život je řeka, ta tě tak jako tak smete do proudu! ano, nevměšuj se do osudu! :-)

To nic asi nebude zas tak úplné nic... ale to už by ses musela zeptat autora, já jsem nastínila jen své vlastní pochopení a třeba jsem se netrefila :)

Chm, z tohohle pohledu nic a ego jsem na to nekoukala. Nic má zaležitosti a ego se vměšuje ... jako kdo je v básni nic a kdo ego ...? Nic a ego můžou splést dohromady všechno, i hřích i dobrý skutek - ztrácíííím se - ale zábavná hračka:) Děkuju, Dodolo, za dokop k cestě do básníkovy hlavy:)

Já si dovolím chápat to tak, že když se ego vměšuje do našich záležitostí, stavíme jakousi byblónskou věž

Chm, já to nepobrala :( Vměšovat se do vlastních záležitostí mi připadá naprosto přirozené a hřích tímpádem nesouvztažný. Co mám špatně? :)

hm. pokud nevážně, pak neoriginálně, pokud vážně pak plané postesknutí.

A pak je tu rovina filosofická.

Ale moc jsi mě nepřesvědčil k diskuzi o vnímání slova hřích, vlastní a vměšovat se, tím textíkem.. ;) Jsem sice tomu nakloněná, už dlouho jsem nikomu nevykládala např. převratný chápání tzv. smrtelných hříchů, ale ...nepřesvědčil jsi mě :)

na pomezí banality a bezmezného impulsu, jako kdyby nebyla ani skulina pro smysluplné slovo.. Bojí se autor říct víc, anebo je řečeno v kostce vše chtěné? mhh. nerozpoznám a tedy ponouká spíš méně, než více.

:-)

představuju si, o co asi jde a jak důležité tytp záležitosti jsou, ale určitě pekelně důležitý:)