Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Cesta vlakem
datum / id26.09.2018 / 490934Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaRodinné
upřesnění kategorieze života reemigrantů
zobrazeno833x
počet tipů28
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Ukázka z rozepsané novely pod zatím pracovním názvem Cesta vlakem.

Cesta vlakem

Léto 1947

 

     Vlak smýkal a kodrcal lidmi, namačkanými uvnitř. Cize a hlučně pro Agnesu, která nikdy nevytáhla paty z vesnice.  Dvakrát denně zastavoval v polích a kdo mohl, vyhrnul se ven. Agnesa neuměla počítat, ale starší bratr  Ďuro ano. Řekl, že v celém vlaku cestuje možná tisíc lidí. Na zastávkách čekaly sestry Červeného kříže. Podaly každému misku polévky a krajíc chleba. Některé děti byly tak slabé, že jim přinesly jídlo až do vagónů.

Vagóny neměly okna. Jelo se dobytčáky, kterými dráhy za války vozily občany se žlutou hvězdou do koncentráků a v době míru zvířata na jatka. Už skoro týden cestovali rumunští Slováci z Bihovských vrchů do země jejich předků, do Československa. Byla to cesta z hladomorem stižené země do slibované země zaslíbené, kde se jim mělo dařit o moc lépe.

Členové početné Honišovy rodiny seděli na vacích s peřinami, které si vezli z domova. Přidržovali se želez na stěnách - ty sloužily k připoutávání býků a krav. Místy byly na podlaze zažrané hnědé fleky. Někdo řekl, že to je prý krev ze židovských transportů.

Každý navrátilec měl nárok na třicet kilo těžké bagáže s oblečením, duchnami a trochou jídla. V rohu stál kýbl, některá z žen jej vždy o zastávce vylila do trávy. Smrad a horko byly všudypřítomné.

   V předchozích dvou týdnech prožitých ve shromaždišti blízko města Oradea se mohli jen jednou osprchovat, před odjezdem. Starší sestra Kata tam ve sprchách odvšivila všechny členy rodiny petrolejem, který dostali přídělem. Doma neměli koupelnu, a tak se nejprve vody tekoucí ze zdi báli.

Na cestu vlakem se oblékli do svátečního. Děvčata měla na sobě oplecka, jednoduché halenky s rovně vsazenými rukávky. Od pasů dolů spodničku po kolena, takzvaný  spodnik. Zavazoval se na tkanici. Spodnik překrývala nařasená sukňa a na ní ještě šata, květovaná zástěra s krajkovým okrajem. Přes oplecko Slovenky oblékaly krátký kabátek černé barvy, děvčata bílý. Vrch kabátku zdobila haraska, velký vlněný šátek se střapci. Ve svátek obouvaly kupované  botky. Chlapci nosívali kalhoty zvané rajtky a malé děti dlouhé bílé košilky. Takhle vyšňořena nastoupila ve městě Oradea rodina do vlaku, který vypravil sociální odbor Československé vlády.

    Agnesa se v příšeří vagónu koukla, co dělá otec. Seděl kousek od ní. Za světla neměla odvahu pohlédnout mu do tváře. To on rozhodnul, že se Honišovci vrátí na Slovensko, náboráři mu slíbili úrodnou zem v okolí Trenčína. To by bylo něco jiného než hornaté Rumunsko!

Pozval je tehdy k stolu. Popíjeli pálenku. Tři muži, z toho dva učitelé - vyslanci z Československa, a otec v jizbě dlouze rokovali o budoucnosti rodiny.  Loupala v chodbě brambory, a tak slyšela:

„Tuná ste všetci chudobní. Máte len ťažkú robotu a Boha. Na rodnom Slovensku na vás čaká lepší život.“

Sliby, sliby, sliby létaly až k ní do pitvora, jak se chodbě říkalo.

