Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Svátek milenců
datum / id14.02.2018 / 485400Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaRomantické
upřesnění kategorievalentýnka
zobrazeno1378x
počet tipů32
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Svátek milenců

 

Svátek "milenců"

 

Hodiny na věži kostela odbily druhou. Vláďa stál u okna. Úplněk  zimní noci fascinoval nejednoho poetického ducha. Verše Oféliiny se draly na jazyk samy od sebe. Netušil, že si je ještě pamatuje. Vždyť neví, co měli dnes k obědu!

 

Zítra je svátek milenců.

Hned brzy ráno vstanu

spatříš mne první u okna,

tím, co sis přál, se stanu.

 

Tiše dorecitoval, jen tak pro sebe, a pro zvláštní krásu té chvíle. Okno bylo na chodbě: spolubydlící chrápal, a měsíc v úplňku odedávna nepřeje spánku citlivých lidí. Což se o hromotluckém sousedovi na pokoji nedalo říci.

Tentokrát neviní z bdění měsíční fáze.  Potřeboval si v klidu cosi spočítat, ale ne ovečky. Kolik je to let? Došel k neskutečnému číslu -  třicet osm! A jestli ne, tak se z toho nestřílí, rok sem, rok tam. Zdá se nemožné, že se zase potkali…a kdyby mu tehdy někdo řekl, kde to bude, nevěřil by. Mládí nechce slyšet o tom, že také zestárne.

Tehdy, před osmatřiceti lety, platonicky zbožňoval herečku Inku Karasovou v hlavní ženské roli Hamleta v krajském divadle. Skládal, mimo jinou práci, také scénickou hudbu. Bylo samozřejmé, že se zúčastní premiéry.

Inka, představitelka Ofélie, se vznášela v bílé říze kostýmu bosými chodidly po pódiu. Obličej tak plný odevzdání a touhy, nakonec i šílenství, že citlivý divák, a tím Vláďa jako muzikant byl, málem přišel o rozum spolu s ní. Jistě by se na tuto roli v souboru nalezla mladší herečka, ale nikdo by nebyl tak dobrý jako Inka.

Čekal té noci u zadního vchodu divadla, až půjde ze šatny.Věděl, že Inka s ostatními do klubu nechodívá.  Srdce měl až v krku, kdykoli zaslechl klapot podpatků.

Konečně. Pozdravil.

„Dovolíte, Inko, abych vás doprovodil?“

Jediným zpytavým pohledem přejela odzhora dolů toho vysokého hubeného muže, a jemu připadalo, že se mu trochu vysmívá. Chopila se nabídnutého rámě a sladila krok. Vadilo by mu legrační cupitání a chování diblíka. Vedle sebe měl dámu s pružným dlouhým krokem, jednu z nejkrásnějších, kterou znal.

Šli starým městem k domu, v němž bydlela.

Cestou povšechně shrnul úspěch představení. Nechtěl vypadat jako lichotník, i tak si jistě všimla obdivných pohledů, ačkoliv dávno uvykla zájmu mužů.

Mluvil raději o své práci. Naslouchala, občas něco podotkla. Hudba jí jako herečce byla blízká. Před vraty historického domu Ince políbil hřbet ruky. Hluboko skloněnou hlavou maskoval zklamání z toho, že od ženy nepřišlo pozvání, ve které doufal. Přece, přece jen – Inka stoupla na špičky a políbila ho. Jediný polibek. Kdyby jich byly stovky, dalo by se zapomenout, ale na ten jeden nikdy.

Čekal v ulici, dokud se nerozsvítilo její okno. Horečně rekapituloval jako  každý muž úspěšnost svého počínání.

Pokora, touha, odevzdání? Už mu připadala jen krásná a sebevědomá. Má příliš málo odvahy na to, aby si s ní něco skutečně začal.

O něco později rozsvítil v předsíni dvoupokojového bytu.  Obrovské zrcadlo, které kdysi s manželkou koupili ve starožitnictví, už se nedalo důkladně vyleštit, matnost skla způsobilo stáří. Po emigraci manželky a dcerky se z velkého bytu přestěhoval do menšího, ale zrcadlo si vzal s sebou.

Zkoumavě na sebe pohlédl, a začal se usmívat. Pochopil, proč si ho Inka významně změřila pohledem, než se uvolila zavěsit na loket v plášti. Když Vláďu před divadlem roztřásla zima, zapnul si kabát, ale už shora dával knoflíky o jednu dírku níž. Ten nejprve málo patrný rozdíl vypadal někde u kolen dost komicky!

