, Rufíkůůů, nezmíííš…!!!“ křičel hlasem plným úzkosti o život selete. Poprvé v životě se bál o někoho jiného než o sebe. Pot ho štípal v očích. Skoro poslepu doběhl k zápasícím zvířatům a vzal psa do náruče. Hafan neměl však na krku nic, zač by se dal podržet. Ruda popadl zuřivě chňapajícího čokla spojenými dlaněmi pod břichem a táhl asi třicetikilové zvíře ven z výběhu. Za patami jim funěly obě rozzuřené prasnice. Jestli mu Ruf vyklouzne, asi ho zabijí. Od táty slyšel, že dokáží být velmi bojovné, jsou křížené s divokým maďarským vepřem. Zvláště když jim jde o mláďata, jsou prý životu nebezpečné i pro člověka.

Nevěděl, jak  dokázal vzpouzejícího se psa donést ke vchodu. Vynesl jej z posledních sil ještě kousek dopředu. Pustil Rufa na zem a otočil se, že zavře. Rychlejší z obou prasnic - Janička Červená, však stihla vyběhnout ven a dala se do pronásledování psa. Ruda fofrem přibouchl branku. Jestli utečou další zvířata, nedokáže je sám pochytat a zavřít.

Pes letěl zahradou svůj závod o život. Prosvištěl  záhonem se zeleninou k díře v plaňkovém plotě a byl pryč. Janička zabrzdila u dřevěné zábrany a od tlamy jí kapala pěna. Byla rozčilená na nejvyšší míru.

„Janičko, to jsem já, pán prazat, pojď, musíš se vrátit. Máš tam všehny zelátka. Taky Rypáčka,“  domlouval jí zpovzdálí. Odfukovala a nevšímala si ho. Přistoupil blíž. Opatrně prasnici pohladil po kudrnách.

„Prozím tě, pojď zpátky, zelátka tě hledají a kvičí. Prozím.“ Janička zjistila, že na záhonku jsou kedlubny, a začala jednu vyrývat. Ruda kedlubnu vyndal ze země a strčil Janičce před rypák. Chytila se, jak byla zvyklá jíst od něj z ruky. Došli zpátky k brance. Ruda popadl pár rohlíků a přehodil do výběhu, a Janička vběhla dovnitř.

Selata obklopila mámu a společně došli do takzvaného letního chlívku, který měl jednu stěnu otevřenou. Ruda potřeboval zjistit, jak je na tom Rypáček. Janička se svalila do slámy. Nabídla svým čtyřem selatům struky plné mléka. Rypáček měl naštěstí jenom pár šrámů. Ruda pocítil obrovskou úlevu. Konečně si svlékl nyní úplně propocenou černou bundu a složil ji pod sebe na slámu. Najednou mu to nevadilo. Opřel si hlavu o záda chlupaté Janičky a poslouchal mlaskání selat.

Zamyslel se. Po události s loveckým psem však nebylo památky. Nepřipustil si, co všechno se  mohlo stát v předchozích minutách. Fantazíroval o planetě Zemi, jak asi vypadala před miliony let. O nekonečných pralesech a náhlém vyhynutí obrovských prazvířat. Ale také o nebezpečí pro jeho čuníky v podobě vykrmení. Musí s nimi více běhat, aby nepřibírali - pak budou dlouho žít. Ztratil pojem o čase. Ten stejně v jeho životě nehrál žádnou podstatnou roli.

Tak jej našel otec, když se přišel podívat, jestli je vše v pořádku. Hoch upíral zelenkavé oči někam do dálek jiných světů.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.08.2018 08:14:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za zájem, Zboro :-)

29.08.2018 00:25:56dát kritice tipZbora
redaktor poezie

t

12.02.2018 11:57:46dát kritice tipOlafsonn
Tady toho mám zatím jen zlomek, ale trochu mě zarmoutili na serveru, kde jsem pravidelně přispíval, takže co půjde zkusím umístit sem.
Ale abych nevylučuje jen internetový demon; podívej se na drakomeron.webnode.cz
12.02.2018 10:31:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Olafsonne, jsem ráda, že jsem tě dokázala zaujmout...díky ti, taky se příležitostně kouknu, co píšeš...

12.02.2018 10:28:29dát kritice tipOlafsonn
Ani nevíš, jak je mi Ruda blízký :) Vskutku parádní kousek. Bezvadně popsana v podstatě banální příhoda, která má ale z pohledu přímých aktérů přímo fatální význam.
02.09.2017 19:16:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Emmi, díky!!

