Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Křížová výprava dětí
datum / id01.01.2019 / 492969Vytisknout |
autorZajíc Březňák
kategorieVolné verše
témaFilosofické
zobrazeno1390x
počet tipů18
v oblíbených5x
do výběru zařadilatkij, Gora, a2a2a, K3,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

"Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou." (Zjevení Janovo 3,20)

Křížová výprava dětí

tam, kde končí věčnost a začíná

teď...

jsme jen na krátké návštěvě

majitelé pravdy tu rozdávají volební guláš a telefony za korunu

 

ale láska...

je větší nežli my, protože i ten nejmenší roste

hlavou vzhůru

a nohama do hrobu

 

 

dětská křížová výprava:

kdy už tam budeme?“

 

 

tam...

kde symfonie růstu dozrává ke žni a srpek měsíce

dorůstá a couvá

kde vysoké nebe klene se

jako tělo Mesiáše

 

tam, kde skáčeme svá salta

metáme kozelce

a jsme dětmi

 

láska jako holubice může na nás sestoupit

protože vidí přímky

až k našim vzdáleným potomkům

kde teprve uzříme své dovršení

nebeský Jeruzalém

 

 

láska, svatozář a trnová koruna Země

jako římský setník stojí Koperník na štaflích a přibíjí reflektor Slunce

do středu vesmíru

 

vesmír je krčma na půli cesty

opilec Jan Kepler se opírá o Tycha de Brahe

hraje kulečník s planetami

Giordano Bruno má barevný svět v hrsti

Galileo odvolá

ale...

 

...revoluce jako Saturn požírá

své vlastní děti

 

 

láska je plná čirých bystřin, v nichž voda

mění se čile ve víno a z vína v plamen navždy sálá

tam, kde končí tělo a začíná duch, spása

 

učiní svůj první zázrak a jízda nekončí

ztrátou víry

naopak zřídlo se napájí z neuhasitelné žízně po životě

tam, kde končí věčnost a začíná

 

teď...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.03.2019 12:26:06dát kritice tipdadadik

Mně stačí ouplně,,, za mne teda jeď pîsmák plný keců v kritikách, až bych ŕekla exhibičnîch,, no dobře :)

22.03.2019 11:07:52dát kritice tipZajíc Březňák

Dadadik, jsem rád, že jsem dokázal "rozpoutat" diskusi, byť jsem se musel vyrovnat i s kritickými a nepříznivý názory a rozbory, ale to k věci patří. Nevím, zda ti tato odpověď postačí, pokud ne, tak se omlouvám, ale odpovídám na otázku tak, jak jsem ji pochopil. 

19.03.2019 10:09:19dát kritice tipdadadik

Ale těch řečí tady,,, tobě to něco dává, autore?

19.03.2019 09:39:26dát kritice tipZajíc Březňák

Dadadik, také tobě děkuji za návštěvu.

19.03.2019 09:38:14dát kritice tipZajíc Březňák

K3, díky.

19.03.2019 08:52:02dát kritice tipdadadik

Taková proudící řeka slov a myšlenek,,, valí.. :)

15.03.2019 13:38:30dát kritice tipK3
redaktor prózy

To je krásné.

15.03.2019 12:29:38dát kritice tipZajíc Březňák

a2a2a, děkuji za podrobný komentář a za výběr.

14.03.2019 19:28:07dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

dark matters, však já budu opatrný. Alespoň je vidět, jak to je s tou jednotnou redakční klikou, které velíš.

14.03.2019 19:16:44dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

a2a2a: v tomto prípade výber prešiel. ale moje temné sily čakajú, aby zaútočili s ešte väčšou silou nabudúce:-)

14.03.2019 17:19:51dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Honzíku, ještě nedorazil, ale zítra budu v pozoru u schránky. A děkuji.

14.03.2019 17:12:19dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Jirko, zapomněl jsi na něj :)

Pokud Ti dnes nedorazil balíček, měl by Ti dorazit zítra.

14.03.2019 17:04:36dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Četl jsem jen letmo asi čtyři komentáře a to až dnes, dříve jsem tuto báseň nezaznamenal, a nyní už není co dodat, snad až na pár mých subjektivních dojmů.

při prvním čtení, zde však jsem si znovu uvědomil můj písmácký nešvar, když mám i hodnotit, že už musím číst nejméně dvakrát, tedy při prvním čtení jsem neměl pocit patosu, dokonce ani u těch holubic ne, protože to vnímám ne jako metaforu, ale jako zaužívané rčení, odkazující na něco. Samozřejmě, že když se k tomu přidaly bystřiny, takk jsem zbystřil, ale celkový dojem je hodně příznivý. Jednak proto, že zde jasně převládá civilní jazyk, navíc podtržený odkazy na běžné atributy současného života, mimochodem i ty holubice byly v mém antiklišovém vnímání napraveny kontextem s přřímkami, a také rytmem, který má prudký spád. Egil správně poukázal na využívání, odkazy na velikány, zde astronomy, a s tím je nutné promyšleně zacházet, aby to nebylo laciné. Nicméně musím dodat, že začlenění jejich jmen mi nepřekáželo a ani nepřišlo na efekt, spíše to zapůsobilo jako spontánní způsob vyjadřování autora, který je v takové ráži, že se chytá všeho, co mu přijde na mysl. Právě ta spontánnost je mi zde sympatická a napomáhá k uvěřitenosti a k přijetí.