„Ako, Martin, poťiahneš kríž? Dobre bude, na Slovensku, po Maďaroch tam zboli krásne domky, pole, sady, radosť hospodarit, povedz - ako?“

Láhev s pálenkou zacinkala o štamprle. Martin Honiš, hlava rodiny, potiahol kříž, to znamenalo, že se třemi křížky podepsal pod smlouvu s náboráři z Československa. Pak se s nimi zkároval, jak zákon káže.

Druhý den šel na trh a prodal krávu. Dostal za ni a další majetek sedm miliónů lei. Teď mu už nic nebránilo v návratu do země předků.

Všechny peníze přepočítával na cenu flašky pálenky. Pálenku uctíval nade vše. Byl bohatý!

Peníze, rumunsky pengi, ukrýval v pevném vaku na zádech. S nimi důkladně zabalené fláky domácího špeku a několik lahví své kořaličky. Batoh sundával jen na noc, pevně ho svíral v náručí. Vypadal, jako by pospával, ale běda, kdyby se někdo přiblížil… byl vždycky zlý, na své i na cizí.

Jednou do jejich ovocného sadu potají přišly děti Ďura Sekáče. Byl to švagr, který umřel poměrně mladý, a ony měly hlad. Trhaly třešně ptačky do čapky po mrtvém otci. Táta je uviděl a popadl čakan. Hnal se do sadu:

„Už ste přišli zdochnuť hlady? Prečo si vás otěc robil, keď nemate čo do huby?“

Naložil jim holí na záda a ještě vzal i tu čepici a sám ji později nosil. Jestli je někdo zplozenec ďábla, tak Martin Honiš, otec.

Odvrátila od něho svůj kradmý pohled. Tolik se jej bála, ale byla zvyklá pozorovat každé jeho hnutí, i jen náznak toho, jestli po ní něco nechce. Pokud by takový okamžik zmeškala, zle by se jí vedlo.

 

   Za sebou zaslechla povědomou melodii. Zpívaly ji Gondečky, další početná famílie, která bydlela na Maďarpotoce jako oni.  Ráda by se přidala, znala slova písničky ze služby, zpívávaly ji slovenské děvečky, ale ve vagónu, před otcem se neodvážila. Náznakem a potichoučku, pobrukovala si každou neděli modlitební písně v lavici mezi svobodnými děvčaty. Ta sedávala v kostele v první řadě, za nimi několik žen, kterým se říkalo prespanky, svobodné matky, všem pro výstrahu. Ty nezpívaly vůbec.

„Vlasy mi až tak stúpaju na hlave, aký maly život ťažký. Hladové děcko mívaly pri polnej robotě dakde na mezi a vlastná rodina je často zavrhla. Většinou sa už nevdaly. Len abysom tak raz nedopadla, ocko mi darmo nevyhrožoval, čo bude, keď dačo donesem...“  povzdechla si v duchu dívka.

Zavřela oči. Pod víčky obraz pastviny, polí a zvolna stoupajících kopců kolem jejich vesnice, smíšené listnaté háje, kde znala každý strom. Odvážela obrázky ze svého šestnáctiletého života kamsi do nové domoviny.

Známá melodie, něco jistého v nejisté budoucnosti, ji ukolébala.

 

 „Boleráz, Boleráz,

zelený Boleráz,

prenocuj, šohajko,

tej noci u nás.

Já bych prenocoval,

sivá holubičko,

kebys mňa vzbudila,

až vejde sluníčko.

Sluníčko vychodí,

milá mňa nebudí,

a to všechno preto,

a to všechno preto,

že ma ráda vídí…

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.10.2018 14:07:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, a ahoj, a zas něco kloudného napiš...

31.10.2018 09:47:32dát kritice tipYan73

Líbí, asi nejvíc, co jsem od Tebe od léta, četl. Ahoj Y.

20.10.2018 20:07:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, děkuju, potěšil jsi...

20.10.2018 19:27:23dát kritice tipLerak12

Tohle dílko zasluhuje uznání s jakou pečlivostí je "autenticky" vedené. Snaha o přesnou dikci a vylíčené prostředí je pozoruhodné. Přečtení bylo pro mě příjemným prožitkem. 

