On-line

Jestli se vskutku tetelíš, tak mi žádné tvé ukliknutí nemůže zkazit pohodu. Díky ti.

Errata: lidským

(Člověk se tak snadno uklepne a net si tak zdatně trucuje...)

Je mi čtenářským i lidských potěšením užívat si zde na písmáku tvých vyprávěnek a tetelím se na svá další rozkliknutí s radostí, že mám věru ještě z čeho vybírat.

Děkuji ti za příznivý přístup k napsanému a navíc ještě za tak milá slova.

Jsem ráda, a to moc, že se od tebe dozvím něco lesnického, Jardo...

Takové jemné, lyrické vyprávění! Opět jsem pomalu a snivě předčítala, a abych dosahla komfortu takřka knižního, oddálila jsem se značně od obrazovky a zvětšila písmo dvěstěprocentní lupou. Proč to zmiňuji... je pravdou, že odezírání z počítače působí dráždivě a kazívá vjem. Avšak pokud nelze využít požitku listovních tajemství, s díky za jeho služby.

Jeffe, právě tobě snad není potřeba, aby někdo radil, jak psát, aby to zaujalo. Za pochvalu srdečně děkuju.

Daří se ti čtenáře neuvěřitelně rychle do děje. Nedá se nic jiného dělat, než ti všechno věřit a rád to dělám. Chlape, sakra, jak to děláš? .-)))

Díky, Jeffe. Za všechny dneska přečtené. Jsem rád, že tě zaujalo.

Ty nepíšeš, ty maluješ trojrozměrné obrazy před očima! Paráda.

Jsem rád, že ti bylo příjemné číst, RanMori. Děkuju, že sis to nenechala pro sebe.

Kdyby v tomto stejném okamžiku šli 2 lidé tutéž cestou, ten druhý by řekl, že šel po palouku, viděl hrdličky a pak zmoknul :).

Ale tohle, tohle je schopnost vidět. Vnímat ty úžasné detaily, co příroda nabízí, nekonečné malé zázraky, jen si jich všimnout. Čtením této povídky je člověk přímo i cítil. 

Moc příjemné čtení :)

Lakrov, Janino, Luzz, děkuji vám za přečtení a za vaše vyjádření.

jsem dostala avízo, ale nevím, jestli má ještě smysl do diskuze přispívat... ve chvíli, kdy jsem text četla, na mě působil tak, jak působil (viz komentář - hezký, poetický jazyk, i když místy hodně košaté věty, místy ztráta pozornosti - což se v mým případě rovná přeskakování), ale je možný, že při dalším (nebo podrobnějším) čtení bych se taky pozastavila nad některými formulacemi... ale nevim, jestli je to relevantní, protože jsem občas náladovej čtenář... někdy se v textech možná až zbytečně rýpu, nedokážu se ponořit, někdy mě to naopak vtáhne a případné nedostatky (?) přehlížím.

Mně je zas sympatická tvoje arogance, revírníku, opravdu. Jestli na těch vyjmenovaných větách skutečně nevidíš nic špatného, tak ti ale není pomoci.

Netřeba přehánět a trhat vlasy. Vyjádřila jsem se k tomu jednomu příkladu, který mi v sousedství okolních vět přijde v pořádku. A ano, když budu chtít, najdu jiné příklady, kde by se opravdu dalo vylepšovat. Musím ale taky říct, že jako celek mě ten text oslovil, zaujal. I v rámci žánru „lesnických příběhů“ se vymyká  - třeba originálním, místy až básnickým pohledem na svět přírody, a řekněme filozofickou hloubkou. Možná jsem trochu zaujatá, protože od Jaroslava jsem přečetla už několik knih a ráda se k nim vracím.

Slohově mi některé pasáže téhle povídky také přišly neobratné  (viz můj předchozí komentář).  Byly to myslím jiné věty, než jsou zmiňovány nyní -- každý se holt zadrhneme  o něco jiného. Šlapat kvůli tomu po autorovi mi přijde zbytečné.  Pro případnou změnu textu mu pomohou spíš neútočné připomínky,  než připomínky, po jejichž přečtení se leda tak "zasekne" proti jejich pisateli.  

