On-line

Pochopilas to přesně... je to zejména o pocitu nedoceněnosti.

Píšu, jak to chápu. Možná jsi to myslela jinak.

Jamardi, to mne těší, že ses vrátila v čase a početla a že ti to cosi řeklo... díky.

David si postupně uvědomuje s kým souzní a nesouzní. U ohňostroje to má ještě dohru. Myslím si, že má-li člověk udělat nějaké zásadní rozhodnutí, musí se něčeho chytit. Tady se chytil psa. Někteří lidé by možná řekli, že se ničeho nechytají, ale já tomu moc nevěřím.

Je to zajímavé téma, protože pocit nedoceněnosti se týká mnoha lidí.

V podstatě jsme...dík, žes četl:-)

Hudba? potom dvě věci: včerejší sextet Atlas mraků a nedávný Zvuk hluku. Rebelie? Ano, v tom Atlase jsou kumuly i nimby, ne však limby. I církev limbus uznala jako čirou spekulaci, ale stejně, co má dělat takový klavírista okresního formátu? Nejsme to všichni?

Náš život /a  představy/ se většinou ubírá zcela jinými pěšinami:-)

U Klavíristy je také zajímavá diskuse...kdo umí a neumí psát:-)

Po dlouhých letech nadějí skončily mé ruce na úplně jiné klávesnici... :-)

Lakrove, děkuju, těší mne, že jsi sympatizant klavíristy:-) 

 Zpočátku mi to přijde takové slohově nevyrovnané, některá slovní spojení mi  připadají školometská, jiná moc žoviální a jiná naopak příliš strojená;  a těch neshodných přívlastků...  Jenže po první stránce nebo možná spíš po prvních doušcích vodky mě výhrady  opouštějí. Text je najednou stejně strhující jako ta hudba, která je jím  popisována a která je oním "novým větrem" v pianistově (málem promarněném)  životě. Po dočtení zůstává naděje na lepší zítřky.  Autora tentokrát ruším  spíš z námětu a prostředí než ze stylu, jímž je to napsáno.  Tip.  

Vigan - díky:-)

Sofistikované.

avi na PM - leden 2018

Stargazere, díky ti, umíš dobře psát, o to víc mne těší to, že tě povídka zaujala...dík, nominace proběhne, pošlu avízo Próze měsíce...

Yane, dík moc, koukám, že jsem nepoděkovala...dík!

Jo, pes tam zapadá jako symbol.

Vnitřní svět člověka, nespokojenost s vlastním životem - výborně vystavěná dramatizace chvíle, kdy to bouchne a kdy je třeba "něco" udělat bez ohledu na následky. To vše je absolutně podle mého gusta.

V povídce nevidím slabinu. Rád bych ji doporučil do soutěže PRÓZA MĚSÍCE.

Jo, když se tu řeší ten "vzteklý pes". Taky jsem napřed váhal, proč tam je a co v povídce vůbe dělá. Osobně ten přívlastek vnímám jako paralelu nahromaděného "vzteku" hlavní postavy.   

Tak jsem byl zvědavý na konec. A líbí se mi to Y.

Konkrétní lidé se trápí.

No jo, Zboro, je to nefér. I když popravdě si nevybavuju, že by tu na ni někdo moc vzpomínal. (To ovšem možná bude tím, že se tu se mnou nikdo z nějakých zvláštních důvodů neche bavit.)

Jasně, Goro, i tohle je motivem té povídky. Zdá se mi ale, že konkrétní lidé si tuhle osudovst většinou moc neužívají.

To je zajímavý, že tady byla jenom chvíli a všichni na ní pořád vzpomínají a my jsme tu věčnost a neštěkne po nás pes, co?

Třeba byl Ratko nakonec štěstím bez sebe, že se s Milicou již nesetkali:-) a může o ní  snít...donekonečna...