Potom ho někdo má brát vážně.

 

Uplynula desetiletí…

Ať se ostatní posmívají, že je zapomnětlivý. Dnešní ráno mu utkví snad napořád, takové věci se nepřihodí každý den. Dnešní ráno je důvodem k tomu, že teď stojí na chodbě a znovu si jeho události pouští v hlavě jako film.

Hned po snídani se sebral a odešel na pravidelnou procházku. Hůl zůstala na pokoji, a nechtěl se vracet, tak jen obešel rybník na návsi. Před hlavní bránu domova důchodců přijel taxík. Vystoupila nějaká žena v elegantním plášti.  S pomocí řidiče vyložila pár kufrů a klícku s papouškem.

Vladimír  přidal do kroku. Kdy naposledy se k nim do Jelenky stěhovala madam v lodičkách? To si nenechá ujít.

Naštěstí dnes nemá tu hůlku, aby nemyslela, že je nějaký chromajzl.

Otevřel dokořán dveře se slovy:

„Tudy, prosím.“ Dáma v plášti s pravou kožešinkou kolem krku se na něj zpříma podívala a vystřihla výstavní úsměv.

Vtom mu to došlo:

„Paní Inko, jste to vy?“ Nechal dveře dveřmi a hrnul se k ní s napřaženou pravicí. V poslední chvíli pochopil, že ze své noblesy neslevila, a jemným náznakem políbil hřbet její ruky.

„Jsem Vladimír Zvonař, skladatel, a známe se z divadla, tedy, znávali jsme se…“ Pohlédla na něj. Nic. Nepoznala ho. V tu chvíli si připadal jako tehdy. Nedůležitý muž, jakých mohla mít desítky. Muž se špatně zapnutým knoflíkem.

„Nesmírně mne těší, že v této budově nacházím spřízněné, umělecky založené klienty. Časem secvičíme nějaké představení.

Byl byste, Vladimíre, tak laskav, a vzal klec s Lorinkou? Opatrně, prosím, o-pa-tr-ně! Děkuji, příteli.“

V jedné ruce nesl kufr, ve druhé klícku. Neměl srdce říci nové obyvatelce, že veškerá zvířata jsou v Jelence zakázána.

Ředitelka Domova jim přicházela vstříc.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.06.2018 09:03:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dík, jsem takový obojživelník, koukni na moji báseň Rozsvíceno - nejlépe zde hodnocená, a také minipovídka Zídka u dvora...tak nevím, co psát, a to píšu teprve dva roky a půl:-)

01.06.2018 06:57:38dát kritice tipJeff Logos

Opět hezká kresba postav i lidských osudů. Jak mohl někdo napsat, že psaní veršů ti jde lépe než povídky? :-)))

17.03.2018 10:05:44dát kritice tipCHT

...... co jsem to vlastně připíchnul? Dobeše a jeho sebevědomí?

Přečti si román Básník od Reinera (moji recenzi už nenajdeš) anebo snad bixley...

17.03.2018 08:59:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

CHT - díky, potěšilo...co udělal Blatný svého času?

Poslechnu si odkaz, díky...

17.03.2018 07:30:50dát kritice tipCHT

To je dobrý. Možná to má málo společného s Etudou, zato taky něco se Světlonošem. Nevím, proč bych měl brát  DD jako konec, pokud si jej mohu zaplatit. Spíš ale ve svém případě budu muset udělat něco, jako svého času Blatný. Jen si přeji, aby DD byl spíš kanadský než britský....

https://www.youtube.com/watch?v=rClDusz7CG4

09.03.2018 19:28:35dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dobře, Irenko.

09.03.2018 08:22:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, díky, on je rozdíl kráčet jako budovatelka desáté pětiletky a jako dlouhonohá dáma, která je jista sama sebou, a tím bych diskusi o druzích chůze zakončila:-)))

09.03.2018 01:23:59dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Kdysi jsme s kolegou v práci víckrát pozorovali jednu ženu, jak si to dlouhými kroky v sukni rázovala po továrním dvoře. Vypadalo to hodně divně. Když stála na místě, působila jako dáma, ale v chůzi rozhodně ne. 

07.03.2018 08:22:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

bixley, díky moc...