Karle, tvá smířlivost je mi sympatická. Dík za komentář.

Teď jsem si přečet první větu k téhle povídce. Ta to přesně vystihuje. Stačí vyměnit slovo lesník, za slovo spisovatel. :)

Když jsem dostal avizo tak se pokusím k tomu vyjádřit. Víš Jardo mě tihle trhači děl kolikrát vrátili zpátky na zem a pak jsem přiznal, že v něčem mají pravdu, co se týče mého psaní. Je fakt, že na to nemusí jít tak tvrdě. To nikomu chuť do psaní nepřidá. Co bych Ti doporučil? Než uděláš velký krok dopředu, udělej malý krůček zpátky, jestli mi rozumíš. A trochu smířlivosti na obou stranách není taky nikdy na škodu. A taky to, že nestranná diskuse ji vždycky prospěšná. Ahoj.

Vidím, milí StvNe a Zdendo, že my tři si do noty nepadnem. Dobrá.

Není mi líto, že pro vás nepíšu.

Vida, diskuse o díle. To je fajn. Aby to mělo nějaký závěr, tak já to nestranně rozsoudím: StvN má pravdu. Obzvlášť věta "Řízením náhody jsem došel až na vybrané místo po šťastné trase.." mě rozesmála. To s tím smrkem mezi stromy taky. A je tam toho víc. A myslím, že to není humorné schválně, takže bych autorovi poradil si to projít a opravit.

Ta věta byl jeden příklad. Těch divně poskládaných vět je tam hodně, celý text je na tom postaven, tahle je akorát nejvýraznější. A jinak Jani tys to právě přepsala tak, že to jde kousknout, ale originální souvětí je děs bes. Třeba tohle: "Pokaždé, když mám chuť ztratit se v lese,..., na chvíli tím lesníkem přestal být a jen se mohl nezávazně radovat z přírody jako její obdivovatel..."

Tak mi řekni. A to nemluvím o tom, že radovat se jako obdivovatel, to je už pomalu příznak začínající demence. Nic ve zlém. Spíš se tím bavím. zejména, když mě autor přesvědčuje, že génius, který umí psát a já jsem pitomec, který neumí číst.

"Řízením náhody jsem došel až na vybrané místo po šťastné trase..."

Nnekomentuji obsah, možná je to pokus o humor, já nevím, nepoznám to z toho, ale je to napsaná jako v křeči.

"Ten smrk už tam mezi stromy vidím"

Poslední věc. Zkus si to přečíst na hlas. No a jinak jestli je to humor, tak se omlouvám, ale vážně jsem to nechytl. Za prvé je asi jasné, že když je v lese, tak i kdyby tam byl jenom jeden smrk, tak bude nejspíš mezi stromy, asi nebude mezi paneláky. Že ho vidí už a ne až, to je zřejmé z kontextu. Že je tam a ne tady, no, co dodat. Je to jenom příklad. Nevím proč zrovna tak strašný příklad musí být rozporován. Neřeknu, kdyby to bylo nějaké jakože na pomezí nebo tak něco, ale tohle je jako zlý sen, takže poměrně jasná situace. Já to nechci nijak snižovat, ale nějak to okomentovat musím a když vidím tyhle reakce tak bych si pomalu začal trhat vlasy.

StvNe, myslím, že ta věta je divná jen při vytržení z kontextu. Když to trochu zjednoduším: „Pokaždé, když mám chuť se jen tak v klidu toulat přírodou a nic neřešit, objeví se nějaký neodkladný úkol. Tak snad příště. Ani příště to obvykle není jiné.“ (Tedy, i příště mi tu chvíli klidu zase překazí nějaký neodkladný úkol… a tak je to pokaždé.)

Ne, jenom někdo nerozumí.

Takže čtenář je blbec.

Určitě je. Kdo čte pozorně větu za větou, nemůže o jejich smyslu pochybovat.

Aha, takže slovosled a smysl je podle tebe v pořádku.

To bude tím, žes možná měl moc divoké sny.