Pokud jde o výběry, byť nemohu spolehlivě vyvrátit námitky egila či dark matters,  jsou (výběry) na místě, zcela určitě v kontextu zdejšího prostředí, navíc při rozsahu básně těch kýčovitostí není tak mnoho a nijak z ní netrčí, až na samotné verše na konci, tam se utrhl, ale i tak je to v kontextu celé básně, či spíše z ducha, který z ní vyvěrá, snesitelné.  A proto připojím i svůj, protože dark matters při jiné příležitosti deklarovala, že není pravda, že by práskala bičem. A já jí to věřím.

10.01.2019 12:30:30dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

Ok:-) 

10.01.2019 12:25:36dát kritice tipMusaši

Takže jsme se nakonec vlastně na všem shodli kromě názoru na tuto Březňákovu básničku . Ale nemůžeme se shodnout ve všem . To by byla selanka a nuda a já mám rád pohyb a vzruch a soudím , že ty taky.

10.01.2019 11:56:00dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

"Musaši, píšeš, že : "právětak jako civilismus má právo na život i poezie založená na fantazii jako je imaginativní poezie nebo surrealismus nebo poezie duchovní" - ja absolútne nespochybňujem, legitimitu imaginatívnej, duchovnej alebo surrealistickej poézie. Ide mi o to, aby akýkoľvek text, či racionálny, či citový, civilný, postmoderný, supermoderný, tradičný - bol napísaný dobre. aby neškrípal, aby ladil a mal pri tom ešte aj nejaký význam.

10.01.2019 11:44:23dát kritice tipMusaši

Dark ,

ve tvém posledním komentu mě nejvíce zaujala poznámka o tvých rodičích , kteří si pustí něco krásného v televizi , když přijdou unavení z práce . Okamžitě mi na mysli vytanul rozpor mezi civilismem a poetismem , který se táhne už od dvacátých let . Tví rodiče  by měli blíže k poetismu , ty k civilismu . Už od počátku dvacátého století se řada umělců opájela moderním způsobem života , mederní civilizací , zatímco jiní zase od počátku tuhle "novou dobu" nesnášeli , ba byla jim přímo odporná . V první polovině dvacátého století vznikla také literatura fantasy , tak , jak ji dnes známe , což já osobně považuji za návrat romantismu .

Myslím , že dnešní civilismus v poezii je určitě mnohem intimnější a psychologičtější než kdysi třeba S.K.Neuman , Wolker nebo Hora a věřím ti , že jsi člověk spíše citový a zaměřený na vztahy než racionalista opěvující civilizaci . Nikdy jsem neměl nic proti civilismu , jen jsem se bránil tendenci dělat z něj cosi závazného pro všechny.Jsem přesvědčený , že právětak jako civilismus má právo na život i poezie založená na fantazii jako je imaginativní poezie nebo surrealismus nebo poezie duchovní . Ta může a nemusí opakovat známé pravdy . Její hodnota může také spočívat například v tom ,že působí jako ohlas bible , může pracovat a archaickým jazykem atp.

Tolkien nebo Lewis také vycházeli z křestánství a pracovali s posvátným archaickým jazykem a bylo by skvělé , kdyby se někdo takový objevil i v české poezii . ( Penumra se tady už bohužel nevyskytuje a já bych na to asi neměl sílu . - smajlík...) 

08.01.2019 08:14:32dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Neber tohle, prosím, jako kritiku, je to jen pár možných podnětů:

Nepřijde ti, že když se o lásce píše jako o něčem, co potřebuje čiré bystřiny, v nichž voda / mění se čile ve víno a z vína v plamen navždy sálá a podobné výrazy, že tím vzniká vlastně kýčovitá představa lásky jako něčeho nejčistšího a přesahujícího, ve stylu obrazů Reona Argondiana? Třeba. Můžeš na to jít i obráceně, láska jako malá a špinavá. Nebo láska jako nevyřčená, skrytá.

Píšeš láska je větší nežli my, můžeš ale i namítnout, že láska je přesně taková, jako jsi ty, i kdyby křesťanská nebo panteistická, je stejná jako ty, protože tvoje vnímání lásky je tvoje vnímání.

Patos je strašně těžký, pokud má fungovat. A je strašně snadný, když se nechá jen tryskat.

Beru ten patetizující jazyk jako záměr, ale zároveň je tím, co mě od básně odvrací, nemůžu se na ni dost napojit. Akcentuješ nějakou posvátnost, citlivost, nevýslovnost... Podléhání magii obrazu a jazyka. Podléhat té magii je něco, co bychom si doufám měli zkoušet udržet, stejně jako intuitivnost. Ale taky je důležitý odstup a usměrnění. Dívám se na tu báseň a říkám si, že je to záplava, sestávající z tak závažných slov a spojení jako: Věčnost, majitelé pravdy, láska, symfonie růstu, vysoké nebe, svatozář, trnová koruna země, vesmír, planety, revoluce... Zřídlo se napájí, neuhasitelná žízeň po životě... Nevím, věřím, že pro tebe je to něco skutečnýho, prožívanýho, vidím, že je v celém souboru spojující nálada a fascinace něčím přesahujícím a zároveň dětsky (nebo idealisticky) zakouzleným. Jenže tohle psaní je hrozně zranitelné, stačí se na to podívat trochu racionálně a rozsype se. Nechci si myslet, že jsou to jen velká slova a že povaha sdělení je banální. Jenže, konkrétně: Jsme jen na krátké návštěvě. Proč to říkat? Proč to říkat takhle? Majitelé pravdy tu rozdávají volební guláš a telefony za korunu ... Tenhle jakoby angažovaný moment se do tónů básně vůbec nehodí a je to v podstatě instantní moudro. Ale láska je větší... Takhle by se dalo pokračovat. Proč tolik velikosti, proč hned salta, když píšeš o dětech. Proč to zdůrazňování zázračnosti, když to je cesta spíš k tomu, jak ji zahlušit. Ale to je samozřejmě jen subj. dojem, jinému se může díky vzletnému jazyku zázračnost třeba otevírat.