11.10.2018 12:22:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Lakrove, je to skutečně jen malý kousek...možná jsem se unáhlila, chtěla jsem vědět, jak to čtenář přijme...to se jinak nedozvím:-) Všem dík.

11.10.2018 12:20:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo, upravila jsem ty problematické věty. Děkuju!

11.10.2018 12:18:22dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Zpočátku to vypadá jako přetřásání dávných vzpomínek  nesené v "národopisném duchu" (který bývá často užíván falešně  a bývá postaven na zkreslených základech). V průběhu čtení to ale získává  zvláštní náladu nejistoty, naděje a "opatrného mládí".  Po dočtení mám dojem, jako by to bylo nedokončené a když odhlédnu  na začátek k názvu a jménu autora, ten dojem se potvrzuje.  Nepůsobí to jako ucelená povídka, ale (chystaný) celek, jehož je součástí,  může být dobrý. Takhle, jako jedna epizoda z mnoha které budou tvořit jakýsi  příběh, to místy působí spíš jako "podávání informací".  

11.10.2018 12:07:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, připomínky vítám...snad se "rozjedu", doufám...materiálu mám hodně, teď "jen" to umět napsat...rok jsem se připravovala.

11.10.2018 11:59:48dát kritice tipZdenda

Aha. Tak jo. Téma zajímavý.

Podání je takový... no, místy je to takový těžkopádný.

Pár vět mi připadá nešťastně poskládaných - třeba ta o vacích s peřinami.

Slovo "přivrtat" se myslím používá, když se třeba přidělává polička v domě, tedy tam kde se skutečně použije vrtačka. Stěny dobytčáku nejspíš nebuou zděné...

11.10.2018 11:15:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zdendo, na ukázku není kategorie, jinak bych neoznačila jako povídku. Je to ukázka z delšího díla. Na pokračování to tady také nebude. Próza to ale je.

10.10.2018 12:04:51dát kritice tipZdenda

Co to je? Povídku to moc nepřipomíná.

08.10.2018 17:11:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

lastgaspe - Přemku, děkuju, za Olbrachta díky:-))))

08.10.2018 15:22:54dát kritice tiplastgasp

Čtení dle Olbrachta. Vynikající uvedení novely, na kterou se těším. K nominaci gratuluji. Příběh má silnou stránku v barvitém popisu vzhledu postav i prostředí. Děj je neukončený, ale známou písní ověnčený.

07.10.2018 19:20:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

M.H. také zhynul bídným způsobem...nu což. Díky, věrný čtenáři mých nedokonalostí.

07.10.2018 19:14:52dát kritice tipKočkodan
M. H. mi na rozdíl od I. M. není sympatický ani trochu. Držím palce, ať Cesta vlakem dojede až do konečné zastávky Novela. (lehký úsměv)
03.10.2018 08:24:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky...sama bych se nehlásila, je to jen kousek...souhlasím :-)

03.10.2018 08:22:55dát kritice tipK3
redaktor prózy

Vyprávění si rozhodně zaslouží nominaci do PM, i když je to jen úryvek.

Jestli autorka nebude proti.

02.10.2018 15:00:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky ti :-)

02.10.2018 13:53:17dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Jo, čte se líp, ten začátek. Jen je v něm pár překpelů:  ...čekala sestry Červeného kříže... ## mělo být asi čekaly.  ...Několika dětí bylo tak slabých... ## Několik Takže opravdu jen pár :-) Celé znovu si to přečtu až za pár dní.

02.10.2018 13:27:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, díky, už jsem drobátko zreparovala. Díky za velmi cenné rady!

02.10.2018 13:02:16dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Zpočátku to vypadá jako přetřásání dávných vzpomínek  nesené v "národopisném duchu" (který bývá často užíván falešně  a bývá postaven na zkreslených základech). V průběhu čtení to ale získává  zvláštní náladu nejistoty, naděje a "opatrného mládí".  Po dočtení mám dojem, jako by to bylo nedokončené a když odhlédnu  na začátek k názvu a jménu autora, ten dojem se potvrzuje.  Nepůsobí to jako ucelená povídka, ale (chystaný) celek, jehož je součástí,  může být dobrý. Takhle, jako jedna epizoda z mnoha které budou tvořit jakýsi  příběh, to místy působí spíš jako "podávání informací".

