A ty mě v tom rytmu miluješ až do smrti až za hrob | |||
datum / id | 17.09.2016 / 472242 | Vytisknout | | |
autor | potměchuť | ||
kategorie | Jen tak pro radost | Další dílo autora | |
zobrazeno | 793x | ||
počet tipů | 8 | ||
v oblíbených | 1x | ||
do výběru zařadil | Elizabeta, a2a2a, | ||
A ty mě v tom rytmu miluješ až do smrti až za hrob | |||
…
|
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
14.03.2017 21:53:12 | dát kritice tip | zblblýptáček |
neumím analyzovat poezii...buď je nebo není. tady pro mne je. a je plná pohybu...od začátku do konce...udržuje pozornost ale tak nějak bezděčně ...nenuceně. * | ||
18.09.2016 01:52:55 | dát kritice tip | jolana. |
Myslím, že za čtení každopádně stojí, za opakované čtení. Mě zarazilo, že volnost, neučesanost, rychlost, co je v tom přítomné, mi nepřipadá "autentické", ale spíš jako program. Volnost jako program. Autenticitu to skoro "provolává". Text je provázaný "obsahem", náladou, dojmem jen tak mimochodného pozorování, zaznamenávání, "jen-tak-ovost" - jako by mohlo něco vzniknout tak snadno. Nevím. Moc v to nevěřím. Myslím, že cesta, jak odtud ven, je podívat se chladněji na tu smršť, na klišé, která v ní vznikla - třeba hned na začátku "jako by vedle sebe plulo / a navzájem se prolínalo / nekonečno duchů / Zevnitř je jiný" Ale líbí se mi tvé nacházení poezie ve všednosti, to je třeba třetí část, její závěr, ale zase podkopaný tím pompézním začátkem, pláž prostřená k snídani, exotický květ je cítit na kilometr.. mám prostě pocit, jako by tam byly některé věci jen na efekt, ale vím, že tohle říct je neurčité a nemůžu to o nic opřít - jen o to, že mi čtení nepřineslo něco nečekaného, neukázalo tu věc (třeba i blízkou) jinak. Tohle je jakási krása. utvrzování se v jakési kráse. nicméně hledám osobitější moment. Závěr první části je přesvědčivý. Ve druhé se mi líbí vzduchová kapsle, i když je to "mimo linii", je to osvěžující. konec dvojky od všechno je jak má bejt mi přijde vykonstruovaný a co mohlo být obrazem prožitku, dostalo leda umělé grády. Dál - pod nohama strhává / co krok jeden a ten samej bílej ubrus - tam jsem zbystřila, ale už se to nijak nerozvinulo - vidím tu část hlavně jako sebehledání s mimoděčnými pohledy do okolí, to je samozřejmě nutné, ale zase mi tam chybí něco osobitějšího. To, jak se nahlíží na svět v básni obsažený, mi pořád přijde "obecné", opatrné. Nejvíc se mi líbí asi začátek předposlední části - prsty zvonice kostela - země baroka a smrti celkově - líbí se mi hledání souvztažnosti v tom světě, hledání komunikace mezi "sebou a tím druhým" ("já" se vlévá do "ty", "já" je svět - v tomto pojetí se dají pochopit i ty "sebestředné" pasáže), je to asi věčné téma - nalezení koloběhu a sebe jako součásti - "ale místy je až moc zdůrazňované: nekonečno duchů -- Muži a ženy co tu žili nebo budou žít / tu běží furt dokola ve smyčce -- Tady je předěl mezi životem a smrtí jasnější / Náhrobky září bílou barvou jako kosti / Naše helmy jsou taky bílý ... jinak, hezky vyvažuješ místa, kdy pozoruješ okolí, a kdy se obracíš do sebe, a všechno to sléváš v jednu identitu básně - s konzistentním jazykem, s lehkostí plynutí. | ||
17.09.2016 21:18:41 | dát kritice tip | Gora redaktor poezie a prózy |
Je zábavné báseň číst...líbí. | ||
17.09.2016 19:59:20 | dát kritice tip | bříza bělokorá |
Docela se mi to líbí. Ten kolebeh v závěru sis možná mohla odpustit, je to až moc urputny.. jak to zakončit asi. Taky si říkám, jesli to není moc ukecany, ale máš tam hezky místa, mě nejvíc asi ta třetí část, strofa nebo co to je. * |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.