Nevím, Goro, sleeping beauty smysl pro humor měla. Škoda, že jsem ji vůbec neznal.

Ale čas je v tomhle děsná svině - já patnáct let krásním, zraju a bohatnu, zatímco ona tloustne, zvrásňuje se a pořizuje si děti. Z naší velké lásky už by stejně nic nebylo.

Lepší už to, Zdendo, nebude...zas mladé krasavice nemaj smysl pro humor, no...

Kde je jí konec, krasavice inteligentní?

Ale jo, Zdenda je dobrej, je s nim někdy psina (když už jsme u těch zvířat).

Změnilo se toho právě příliš - sleeping beauty už mě nečte.

Teď mě čte Gora - místo spící mladé krasavice mám paní před důchodem. Jde to všechno do kopru.

Až se Ti nějaký text bude opravdu zamlouvat, pošli mi, prosímtě avízo.

Jí Ti zase samozřejmě visim ještě osm odkazů.

Tak zatim...

Beru Zdendu s rezervou...zvířata chápu víc než lidi, a tak si říkám - pes, který štěká atd...a bez něj by nebyl Písmák to pravé:-) a uz jsem celkem zvocelená:-)

Je to nějakých 15 let, co Ti Sleeping Beauty tuhle repliku přilípla na stránku. Koukám, že se stále nic nezměnilo.

No Goro... nemáš za co děkovat.. ono to bude asi dost individuální... Zbora tu příliš zřetelně vidí tvoje tvůrčí pochody, zatímco u a2 mu vše připadá bezelstně bezprostřední... já s ním souhlasím, co se tebe týče, ale u a2 mi to samé připadá snad ještě markantnější - tak nevím... každopádně máte oba po třiceti spokojených čtenářích, tak je to asi úplně jedno. :)

Každopádně jsem tě Zborovi doporučil, aby viděl, že a2 píše v zásadě stejně špatně jako ty - a to i přes drobnou výhradu v zásadě potvrdil. :)

Díky, můžu jít spát :-))

Ty jsem nečetl, vytiskl jsem si jen pár posledních. Doženu :)

S tím odstupem - to je samozřejmě legitimí tvůrčí přístup, jde jen o míru strojenosti, která z něho může někdy vyplynout. Tvé texty působí vcelku uvěřitelně, jen to prostě semtam někde zavrzá nějakou drobnou nesrovnalostí, ale když se v tom čtenář vysloveně nenimrá... Píšeš slušně.

Zboro, ještě jednou děkuju. Sama pokládám povídky Pán prasat, Lánov, Aslan nebo mini Návštěvní neděle za nejvíc zdařilé, ale to asi každý autor přilne k  některému dílku víc...

Problém u mne je asi v tom, že jsem třicet let nic nepsala a najednou se to nedá dohnat, tak nevím, jak na to...nebo jsem již tak "otřískaná", že nedokážu opustit ten odstup, nebo na to nemám, já nevím. Díky i Zdendovi.

Můžeme se shodnout, že u Gory je trošku problém. :)

V pohledu na povídku a2a2a se evidentně neshodneme.

Zdendo, pročetl jsem pečlivě na Tvůj popud několik povídkových textů od Gory. Nejsou špatné, naopak. Je tam silný příběh, atmosfera, autorka umí pracovat se zkratkou a zřejmé věci nechat nedořečené, spoléhá na intuici čtenáře. Formálně jsou slušné, velmi slušné. Děkuju za doporučení. 

Vyjímečnost povídky Radim od autora a2a2a se kterou se snažíš texty Gory srovnávat, ale osobně spatřuju v absolutní bezprostřednosti s jakou je vylíčen. Všechno působí nanejvýš přirozeně, bezelstně. Doufám, že se shodeme na tom, že to je u Gory trošku problém. Její příběhy jsou psány s odměřeným odstupem, které je, přes nepochybnou kvalitu, činí v mých očích mírně sterilními. Tvůrčí pochody autorky podle mého až moc vyplouvají na povrch. 

blackie, díky moc:-))

uff....wau.........pohled do duše...............*/****

srozumění, děkuju, já tohle prostředí nijak neznám, jen jsem něco odpozorovala v lázních a zaslechla dovětek...díky

a zdravím manžela, přeju, aby stál nohama pevně na zemi

Jani, Ikarův pád se to jmenovalo...