Vidím dítě jako nějaký provazující prvek, mýtus dítěte jako čistoty, hravosti, naivity a tak. Když se například pohazuje s Koperníkem a podobně a staví se obrázek vesmíru, beru to jako ukázku nějaké hravosti. Jenže: Dítě sice nezná racionalitu a autocenzuru, ale nezná ani klišé, ani kýč. Aspoň na začátku. Pohled, a později i jazyk, je pro dítě nový a záhadný, zatímco tady je jazyk spíš návodný.

Kde končí tělo a začíná duch, spása – Když teda ponecháme ta slova, připadá mi, že mnohdy nejdřív končí duch, až později tělo. Proto bývá končení tragické. Jinak by se nebylo čeho bát. Ale to s básní moc nesouvisí, báseň to možná bere tak, že utrpení se děje skrz tělo, které svůj život považuje za věčnost – ostatně nic jiného než život nepozná, a že teprve zbavení se těla vede k prožití přesahu tohoto teď, které je stále, stále uniká a stále je znovu. Kde končí tělo, to může být ostatně i psaní básně: Tělo sice nekončí, ale „jako by nebylo“, protože se koncentruješ do básně. A spása může být podstatou onoho teď. Jsem v pokušení říct, že spása se může dít skrz báseň. :) Stejně jako zatracení, jak jinak.

05.01.2019 17:13:49dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

Musaši, to netreba písať, že si úplne inde než umbratica:-) 

ja to vidím takto: aj civilná poézia môže obsahovať tajomno, dokonca aj duchovno. civilnosť je forma - a aj civilnosť má mnoho podôb. no a ja si myslím, že je práve zaujímavé, keď sa pre vyjadrenie niečoho tajomného, čo nás presahuje, využije úplne jednoduchá, strohá, civilná, prípadne chladná forma - tvorí to pre mňa zaujímavý kontrast. taká láska sprostredkovaná formou občianskeho zákonníka, to pre mňa znie fakt inšpiratívne! trochu iný príklad - prádlo tu na písmaku používa jednoduchý jazyk na témy, ktoré sú skôr citové, osobné. a niekedy stačí detail - malý pohľad na čosi, nejaký pocit v určitom širšom kontexte - a človek má pocit, že stojí pred niečím neuveriteľným. že aj čojaviem, obrus na stole je zázrak:-)

 ale, ako píšeš - pri písaní "jako jim inspirace poslouží spíše jazyk bible než občanský zákoník" - proste je tu cesta, keď si vezmeš veľkú tému - lásku/zmysle života - a opisuješ ju veľkými slovami. použiješ silný symbol, ktorý v sebe nesie mnoho významov. a keď v texte spojíš "Ducha svatého s láskou" znovu zopakuješ tú myšlienku, alebo to nazvime pravdou, zopakuješ pravdu. no a kde je tá hranica, keď si povieš, toto je ďalšie zopakovanie veľkej pravdy, je to krásne, súhlasím s tým, ale nič mi to nedáva, lebo s jemnými variáciami je to štvrtý takýto text tento rok? a opýtaš sa, čo to dáva autorovi toho textu, keď sa oprel o niečo, čo je krásne, je to pravda, ale čo s tým? - a tu už sa môžeme pýtať, aká je hodnota osobného vkladu. 

niečo také hovoria občas aj moji rodičia, že keď prídu z práce unavení a pozrú si správy plné hnusných vecí tak chcú niečo pekné, nejaký pekný film, resp. že svet je zlý a umenie by malo byť krásne ako nejaká protiváha k tomu nudnému ubíjajúcemu životu. ja som však snob, fandím umeniu a páči sa mi, že je tak košaté a niektoré konáre siahajú aj k surovej temnote. ale to som zas odbočila.

ani by som nepovedala, že stojím na strane rozumu. skôr som čitateľ, pár rokov si čítam básničky a za pár rokov sa na písanie začneš dívať prísnejšie a začneš byť náročnejší. a ide mi o dobre napísané veci, ktoré sú zároveň dobre napísané a zároveň majú aj presah. alebo o veci, ktoré riešia samotné umenie a zacyklene odkazujú samy na seba:-) 

05.01.2019 11:52:01dát kritice tipMusaši

atkijko ,

bylo by velmi špatné , kdyby jeden výběrář musel jinému výběráři zdůvodňovat , proč " si dovolil " dát ten či onen výběr a je pouze právem jiného výběráře  nějaký výběr zpochybnit . Pokud by se nějaká válka o výběry tady měla stát pravidlem , bylo by to dost smutné . Ostatně málokdy se stane , že  se na kvalitě jednou shodnou tři nebo čtyři výběráři . 

05.01.2019 11:39:25dát kritice tipMusaši

Zdendo ,

dobře , že tu jsi a já nepozoruji , že by se diskuse zčínala zvrhávat v nějaké osobní konflikty . Nečetl jsem ještě úplně všechny příspěvky , ale připadá mi , že tentokrát se všichni poměrně kultivovaně baví o podstatných věcech .

