Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 448 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

L'année derni?re ? Marienbad - Loni v Marienbadu a Delphine Seyrig / Barbara a chanson Marienbad
datum / id03.10.2016 / 472661Vytisknout |
autorLukáš Hanzl
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
témaHistorické
sbírkačlánky, eseje, úvahy,
zobrazeno1015x
počet tipů2
v oblíbených1x
Prolog

Odkaz na film:


https://www.youtube.com/watch?v=0P3bDbx7k1M

L'année derni?re ? Marienbad - Loni v Marienbadu a Delphine Seyrig / Barbara a chanson Marienbad
L'année dernière à Marienbad - Loni v Marienbadu a Delphine Seyrig
 
L'année dernière à Marienbad je příkladem užití stylu nového románu ve filmové tvorbě. Autorem scénáře a románu, který vznikal současně, byl Robbe-Grillet, režisérem Alain Resnais. Dialogy, záběry i celé scény, odkazující na snovou, nereálnou podstatu místa děje, se opakují s drobnými obměnami a není zcela jasné, v jakém pořadí k jednotlivým událostem došlo. Čas a místo ztratily význam. Robbe-Grillet totiž ve svém díle potlačoval chronologii a smysl svých příběhů, záměrně se nezabýval ani psychologií postav. Jeho způsob vidění světa způsobil, že nakonec popřel chování jako takové. V mnoha odlišných scénách filmu se objevuje stále totéž sousoší muže a ženy (Bylo zhotoveno z papíru, aby se dalo snadno přemisťovat). V záběru parku vrhají lidé a okolní stromy rozdílné stíny. Vše směřuje k popření času a prostoru a jakékoliv logiky příběhu. Pouze hlavní ženská postava, postava muže a cizinec projevují city. Všechny ostatní postavy jsou netečné a chladné a rezonují okolní sochy, aniž by nějak zasahovaly do děje. Ženu, též „A“ hrála tehdy začínající herečka Delphine Seyrig. X-Cizince hrál Giorgio Albertazzi a M-Muže Josef Sacha Pitoëff. Zhruba polovina filmu vznikla ve filmových ateliérech. Exteriéry byly natočeny na zámku Nymphenburg u Mnichova. Alain Robbe-Grillet, autor románu, měl původně představu, že hlavní ženskou roli bude hrát americká herečka českého původu Kim Novak. Chtěl herečku, která by byla nebyla příliš intelektuální. Naštěstí získala roli Deplphine Seyrig. Film je o klamání ženské mysli, kdy se muž snaží v ženě vzbudit představu, že se znali již v minulosti, aby získal nad ní kontrolu. Žena je představována buď jako ztělesnění krásy, jindy jako rebel a věčná hádanka pro muže, vtipná a moudrá. Tady osobnost Delphine Seyrig vstoupila plně do hry. Francouzská herečka Delphine Seyrig, celým jménem Delphine Claire Beltiane Seyrig, se narodila v Bejrútu v Libanonu, kde její otec, významný vědec Henri Seyrig, pracoval jako archeolog. Jméno její matky je Hermine de Saussure. V dospělosti se provdala za amerického malíře Jacka Youngermana, ale nakonec se rozvedli. Herectví studovala Delphine Seyrig na školách Centre Dramatique de l'Est a Comédie de Saint-Étienne. V roce 1954 získala první malou roli v americkém seriálu Sherlock Holmes. Odešla do New Yorku, kde pokračovala ve studiu herectví v Actors Studio. V roce 1959 získala další roli v krátkém filmu Pull my Daisy. V roce 1960 se vrátila do Francie a začala aktivně hrát divadlo. V roce 1961 hrála ve filmu L´anée dernière à Marienbad režiséra Alaina Resnaise, za který dostala Zlatého lva na festivalu v Benátkách. S Françoisem Truffautem natočila film Ukradené polibky (Baisers volés, 1968), který byl nominován na Oscara. S režisérem Luisem Buñuelem, natočila filmy Mléčná dráha (La voie lactée, 1969) a Nenápadný půvab buržoazie. S režisérkou Marguerite Duras natočila například v roce 1975 kritikou ceněný film India Song (1975). Byla však i vynikající divadelní herečkou. V letech 1967 a 1983 byla za své divadelní role oceněna Syndikátem kritiků. Celý život se angažovala v boji za práva žen. Delphine Seyrig zemřela v Paříži 15. října 1990 ve věku 58 let následkem plicního onemocnění. 
 