Nevím jestli jsem po ránu nějaký divěn roztržitý, ale přijde mi, že stavba vět, slovosled v tomto textu je úplně příšerná, že se to ani nedá číst. Co třeba tohle: Ani příště to obvykle není jiné.

To je nějaká strašná noční můra. 

Díky za trpělivost se čtením i za komentář.

je to napsané hezkým, poetickým jazykem, cítím z toho klid a vyrovnanost... ale přiznám se, že jsem místy ztrácela pozornost... místy mi to přišlo až moc květnaté... napadá mě, že podobný typ textu se hodí spíše do doopravdické (papírové) knihy (v komentech jsem zahlédla, že to tak ve skutečnosti je) - možná, že kdybych to četla na papíře a ne na monitoru, bude to (pro mě) působivější.

Fajn :-)

Oldjerry, pod Louštínem to neznám. Skutečně tam stojí? To už je úctyhodný obvod. Dík za zprávu.

Janino, ano, určitě má na povídku málo děje. Tak příště dám něco, o čem si myslím, že to povídka je, platí?

Vím, že Král smrků patří do většího souboru próz, a v jeho rámci je to pěkné čtení. Přiznám se ale, že takto „vytržený“, coby samostatná povídka, se mi zdá méně působivý. Je tady úžasný poetický popis a krásné zamyšlení, ale v povídce nejspíš potřebuju mít alespoň naznačen určitý konflikt, nějaké střetávání – postav mezi sebou, postavy a prostředí a podobně. Z toho hlediska se mi mnohem víc líbila ta tvoje vánoční. To ovšem nic nemění na tom, že máš moc pěkný styl vyjadřování a tvoje až básnické vidění světa lesa mě pokaždé okouzlí.

Korunovaný

sto let stojí statný smrk

pod Louštínem král

Kolkolem kmene

sedmero měří metrů

patron houbařů

Lakrove, dík. Ten prolog to opravdu kazil. Ale podle mě jen tím, že jsem prvních pár odstavců původního textu oddělil jakoby do prologu. Byla to pěkná blbost. Navíc jsem nevěděl, že vzniknou tak nechutné mezery, které už na pohled odrazují od čtení. Proto ti opravdu za to upozornění děkuji, už je to napraveno. Včetně té věty, na kterou poukazuješ.

K3, ahoj. Asi jo, když máš tu zkušenost.

No jo ale oni si vybírají ty nejkrásnější. Každý město si může na náměstí strom vypěstovat. U nás byl třeba na návsi krásný stříbrný, jenže se nehodil do rekonstrukce parku, tak ho vyhodili. Ale že by daněk? Asi jo. Ahoj.

Prolog to dle mě kazí, včera mě odradil, tak až dnes, na druhý pokus.  Působí (prolog) tak řečnicky, nevhodně řečnicky.  Dál je to lepší, po slohové stránce ovšem horší, než tvé předchozí texty  (pokdu si dobře vzpomínám). Třeba věta  ...Teprve až přicházím blíž, jeví se stále víc v pravém světle...  působí dost "násilně" a neuhlazeně.  Náladu to ale (když čtu dál) má dobrou. Náladu i obsah -- to srovnávání  lidského času. věku s okolní přírodou.  Čtenáři, jsoucí podobně okouzleni přírodou jako ty, by ti ale mohli  lecjaké nedostatky odpustit.  

Karle, děkuji ti za čtení, tip a komentář. Těší mě, že máš vřelý vztah k lesu. Je ho mezi lidmi čím dál víc potřeba.

Mně se vánoční smrky na náměstích líbí, nějaký čas už patří k naší kulturní tradici a já si navíc umím představit, jak si v lese po odstranění takového až k zemi zavětveného mladého solitéru jeho nejbližší okolí úlevně vydechlo.

Mimochodem, daněk v tmavé zimní srsti nemusí mít skvrny zřetelné, někdy vůbec žádné.

Je to báseń, ano. Dál už nebudu opakovat ostatní. Já mám k lesu vřelý vztah. Dokonce jsem chtěl být lesníkem. Teď jsem v lese skoro denně; s hůlkami si dávám přes hodinu ostré chůze. Dovedu si to vychutnat jak se mění, z rána, za mlhy v dešti. Mám dojem, jakoby vycítil, že mu nechci ublížit a otvírá se mi v celé kráse. Tuhle mi přeběhl přes cestu divičák, těsně přede mnou, vůbec si mě nevšiml. Včera zase něco jako silná srna, šedohnědé, hlavu skloněnou k zemi s lopatkami. Vůbec nevím co to bylo za zvíře... Daněk je přeci skvrnitý... Dvakrát jsem viděl něco s parohy, s jeleními parohy ale to bylo na dálku. Srnce vidím denně. Ale na tom nezáleží. Chtěl jsem jenom říct, že se mě chvílemi zdá, že mě ta zvířata i celý les berou jakobych do lesa patřil. A ještě něco, nemám rád vánoční smrky na náměstích českých měst. Tip.

Já vám děkuji za zastavení, ale závistivá nebuďte, není to pěkné.

Za manželovy plaménky jsem rád. Knížku mám náhodou ještě nějakou doma, není problém poslat.

A já Vám to lesní ticho aj závidím. Manžel pochází z hájenky, a když o dětství mluví, v¨má v očích plaménky..:-)

Konejšivé laskavé psaní..Kde se dá sehnat vaše knížka?

Jiřino, těší mě, že jsem ti skoro nahradil návštěvu lesa. Děkuji za čtení a komentář.

Petře, ano, na PP, právě teď před sedmi lety. Dík za pochvalu.

Asi jsem to něde už četl (asi PP?) tak ti dám pochvalu i tady...

Jani, děkuji.

Krásně se to čte... a v knížce ještě líp!

Helen, nedivím se ti, že ráda postojíš pod huňatým zeleným stromem na návsi. Děkuji ti za zastavení taky tady.

Goro, taková slavnost pozdvihování se hned tak nevidí, je to štěstí. Povídka měsíce? Nevím, co to je. Jestli něco přinese čtenářům, samozřejmě proti ní nic nemám.

Jano Vesuvanko, rád jsem tě do toho lesa zavedl. Mělo mě napadnout, že pokud sem přijdeš, udělají ti radost motýlci ohniváčci. Rádo se stalo.

Hanko, je mi ctí, že se ti mé obrázky líbily. Za tvé pritúlenie (ku stromu) jsem rád. Děkuji ti za ten roj hvězdiček.

Dodolo, i tobě děkuji za čtení a komentář.

Závidím. Tu schopnost zachytit pomíjivý okamžik.

nádhera...stačí privrieť oči a..namaľoval si tu krásne obrázky, máš môj obdiv, aké výstižné...

do lesa sa dostávam zriedkavejšie, o to viac si vychutnávam pritúlenie sa k stromom...

*****

Ještě jednou - bylo by myslím namístě nominovat tebe a Krále smrků do Povídky měsíce. Pokud budeš souhlasit, ovšem:-)

Překrásné, živé obrazy z přírody namalované slovy - je to poezie v próze.  Při čtení jsem měla pocit, jako bych byla na místě a pozorovala...

Děkuji Ti za krásný zážitek, TIP :-)))

Zároveň jsem si připomněla jsem si tak výlety v Českém středohoří, kde mi nesmělo nic uniknout. Je to sice trochu jiná krajina, ale má mnoho společného - například bodláky a motýly.  Byla jsem překvapená, kolik druhů motýlů se v tomto kraji vyskytuje.

Ohniváčka celíkového (samečka) jsme také občas viděli. To je skutečně létající plamínek. Ve Středohoří jsme se setkávali ještě s dalšími "létajícími plamínky" - přástevníky kostivalovými, kteří jsou trochu teplomilnější.

Právě jsem díky tvé povídce prožila slavnost pozdvihování:-) chtěla bych umět dívat se tímto způsobem:-)

Krásné povídání... Žiju čtvrtým rokem na vesnici,  máme tu na návsi krásně zelený, vysoký huňatý smrk, denně kolem chodívám a pokaždé, alespoň na malou chvíli pod ním postojím a kochám se spanilou a důstojnou krásou...

Pěkné čtení, Revírníku, děkuji :-)