Já si myslím , že jednou z kvalit díla je i jeho provokativnost . Jetliže se dílu nějakým způsobem podaří zasáhnout přemýšlivé čtenáře , pak je to pro mne dokonce podstatnější hodnota díla než estetika nebo poplatnost určitým normám , nebo dnes tak problematicky přeceňovaná origiginalita.

05.01.2019 10:54:34dát kritice tipMusaši

Dark,

to , že Zajíček hraje svou roli mnohem kultivovaněji než Umratica , to jsem ocenil také . Ale myslím si , že i Musaši vystupuje dost jinak než Umbratica .

S tím , cos mi napsala já v podstatě souhlasím . Abych upřesnil , o co mi vlastně jde , musím se asi vyjádřit přesněji , než v minulém příspěvku.

Mnoho lidí , včetně básníků , nesmírně nudí ten obyčejný život , který žijí a tudíž je nesmírně nudí i ona civilistická poezii , která nevidí žádné vzdálené horizonty , žádné posvátno , tajemno , duchovno atd. Část lidí chce nepochybně vztahovat svou existenci k čemusi vyššímu. Někteří autoři i tady na Písmáku se pokoušejí , tu úspěšně , tu méně úspěšně psát i duchovní poezii . Není divu , že jim jako inspirace poslouží spíše jazyk bible než občanský zákoník . Pro mnohé duchovně založené lidi jsou určité symboly posvátné a pracovat s nimi v básni je něco zcela přirozeného . A jsme zase u holubice . Holubice je symbol ducha svatého. Je takto zobrazována hlavně v rámci celé svaté trojice na mnoha obrazech a sochách , hlavně barokních . Holubice je tudíž jednou z podob trojjediného Boha. "Bůh láska jest " měli zase napsáno nade dveřmi kuchyně moji druzí - československo - husitští prarodiče . Když Zajíc spojuje Ducha svatého s láskou , kterou vidí jako princip , co může organizovat svět , je to možná křest´anské "klišé" , ale to klišé je v básni plně funkční . Ona "slavná jména" v básni , která některým vadí , jsou přece jména známých vědců , tudíž tu jde o spor Rozumu (na jehož straně stojíš ty) a Lásky , na jejíž straně stojí křest´ané . Tento konflik v básni obsažený se jednoduše přenesl do kritik a personifikoval se . To je všechno .

05.01.2019 09:48:41dát kritice tipZajíc Březňák

Silene, děkuji za návštěvu!

05.01.2019 05:26:58dát kritice tipSilene

(A děkuji Musašimu, že mi o téhle básni a diskusi pověděl.)

05.01.2019 05:24:49dát kritice tipSilene

Ne, to nebylo zbytečné. Kdykoli se mi jeví něco slabým, primárně hledám chybu v sobě, zdali jsem byla schopna objevit dost.

Myslím, že jsem se to začala učit kdysi podle promluvy poezie v dětské knížce, z níž pochází následující citace.

"Chtěl bysem

stát se nevyditelný

loudat se ulicema sám

a usmívat se

na všecky co mně uvyděli."

Jde o průšvihovou slohovku z knížky Poprask ve sborovně.

(autorka Natalja Solomková, přeloženo z ruského originálu Bělaja lošaď - gore ně mojo, vydaného ve sborníku Jestli ja byl učitělem, překlad Milan Navrátil)

04.01.2019 17:13:17dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Pěkné odpoledne vespolek, konečně jsem našla trochu času a chuti „zdůvodnit“ svůj výběr. Uběhl den a diskuze se rozrostla do obřích rozměrů, tak trochu váhám, jestli má můj komentář vůbec ještě nějaký smysl.

(Přesto jsem zde, miláčkové, abych se vám ve své (s)prostotě odhalilaJ)

Nejsem věřící v pravém slova smyslu, přestože na Vysočině je jich průměrově na počet obyvatel snad nejvíc.  A také u mnoha lidí stále  mapuju nastavený únavný stádní dogmatismus a pravidla jako měřítko kvality jedince, bez ohledu jaký je. Víru jako berličku. Nic nového pod sluncem.  Jen ilustruji poměrně iritující zkušenost z mého bezprostředního okolí,  s respektem a úctou ke všem  „rozumně“ věřícím.

Sama věřím na ledacos, určitě i na mimozemský život. Svého času jsem také hltala Danikena atd. Nakonec je stejně nejdůležitější ten vesmír, co svítí vlastníma očima a komunikuje s vámi u kuchyňského stolu.

Tohle vás samozřejmě nemusí vůbec zajímat, nic objevného. Ale takto naprogramovaná jsem taky jako čtenář.  Obyčejný čtenář poezie, poezie všeho druhu, dělající si vlastní úsudek. Vkus je ryze osobní záležitost.

Jsem čtenář kupující a sama se rozhoduji, jestli se koupím 1 z 20, 500, 5000 atd. výtisků sbírky.  Taky čtenář dostatečně tolerantní, i vzhledem k sebereflexi své „tvorby“. 

Takže konečně…

Autora sleduji už delší dobu, historická témata, sklon k mýtickému vyprávění, svérázným interpretacím biblických poselství. Ne vše od něj mě zaujalo. Postupně jsem mu však přicházela na chuť, zaznamenala posun.

