Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Etuda vzteklého psa
datum / id01.01.2018 / 484366Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaPsychologické
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno1556x
počet tipů33
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Etuda vzteklého psa

Etuda vzteklého psa

 

Poslední den roku visela všude, snad i na křišťálových lustrech Radia Palace, tíha očekávání. Naděje, že se něco změní. Teď hned, o půlnoci či snad od zítřka?

Klavírista David Bezouška, ustrojen do žaketu, preludoval jednoduché melodie kabaretních písní. Hrál jen k poslechu v koncertním sále  hotelu. Lidé, kteří mu seděli v zádech, hlučeli.  Snažil se nevšímat si toho. Nakonec mu mohou být ukradeni stejně, jako je lhostejný on jim.

Číšník Petr otevíral lahve sektu. Přinesl klavíristovi sodovku a starostlivě na něj pohlédl. David měl vyprahlé patro, ale během hry se nemohl napít. Spíš než žízeň cítil  znechucení z lidí, kteří nectí jeho umění. Než ukončil předposlední dvacetiminutovku večera, nápoj byl bez bublinek.  Vstal a naučeným pohybem se obecenstvu uklonil.  Hladce vyholenou tvář donutil k úsměvu. Několik žen zatleskalo. Dnes mu byly lhostejné. Obrátil do sebe minerálku. Žízeň vzrůstala. Jeden panák neublíží. Zamířil k baru ve vedlejší místnosti Radia Palace.

„Doneseš mi do kumbálu vodku, Petře? Nechci, aby hosté viděli, že piju. Už je nechci ani vidět,natož poslouchat nějaké poznámky,“ ulevil si a proklouznul barem.

Číšník přikývnul. V duchu se pokřižoval. Tak je to tady - Bezouškův den. A zrovna na Silvestra! Nedá se odhadnout dopředu, kdy to přijde, asi jako vichřice nebo rovnou tornádo. Naštěstí je to úkaz právě tak vzácný. Chlast v něm stejně hraje jen malou roli.  Je vcelku nepodstatnou součástí, která jen zamíchá sedlinou kdesi na dně, a podpoří její bouřlivou cestu ven na světlo boží.

Položil na tácek vánoční ubrousek a skleničku. Z lednice vyndal láhev vodky a postavil vedle k ní, aby i pití ve skladu mělo glanc, když už porušil interní nařízení. Unaveným krokem došel dozadu, kde na bedně s víny seděl klavírista. Byl hezký, tenhle šarmantní chlapík kolem čtyřicítky. Mohl by flirtovat s kteroukoliv lázeňskou pacientkou, tak dobře vypadal. Obličej a ruce pěstěné, blond vlasy kvůli vystoupení evidentně čerstvě přistřižené.

Ve výrazu tváře dominovaly modré oči,  modré jako průzračná led světýlka. Ty oči, jindy netečné, vypovídaly o všem. Kdyby pohled mohl zabíjet, kavárna by se proměnila v místo hromadné vraždy.

„Nemusel jsi brát servítky, kvůli mně určitě ne, znáš mne od dětství a víš, že si nepotrpím na móresy…“ pověděl Petrovi. „Stačila jen láhev.“

„To víš, zvyk je železná košile,“ pousmál se. „Davide, neblázni… už jen poslední blok hudby, a máš padla. Vydržať,“ pokoušel se zachránit situaci.

„Jak já je nesnáším… ty nafoukance, ignoranty, co nestráví ani Stravinskýho, natož Sibelia.“ Pár loků z hrdla flašky. Vztek, kterým se dusil, šlehal jako plamenomet z jeho úst. „Debussyho na ně, a Pucciniho! Piccolo tango!“

„Běž domů, omluvím tě, že ti nebylo dobře, ano,“ naklonil se k hudebníkovi číšník.

„Jsem v pořádku, nebo se ti snad něco nezdá? Dohraju svoje, a pak půjdu. “   

Vstal z  provizorního sedátka, ve tváři bledší než jindy. Láhev zůstala ve skladu.

