“Objevil jsem fakt něco, né jako vždycky,teď je to fakt velký.Trochu jsem listoval v kronice jednoho městečka na západě a objevil jsem tam záznamy o malé pevnůstce co stála pár mil od města.Prý v ní žil nějakej podivínskej kouzelník.Byl to tyran a za svůj život si nasyslil prej takovejch pokladů až to hezky není.Tak co šli byste do toho?Rovným dílem dělený to bude pořád pěkná hromádka zlata.\" Rozhlédl se po místnosti.Byli jsme tam vyjímečně všichni,protože už pár dní nás naháněl,že něco má,ať nezapomeneme . Seďel jsem tam já,se svou knihou kouzel, moje sestra Kitiara (říkali jsme jí Kity) se svým lukem,Sorvin,kolega kouzelník a Sturm se svým vždy perfektním brněním. “No nějaký zlato by potřeba bylo ne,že né!\" Pokýval hlavou Sturm.Jeho bujná hříva se mu při tom gestu jako vždy svezla do očí.Už mnohokrát jsme mu říkali,že by se mněl nechat ostříhat. Ale copak by on nechal dopustit na svou pýchu?To tedy ne.Kity se při pohledu na něj uchichtla. “Já jsem pro,\"řekla “stejně se tady válíme už minimálně týden bez užitku.Už mne to tu nebaví.Je na čase.\"Pronesla hlasem,kterému nešlo odporovat.Sorvin jen pokyvoval hlavou. “Super , tak si připravte nádobíčko a zítra výrážíme.\"

          Ráno bylo chmurné a nezvykle chladné,jako stín smrti se nad námi vznášela mlha a mi nic netušili . Plni očekávání jsme vyskočili na koně a vyjeli.Jeli jsme po široké, dobře vyšlapané lesní cestě.Kolem nás se tyčily stromy a nevím proč,ale měl jsem takový divný pocit.Každou chvíli se mi v hlavě zablesklo a já, jako bych vjížděl do nějakého tunelu.Řekl jsem o tom Sorvinovi,ale ten se jen pousmál a řekl,že to nic není.

                Slyším křik.Otevírám oči a vidím Sturma s Derekem jak se přetahujou o deku. “Co to děláte vy blázni?Chcete mě zabít?Vstávat takhle brzo?Buďte zticha aspoň kvůli Kit!\" Oba se na mne podívali jako na blázna a hystericky se rozesmáli.Z vedlejší místnosti se sem naklonila Kit.Podívala se na mne a usmála se.Její půvabný usměv by obměkčil i kámen. “Ale copak?Náš spáč se probudil?No dobré,brzké jitro bratříčku.\" “Aha,ty už jsi vzhůru. No tak to se nedivím,že tihle dva blázni tak vyvádějí. Vy jste to dělali jen,aby jste mě vzbudili,že?Já kdybych nebyl tak mírné povahy tak bych vás oba srovnal.\" Výbuch jejich smíchu neznal mezí. “No co,co? Si myslíte, že mi elfové jsme nějaké bábovky?\" “Ne,ta bábovka seš jen ty a když už jsme u toho, JÁ BYCH JEDL.\"Zahučel Sturm. “Musím připustit,že mám taky hlad.\"Podotkl jsem. “No tak si dejte.Už jsem vám to připravila.Ale rychle.Zachvíli vyrážíme!\" Rychle jsem se oblékl a šel se najíst. Přišel jsem akorát včas abych rychle popadl svou misku s kaší o kterou se už přetahovali ti dva.Posnídali jsme, zkontrolovali jsme náš srub,vyhoupli jsme se na koně a vyrazili. Derek celou cestu šel vedle svého koně a každou chvíli skočil do příkopu , aby se vynořil s nějakou bylinkou a vítězoslavně s ní mával nad hlavou . Usmál jsem se.Cesta pokračovala a nic se nedělo,když tu náhle .... *Záblesk* Stojím v ůstí tunelu *záblesk* Cukl jsem sebou.Co to bylo?Asi nic.Ujeli jsme notný kus cesty,když jsme uviděli nízké hradby městečka. *Záblesk* Tentýž tunel.Postupuji dopředu, spolu s ostatními. *záblesk* Tohle něco znamená.Jsem si jist! *Záblesk* Všichni jsme mrtví *záblesk* \"Hééj Sorvine .Počkej na mě.\"Pomalu ho dojíždím. “Co potřebuješ?\" “Ale,mám takovej divnej pocit. Blejsklo se mi před očima a ........ najednou jsem viděl všechny mrtvý!\" Pousmál se. “Jo to už se mi stalo tolikrát,že teď už bych musel byt milionkrát mrtvej.To nic není,zapomeň na to.\" Jeho slova mi však útěchu nedodala. “Héj mládenci,dělejte ať jsme ve městě rychle a můžem vyrazit.\"Kit se se svým hlasem opravdu dokáže prosadit.

                Projeli jsme městskou bránou a rozhlížíme se.\"Je tu ňák ticho\"bystře upozorňuje Sturm. “Hm,dík,žes mi to řek,já bych si toho jinak nevšiml\"pošklebuje se mu Derek. “Hele nech si toho,nebo ti jednu natáhnu\" a hrozivě zamával svou obrovitou pěstí.Derek se zasmál a přidal se raději ke mně. “Nezdá se ti to tady ňák podezřelý?\"Řekl a lišácky zamrkal. \"No je to nějaký tichý,ale to nás nemusí zajímat.Zajdeme do hostince.Ustájíme koně a vyrazíme.\"\"Jsem pro\"křikl na nás Sturm,který jel asi 5 kroků za námi\"stejně se tady nechci zdržet.Tady je to jak v hrobě!\"Kit nás taky zaslechla a velitelsky nabrala směr k nejbližšímu hostinci.

              Poté co jsme ustájili své koně jsme vyrazili zhruba severo západním směrem a po třech,čtyřech mílích jsme byli na místě.Nevypadalo to zrovna jako nějaké sídlo,které by mělo přetékat bohatstvím jak nám Derek popisoval.Taková malí pevnůstka na svahu kopce.Zhruba dvacet metrů od pevnosti začínal neproniknutelný les. Došli jsme k bráně a dobře si vše prohlédli. Vypadalo to léta nepoužívané.

Kdyby jsme věděli,jak jsme se mýlili.