V této básni jsem ho ale zahlédla (četla) rozhodné jinak, než jak někteří oponenti prezentují. Řekla bych, že je v textu mnohem víc nad věcí a v jiné rovině, než se na první pohled nabízí. Za textem se v mé představě potutelně usmívá, nebere se smrtelně vážně. Mám ho přesně tam, kde ho chci mít.

Ironie, komiksové střihy s „obrázky“ Keplera, Tycho de Brahe … astrology, objevitele toho „jiného“ než biblického vesmíru v přizemněném  kontrastu. V kontrastu i v použití výrazových prostředků jednotlivých částí. Tam, kde někteří vidí sklon k patosu, vnímám spíš cílené vyšroubování textu vzhledem k rozporuplnosti teorií o vesmíru, jak jsou nám v souběhu staletí předkládány.  Máme „moře (ne)znalostí“ … a jaký to má pro nás právě teď význam?

Po prvním čtení mě rozhodně více zaujala dynamičtější první část.s teorií lásky a dětskou křížovou výpravou.  Však i jako celek, kde v konci po všech těch (dle mě záměrně) vzletných slovech, uzemňuje prostým konstatováním.  Nic není v našem životě důležitější, než vnímat, žít, radovat se, jen obyčejně „teď“. Nevím, jak to máte vy...mně to jde někdy ztuha:)

To je má interpretace. Nemusí být správná.  Pro mě však je, byla to má volba v přístupu k textu. Pokud někoho vyloženě urazila či znechutila, respektuji to.  

Domnívám se však, že pestrost není ve výběru na škodu. A čekat na „zázrak“… ?

Je na každém …

04.01.2019 15:10:49dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Vlado, ale ano, jistě, tuhle mantru tady taky všichni papouškujeme už drahně let a má samozřejmě svou logiku, kterou nezpochybňuju. Jen jsem se na to zkusil podívat z jiného úhlu pohledu. Poslední dobou mám dojem, že ne všem zájmům sluší, když se hájí militantně. Jak píše Rendl: Všichni máme stejného Boha.

Láďo, ta citovaná báseň je skutečně od Valenteho :)) ...a děkuju za reakci. V podstatě s ní souhlasím, jen mi šlo o to, co už jsem psal tady kousek výš Vladovi.

04.01.2019 15:10:16dát kritice tipZdenda

7% nejsou zřídkavé případy. 7% je docela hodně. Obzvlášť oproti tebou původně deklarovaným 0%. Proto říkám, že zjednodušuješ.

Špatnou paměť ti promíjím.

04.01.2019 14:10:37dát kritice tipegil
To tvoje "naposledy" může být tak pět let - a promiň, vážně to už nechovám v paměti. A jestli jsem se v diskusi oháněl svou alma mater, hanba mi, ale určitě to bylo v nějaké souvislosti.

Věříš/nevěříš - tvůj problém. Podle archeologických nálezů ve Středomoří se ví, že cosi jako Eden fakt existovalo - v malých, dobře živených grupách. Jenže když velikost skupiny přesáhla určitý počet a když těch skupin začalo být víc - a když si jedna skupina co do zdrojů vyčerpala území, na němž žila (následkem populační radiace), začala šilhat po zdrojích sousedů.

V Tvém schématu hapruje kauzalita. Ano, ve zřídkavých případech můžou být důvody ryze ideoloické - ale i v takových případech, kdybys zabrousil do historie a do obecných rovin, někde bys tam to neolitické schéma objevil též.
04.01.2019 13:58:57dát kritice tipZdenda

Jo, Musaši, diskuse je docela fajn. Teda byla, než jsem se zapojil. Radši ji zas opustím.

A jestli kvalita diskuse souvisí s kvalitou díla? Egil sám mě jednou poučil, že si mám vážit toho, že vůbec má k mému dílu, co říct. Takže nejspíš jo. :)

04.01.2019 13:54:43dát kritice tipZdenda

Já ti to, egile, nevěřím. Naposledy když jsi tu vysvětloval, že rostliny cítí bolest, nazýval ses přitom vědcem a linkoval odkazy na hrubě populární články. Nevěřím ti, že skutečně usiluješ o poznání.

Ve válce jde samozřejmě o území a zdroje, a já souhlasím, že většinou je to asi primární důvod, nemůžeš ale říct, že o náboženství nejde vůbec. Minimálně v mnoha válkách slouží náboženství jako identifikátor toho, kdo má proti komu válčit. To není málo.

Nebo ještě jinak: Jak by podle tebe vlastně měla vypadat čistě náboženská válka? Křesťani napadnou muslimy, vyhrajou, žádné území nikomu neseberou, zdroje nechají být a zase se vrátí zpátky? Máš pravdu, že taková válka se asi ještě nepřihodila. V důsledku každé války se nutně přesouvají majetky, ale lze proto tvrdit, že to byl vždy i primární motiv? (Pokud existuje náboženská nesnášenlivost, a já myslím, že existuje, tak taky existuje možnost, že ta nesnášenlivost přeroste ve válku. Nebo aspoň v pogrom.)

Jo, a například v Encyclopedia of Wars (Charles Phillips + Alan Axelrod) se dokonce píše, že cca 7% válek mělo jako svoji hlavní příčinu náboženství. To jsem se teď dověděl, když jsem zadal "religious wars" do duckduckgo. Asi tam počítali hlavně kruciáty. Čímž se hezky vracíme k téhle básni.

