Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hvízdači (part 11)

Výběr: kafka
12. 04. 2002
3
0
1520
Autor
Bafomette

další díl

Hvízdači (part 11)

 

“Co se vlastně stalo?” zeptal se Karel a přeřadil.

Jenom zavrtěla hlavou. Pak si vytáhla z jeho krabičky cigaretu a zapálila si ji. Sledovala jak se jí třesou prsty, pak se nadechla kouře. Hned se jí z něj a z horka v autě a z únavy a ze všech těch sraček udělalo zle. Otevřela okno a cigaretu vyhodila.

“No, jesli budeš takhle plejtvat tak za chvilku nebudem mít co kouřit. Pojedem ještě tak hoďku těmahle lesama kde žádný cigára nekoupíš.” napomenul ji.

Pořád ji napomínal. Ale byl jedinej, kdo byl schopnej přijet autem, když mu ve tři ráno zavolala z toho divnýho nádražního domku.

Teď se jí ta cesta dolů, tmou, deštěm, bahnem, teď se jí zdála úplně...jako by ji prožil někdo jinej. Jakou měla radost, když zahlídla v mokrý temnotě světlý zdi nádražní boudy, jak byla zklamaná, když zjistila, že tam nikdo není...odřený klouby od toho jak prolejzala okýnkem na hajzlu...kriste. To je z nějakýho filmu?

“Slyšíš mě, s těma cigárama?”

“Jo.” Zavřela oči.

Karel měřil skoro dva metry, byl velikej, silnej jako kůň. A trošku despota. Trošku. Sakra, kdybych měla možnost zavolat někomu jinýmu. Někdo by moh říct, že mám prostě štěstí na chlapy.

“Tak co se tam teda dělo?” Karel si zapálil sám.

“To se strašně blbě vysvětluje...” prohrábla si zplihlý vlasy. “Tomu bys třeba... no, určitě bys tomu nevěřil, nebo ... zní to blbě...já...vlastně pořádně nevim o co tam jde. Co se tam dělo. Jenom že jsem tam nemohla...”

“Von je úchylák, žejo?” Zeptal se Karel a mrknul na ni.

Z bláta do louže, holka, z bláta do louže...jak tě to mohlo napadnout. Je lepší zas do toho vlítnout v Praze, šukačka, guláš, pěstí přes hubu... nebo tam zůstat mezi těma stínama, odejít za zpěvem do lesa a už se nevrátit.

“Jo.” vydechla. Něco na ten způsob.

Karel se znova naklonil k ní. V očkách pod blonďatým obočím mu jiskřilo. Vyhrál. Nebo měl ten dojem.

“Dyť jsem si to myslel hnedka. Dyť jsem ti to řikal. Divnej.” Uchechtl se, jako by to bylo něco veselýho. “Divnej.” a do třetice... “Dycky... byl divnej.”

Pak se podíval zpátky, dupl na brzdy a auto sebou na úzký silnici smýklo na jednu, na druhou stranu.

“Doprdeledoprdeledopíči” zařval.

Magda akorát zatnula prsty do sedačky a zírala na tu starou ženskou, která se vynořila z lesa nějakých patnáct metrů před nima.

“Jeď.” zašeptala. Neslyšel ji. Brzdy pískaly. Kvílely. Zase ty zvuky.

Auto zastavilo. Bylo ticho. Z pneumatik se kouřilo, ve vzduchu smrděla spálená guma. V lese začali zpívat ptáci. Magda si uvědomovala to jejich cvrlikání, to jak se jí záchranný pás zasekl do ramene a do prsou. Budu tam mít modřinu.

Nela stála před autem a dívala se na ně.

Karel mlčel. Nadechoval se.

Byla to zvláštní chvilka.

“Jeď.”

