Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Souznění duší
datum / id16.11.2017 / 483340Vytisknout |
autorEdvin1
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
témaHumorné
upřesnění kategorieviz prolog
zobrazeno1096x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

Tento text ležel snad deset, možná i víc let v šuplíku. Proč? Protože je o exulantech, a ty někteří Češi nemají rádi. Tak proč je dráždit.
A tu Památník národního písemnictví vyhlašuje literární soutěž právě na téma Setkání s jinou kulturou. Fajn, můj text tedy najde uplatnění! zaradoval jsem se. Vlastně jsem měl ještě jeden text na podobné téma, a tak jsem se rozhodoval mezi srandou a citem. Zvítězila srandička, páč lidi v PNP jsou taky lidi, a ti dávají přednost - aspoň dnes - sexu, násilí, a srandě. Tedy podle převažující knižní produkce soudě.
Oprášil jsem tu povídečku, je to remake. 
Díky za přečtení i komenty. Jakékoliv.
BTW, dali mi za ni druhé místo: http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/zname-vitezky-a-viteze-literarni-souteze/

Souznění duší

Dcera se nám provdala do Anglie a brzy jsme od ní dostali pozvání. Sbalili jsme se a příštího dne kolem třetí ráno už jsme uháněli po dálnici na sever, přes hory a doly, přes jednu hranici, druhou, pak jsme proklouzli pod vodami kanálu La Manche, a dále, podél pobřeží směrem na východ, do malinkatého městečka, ukrytého v zapadlém koutě hrabství Kent.

Když jsme dorazili, už se stmívalo. Čekali na nás před dveřmi, a jen co jsme si svlékli kabáty, oznámila mi má ratolest, že zítra přijdou na večeři i rodiče manžela. „Já jim tak nějak nemůžu přijít na chuť, nezkusíš se jim věnovat ty, táto?“ „Já? Proč zrovna já?“ vylekal jsem se. „No, tchán je tvůj vrstevník, a v mládí taky hrával fotbal. Takže si budete mít co říct,“ poučila mě a spěchala za mámou. S povzdechem jsem jejím zádům slíbil, že udělám, co dovedu.

Vyspali jsme se, druhého dne jsme okoukli dvě tři pamětihodnosti v okolí, vymrzli při procházce po větrem vymetené pláži, a už zde byl večer. Dceruška, jako novopečená manželka, připravila nudle s kečupem, o čemž si nejspíš myslela, že je to anglické národní jídlo. Zasedli jsme s hosty i domácími ke stolu.

Z různých koutů své paměti jsem vyškrábal vše, co jsem v jejich jazyce uměl říct, k tomu přidal mix českého, a hlavně slezského humoru. Ve snaze splnit očekávání své dcerušky jsem překonával sám sebe. Dcera se na mě pokaždé, když o mě zavadila zrakem, povzbudivě usmála.

Má počáteční nesmělost brzy vyprchala, ti upjatí Angličané mi totiž vůbec upjatí nepřipadali, ba naopak, docela uvolněně se bavili, ach, co to povídám – on zeťův tatínek, takový opravdový londýnský gentleman se špičatým knírem, si nejdřív rozvázal kravatu, pak si rozepjal límeček, a nakonec udělal věc v jeho kruzích nevídanou: sundal si sako. A hned nato se chechtal, až se zakláněl. A zeťova maminka, pravá anglická lady v nabírané sukni s mnohými spodničkami a v halence, zapnuté až ke krku na nejmíň padesát knoflíčků, výskala jako děvčátko a tleskala, až jí zlaté náramky na zápěstí zvonily, jo, ta se smála od ucha k uchu, ať už bylo řečeno cokoli. Vzájemné porozumění se tak prohloubilo, že stačilo, abych něco naznačil, a oni už si domysleli zbytek a explodovali: „Á... ahahahá...,“ a veselím se plácali do stehen. Kdo by to řek? V téhle tak daleké, tak odlišné zemi, právě tady jsem nalezl pár spřízněných duší! Když večer odjížděli a my jsme se s nimi před domem loučili, už jsme byli vroucí přátelé. Než nasedli do svého automobilu, pevně jsme se objali a na obě líce políbili.