04.01.2019 12:59:25dát kritice tipegil

Nicméně s oligarchy (a jo, ta formulace je takový hospodský lament) jsem už ulít od básně až příliš... Omluva autorovi. Chtěl jsem jen poukázat na to (v reakci na st. Rendla), že při onom mydlení se o modly a ideje se zúčastněné strany těmito idejemi jen zaštiťují (skutečný důvod je profánní). 

04.01.2019 12:57:03dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

Musaši: moji rodičia čítali Abdrushina a Dänikena - k Dänikenovi sa hlásim:-)

viera a existenciálne pocity: môžeš mať existenciálne pocity či s vierou, či bez nej. môžeš mať existenciálne pocity a písať chladné básničky. v podstate existenciálne pocity sú to, čo ma zaujíma a čo sa snažím spracovať aj pri písaní. 

no a či sa dá posudzovať kvalita diela podľa kvality debaty pod ním? nie. je to zhoda náhod. rovnako /aby som si zasa rýpla/ ide o dobrú konfiguráciu diskutérov. každopádne je však Zajícovi ku cti, že do diskusie nevstupuje na spôsob umbraticy:-)

04.01.2019 12:30:59dát kritice tipMusaši

Zdendo ,

tahle báseň vyvolala nejzajímavější diskusi za několik posledních měsíců.Pokud má nějaké dílko schopnost vyprovokovat přemýšlivé lidi k tomu , aby k němu zaujímali stále přesnější stanoviska , aby se k němu vraceli a znova a znova nad ním polemizovali , pak má tohle dílko , aspoň pro mne , takovou hodnotu , jakou mu musím závidět .

04.01.2019 12:21:26dát kritice tipegil

Dobře, Zdendo, říkáš "zjednodušení" -  chceš k tomu nějaké citace?

Nebo prosím rozveď a uveď nějaké další příčiny válek, které jsou nad rámec neolitického modelu (jak je popisovaný i v odborné literatuře). Rád se něco nového dozvím, opravdu. 

04.01.2019 12:08:38dát kritice tipZdenda

Tvým posledním příspěvkem, egile, už se diskuse opravdu posunuje do bizarní roviny. Někdy se zkus zamyslet nad svým vyjadřováním:

"Centrum, co řídí to, čemu říkáme náboženské cítění, má v mysli úplně každý (jen je pokaždé jinak vyvinité či disponované)."

Rozklad: Existuje mysl. V té mysli je centrum. To centrum něco řídí. To něco je neco, čemu nějak říkáme. A říkáme tomu náboženské cítění. Nebylo by jednodušší říct, že každý máme náboženské cítění a odpustit si ty nesmysly s řídícími centry v myslích?

A co to zlaté tele kapitálu? Kněží jako oligarchové? Řekni upřímě, dokázal bys vymyslet ještě větší klišé, nebo tohle už bylo maximum?

A tvoje zjednodušení ohledně příčin válek je možná dobrý pro děti základní školy, které takovou myšlenku nikdy neslyšely, ale sdělovat něco tak primitivního dospělým lidem lze chápat jedině jako urážku.

 

04.01.2019 11:44:42dát kritice tipegil

Anebo to co říkáš, rendle, můžeš pojmout trochu jinak a odjinud. Na světě je cca 10 000 různých náboženství z různých dob. Samozřejmě lze sledovat vnitřní evoluci celých systémů. U těch ranějších - když proti sobě bojovaly třeba dva městské státy, vítěz vzal bůžka ze svatyně poražené strany a umístil jej do svatyně vlastní - na nižší příčku. Než přišla náboženství s ideou neviditelného boha, kde už podobné věci nejsou možné. Centrum, co řídí to, čemu říkáme náboženské cítění, má v mysli úplně každý (jen je pokaždé jinak vyvinité či disponované). Primární funkce je sociální tmel. V současnosti vládne zlaté tele kapitálu; funkci kněžích plní oligarchové, k nimž (jak je i v současnosti zjevné v ČR) většina vzhlíží. 

Příčina válek je už od neolitu pokaždé stejná - jde o zdroje a území (nejčastěji o kombinaci obojího, protože nová území jsou nové zdroje). Vezmi si třeba palestinský konflikt: o co tam jde? O víru? Od počátku jde o území. 

_____

To neznamená, že jsem sprostý ateista. Ale současně nechci být redukcionista. Je dobré vnímat i tyhle aspekty. 

_____

Není žádná "jedna poezie" - idea, k níž všichni směřujeme. Je ono nutkání, tvůrčí pnutí - a gesto autora, přičemž to, co z něj vzejde, může být hudba, text, fotka či jakýkoli jiný proces, jehož recepcí se čtenář na onom tvůrčím gestu spolupodílí - ustavuje jej, dotváří - anebo víc: teprve v něm a skrze něj se děje. 

04.01.2019 11:42:02dát kritice tipMusaši

Dark ,

sice jsi mi neposlala  avízo , ale náhodou jsem narazil na  oslovení " Musaši " , tak tedy odpovídám . - Zdůrazňuji , že nejsem katolík , ale pokřtěný jsem a jako dítě jsem do kostela občas chodil s prababičkou a chodil jsem i na pouti , takže atmosféra bohoslužeb ale i výtvarná výzdoba kostelů se nepochybně nesmazatelně vtiskly do mé dětské duše .To , co ty bereš jako velkohubé fráze bere jiný jako něco naprosto přirozeného , možná jako magické formulace spojující tento svět s nějakým jiným , vyšším světem .A co se symbolů týče - pro tebe je možná holubice cosi profláknutého , co dokonce ukradli křest´anům i komunisté (viz Picassova holubice). Já jsem si ale  při četbě Březňákovy básně vzpomněl na holubici namalovanou v klenbě  venkovského kostela , kde jsem loni na jaře prožil dlouhý pohřeb jednoho příbuzného.