02.09.2017 18:10:24dát kritice tipE-muška jenom zlatá

líbil se mi příběh, moc :-)

02.09.2017 18:09:38dát kritice tipE-muška jenom zlatá

Líbil se mi příběh, moc :-)

12.04.2017 11:22:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kytiii, děkuji za přečtení a milá slova. Poslední věta má zdůraznit vzdálenosti v mysli chlapce od běžných myšlenek nás, neautistů...má to opravdu odlišné:-)

12.04.2017 09:02:45dát kritice tipKytiii
Moc fajn. Mě tam akorát neseděla ta poslední věta. Asi by stačilo, kdyby ho otec našel, jak na slámě usnul...
08.04.2017 11:24:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jano, děkuji moc, tohle je asi má nejlepší povídka - zatím, i když mi hodně záleží na všech. Je v nich můj život:-) Díky

08.04.2017 11:11:38dát kritice tipvesuvanka

Irčo, to je krásný a dojemný příběh, poutavě a procítěně napsaný. Velmi dobře jsi vystihla autistického chlapce a jeho svět, v němž žil. Autistům je svět lidí cizí, bojí se ho a zřejmě proto jsou k citovým projevům lidí chladní (nemají rádi pohlazení), ale ve světě, který je zaujme, projevují své city a jsou něžní.

TIP

10.01.2017 16:46:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Diano, má rád zvířata...vzali jej "do party", což se mu u dětí nedařilo...

10.01.2017 16:41:09dát kritice tipDiana

Muselo to být velmi hodné a rozumné dítě...***

06.10.2016 14:13:15dát kritice tipaleš-novák

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=472753

pokračování, pro zájemce...

16.09.2016 16:26:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, moc děkuju, ty drobnosti ještě dotáhnu. Jsi citlivá  čtenářka a těším mne tvá pozornost mým dílkům věnovaná:-) Díky.

16.09.2016 14:54:21dát kritice tipJanina6

Líbí se mi, jak vyprávíš. Je dobře, že jsi jako hlavního hrdinu nezvolila běžného kluka, ale „zvláštního“, jak chováním, tak i mluvou, která vypadá graficky hodně zajímavě. Dodává to i vcelku obyčejnému ději čtivost, kouzlo. Ke slohu nemám moc připomínek. Možná bych ještě zestručnila Rudíkovu promluvu k otci (protože potom říkáš, že plynule a v delších větách mluví jen na zvířata). Za větami „…než Ruda přišel do puberty, to bylo mnohem horší. Otec si povzdychnul. Neměl ho tam pouštět.“ mě napadlo – do puberty?

A věta „Začínal jeden z prázdninových dnů na malé rodinné farmě“ je zcela nadbytečným „vysvětlujícím“ shrnutím, protože o tom, že jsou prázdniny, i o tom, kde se děj odehrává, si čtenář dávno udělal obrázek z předchozího textu.

Drobnosti k jazyku: líp by se mi četlo bez přemíry zájmen (tak SI sundej, pověs SI ji, láhev SI nech tady, napil se ze SVÉ lahve, ve SVÉM mozku). Překlep: „opíral se o plot a ještě pro jistotu ještě…“ Tvary „v gumácích“ i „v gumákách“ jsou oba správně, ale asi bych se rozhodla pro jeden z nich a použila ho v obou případech. Zbav se dvojího opakování „…úzkostí o život selete. Poprvé v životě…“

Vypadá to, že těch nedokonalostí jsem našla hodně, ale jako celek je to dobré. Díky za příjemný zážitek.

15.09.2016 10:41:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

StvN: děkuju za čtení a opravuji:-)

15.09.2016 09:51:49dát kritice tipStvN

Nějak mě to nevtáhlo.

Jinak píše se kdo s koho, nikoli kdo z koho...

29.08.2016 17:30:45dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Hlavně, že ne Nova; to už raději sekunda :-))

29.08.2016 17:29:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Prima:-)

29.08.2016 17:28:19dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

> ...Chystám ještě jeden příběh...

Těším se naň :-)

29.08.2016 17:26:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov: děkuju moc! Tu divnou větu změním. Chystám ještě jeden příběh, hrdinové stejní:-)

29.08.2016 17:24:20dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Krásná "zvířátková" povídka. Hezký obrázek komunikace se zvířaty, vedená někým,  kdo si s lidmi moc nerozumí. Podle tématu mi po první půstránce došlo,  kdo je autorem. Závěrečný jeden nebo dv odstavce mi připadají napsané  trochu neobratně -- jako by "násilné" ukončení povídky --, ale říct  konkrétně, proč mi tak připadají, to nedokážu.  

V téhle větě:  ...Pak už otec na něj přes hlavy a těla zvířat neviděl... ## je divný slovosled  

Tip.  