„Jistě, hlavně pospěš, pauza skončila.“ Malér, to bude zase malér, a na mojí směně, pomyslel si. Když bude nejhůř, zakročím.

Petr nenápadně sledoval klavíristu přes tabule oken, která oddělovala sál od kavárny.

Ten jaksi zpupně kývnul bradou místo obvyklé úklony, a usedl k piánu. A pak se do toho opřel. Prsty klouzaly po klávesnici čím dál rychleji…hrály něco úplně jiného, než bylo uvedeno v programu. Byla to čirá improvizace, stále temperamentnější a divočejší.

Hluk lidí, kteří se do té doby při poslechu mezi sebou bavili, postupně utichal.

Bezouškovo tělo se ohýbalo, jako by se do něj opíral vítr. V uších mu zněla slova, která řekl kamarádovi - dohraju, a pak půjdu…

Kam? K ní do vily? K ní, která si mne prostě koupila, neúspěšného klavíristu okresního formátu?

Pravačkou břinknul do klávesnice… K bohaté ošklivé ženské, která ani nechce mít děti? K dědičce činžáků?

Zaryl prsty do hloubi klavíru.

K právničce, studené jak psí čumák, co nemá ani páru o umění? Šofér, nákupčí a milenec ve dnech, kdy nemám vystoupení? Ani vařit se nenaučila, madam s hódně vysokým čelem.

 I to jméno si nechala svoje, Bezouška jí připadá směšné. Občas má tak pitomé otázky:   máš uši nebo ne? Potom mne zatahá za boltce a pištivě se směje. Všechno na mě jí připadá směšné. Nejsměšnější jsem ovšem já sám.  Přistoupil jsem na všechno, abych měl jednoduchý život. Kašparem doma i v zaměstnání. Jediný, kdo mne respektuje je Argo, můj rotwajler. Alespoň psa jsem si vybojoval.

David Bezouška burácivě mlátil do klavíru. Jeho obličej, brunátný vztekem a zklamáním, sledoval přes sklo kamarád číšník z prázdné kavárny.

Posluchači postupně zmlkli. Nejprve měli za to, že klavírista předvádí nějakou avantgardní skladbičku jako silvestrovské zpestření. Někteří se zasmáli. Etuda zněla jako štěkot vzteklého čokla,  štěkot, který se smísil s vlastní dutou ozvěnou v prázdné láhvi.

Po chvíli pochopili, že něco není v pořádku. Kroutili hlavou, odcházeli do salonku, kde byl připraven půlnoční přípitek. Bezouška skončil zhroucený, s hlavou a lokty na klavíru. Jeho tělo se otřásalo nehlasnými vzlyky.

Půlnoc odstartovala pyrotechnickou produkci před hotelem. Hosté se vyhrnuli na terasu.

Číšník nahlédnul do sálu s piánem, kamarád tam už nebyl. Seběhnul po schodech, aby se podíval po Davidovi. Objevil ho stojícího venku před budovou. Sledoval ohňostroj. Pomyslel na Arga, určitě je sám a bojí se.

 Po chvíli ho roztřásl vítr vanoucí z Klínovce.

„Odvezu tě, Davide,“ řekl Petr.  „Mám za hotelem auto.“ Kličkovali po hlavní třídě kolonády mezi objímajícími se lidmi. U rozsvíceného vánočního stromu si přiťukávali sektem.  Snad nikdo nebyl sám.

Na konci městečka zastavili u prvorepublikové vily. Okna byla zhasnuta. Nečekala na něj. Nebylo to poprvé.

 

 „Hned budu zpátky,“ oznámil David, již zcela střízlivý, Petrovi. Ten mu pohlédnul do obličeje a přikývnul. Už se o kamaráda nebál.

Po tmavé obloze ještě sem tam prolétla zpozdilá raketa.

Stáhnul okénko a zapálil si. Když dokouřil, byl David zpět. V jedné ruce nesl kufr, ve druhé vedl Arga.