Lidé jako ty patrně nemají přímou zkušenost s náboženstvím ani s vírou ani s existenciálními pocity s vírou spojenými , a proto těžko mohou porozumět básním , které u čtenáře s takovou zkušeností počítají .

Umbratica opravdu strašná byla a proto už tady není . Ona se taky vlastně pokoušela jiným vnucovat svůj pohled na svět . Já respektuji to , že každý má jiné životní zkušenosti , jinou povahu a jinou osobní  historii , což nepochybně zásadně ovlivní jeho vnímání básní .

04.01.2019 11:29:26dát kritice tipZdenda

Aha. Asi jo, asi si pletu pojmy. Přiznávám, že větám jako "text manifestuje poetiku skrze text" prostě vůbec nerozumím. Na téhle úrovni diskutovat nedovedu. Čistě laicky jen říkám, že mi nadčasové verše typu Nová, nová, nová je hvězda komunismu. připadají velmi patetické a cítím, že nesou i nějakou myšlenku. Jestli ji teda přímo hlásají, si netroufám říct, když už se jednou potvrdilo, že nevím, co to hlásání je. (Zřejmě bych potřeboval ukázku nějaké básně, která ještě hlásá myšlenku, ve srovnání s nějakou, která už manifestuje poetiku, ale nejspíš bych ten rozdíl stejně nepoznal, takže bys asi zbytečně ztrácel čas s vysvětlováním.)

04.01.2019 11:18:24dát kritice tipstarej Rendl

Kolář sám na sklonku života přiznával, že to se svými, abych tak řekl "didaktickými" básněmi přehnal, že prostě nastavil laťku nemožně vysoko... ale já jsem mluvil o jeho rezignaci na psaní z důvodu (tedy z jeho pocitu), že už nic nového nenapíše, nic víc... Stejně si myslím, že nás všechny zajímá poezie ze stejného důvodu. Jsme možná tak trochu jako křesťané, muslimové, judaisti a kdoví kdo ještě, které stvořil a taky k nim promluvil jediný Bůh, ale oni to neví, a proto se perou. ;-) 

04.01.2019 11:16:48dát kritice tipegil

V hlásaném stavu? Tak to si trochu pleteš pojmy. Místy, především u básní poplatných době (které taky ona doba spláchla povětšinou s sebou), možná ano; ale ty, co skutečně zbyly, tak pokud je v nich nějaké "prohlášení", tak už jako básnická figura. A takový text pak už nehlásá, ale manifestuje (jeví) poetiku skrze text. A to se týká už oněch velikých romantiků - včetně toho našeho. 

04.01.2019 11:08:08dát kritice tipZdenda

Nevím, v almanaších z 50.let to právě moc pestré není. Přidej k tomu i meziválečné období, přihoď starýho Bezruče, prokousej se zpětně až k romantismu... a můžeš pokračovat klidně dál. Všude nějaká velká myšlenka (v hlásaném stavu).

V případě poezie jsou snad opravdu na prvním místě nástroje jazyka - ale jsou to pořád jen nástroje.

04.01.2019 10:53:58dát kritice tipegil

To máš pravdu - a lze to podložit i historicky. Třeba na poezii normalizační a podobně; a třeba v almanaších z 50. let lze vidět dost pestře, co všechno může poezie hlásat. 

Pro mě poezie spíš nějak formálně manifestuje (autorovu poetiku).

Na hlásání je skutečně kostel. S filosofií je to ještě komplikovanější a bylo by to na samostatnou debatu.

Nicméně mnozí lidé považují fakt, že se jazyk filosofie ve 20. století "nakazil" jazykem poezie, za konec filosofie. A tvrdí, že by si každá disciplína měla držet to, co je jí vlastní (v případě poezie jsou to na prvním místě nástroje jazyka).

 

04.01.2019 10:46:30dát kritice tipZdenda

Ano, poezie není "a priori jen od toho, aby hlásala velké myšlenky", ale čas od času hlásat může, když se jí chce, ne? Ostatně od hlásání velkých myšlenek není "a priori" ani zmiňovaná filozofie. Možná ten kostel, nevím.

04.01.2019 10:37:29dát kritice tipegil

Zdendo, ne vylučovat. Jen jsem napsal, že poezie není a priori jen od toho, aby je hlásala, na to jsou jiné disciplíny. 

04.01.2019 10:31:17dát kritice tipZdenda

Nechápu, egile, proč by se poezie a hlásání velkých myšlenek měly vylučovat.

Musaši, tvůj příspěvek o patosu a civilnosti v obecné rovině podepisuju, s podotknutím, že tahle konkrétní báseň mi připadá dost špatná. Tady souhlasím s egilovci.

04.01.2019 10:29:50dát kritice tipegil

A ještě, Rendle, když už se odvoláváš na Koláře, nedá mi to... On v mnoha svých dílech moderní poezii přímo tematizuje či oslovuje (autory či poezii samotnou - je to v podstatě takový koncept). A třeba to, co píše v knize Nový epiktet, v němž je báseň co báseň rozsáhlého cyklu věnována právě věci moderní poezie, je naprosto v rozporu s tím, čím se zaštiťuješ. Zkrátka - Kolář by s Tebou (v tom co píšeš o básních a myšlenkách) vážně nesouhlasil. 