Stál jsem po tom krásném večeru v kuchyni u dřezu a pomáhal zmenšit haldu špinavého nádobí, jaká se zde po vzácných hostech navršila. V hlavě jsem si promítal nejhezčí epizody toho večera, nejpodařenější hlášky jsem si šeptem opakoval. Asi jsem byl malinko hlasitější, než jsem chtěl, možná jsem měl vlhké oči nebo co; zastavila se u mne dceruška a pravila: „Tati, stalo se něco?“ Hledal jsem slova, jež by vyjádřila, co jsem cítil. Když jsem je našel, stáhlo se mi hrdlo a já ta slova nedokázal vyslovit. Pečlivě jsem myl talíře, ukládal je do odkapávače, a válčil s dojetím. Dcera trpělivě čekala. „Myslím, že...“ vylezlo ze mne, a ona pozdvihla obočí, „že jsem konečně, na mý starý kolena, našel někoho, kdo mi rozumí.“

Počkala, až se má prsa přestanou dmout, a pak mi šeptla: „Oni, můj drahý taťuldo, nerozuměli vůbec ničemu. To byla jenom ta jejich anglická zdvořilost.“

Hluboce jsem se předklonil a soustředil se na připálený hrnec v mydlinkách.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.03.2018 08:48:19dát kritice tipZordon

Díky i za tuhle životní moudrost.

14.12.2017 18:02:42dát kritice tipEdvin1

a2: ...a za TIP. :-)

14.12.2017 17:59:27dát kritice tipEdvin1

a2: Jedná se o vyprávění, nic víc nic míň, neboť jsem si nic nevymýšlel a psal tak, jak se věci udály. Jen v případě mého přehnaného dojetí jsem si dovolil využít své právo posloužit si literární nadsázkou. To abych zdůraznil rozdíl mezi mým mylným dojmem a strohou skutečností, a tím zvýraznil komičnost situace. 

Děkuji za návštěvu a názor. :-)

14.12.2017 16:44:37dát kritice tipa2a2a

Přeečetl jsem se zájmem. Tento text nese známky vyprávění, určitě, když bych chtěl být přespříliš přísný, bych text rozčlenil do několika odstavců a v asi dvou případech bych vypustil jedno slovo nebo větu rozdělil, ale i tak se text rozběhl a četl se velmi dobře. A poněvadž si myslím, že ne zcela odpovídá v pasáží sebedojetí otce realitě, je to cílená vsuvka pro gradování, napětí děje, v těchto místech jsem očekával jako příčinu dojetí spíše uvědomění si, jak mu dcera schází, když je tak daleko, tak závěrečné vyústění bylo nečekané a osvěžující. Možná bych v textu nějak více zdůraznil mezery v angličtině, aby bylo již v průběhu zřejmé, že jen ztěží mohli všemu rozumět, ale na druhou stranu vyjádřit jakýsi  neopodstatněný pocit, že byli obdarování značnou dávkou empatie. A na závěr znovu zdůrazním dobrou čtivost textu po prvních uvozujících větách, doslova mne to hnalo dopředu, co bude dál. TIP

10.12.2017 13:58:07dát kritice tipVigan

Příjemný text. Klidně bych četla dál..)

06.12.2017 17:57:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Edvine, díky za milá slova, miniaturu jsme již zařadili, tvůj souhlas jsme předpokládali:-)

06.12.2017 17:30:45dát kritice tipEdvin1

Próza měsíce: Ale ano, jen nominujte! Díky za tu čest. :-)

Gora: Jsou věci, které se neodmítají. Ať už je to Nobelovka, nebo nominace do soutěže Próza měsíce. Ti, kdo to dělají, si za svou námahu můj kladný přístup zaslouží. Nemluvě o tom, že jsem vděčný za povšimnutí.

05.12.2017 19:03:25dát kritice tipZdenda

Jako fajn. Jen teda z ČR do Anglie mi to přijde spíš na západ než na sever - tak mě to jako v úvodu zmátlo, odkud vlastně jedou.

05.12.2017 16:10:04dát kritice tipCHT

​Ten text není nic proti ničemu, zkrátka Ok, kdo by nebyl lidský , že jo, ale že PNP je fakt momentálně bez NP, to bych nečekal....

(alespoň tedy P mu zůstává, to jo, písemnictví tam je)

je to ako výhra ve sportce, včera jsem stíral takový ten los z Tabáku a PNS, který ti dají za Winstonky.

04.12.2017 14:15:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

předpokládám souhlas:-)

04.12.2017 06:56:57dát kritice tipPróza_měsíce

Ahoj, souhlasíš s nominací této miniatury do soutěže Próza měsíce 11/? Prosím, napiš sem, zda ano či ne. Díky.