07.03.2018 08:17:53dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Nemám k tomu co dodat. Vždy je krásné potkat znovu někoho, koho jsme milovali, byť jen platonicky. Hezky podáno.

06.03.2018 17:21:15dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrov, dobrá, uvozovky odstraním, snad čtenář pochopí, že nebyli opravdovými milenci, i bez nich...

Děkuju moc za komentář, jsi vnímavý, tohle vše jsem tam chtěla vměstnat, snad se tedy podařilo, a bez určité vysvětlující pasáže by to v rozmezí těch roků asi nešlo...díky!

06.03.2018 15:41:47dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Úvodní poeticko-nostalgická pasaž je právě tak dlouhá, aby ještě nezačala  nudit, dál pak ovšem povídka prochází krásnými změnami nálad  -- od téměř komické v závěru epizody se špatně zapnutým kabátem  až k onomu "rozeznívání akordů souvislostí" té závěrečné štace,  z níž najednou ten komický křivopláštník vychází jako nechtěný vítěz.  Tip.

 P.S. ty uvozovky mu nesluší, napadá mě při odhlédnutí k názvu a jménu autora.  

28.02.2018 18:33:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Oldjerry, děkuju...snad...

28.02.2018 18:31:55dát kritice tipOldjerry
korektor

Nechce se mi rozebírat , ani nic vyzdvihovat.  Je to krátké svědectví o tom, že rozumíš životu.

26.02.2018 19:18:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi

24.02.2018 23:41:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Já ti ty kroky snad budu muset někdy předvést...rozesmál jsi mne na dobrou noc:-)))

24.02.2018 21:15:57dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dlouhé kroky musí být v zásadě rychlé. Dovedeš si představit, že někdo dělá pomalu dlouhé kroky? To by chodil jako čáp.

24.02.2018 20:31:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To ne, krátké krůčky dělají ženy, které si "vynucují" ochranu mužů, ale sebevědomá žena dělá dlouhé kroky, nikde nepíšu, že rychlé, ale jen dlouhé...a taky jsem něcop podobného kdysi dávno četla v jednom románu, myslím ve Třech kamarádech, a utkvělo mi...

24.02.2018 20:19:41dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dlouhý krok značí silnou osobnost? Pro mě symbolizuje spíš jakýsi spěch a dáma spěchat nepotřebuje. :-)

24.02.2018 08:37:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, děkuju, že jsi četl a napsal postřehy. Tohle jsem psala vysloveně na Valentinskou soutěž na PP, a hledala nějaké decentní téma. Ještě k dlouhému kroku - měl vyjádřit silnou osobnost krásné a úspěšné ženy. Možná by žena - čtenářka - lépe porozuměla:-) A on neměl dost sebevědomí...díky.

24.02.2018 00:17:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Když jsem si přečetl první dvě věty, hrklo ve mně, neboť jsem si, kdoví proč, vzpomněl na Nezvalovu báseň Podivuhodný kouzelník. Znáš to: Zelený stůl podpíral ruce staré vládě / patnáct tisíc revolucionářů stálo na barikádě... Tu jsem s kamarádem recitoval na vojně. Ne že by mě to nějak zvlášť těšilo, ale bylo to lepší než blbnout na buzeráku. Při učení básně jsme se hecovali a chechtali se u toho, a pak jsme měli strach, že se rozchlámeme při veřejné produkci.

Ale k tvé povídce. Kdosi tu psal, že je to črta, avšak črta je nefabulovaný útvar. Tvoje dílo má jistě určité rysy črty, ale je to povídka. Napsaná je půvabně, nicméně téma setkání po letech s dávnou láskou (v tomto případě víceméně platonickou) bylo už mnohokrát zpracováno, a tak se tážu sám sebe, čím je tvé podání tématu zvláštní? Obdivem nenápadného, nedůležitého muže se špatně zapnutým knoflíkem k dáme, herecké hvězdě krajského divadla? To také nebude ono. Tvoje povídka má však, ostatně jeko vždy, svou zvláštní atmosféru, takovou člověčí, a tím je silná. Dokážeš udělat i z banálního námětu záležitost.

Jedna připomínka - dáma s dlouhým krokem? Ten není pro dámu zrovna typický. Když si představím ženu rázující dlouhým krokem ulicí, nekoresponduje mi to s dámou v elegantním plášti s kožešinou.