        
Delphine Seyring        
      
Barbara a chanson Marienbad 
 
Na film Robbe-Grilleta a Alaina Resnaise L'année dernière à Marienbad, Loni v Marienbadu navazuje chanson Marienbad z alba La Louve-Vlčice známé francouzské chansonierky Barbary. Barbara se narodila jako Monique Serf 9. června 1930 a pocházela z židovské rodiny pronásledované za nacizmu. Po válce v roce 1947 Barbara získala místo na École Supérieure de Musique, kde studovala klasickou hudbu. Mezitím si vydělávala jako sboristka v Théâtre Mogador v Paříži. Tehdy Barbara objevila hvězdy francouzského šansonu, Edit Piaf, Trenet a Mireille. Inspirovaná jejich prací začala psát své vlastní písně. V roce 1957 natočila svůj první singl v Bruselu, nazvaný Mon pote le Gitan-Můj přítel cikán a L'oeillet blanc-Bílý karafiát. Poprvé veřejně vystoupila v roce 1959, s písní J'ai troqué-Jsem jiná a klasikou Dis quand reviendras-tu-Řekni, kdy se vrátíš. První album natočila v roce 1960. V roce 1973 François Wertheimer napsal text na její nové album "La Louve" a William Sheller provedl orchestraci. Wiliam Sheller také složil hudbu k písni "Marienbad", která se ihned stala díky francouzským rozhlasovým stanicím obrovským hitem. 
V únoru 1978 François Reichenbach točí dokumentární film o koncertu Barbary v Olympii, odtud také pochází záznam interpretace písně Marienbad, který je každému dostupný na You Tube pod stejnojmenným heslem. Dne 22. prosince roku 1982, obdržela Barbara od francouzského ministra kultury ocenění "Grand Prix National de la Chanson Française".  Je považována za jednu z nejvýznamnějších osobností francouzského šansonu. Barbaru budou stále připomínat její silně poetické texty, jevištní výkony a její neuvěřitelný hlas. Byla to uzavřená žena, jejíž osobní život zůstal zahalen tajemstvím. Zemřela po dlouhé nemoci na konci listopadu 1997. 
Marienbad
Sur le grand bassin du château de l'idole, Un grand cygne noir portant rubis au col, Dessinait sur l'eau de folles arabesques....
Na velkém zámeckém rybníku pod idolem, velká černá labuť s nachovým límcem kolem, kreslila na vodě bláznivé arabesky, chrliče plakaly z úsměvů groteskních, slunečný Apollo z porfyru a ebenu, očekával Pygmaliona, sedíc u paty dubu, už si na vás vzpomínám, a na vaše nefritové oči, tam, v Marienbadu, tam, v Marienbadu, ale kde tedy jste? Kde jsou vaše nefritové oči, tak daleko od Marienbadu, tak daleko od Marienbadu…
Román, film L'année dernière à Marienbad a chanson Marienbad mnoho v sobě reálného ze skutečných Mariánských Lázní nenesou, ale jsou s nimi spojeny jménem, kterému dělají čest po celém světě. Osobně si myslím, že se na volbě filmových lokací podílela významnou měrou studená válka a odeznívající Druhá berlínská krize. Chanson  je pak pomyslným dovětkem filmu, v něm žena upouští od boje za svoji  nezávislost a vyjadřuje ochotu vzdát se muži.
 
 
                                                             

                                                                          Monique Serf - Barbara




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.03.2019 19:44:06dát kritice tipFruhling

robbe Gerilleta mám vlastně docela rád a to včetně jeho pozdního příklonu k uslipanému erotismu. Vcelku mě v jeho tvorbě baví sledovat něco, co bych nazval "českou stopou". Loni v Marienbadu jako by odkazovalo k Mariánským lázním. Muž, který lže je už natočený v československé koprodukci. Je to zajímavá postava,. která by si, myslím, v české kultuře zasloužila viditelnější místo.

K tvému textu samotnému, přijde mi, že moc textu zabíráš biografií. Trochu bych čekal, že rozvedeš ty linie o volbě lokace, spřízněnosti s Bunuelem apod. Dodalo by to textu hloubku a osobitost.

Palec nahoru.

05.10.2016 08:08:34dát kritice tipagáta5

určitě bych udělala pár odstavců...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.