...

Ležela na lavici, oči byly dokořán
přitahovaly víc než bledá kůže
za zvlněným výstřihem
Subjektivní Já v dvojitém nerecyklovatelném obalu
odmítalo podstoupit své místo subjektivnímu Ona
ačkoli jí byla plná mysl
V zápalu příměří cosi viselo ve vzduchu
a smích od vedlejšího stolu
byl jen náhražkou za pláč a destrukci
City si jen tak plují po nehybném vzduchu
a potopení znamená vnoření mysli
do hlubokého nevědění a secvaknutí pasti
pro potenciální poslední večeři
či jinou krvavou hostinu

Jistě můžeš pořád tvrdit že jsi panteista,
ale absolutní My je možná víc než všechno