„Chci zjistit, kdo jsem.“

Sedli si dozadu, pes důstojně bok po boku vedle svého pána. Olíznul Davidovi obličej. Auto se rozjelo… vstříc  novému roku.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.02.2018 13:57:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

V podstatě jsme...dík, žes četl:-)

11.02.2018 13:43:04dát kritice tipCHT

Hudba? potom dvě věci: včerejší sextet Atlas mraků a nedávný Zvuk hluku. Rebelie? Ano, v tom Atlase jsou kumuly i nimby, ne však limby. I církev limbus uznala jako čirou spekulaci, ale stejně, co má dělat takový klavírista okresního formátu? Nejsme to všichni?

31.01.2018 22:46:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Náš život /a  představy/ se většinou ubírá zcela jinými pěšinami:-)

U Klavíristy je také zajímavá diskuse...kdo umí a neumí psát:-)

31.01.2018 22:43:21dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Po dlouhých letech nadějí skončily mé ruce na úplně jiné klávesnici... :-)

31.01.2018 22:36:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, děkuju, těší mne, že jsi sympatizant klavíristy:-) 

31.01.2018 22:17:47dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Zpočátku mi to přijde takové slohově nevyrovnané, některá slovní spojení mi  připadají školometská, jiná moc žoviální a jiná naopak příliš strojená;  a těch neshodných přívlastků...  Jenže po první stránce nebo možná spíš po prvních doušcích vodky mě výhrady  opouštějí. Text je najednou stejně strhující jako ta hudba, která je jím  popisována a která je oním "novým větrem" v pianistově (málem promarněném)  životě. Po dočtení zůstává naděje na lepší zítřky.  Autora tentokrát ruším  spíš z námětu a prostředí než ze stylu, jímž je to napsáno.  Tip.  

30.01.2018 09:05:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vigan - díky:-)

30.01.2018 08:57:21dát kritice tipVigan

Sofistikované.

21.01.2018 00:08:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi na PM - leden 2018

20.01.2018 23:26:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Stargazere, díky ti, umíš dobře psát, o to víc mne těší to, že tě povídka zaujala...dík, nominace proběhne, pošlu avízo Próze měsíce...

20.01.2018 23:24:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Yane, dík moc, koukám, že jsem nepoděkovala...dík!

20.01.2018 23:12:19dát kritice tipK3
redaktor prózy

Jo, pes tam zapadá jako symbol.

20.01.2018 22:40:50dát kritice tipStargazer

Vnitřní svět člověka, nespokojenost s vlastním životem - výborně vystavěná dramatizace chvíle, kdy to bouchne a kdy je třeba "něco" udělat bez ohledu na následky. To vše je absolutně podle mého gusta.

V povídce nevidím slabinu. Rád bych ji doporučil do soutěže PRÓZA MĚSÍCE.

Jo, když se tu řeší ten "vzteklý pes". Taky jsem napřed váhal, proč tam je a co v povídce vůbe dělá. Osobně ten přívlastek vnímám jako paralelu nahromaděného "vzteku" hlavní postavy.   

 

11.01.2018 12:55:41dát kritice tipYan73

Tak jsem byl zvědavý na konec. A líbí se mi to Y.

06.01.2018 15:56:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Konkrétní lidé se trápí.

 

06.01.2018 15:51:25dát kritice tipZdenda

No jo, Zboro, je to nefér. I když popravdě si nevybavuju, že by tu na ni někdo moc vzpomínal. (To ovšem možná bude tím, že se tu se mnou nikdo z nějakých zvláštních důvodů neche bavit.)

Jasně, Goro, i tohle je motivem té povídky. Zdá se mi ale, že konkrétní lidé si tuhle osudovst většinou moc neužívají.

06.01.2018 15:41:33dát kritice tipZbora
redaktor poezie

To je zajímavý, že tady byla jenom chvíli a všichni na ní pořád vzpomínají a my jsme tu věčnost a neštěkne po nás pes, co?

06.01.2018 15:33:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Třeba byl Ratko nakonec štěstím bez sebe, že se s Milicou již nesetkali:-) a může o ní  snít...donekonečna...

06.01.2018 15:28:52dát kritice tipZdenda

Nevím, Goro, sleeping beauty smysl pro humor měla. Škoda, že jsem ji vůbec neznal.