20.02.2018 22:51:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Davide, dík. Bylo mi potěšením, že jsem potěšila nečtenáře Valentýnek:-)

20.02.2018 22:37:10dát kritice tipDavidPetrik

Tahle povidka je crtou. Velentynsky namet ve me vyvolaval obavy z banality. Ale autor je vyvratil svym zpusobem vypraveni. Ten je osobity. Hlavne stridmosti jazyka. Posledni cast textu je nejsilnejsi. Oslovil me kondenzovany popis "muze se spatne zapnutym knoflikem". Tim je receno vse.

20.02.2018 21:18:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, že jsi i tak přečetl - psáno trochu horkou jehlou do PP soutěže. No, ano, vzrůšo jako v pět ráno v baru tu nemám, ale co už:-)

20.02.2018 21:00:36dát kritice tipStargazer

Po "Etudě vzteklého psa" za mě teda trochu krok o level níž.

Ale těžko se mi z pozice apatického chlapa hodnotí valentýnsko-romantická povídka z domova důchodců :-) Forma textu samozřejmě u Tebe bez výhrad.     

20.02.2018 09:24:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vigan, děkuji, moc jsi mne potěšila.

20.02.2018 09:21:15dát kritice tipVigan

Moc pěkně napsané. Kultivovaně, noblesně..Není co vytknout.

19.02.2018 19:12:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, díky:-)

19.02.2018 18:32:14dát kritice tipK3
redaktor prózy

Milý příběl. Každý den ke kávě a máš to i se zákuskem. Příjemná nálada. T.

16.02.2018 20:47:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, díky ti:-)

16.02.2018 19:33:10dát kritice tipvesuvanka

Irčo, jako vždy, pěkně napsaný příběh ze života :-))) TIP

16.02.2018 17:18:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lilie - díky, je to "valentýnka"

16.02.2018 16:01:12dát kritice tipLilie

Tak jemné až dojemné ... TipipiT

16.02.2018 14:11:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Um, díky za komentář a přízeň

16.02.2018 14:00:34dát kritice tipUmbratica

O setkání milenců po asi padesáti letech jsem kdysi viděla krásný gruzínský film Štěpy.  Možná je ale lepší,když k takovým setkáním ani nedochází. Často je lepší zachovat si třeba až do smrti jisté iluze . Tip.

16.02.2018 08:47:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ozzi, tos pěkně vyjádřil...je to tak, v Římě jsem již byla, tak teď už jen.....

16.02.2018 07:50:36dát kritice tipOzzozorba
Všechny cesty vedou do Říma nebo do domova důchodců.
15.02.2018 15:31:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Inko, děkuju...je to možná sladší než obvykle, ale když byl ten Valentýn:-)

15.02.2018 15:26:49dát kritice tipŠtírka

Irčo, děkuji za další, citlivě a s vůní zvláštní poezie napsaný příběh. Je to, jak víš,můj šálek kávy :-)  A otevřené konce jsou ty nejlepší...

15.02.2018 10:49:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

agáto, taky jsem /tebou/ mile překvapena...byl zde někdo, kdo mne upozornil a já asi pět vět poopravila...díky tobě i všem:-)

15.02.2018 10:44:43dát kritice tipagáta5

hm... mile překvapená ... až na ten důchoďák :)) ale to tak nějak už k tobě patří

15.02.2018 08:42:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

blackie, děkuju:-))

15.02.2018 07:59:18dát kritice tipblacksabbath

tvé krásné ze života.........*/***

14.02.2018 20:01:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, stará láska nerezaví...žili spolu až do smrti /snad:-)/ a tobě díky

14.02.2018 19:52:50dát kritice tipEvženie Brambůrková

A jak to bylo dál?     :-) /T

14.02.2018 17:14:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak dík, Zajíci:-)

14.02.2018 17:11:53dát kritice tipZajíc Březňák

Myslel jsem to tak, že se to povedlo (ta povídka).

14.02.2018 17:09:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudlí, díky:-), dnes je Valentýn, tak jednou něco milého:-)

14.02.2018 17:08:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zajíci - jaks to myslel s tím počínáním?? a dík...