Děkuju ti:-) a jsem ráda, že ti zas šlape Písmák:-)

Irčo, pěkně jsi vyjádřiíla pocity klavíristy, který hraje pro lidi, kteří neposlouchají.  Musí to být ponižující. Také jsem si vzpomněla na film s Vladimírem Menšíkem. TIP

Petře, to je pochvala přímo novoroční...díky!

Dodolo, děkuju ti...to já souzním ráda:-)

Květoni, moc ti děkuju. Přesně jsi označil meritum:-)

mám rád dobré konce a řekl bych že ti to píše líp a líp 

Tak tohle je vymakané. Obdivuju tvoji odvahu souznít i tam, kde je to zdrcující.

Ano, Maestro Tango. Muzikant je dnes brán jako obtížný vytvářeč radálu, který brání lidem, aby se mohli bavit o důležitých věcech. Co na tom, že ten kravál složil Rachmaninov nebo Bartók, jdi s tím k šípku, fidlale!

V té mojí knížce se zase píše,že pokud je člověk ještě normální,tak se nepřetvařuje aspoň před zvířaty. S tím ,kdo se už přetvařuje i před zvířaty,je to hodně špatné.

Um, díky ti...taky jsem dostala knížku o psech, teď nevím název.

Říkám si, že ten, kdo má vztah ke zvířatům, ještě není docela ztracen:-)

Díky.

Zvláštní,že se obě po novém roce věnujeme tématu alkohol. - No ale ten Silvestr k tomu asi svádí. Když jsem začala číst tvou povídku,uslyšela jsem v uších šanson hany Hegerové Maestro tango. - Ten konec mě ale velmi překvapil. Je to velmi pozitivní a optimistický konec a mně se takový konec  líbí. Tip s velkým T.

Dostala jsem pod stromeček jednu psychologickou knížku. Vzpoměla jsem si v duchu na tebe,když jsem tam četla,že lidská osobnost se dá poznat i podle toho,jak se kdo chová k domácím mazlíčkům.

Di, tak to bylo myšleno, přesně jsi vyjádřila...děkuju!

Velice zdařilý příběh. Občas je třeba zjistit, kdo jsme....*

Tak to jsem neviděla...zajímavý námět...

Znáš ruský film 8minut? -  o nadané klavíristce kterou pustili z vězení jenom proto, aby zahrála 8minut hudby na prestižní soutěži, kterou vyhrála a šla zpět do basy? Perfektní film, připomělas mi ho.

Tak díky...mám dnes Velkou Radost /i kvůli soutěži/:-)

Já si myslím, že ti tři psi tomu naopak dávají šťávu. Trochu jsem čekal, že klavírista vybouchne vzteky... on se vak ovládl. Moc dobré.

Karle, no, na jeden zátah fakticky ne, ale nosila jsem námět asi dva roky v hlavě... a te´d konečně zrealizovala.

Mám radost, že se ti to líbí, co ty, Karle, říkáš tomu psovi Argovi, nechat nebo nenechat?? je tam připsaný mimo plán, a Zdenda to ihned poznal:-)

Irčo, tohle se ti fakt povedlo. Tos napsala na jeden zátah, že? Krásně vykrelená psychologie. Tak všeho akorát. To se musí líbit i Zdendovi. Kdybych tam byl, poslouchal bych a hrál by jenom pro mne. Musí být utrpení hrát pro někoho komu to nic neříká. A takové je všechno umění. I psaní. Velký tip.

Pavle, děkuju ti...i za jednušku:-)))

I to je život. Naštěstí není náš. Takový zážitek na Silvestra bych si teda nechal ujít. Umíš to pěkně a přesvědčivě podat. Ano - v novém roce bychom si měli uvědomit, co to je pravý smysl a hodnoty našeho života. Opět to máš za 1.   */***

Evži, já taky, a tobě díky moc:-)

Zdendo - já vím, a půjde to pryč, jen si dělám legraci:-)

Mám prostě radost, žes mi tentokrát nedal za 5, no:-)

Přeji mu hodně štěstí. /T

ne, to jsem nikdy nerekl ani neslysel

Zdendo - díky moc za zhodnocení...tys nikdy neřekl - ďas aby je spral?? já ano.../asi:-)/

Hrdiny mi bylo tak líto, že jsem mu dopřála psa...

Číšník se obával, že si hosté budou stěžovat

Hrdina flirtoval dost často, ale už i toho měl dost:-(

Se závěrem máš pravdu. Až mne něco kludného napadne, dopíšu...moc dík

Tahle věta - jde to vůbec, není to nesmysl?  "Ignoroval postupně narůstající podrážděnost"

Ďas aby je spral - to je jak z hochů od bobří řeky.

na to aby mohl flirtovat s kazdou lazenskou pacientkou, nemusi byt ctyricatnik vubec pohledny

ten pes je tam jen proto, ze autorka ma rada psy - to je malo

ta pasáž, kde  myslí na svoji manzelku je trochu moc dlouha - jednotlive vety opakuji porad to same

celkem mi neni jasne, ceho se cisnik tak hrozne obaval

zaver je zklamani - v pianistovi se cosi zlomilo, aniz by se dalo vytusit, co, proc a proc zrovna ted

cist me to bavilo - davam tip

Kočkodane, díky, že sis zapsal za ušiska:-) a tak dále a tak podobně:-)

Leraku, díky ti:-)

haijine, z první věty odstraním zase...díky ti za /logické/ poukázání faktů:-)

Komorní příběh snad pro čtenáře, zatím co hlavní aktér prožívá vnitřní drama. Pěkně jsi obé atmosfery vystihla!

Díky, Čudlí:-)

Hezky se to čte. /*

Jitko, moc díky za pečlivé pročítání, hned poopravím, a děkuji:-)

Jardo, děkuju ti, no, to je vlastně jeden z hybatelů, který hrdinu dovede ke změně...děkuju:-)

Aleši, děkuju, to mi nějak ušlo, opravím, a díky moc:-)

Ráda Tě čtu, Goro. Přeložila jsi pěkný příběh. 

Mimo jiné trefná ukázka toho, jak se cítí umělěc, na nějaké snobské akci, kde je pouhým doplňkem programu. Ovšem takové akce ho živí a musí na to mít žaludek. Jenže všeho s mírou, že?

Zamířil k baru ....            ve vedlejší místnosti Radia Palace.

Objevil ho stojícího venku ...           před Radium Palace. 

Řekla bych, že opakování místa není nutné. 

Moc dobrá povídka, Ireno. I název vhodně vymyšlený. Všechno sedí, jak má. Gratuluju.

svižně napsáno... Jen časté opakování Radium paláce (navíc v různých tvarech) trochu ruší, protože navozuje dojem, že to bude mít v ději nějaký důvod...

Tak děkuju, Gabi, vím, že jsi náročná čtenářka:-)

jedna vec je odpozorovať, druhá vedieť zachytiť a odovzdať, dnes sa ti mimoriadne zadarilo

Aha, vím, Gabi...nádherný film.

Díky ti, tohle je opět odpozorováno ze života:-))

dobre sa čítalo, má to spád...príbeh pripomenul Vladimíra Menšíka z filmu, veď vieš, ktorého*

Hanko, vďaka:-)

skvelý príbeh na začiatok roka

*****