Večer když...

Téměř doslovný přepis šuplíkového originálu :-).

Večer, když měsíc odkryje část nekonečné své kulatosti,
když oči mé těkají po stěnách nekonečna
a v tunelech ozývají se výkřiky pohlcující věčnosti
a lidé usínají.

Tehdy, než usnu, tak v hlavě mé se honí myšlenky.
Na Tebe, o Tobě.
A přemýšlím o trpělivosti netrpělivých,
o smutku šťastných,
o dnech marnivých,
kdy marně toužím po přítomnosti Tvé.
Čekám.
A v hlavě zjevují se myšlenky
a snahy bránit se věčné síle času na vzpomínky.
Jejich děsivá síla vyvolává obavy z představ.
Počítám.
A my nemáme čas mrhat časem.
Nechci se zitra probutit s kamenným srdcem.
Nechci, aby jsi se zitra probudila s kamenným srdcem.

---