29.08.2016 14:52:45dát kritice tipMeggy607

Gora: nemáš zač :)

29.08.2016 11:33:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Meggy607: jsem moc ráda, že tě povídka i přes tvůj nízký věk oslovuje:-) a děkuji za tip

29.08.2016 10:42:03dát kritice tipMeggy607

Gora: Pán prasat jse mi velice líbí. :)

21.08.2016 15:51:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Skarabeo: škoda, že dnes nemám narozeniny - až v září:-)  je to pro mne velká čest, děkuji!

21.08.2016 15:38:47dát kritice tipSkarabea

môže byť..myslím, že zatiaľ najlepšie od teba, aspoň čo si spomínam

21.08.2016 09:48:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: díky:-)

21.08.2016 09:45:04dát kritice tipK3
redaktor prózy

Je to o tom, že když jsou děti samy, chovají se jako dospělí, v tom špatném slova smyslu. Až na pár vyjímek. Znám jenom filmy, knihu jsem neměl možnost přečíst.

20.08.2016 21:22:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak to bude něco pochmurného, na taková témata jsem kadet:-) Díky

20.08.2016 21:20:52dát kritice tipZdenda

Bude se ti líbit: Jsou tam děti a není to veselý.

20.08.2016 21:19:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přiznávám, že jsem o knize jen četla, taky jsem zjišťovala při psaní povídky, oč jde, ten název mne inspiroval k mému..měla bych ji taky přečíst.

20.08.2016 21:05:22dát kritice tipZdenda

No a samozejmě... pán much je jedna z mých nejoblíbenějších knih... tak mě teda trochu mrzí, že to s ním nemá nic společnýho... na druhou stranu... je to asi dobře.

20.08.2016 20:54:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdenda: tok myšlenek změním, ještě to projdu, děkuju!

20.08.2016 20:45:29dát kritice tipZdenda

Jo, tohle je docela fajn. "naskočil mu tok myšlenek" a pár dalších věcí mě ruší - ale ne moc.

16.08.2016 20:53:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lnice: na hluboké lidské příběhy jsem já kadet:-)) Leni, děkuju, cením si toho, že i mým povídkám věnuješ pozornost a snad tě oslovují:-)

16.08.2016 20:30:29dát kritice tipLnice

souhlasím s Alešem, je to krásný lidský příběh, vtáhl mě*, děkuju.-)

15.08.2016 08:36:48dát kritice tipaleš-novák

no právě...někdy ty "obyčejné" věci překvapí nejvíc...:o)

15.08.2016 08:33:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

aleši: přitom je to tak obyčejný:-¨)   děkuju moc!

15.08.2016 07:16:01dát kritice tipaleš-novák

fakt asi nejlepší od tebe... normálně zamačkávám slzu, jaký je to "lidský" příběh...

drobnosti ti určitě vytknou jiní...:o)

13.08.2016 09:33:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hemi  Novák: děkuju za čtení, tu větu o myšlení autisty a další věci dle kolegy K3 jsem ještě večer změnila, na to se se podívám...děkuju moc:-)

13.08.2016 03:00:42dát kritice tipHemi Novak

Velmi příjemné čtení. Mám snad jen pár drobností. První věta... chybí mi tam "se". Potom mi příjde, jak už bylo řečeno (K3), že na to jak pěkně je to vše popsané, je to někdy až zbytečně moc dovysvětlované. Viz. třeba "typické chování autisty". Někdy je méně, více. Já, jako čtenář si pak připadám ochuzený o všechno myšlení a odhalování :)

Poslední výtku jsem měl k té jeho špatné výslovnosti. Přišlo mi to moc, ale po přečtení komentů je jasné, že víš o čem mluvíš, takže mlčím. 

To ale byly pouze malé drobnosti, které skoro nenarušovaly požitek. Připadal jsem si jako bych tam byl. 

Palec/Tip

12.08.2016 22:49:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

K3: Karle, mám radost. Některé ty výrazy nahradím přijatelnějšími, kouknu na to. Díky za rady, víš, že se jich většinou držím.

"Ruda" souhlasil s tím, abych o něm a zvířatech napsala povídku. Právě usnul po celodenní honičce se selátky:-)))

12.08.2016 22:41:32dát kritice tipK3
redaktor prózy

To, že ho, Rudu, bereš na farmu Tě ctí.

12.08.2016 22:34:52dát kritice tipK3
redaktor prózy

No ten Gerty má pravdu, já s ním souhlasím. Nejdřív ale pár drobností, které by se daly opravit. A pak si přečtu ostatní kritiky.