14.02.2018 17:07:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dodolo, otazník beru jako dobré východisko svých příběhů - zvláště tehdy, když znám realitu:-) a díky

14.02.2018 17:05:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jo - možná ho chtěla poznávat...ale první večer hned nechtěla zvát k sobě...a on se podceňoval, tak se na to vybodnul...ale dostal ještě jednu šanci, i když v DD:-)

14.02.2018 17:00:23dát kritice tipČudla

Takové milé. /*

14.02.2018 16:49:16dát kritice tipZajíc Březňák

Úspěšné počínání :-)

14.02.2018 16:12:38dát kritice tipDodola

Otazníky, samé otazníky! Ale proč ne, otevřené konce nechávají čtenáři víc prostoru... tak si ale říkám,že očekávat od dámy noční pozvání domů, to nebyl nejchytřejší tah... mladík asi nebyl zrovna ze staré školy :-( 

14.02.2018 13:50:40dát kritice tipJosephina
Ona jo milovala, žejo? Nezapomněla jeho jméno ...
14.02.2018 13:29:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Leraku, díky, možná bude delší příběh...musela bych žít do sta let, abych vše stihla:-))

14.02.2018 13:27:38dát kritice tipLerak12

Valentýnsky vystavěný příběh o dotecích času a míjení. Myslím, že to má i potenciál pro větší plochu (případně.) V ději zůstává jen jedna jistota o jejich budoucnosti. A to je "možná!" Život vane všemi směry.

Je to přjemné čtení a v intencích Tvé vrozené empatie a smyslu rozvést zdánlivou banalitu v lidsky nádherný příběh. Jen s trochou nadsázky bych se vyznal, že jsem se do Valentýnky zamiloval.

 

14.02.2018 12:33:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, jsem moc ráda, že tě příběh zaujal...díky za komentář

14.02.2018 12:29:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

gabi, díky - měla bys tam s kým hrát stolní hry a tak:-)), dík

14.02.2018 12:09:40dát kritice tipKočkodan
Irco, i pres prítomnost Lorinky není tvoje povídka ptákovina. (úsmev)
14.02.2018 12:03:46dát kritice tipDiana

Velmi přesvědčivé a strhující!  Dobře napsáno! *****

14.02.2018 11:31:46dát kritice tipgabi tá istá

pekná predstava...aj ja tak raz stretnem niekoho v domove dôchodcov...len ešte neviem koho (by som chcela) :)*

14.02.2018 11:01:05dát kritice tip8hanka

hej, poznám, stihla som "prelistovat",  teším sa na ne, sú knihy, ktoré sa oplatí čítať viackrát...

14.02.2018 10:59:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju moc:-), i když je možná znáš:-))

14.02.2018 10:53:50dát kritice tip8hanka

tak...Aslan a iné poviedky už mám, ďakujem za tip, teším sa na večerné čítanie, aj keď len z PC...

14.02.2018 10:31:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

zvedavec - myslím, že i starší lidé mohou dojít pocitu štěstí...nerada používám slovo láska:-)

14.02.2018 10:30:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, v minulých dnech jsem vydala sbírku Aslan a jiné povídky - ale je to E-kniha, je v mnoha nakladatelstvích, dá se koupit a stáhnout:-)/např.Kosmas - nebo E.knihy jedou..../ a děkuju za moc milý komentář

14.02.2018 10:26:21dát kritice tipzvedavec

vidím, že mu držíš palce a máš s ním svoje zámery ;) tiež držím palce,

len asi mám predsudky a myslím si, že taký ten postoj, že svet musí ležať pri jej nohách ju len tak neopustí, obzvlášť, ak niekto (myslím na Vladimíra) na tú hru pristúpi

ale možno to bude celkom inak

14.02.2018 10:15:17dát kritice tip8hanka

Ty to proste vieš...príbehy zo života, citové sklamania, neistota, smútok, nádej...to všetko podávaš  tak akurát a tak to má najväčšiu silu...knihu Tvojich príbehov, keby vyšla,  by som určite mala na nočnom stolíku...

pri predstave Ofélie som si spomenula na dávnu pesničku J. Laufra -

napůl dítě napůl mladá žena  odvede mě do ráje anděl v bílé říze na kolena  moje milá je

14.02.2018 10:09:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

zvedavec - proč myslíš, třeba bude ráda, že tam má někoho "blízkého", a dají se dohromady...díky:-)

14.02.2018 10:07:11dát kritice tipzvedavec

stretli sa opäť

no priveľa nádeje na šťastie s touto ženou Vladimírovi nedávam



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.