 První věta je (na to, že je první) zbytečně složitá (slovní spojení  a nepřehledná návaznost další věty).  Celý první odstavec je zralý na "reparát" :-)  Nářečním výrazům (...sukňa, Spodnik, šata...) by prospělo skloněné písmo.  ...Orea... je nejspíš správně, ale možná překlep od Oradea.  

30.09.2018 18:21:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Inko, děkuju ti, ještě sice není k čemu gratulovat, ale snad mi to vyjde a někdy vyjde:-) díky

30.09.2018 12:12:31dát kritice tipŠtírka

Umíš. Vtáhneš do děje a dovolíš  tu chvíli, o níž píšeš, prožít...představit si vše, zcela bezprostředně a živě. Pamatuji Tvá první dílka: je to obrovský posun... Gratuluji k novele :-)

28.09.2018 23:07:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Baby, budu s tebou počítat, kdybych náhodou někde vydala...díky za podporu:-)

28.09.2018 22:56:03dát kritice tipMKbaby
Moc se těším na pokračování, máš úžasný dar, díky Písmáku, že píšeš!
28.09.2018 21:58:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dodolo, díky, no, měla by vzniknout novela, tak se nech překvapit:-))

28.09.2018 21:55:04dát kritice tipDodola

Napínáš:)   atmosféra příběhu mi cosi připomíná - za mého dětství byla ostuda, když muž vezl kočárek... tipuju si, jak se to bude asi vyvíjet, ale nechám si pro sebe:)

28.09.2018 20:51:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, moc děkuju:-)

28.09.2018 19:57:56dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásně napsané. Jaky by tam byl člověk s nimi. /T

28.09.2018 11:48:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

LLobo, díky :-)

28.09.2018 11:37:19dát kritice tipLadyLoba

ju :-)

28.09.2018 11:18:16dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já vím.

28.09.2018 09:55:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, kvaji...myslím, že při té cestě se dá cestovat nejen do budoucnosti, dík...

28.09.2018 09:16:33dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Zatím se to čte pěkně. Líbí se mi ten princip, kdy se při cestě vlakem, která je současností, odhalují souvislosti, vztahy a předcházející děje. Vidím to i jako film - záběry v dobytčáku se střídají s retrospektivními z Rumunska. Uvidíme, kam to povede dál.

26.09.2018 22:02:15dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hm, tak také máš co psát, Karle:-))

26.09.2018 20:33:46dát kritice tipK3
redaktor prózy

Shodou okolností mám rozepsanou Jízdu vlakem v roce l987. Zatím tři věty, ale určitě ji někdy dopíšu...:).

26.09.2018 18:10:15dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Lenko:-))

26.09.2018 18:04:40dát kritice tipLnice
Pěkně napsané:)
26.09.2018 17:21:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

supíku, díky, vzala jsem ten odstaveček jako příležitost popsat jejich tradiční oblečení. Jsem ráda, že se ti líbí...

26.09.2018 17:19:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

gabi, děkuju, oni ti Slováci převzali něco od Čechů, kteří tam žili ve svých komunitách, od Maďarů a Rumunů, je to směsice...není to pravá slovenština:-)

26.09.2018 17:17:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, děkuju, pro ostatní to není zas tak překvapivé, dříve, když jsi tu ještě nebyl, jsem na tento námět již něco psala...díky:-)

26.09.2018 17:15:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju moc, no, bylo třeba obsadit pohraničí po násilném vysídlení Němců, Maďarů, a tak do Rumunska, kde žili Slováci, nesmírně pracovití lidé, vyslala naše vláda skupinu náborářů, ve spolupráci s rumunskou vládou, která nebyla tímto nápadem nadšena,  bylo vypraveno několik transportů do Československa...

26.09.2018 17:12:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo - revírníku, děkuju!

26.09.2018 16:21:00dát kritice tipsupizmus

Hodně dobré. Pravda, trochu se zpomalí tok děje při popisu těch krojů a obleků, ale není to na škodu celku. Vynikající!

26.09.2018 16:17:43dát kritice tipgabi tá istá

pôvodne som sa chcela pustiť do opráv slovenčiny, ale našťastie si vysvetlila, že je to zmes slovenčiny, rumunštiny a češtiny, tak potom hej *

26.09.2018 16:00:37dát kritice tiplastgasp

Irenko, jednou mi na jednu povídku napsal revírník. "Já zírám." Nic jiného, jen toto. Řekl tím vše. Dovolím si ho napodobit. Zírám. K celému dílu ti přeji dostatek sil a tvořivého ducha. Vytváříš bohatství podobné Olbrachtům, Němcové a jim podobným. 

26.09.2018 15:53:56dát kritice tipDiana

Velice mne to zaujalo. Tohle jsem nevěděla, že byly nějaké náborové akce ohledně návratu Čechoslováků z Rumunska. Ale vím, že tam Česká komunita pořád ještě je. Moc poutavě napsáno...***

26.09.2018 15:49:48dát kritice tiprevírník

Chvályhodný úkol sis dala, Ireno. O těžkém životě v těžké době. Moc rád budu číst každé pokračování. Dávám tip.

26.09.2018 15:03:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aleši:-) věř, že já taky, jestli to svedu... - dík ti za podporu, jsem tady bez pár dní tři roky a nikdy bych nic nenapsala, kdyby Písmák neexistoval, což by pro literaturu zas nijak velká škoda nebyla, ale ...

26.09.2018 14:59:50dát kritice tipaleš-novák

těším se na knihu...

26.09.2018 14:53:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

bixley, i tobě děkuju, musím psát a psát...a hlavně chci...dík!

26.09.2018 14:52:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, díky, snad se to podaří:-) Díky za zájem a podporu...

26.09.2018 14:52:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Okamžiku, díky...ona je ta slovenština smíchána s rumunštinou a češtinou, a je to pro mne celkem snadné, slyším mluvu hlavní hrdinky, jak jsem ji slýchala přes třicet let...

26.09.2018 14:41:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc pěkné. Vidím všechno před sebou naprosto plasticky. Ťenáře to hned vtáhne.Tip.

26.09.2018 14:40:05dát kritice tipK3
redaktor prózy

Ty postavy znám z jedné tvé drsné povídky. Je to zajímavé a počítám, že si přečtu celou novelu.

Na několika místech jsou větší mezery.

26.09.2018 14:31:43dát kritice tipOkamžik

Smutné, ale poutavé...:-) Obdivuji Tvou slovenštinu, já bych v ní už nedokázal psát...;)

26.09.2018 14:28:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, drž mi palce, abych to zvládla, materiálu mám hodně, a teď "jen" to napsat...dlouho jsem to připravovala. Píšu ještě druhou novelu, tak teď budu na Písmáku jen čtenářem...děkuju ti.

26.09.2018 14:24:17dát kritice tip8hanka

nepamätám si, že by ssm niekedy čítala od Teba príbeh, ktorý by ma nezaujal... vieš zachytiť emócie, čas, v ktorom sa dej odohráva...

viem aj zo spomienok rodičov, že niektorí ľudia, najmä otcovia bývali krutí, niekedy aj mamy, deti nemali šťastné detstvo, poznali len robotu, bitky a často aj hlad... 

aj keď viem, že bude smutné, teším sa na pokračovanie, verím, že úryvkom nekončíš

26.09.2018 13:02:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuju ti...jsem ráda za každý názor.

26.09.2018 12:51:37dát kritice tipvesuvanka

Velmi pěkně a poutavě napsané.   Příběh mě zaujal, vtáhl do atmosféry, budu se těšit na pokračování :-))) TIP



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.