Ale čas je v tomhle děsná svině - já patnáct let krásním, zraju a bohatnu, zatímco ona tloustne, zvrásňuje se a pořizuje si děti. Z naší velké lásky už by stejně nic nebylo.

06.01.2018 15:21:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lepší už to, Zdendo, nebude...zas mladé krasavice nemaj smysl pro humor, no...

06.01.2018 15:20:21dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Kde je jí konec, krasavice inteligentní?

06.01.2018 15:18:48dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Ale jo, Zdenda je dobrej, je s nim někdy psina (když už jsme u těch zvířat).

06.01.2018 15:18:48dát kritice tipZdenda

Změnilo se toho právě příliš - sleeping beauty už mě nečte.

Teď mě čte Gora - místo spící mladé krasavice mám paní před důchodem. Jde to všechno do kopru.

06.01.2018 15:17:22dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Až se Ti nějaký text bude opravdu zamlouvat, pošli mi, prosímtě avízo.

Jí Ti zase samozřejmě visim ještě osm odkazů.

Tak zatim...

06.01.2018 15:12:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Beru Zdendu s rezervou...zvířata chápu víc než lidi, a tak si říkám - pes, který štěká atd...a bez něj by nebyl Písmák to pravé:-) a uz jsem celkem zvocelená:-)

06.01.2018 15:11:52dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Je to nějakých 15 let, co Ti Sleeping Beauty tuhle repliku přilípla na stránku. Koukám, že se stále nic nezměnilo.

06.01.2018 15:07:46dát kritice tipZbora
redaktor poezie



sleeping_beauty


Zdendo : měla jsem tě po několika kritikách, co jsem od tebe viděla, za totálního kreténa.
Ale čtu tě...a čtu tě překvapená, protože píšeš - jak řek darcy - gut.



06.01.2018 11:04:07dát kritice tipZdenda

No Goro... nemáš za co děkovat.. ono to bude asi dost individuální... Zbora tu příliš zřetelně vidí tvoje tvůrčí pochody, zatímco u a2 mu vše připadá bezelstně bezprostřední... já s ním souhlasím, co se tebe týče, ale u a2 mi to samé připadá snad ještě markantnější - tak nevím... každopádně máte oba po třiceti spokojených čtenářích, tak je to asi úplně jedno. :)

Každopádně jsem tě Zborovi doporučil, aby viděl, že a2 píše v zásadě stejně špatně jako ty - a to i přes drobnou výhradu v zásadě potvrdil. :)

05.01.2018 18:59:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, můžu jít spát :-))

05.01.2018 18:55:02dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Ty jsem nečetl, vytiskl jsem si jen pár posledních. Doženu :)

S tím odstupem - to je samozřejmě legitimí tvůrčí přístup, jde jen o míru strojenosti, která z něho může někdy vyplynout. Tvé texty působí vcelku uvěřitelně, jen to prostě semtam někde zavrzá nějakou drobnou nesrovnalostí, ale když se v tom čtenář vysloveně nenimrá... Píšeš slušně.

05.01.2018 18:17:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zboro, ještě jednou děkuju. Sama pokládám povídky Pán prasat, Lánov, Aslan nebo mini Návštěvní neděle za nejvíc zdařilé, ale to asi každý autor přilne k  některému dílku víc...

Problém u mne je asi v tom, že jsem třicet let nic nepsala a najednou se to nedá dohnat, tak nevím, jak na to...nebo jsem již tak "otřískaná", že nedokážu opustit ten odstup, nebo na to nemám, já nevím. Díky i Zdendovi.

05.01.2018 17:51:50dát kritice tipZdenda

Můžeme se shodnout, že u Gory je trošku problém. :)

V pohledu na povídku a2a2a se evidentně neshodneme.

05.01.2018 17:12:51dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Zdendo, pročetl jsem pečlivě na Tvůj popud několik povídkových textů od Gory. Nejsou špatné, naopak. Je tam silný příběh, atmosfera, autorka umí pracovat se zkratkou a zřejmé věci nechat nedořečené, spoléhá na intuici čtenáře. Formálně jsou slušné, velmi slušné. Děkuju za doporučení. 

Vyjímečnost povídky Radim od autora a2a2a se kterou se snažíš texty Gory srovnávat, ale osobně spatřuju v absolutní bezprostřednosti s jakou je vylíčen. Všechno působí nanejvýš přirozeně, bezelstně. Doufám, že se shodeme na tom, že to je u Gory trošku problém. Její příběhy jsou psány s odměřeným odstupem, které je, přes nepochybnou kvalitu, činí v mých očích mírně sterilními. Tvůrčí pochody autorky podle mého až moc vyplouvají na povrch. 

05.01.2018 14:14:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie, díky moc:-))

05.01.2018 14:06:06dát kritice tipblacksabbath

uff....wau.........pohled do duše...............*/****

04.01.2018 10:24:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

srozumění, děkuju, já tohle prostředí nijak neznám, jen jsem něco odpozorovala v lázních a zaslechla dovětek...díky

a zdravím manžela, přeju, aby stál nohama pevně na zemi

04.01.2018 10:19:12dát kritice tipsrozumeni
Manžel hraje v orchestru a říká o sobě, že je hudební dělník. Což mi někdy přijde docela výstižné,je to takový rozumný názor člověka, který si na nic nehraje a ví kam patří. Jen ten opravdický dělník je aspoň lépe zaplacený. Virtuósem holt nemůže být každý. A takových podobných příběhů, kde ten muzikant byl frustrován třeba i tím, že není ten virtuós a pak ten alkohol....těch pár znám.
Pěkně napsané...*****
03.01.2018 03:37:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, Ikarův pád se to jmenovalo...

Děkuju ti:-) a jsem ráda, že ti zas šlape Písmák:-)

02.01.2018 18:39:41dát kritice tipvesuvanka

Irčo, pěkně jsi vyjádřiíla pocity klavíristy, který hraje pro lidi, kteří neposlouchají.  Musí to být ponižující. Také jsem si vzpomněla na film s Vladimírem Menšíkem. TIP

02.01.2018 15:04:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Petře, to je pochvala přímo novoroční...díky!

02.01.2018 15:03:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dodolo, děkuju ti...to já souzním ráda:-)

02.01.2018 15:01:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoni, moc ti děkuju. Přesně jsi označil meritum:-)

02.01.2018 13:11:37dát kritice tipPetr333

mám rád dobré konce a řekl bych že ti to píše líp a líp 

02.01.2018 12:33:11dát kritice tipDodola

Tak tohle je vymakané. Obdivuju tvoji odvahu souznít i tam, kde je to zdrcující.

02.01.2018 11:11:30dát kritice tipKvětoň Zahájský

Ano, Maestro Tango. Muzikant je dnes brán jako obtížný vytvářeč radálu, který brání lidem, aby se mohli bavit o důležitých věcech. Co na tom, že ten kravál složil Rachmaninov nebo Bartók, jdi s tím k šípku, fidlale!

02.01.2018 04:59:34dát kritice tipUmbratica

V té mojí knížce se zase píše,že pokud je člověk ještě normální,tak se nepřetvařuje aspoň před zvířaty. S tím ,kdo se už přetvařuje i před zvířaty,je to hodně špatné.

02.01.2018 04:52:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Um, díky ti...taky jsem dostala knížku o psech, teď nevím název.

Říkám si, že ten, kdo má vztah ke zvířatům, ještě není docela ztracen:-)

Díky.

02.01.2018 04:49:17dát kritice tipUmbratica

Zvláštní,že se obě po novém roce věnujeme tématu alkohol. - No ale ten Silvestr k tomu asi svádí. Když jsem začala číst tvou povídku,uslyšela jsem v uších šanson hany Hegerové Maestro tango. - Ten konec mě ale velmi překvapil. Je to velmi pozitivní a optimistický konec a mně se takový konec  líbí. Tip s velkým T.

Dostala jsem pod stromeček jednu psychologickou knížku. Vzpoměla jsem si v duchu na tebe,když jsem tam četla,že lidská osobnost se dá poznat i podle toho,jak se kdo chová k domácím mazlíčkům.