Karel otevřel dveře a zmáčkl tlačítko, kterým se uvolňovaly pásy. Černý had po něm vyjel se slabým zašustěním, karabinka na konci cinkla o kov. Vystoupil ven. Pod jeho botou zavrzal štěrk. Má ty svý koně, prolétlo Magdě hlavou, musí to vypadat jak ve westernu.

“Ty krávo pitomá...” už je to tady.

“Ty píčo, moh sem tě přejet.” vykročil směrem k Nele. Dlaní levé ruky si přejížděl po kloubech pravé. Ta byla sevřená v pěst. Tohle gesto Magda znala. Zírala na tu scénu. Věděla co přijde. A věděla i, co se stane potom.

Karel se vzdaloval od auta a šel k tý starý ženský, která se usmívala a její obličej byl samá vráska, ale Magda věděla, že to je jen slupka, teď si pod těma vráskama dovedla představit i ten druhej, ten mladej obličej...

Ptáci přestali zpívat. Z lesa okolo vylétly provazy mlhy. Takhle rychle ne takhle rychle ne...ne...ne.

Odepnula si pás a přesunula se na místo řidiče.

Karel došel až k Nele. Vlastně nebyl daleko. Pět metrů? Vlastně to všechno bylo daleko rychlejší...než jak to teď vnímala. Skrz stromy vysvitlo slunce a zbarvilo mlhu do karmínova. Jak paprsky procházely mezi větvemi, vytvářely rudá a zářivě oranžová kopí, která propichovala prostor kolem. Scéna se mění. Jako na divadle. Peripetie? Katastrofa?

Karel uchopil Nelu za rameno.

Magda otočila klíčkem a zařadila.

Karel se otočil.

Ve chvíli kdy na něj Nela zaútočila, auto s kvílením pneumatik vyrazilo. Magda v zářící mlze viděla ty dva stíny v tom prazvláštním tanci lovce a oběti. Obscénní. Pak do nich narazila, ne přímo, spíš levou stranou. Ještě zahlídla tu její mladou tvář. A držku vod krve. A pak oba dva, Karel i Nela, zmizeli z jejího života.

Za chvilku auto vyjelo z mlhy. Slunce vesele probleskovalo, les šuměl. Po vydatném dešti všechno vonělo. Magda si zapnula rádio.

 

“Když už tu čekáš ten pátej rok...tejroktejroktejrok

Když už tu čekáááš ten pátej rok... “

 

Ten hlas jí přišel povědomej.

Zapálila si. Tahle cigareta jí už docela chutnala.

Ten hlas...

 

(pokračování příště)


idle
20. 04. 2002
Dát tip
tyjo, ja vubec nestiham.... ale sem zvedava na dalsi

kafka
16. 04. 2002
Dát tip
dneska, čteno ve větším klidu, je to ještě lepší... !!!

PiR
15. 04. 2002
Dát tip
to SUVR... Ja si myslim ze ej dobre ze je to na pokracovani.. protoze malo kdo na pismaku si najde cas cist 40 strankovou povidacku ;)

Bafomette
13. 04. 2002
Dát tip
pájo máš pravdu, viz výše...díky:)

kafka
12. 04. 2002
Dát tip
jo.....!!!

PiR
12. 04. 2002
Dát tip
Dobry... akcni.. (trosku zmateny - ale to je tim ze si ty predchozy dily moc nepamatuji, coz je celkem muj problem).. Cekam... ;) (na dalsi dil)

Pája
12. 04. 2002
Dát tip
týýý.....**********.....!!!!!!!! (jenom: Odepnula si pás a přesunula se na místo spolujezdce....nemá tam být na místo řidiče?...)

Pája
12. 04. 2002
Dát tip
aha...nebo to znamená na místo svého bývalého spolujezdce..aha..aha...mně to vždycky dlouho dochází :-)...jenom prostě že místa v autě jsou takhle pojmenovaný.....ale to je jedno....plácám tu o takovym detailu nedůležitym....někdo by mě měl ............vypískat...:-)...ale bojim se :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru