Ta první

...proč mne zavrhuješ, tolik synů jsem ti porodila, nemohu za to, co s nimi provedl - a teď se od nich odvracíš, protože mají chlupy a drápy a ode mne se také odvracíš, máš oči jenom pro ni, co na ni vidíš, upletl ji ze sebelásky, je přece jen fragmentem tebe samého, copak to nevíš?

Neříkej mi už nic o tom, co je Jeho vůle, jsi přece muž. Jsi bytost, nemusíš přece slepě přijímat cizí rozkazy, udělej si vlastní... jdi za mnou a ne za ní, pořád ještě nic nechápeš, a přitom nám bylo tak hezky, neříkej že ne, bylo, já to vím a ty bys to věděl taky, kdybys...

...už se ti nelíbím, proto ode mne odvracíš oči, viď? Štítíš se mne - a přitom je to totéž tělo jako tehdy, jenom ho trošku poznamenal, jenže ty vidíš jen to zjevné a taky to, co vidět chceš; samozřejmě ji nenávidím, je hloupá a poddajná, capká za tebou jako ovce, jenom jí dát na krk zvoneček, jenže v téhle zahradě není Smrt, tak ji nemůžu dost dobře zabít, a ven ona nevyjde, bojí se...

Dostat ji za bránu, bylo by všechno jiné. Ty by ses nevrátil, jistě že ne, neodvracej oči a dobře se podívej, co se mnou udělal... jen krůček za bránu, víš? Odejmula bych ji od tebe i od života, bez výčitek, taky se mne nikdo neptal jestli chci a ona se může ptát kohokoli, odpovědím by stejně nerozuměla...

Adame, proč jsi mne zavrhl?

Mohlo to být jiné...

Mohlo nám být spolu dobře, vážně; ale to už nikdy nebude, protože ona je tak slabá před pokušením...

Myslela jsem, že ti to stačím říct dřív, než ochutnáš, jenže tys byl tak lačný a nedočkavý, a pořád ses na ni díval, stála tam tak pitomě a šťáva jí tekla po bradě a po krku, v tu chvíli jsi ji chtěl mačkat a oblizovat, nevím proč, ale chtěl, poznala jsem to na tobě...

Půjdete oba a já tu zůstanu sama... navždycky... už se ani nemůžu radovat z vaší Smrti, protože bude společná a já... první, a přesto druhá...

Navždycky druhá.