02.01.2018 03:55:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, tak to bylo myšleno, přesně jsi vyjádřila...děkuju!

02.01.2018 03:52:40dát kritice tipDiana

Velice zdařilý příběh. Občas je třeba zjistit, kdo jsme....*

01.01.2018 16:00:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak to jsem neviděla...zajímavý námět...

01.01.2018 15:58:04dát kritice tipK3
redaktor prózy

Znáš ruský film 8minut? -  o nadané klavíristce kterou pustili z vězení jenom proto, aby zahrála 8minut hudby na prestižní soutěži, kterou vyhrála a šla zpět do basy? Perfektní film, připomělas mi ho.

01.01.2018 15:52:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak díky...mám dnes Velkou Radost /i kvůli soutěži/:-)

01.01.2018 15:49:23dát kritice tipK3
redaktor prózy

Já si myslím, že ti tři psi tomu naopak dávají šťávu. Trochu jsem čekal, že klavírista vybouchne vzteky... on se vak ovládl. Moc dobré.

01.01.2018 15:48:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, no, na jeden zátah fakticky ne, ale nosila jsem námět asi dva roky v hlavě... a te´d konečně zrealizovala.

Mám radost, že se ti to líbí, co ty, Karle, říkáš tomu psovi Argovi, nechat nebo nenechat?? je tam připsaný mimo plán, a Zdenda to ihned poznal:-)

01.01.2018 15:36:03dát kritice tipK3
redaktor prózy

Irčo, tohle se ti fakt povedlo. Tos napsala na jeden zátah, že? Krásně vykrelená psychologie. Tak všeho akorát. To se musí líbit i Zdendovi. Kdybych tam byl, poslouchal bych a hrál by jenom pro mne. Musí být utrpení hrát pro někoho komu to nic neříká. A takové je všechno umění. I psaní. Velký tip.

01.01.2018 14:09:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pavle, děkuju ti...i za jednušku:-)))

01.01.2018 14:06:50dát kritice tipKolobajda

I to je život. Naštěstí není náš. Takový zážitek na Silvestra bych si teda nechal ujít. Umíš to pěkně a přesvědčivě podat. Ano - v novém roce bychom si měli uvědomit, co to je pravý smysl a hodnoty našeho života. Opět to máš za 1.   */***

01.01.2018 14:03:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, já taky, a tobě díky moc:-)

01.01.2018 14:02:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo - já vím, a půjde to pryč, jen si dělám legraci:-)

Mám prostě radost, žes mi tentokrát nedal za 5, no:-)

01.01.2018 13:58:55dát kritice tipEvženie Brambůrková

Přeji mu hodně štěstí. /T

01.01.2018 13:49:15dát kritice tipZdenda

ne, to jsem nikdy nerekl ani neslysel

01.01.2018 13:36:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo - díky moc za zhodnocení...tys nikdy neřekl - ďas aby je spral?? já ano.../asi:-)/

Hrdiny mi bylo tak líto, že jsem mu dopřála psa...

Číšník se obával, že si hosté budou stěžovat

Hrdina flirtoval dost často, ale už i toho měl dost:-(

Se závěrem máš pravdu. Až mne něco kludného napadne, dopíšu...moc dík

 

01.01.2018 13:32:04dát kritice tipZdenda

Tahle věta - jde to vůbec, není to nesmysl?  "Ignoroval postupně narůstající podrážděnost"

Ďas aby je spral - to je jak z hochů od bobří řeky.

na to aby mohl flirtovat s kazdou lazenskou pacientkou, nemusi byt ctyricatnik vubec pohledny

ten pes je tam jen proto, ze autorka ma rada psy - to je malo

ta pasáž, kde  myslí na svoji manzelku je trochu moc dlouha - jednotlive vety opakuji porad to same

celkem mi neni jasne, ceho se cisnik tak hrozne obaval

zaver je zklamani - v pianistovi se cosi zlomilo, aniz by se dalo vytusit, co, proc a proc zrovna ted

cist me to bavilo - davam tip

 

01.01.2018 13:09:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kočkodane, díky, že sis zapsal za ušiska:-) a tak dále a tak podobně:-)

01.01.2018 11:26:44dát kritice tipKočkodan
Já ani tentokrát nejsem vzteklý, že jsem si tvoje dílko zase přečetl. Rozhodně nebylo pod psa. Zapsal jsem si za uši: ČTI IRČU DÁL!