22.11.2017 15:28:03dát kritice tipAdriana Bártová

zdravím Edvin1, je to vtipné o to víc, že je to podle skutečnosti, ale je to hezké, všichni byli v tu chvíli spokojeni a tak to má být, nekomu by to připadalo trapné, ale ti zúčastnění chtěli být vlídní a slušní

P.S. Mé jméno není mé jméno, jak sice není na první pohled jasné, ale v mé rodině Jana muže nemáme žádného, díky za optání, někdy je to jen shoda jmen

 

20.11.2017 17:02:35dát kritice tipEdvin1

Adriana Bártová: Nic nového pod sluncem, jak praví Kazatel. 

Hm, představ si, že já tehdá to prohlášení své dvcerušky nepředvídal ani trochu. Byl jsem o tom, co jsem tvrdil (že mě ti Angličani chápou) skálopevně přesvědčen. 

Dík

P.S. Nejmenoval se Tvůj tatínek nebo děda náhodou Jan? 

20.11.2017 16:51:56dát kritice tipAdriana Bártová

moc pěkné, svižně čtivé, nekomplikované s veselým koncem, který se dal tak trošku předvídat, ale dobré, T*

18.11.2017 17:10:51dát kritice tipEdvin1

Kočkodan: Nevadí, že nerozumíš, hlavně, že ses pobavil! 

18.11.2017 01:11:30dát kritice tipKočkodan
Já tomu vůbec nerozumím, že se tvoje dílko tak líbí...

Jde pochopitelně jen o legraci, také jsem si rád přečetl. :-)
17.11.2017 18:03:12dát kritice tipEdvin1

Lakrov: Národopisně výstižné? To myslíš Anglosasy? Já je mám přečtené, však jsem mezi nimi léta letoucí žil. A mezi Slovany taky. Takže.

upupa: Já poslední dobou poznal Bavoráky, ty z Bavorského lesa. Neznám národ, jenž by byl otevřenější a přátelštější, než oni. Což, zdůrazňuji, nevztahuji na všecky Němce.

Ahoj Zlato! Long time no see! Díky za přečtení i kritiku! 

Do příště!, což by tentokrát nemělo být za rok! :-)

17.11.2017 17:54:00dát kritice tipzzlatý

Ano, jedním dechem a pointa je úsměvná... Tip

17.11.2017 10:48:13dát kritice tipEdvin1

Ahoj Alešu, a kde máš to tučný tele, co s ním byl ztracený synuvítán? 

Diana: Až na literární kudrlinky je to pravda. Hlavně ta pointa. Tu jsem použil do slova a do písmene tak, jak byla vyslovena. 

Gora: Však jsem patriot, ne? (I když byl táta Polák a máma takový mišmaš.) :-)

K3: Pravdu díš. Já jednou překládal jedné německé delegaci. Přes den, kdy se jednalo, jsem dbal na každé slovíčko, ale u večeře, co už byla neformální, jsem se s přibývajícím množstvím skonzumovaných nápojů cítil čím dál zbytečnější. Nakonec jsem ztichl, a nikdo si toho nevšiml. :-)

17.11.2017 05:40:44dát kritice tipupupa

Veľmi precízne a stroho popísaný dej, práve takto sa dozvieme za dve minúty všetko podstatné. Skúšam si predstavovať: Drvivá väčšina pisateľov by popísala príbeh na tri strany. A bolo by to nečitateľné. Fandím modernému štýlu!

Ten záver som očakával. Žijem v Rakúsku, tu je to podobné. Nikto neuverí, že tí ľudia žijú vo svojich "hradoch" a susedov vidia iba z diaľky. Bavia sa iba v rodine a v rámci najbližších známych, to asi aby mohli bezpečne ohovárať.

16.11.2017 21:16:21dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Je dobře, že zvítězila srandička, byť je taková "anglická".  Dobře napsané, zprvu veselé, pak smutné a celkově "národopisně výstižné", říkám si po dočtení.  Tip.  

16.11.2017 21:01:09dát kritice tipK3

Bravurně napsané. A to mi humor dnešní doby moc nesedí.

Moje zkušenost: závodně jsem běhal a při jednom závodě v Berlíně nás Němci pozvali na večeři, která se postupně změnila v pitku. S Němci jsme si báječně rozuměli a přitom nikdo neuměl Něměcky a z nich nikdo Česky. Přesto jsme si rozuměli. Ono to dorozumívání jde i jinak.

16.11.2017 20:05:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vtipné, milé, české:-)

16.11.2017 19:17:55dát kritice tipDiana

Hezké, pobavilo. Takhle by to skutečně mohlo probíhat. Anglická zdvořilost je přísloveční :-)*

16.11.2017 19:15:37dát kritice tipaleš-novák

Krásná pointa...čte se to jedním dechem...

vítej zpět, ztracený synu :0)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.