Jejich jekot: v první chvili není zřejmé zda ječí zvířata či lidi. Lepší by bylo asi, Jekot zvířat...; ještě pro jistotu ještě; Typické chování autisty: zbytečně polopatě zvýrazněný autismus, když je nastíněný v tak krásném prologu. Vnímavému čtenáři to nemůže uniknout.; ...Janička Červená. Lítal s kýblem...: bylo by lepší napsat Ruda lítal s kýblem...

Taky se mi nepasovala některá slova, např.: vyhýbka, čenich: ...Janičce před čenich...  Jsou to drobnosti ale je to škoda, zbytečně to kazí, stačí víckrát přečíst.

Hrozně se mi líbí už prolog, v něm je všechno. Asi se v povídce jedná o lehkou formu autismu viď?  Je to určitě Tvoje nejlepší povídka, jak se zmínil Gerty. Děj se mi odvijel před očima jako ve skutečnosti, to se Ti povedlo už v tom ústavu. Tu povídku mi to připomělo tím hemžením a pestrostí postaviček. Jenže tady je to o to lepší, že to má skutečný děj a splňuje to parametry povídky. Tvoje sirové, neobrušované ztvárnění povídek je tady smíchané s velkým citem a porozuměním což dává neopakovatelný ráz. A je tu znát, že ses v podobném prostředí pohybovala a že k němu máš vztah, ať už se jedná ozvířata nebo o lidi. To je dobře. Jinak Pána much znám z filmů, super. Tip.

 

12.08.2016 21:56:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie: mám radost, že se ti povídka líbila:-)

12.08.2016 21:55:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudla: děkuju za pozornost, kterou mým dílkům věnuješ:-)

12.08.2016 21:54:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evženie: děkuju za stálou přízeň a podobné naladění:-)

12.08.2016 21:51:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry: děkuju ti...ale já něco podobného vídám často, chlapce jsem několik let denně učila a teď je tu na prázdninách, na farmě...

12.08.2016 21:49:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodan: Luboši, děkuju za vlídná slova:-)

12.08.2016 21:48:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Alexka: děkuju za přečtení a za tvé asi:-)

12.08.2016 21:46:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

8hanka: Hani, děkuju moc:-)

12.08.2016 21:20:46dát kritice tipblacksabbath

tedy Goro........krásné......nádherné........*/***********.

12.08.2016 18:33:17dát kritice tipČudla

Má to hloubku. /*

12.08.2016 18:30:35dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásný příběh. Dojemný, ale ty to umíš podat tak lidsky a mile.  /T

12.08.2016 17:59:49dát kritice tipOldjerry
korektor

Uvěřil jsem tomu, žes to viděla - i když jsi to asi neviděla.  Vyprávíš dobře... *

12.08.2016 16:37:59dát kritice tipKočkodan
Při polévání Janičky a mrňousů jsem si tu idylku rád představoval. To se zřetelně změnilo po vstoupení Rufíka do děje...

Nelituji, že jsem tvou povídku četl (mrk). Naopak lituji, že jsem nemohl zvířectvo vidět na vlastní oči.
12.08.2016 16:25:08dát kritice tipAlexka

Asi je to napsané dobře, ale mě to moc nebavilo. Možná bych se na to dokázala dívat, ale číst o tom…  Nevím, svět autisty asi nikdy nepochopím…  anebo možná by mi to sedlo líp, kdybys povídku napsala z pohledu rodiče

12.08.2016 16:22:51dát kritice tip8hanka

Gora...*****

12.08.2016 12:56:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajda: děkuju ti za vše:-)  

12.08.2016 12:54:01dát kritice tipKolobajda

Jedním slovem - skvělé. Je tam všechno. Děj: úvod, napětí, uvolnění; cit ten náš i autistický... prostředí... a vše je akorát tak ve váze. Jsem zvědav, co na to kritikové.   Máš    */***

12.08.2016 12:29:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

return-of-ca-2: děkuju za zastavení:-)

12.08.2016 12:28:00dát kritice tipreturn-of-ca-2

*

12.08.2016 12:27:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

okoloidůci: těším sa :-) /snad je to dobře.../

12.08.2016 12:23:48dát kritice tipokoloidúci

Goro, vyrozprávala si to s veľkým citom a porozumením pre svet autistu aj pre zvierat. ***

12.08.2016 12:10:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Gerty: mám radost:-), a vůbec - přečteš-li si ode mne všechno, třeba ještě něco pochválíš:-)))

12.08.2016 12:06:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

agáta5: děkuji:-) 

12.08.2016 12:03:53dát kritice tipGerty

Z toho, co jsem od tebe četl, se mi tohle líbí nejvíc.

12.08.2016 12:00:15dát kritice tipagáta5

pán prazat se mi líbil! **



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.