Hrát pro neposlouchající lidské slechy asi opravdu vyžaduje silnější trávící trakt. Já osobně bych zřejmě nemohl dál publikovat svoje dílka, kdybych už neměl tu jistotu, že se na ně celý Písmák třese a každé nadšeně hltá.

;-) (první emotikovaná vlaštovka miminkovského roku 2018)
01.01.2018 10:53:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Leraku, díky ti:-)

01.01.2018 10:51:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

haijine, z první věty odstraním zase...díky ti za /logické/ poukázání faktů:-)

01.01.2018 10:32:48dát kritice tipLerak12

Komorní příběh snad pro čtenáře, zatím co hlavní aktér prožívá vnitřní drama. Pěkně jsi obé atmosfery vystihla!

01.01.2018 09:29:16dát kritice tiphaijin

Moja myseľ nie je veľmi vhodná pre poctivé a premyslené texty z planéty Zem, ale tiež som si dovolil ísť za hudbou…

Jedna vec. Neviem, možno to len zle chápem. Totiž, trochu sa mi v tej mojej mysli bije „Tak je to zase tady” vs. „Naštěstí je to úkaz právě tak vzácný”.„Tak je to zase tady” mi dáva prísľub nejakého poriadného južanského tornáda, ktoré sa len tak akoby z ničoho vynárajú a pustošia – vždy desivé, ale možno nie tak vzácne, akoby si jeden prial.

01.01.2018 08:29:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Čudlí:-)

01.01.2018 08:26:48dát kritice tipČudla

Hezky se to čte. /*

01.01.2018 07:58:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jitko, moc díky za pečlivé pročítání, hned poopravím, a děkuji:-)

01.01.2018 07:57:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, děkuju ti, no, to je vlastně jeden z hybatelů, který hrdinu dovede ke změně...děkuju:-)

01.01.2018 07:56:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aleši, děkuju, to mi nějak ušlo, opravím, a díky moc:-)

01.01.2018 07:43:44dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Ráda Tě čtu, Goro. Přeložila jsi pěkný příběh. 

Mimo jiné trefná ukázka toho, jak se cítí umělěc, na nějaké snobské akci, kde je pouhým doplňkem programu. Ovšem takové akce ho živí a musí na to mít žaludek. Jenže všeho s mírou, že?

 

Zamířil k baru ....            ve vedlejší místnosti Radia Palace.

Objevil ho stojícího venku ...           před Radium Palace. 

Řekla bych, že opakování místa není nutné. 

 

 

01.01.2018 07:43:10dát kritice tiprevírník

Moc dobrá povídka, Ireno. I název vhodně vymyšlený. Všechno sedí, jak má. Gratuluju.

01.01.2018 07:39:57dát kritice tipaleš-novák

svižně napsáno... Jen časté opakování Radium paláce (navíc v různých tvarech) trochu ruší, protože navozuje dojem, že to bude mít v ději nějaký důvod...

01.01.2018 05:12:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak děkuju, Gabi, vím, že jsi náročná čtenářka:-)

01.01.2018 05:11:50dát kritice tipgabi tá istá

jedna vec je odpozorovať, druhá vedieť zachytiť a odovzdať, dnes sa ti mimoriadne zadarilo

01.01.2018 05:10:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aha, vím, Gabi...nádherný film.

Díky ti, tohle je opět odpozorováno ze života:-))

01.01.2018 05:06:34dát kritice tipgabi tá istá

dobre sa čítalo, má to spád...príbeh pripomenul Vladimíra Menšíka z filmu, veď vieš, ktorého*

01.01.2018 04:59:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, vďaka:-)

01.01.2018 04:57:27dát kritice tip8hanka

skvelý príbeh na začiatok roka

*****



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.