04.01.2019 09:49:04dát kritice tipegil

starej Rendle: a co se na to podívat trochu odjinud? když jsme u těch autorských přístupů... Vladimír Holan třeba mluvil o tom, že metaforickému psaní musí/mělo by předcházet metaforické myšlení.

Jinak samotného Koláře dost překrucuješ. 

Poezie není lapač nových myšlenek či postojů. Může být spousta funkcí, na které se lze zaměřit - jednou může být třeba princip aktualizace. Vidíš to třeba i na divadle, jak se nově adaptují klasická díla. A ona pak získají plnou autonomii. Protože, jak víme, obsah (fajn, ty říkáš "myšlenky") je od formy nedělitelný. Realizuje se vždy a pouze formálně. Báseň má tělo a zároveň svým tělem je. Takže natvrdo řečeno - tím, že to vyjádříš jinak, řekneš něco nového. A autoři, kteří stojí za řeč, nic vymýšlet nemusejí - žádné nové metafory a nedej bůh postoje -; jestli totiž jejich tvorba takovou přidanou hodnotu obsahuje, bývá to zpravidla výsledkem odlišného vnitřního básnického zření a následně snad i autorského zrání. 

Pokud chci slyšet hlásání velkých myšlenek, zajdu si do kostela nebo na přednášku filosofie. Ale já chci poezii. 

 

04.01.2019 09:26:35dát kritice tipegil

Zajíc březňák: 

nechápu, co na téhle diskusi shledáváš bizarním? Mně přijde celkově dost k věci (nikdo tu nikoho nenapadá, příspěvky se vážně věnují téhle básni).

Nikdo ti tu neříká, jak máš/nemáš psát. Různí lidé Ti nezištně poskytují různé úhly pohledu - a máš celé spektrum: od nadšených, přes "s mírnými výhradami" až po odmítavé. Odlišní autoři Ti píší různé pohledy na text. To je celkem komplexní zpětná vazba, jíž se tu už v současnosti dostává minimu děl. Máš ji tu jak na talíři - a je jen na Tobě, co si z ní odneseš (anebo zda to prostě celé hodíš za hlavu). 

A nepoměřujeme si tady... přehledy. Odpovídal jsem Zborovi na jeho zajímavou otázku, která se bezprostředně týká i této básně. 

A k Tvým dvěma "tiskovým prohlášením" výše - nikdo snad ani nečeká, že k tomu budeš něco říkat. K tomu kritika není. Že si za textem stojíš, tak nějak předpokládám, jinak bys jej snad nepublikoval. A to, kam budou směřovat své další tvůrčí cesty, je vážně jen na Tobě. 

Prostě si to přeber - Písmák ve svých nejlepších letech poskytoval právě tohle (co můžeš vidět výše, v cca dvaceti reakcích, když se dobře podíváš: pluralitní výřez širšího čtenářského vkusu; a unikátní zpětnou vazbu).

Asi bych to měl říct nějak vzletně a se znělostí carrarského bílého mramoru, aby to k Tobě proniklo: --- ne, promiń. nic sošného mě nenapadá. Měj se.

04.01.2019 09:25:11dát kritice tipAššurballit

zbora: ono to este moze byt o tom ze clovek ktory cita viacej poezie nemusi byt fascinovany textami ktore v roznych variaciach cital ixkrat. mne to skatulkovanie pride z tohto uhla uplne prirodzene.

 

starej rendl: no jo. to je klasicka hlaska. nic nove nikto uz dnes nevymysli. aka to hroza. -  ono to je bohuzial az pricasto len prazdny alibizmus autorov ktorych texty su plne klise. uroven: "ja to tak citim". 

04.01.2019 09:01:26dát kritice tipstarej Rendl

dark matters: myšlenka, která mě tak uchvacuje (když už se ptáš), je myšlenka Lásky, tedy Lásky nadpozemské, transcendentální, řekl bych Lásky Máchovy, která ční nade vším a jež se mi neohraje, jelikož je to myšlenka myšlenek... a přijde mi, že toto nikdo nechce nebo neumí vnímat, a pak se dokáže (ve své povrchnosti) pouze vysmívat oněm "holubicím" - - - a když se mluví o posouvání poezie, vzpomenu si vždycky na Jiřího Koláře, který svého času zanechal psaní, když si uvědomil, že už nic nového nepřinese. A myslím, že ten, kdo by chtěl opravdu poctivě posouvat poezií, musel by přijít s novými myšlenkami, anebo to zapíchnout jako Kolář. Vymýšlet nové metafory, nové postoje, je nakonec jenom kosmetika. 

04.01.2019 07:11:35dát kritice tipZajíc Březňák

egil, uznávám že máš asi o moderní poezii lepší přehled než já, mně jde především o vlastní sebevyjádření a pokud to někdo bude číst, tím lépe. Mou odpovědí na tuto místy už bizarní polemiku může být jen má další tvorba. Více k tomu nemám co říct.

04.01.2019 02:10:47dát kritice tipegil

A to jsem ještě nezahrnul předchozí strofu, teď na ni koukám... 

láska, svatozář a trnová koruna Země

jako římský setník stojí Koperník na štaflích a přibíjí reflektor Slunce

do středu vesmíru

 

 

Fakt ne, Honzo. Tohle neberu. A srovnávat to s Tebou uvedenou ukázkou je mimo možný poměr. 

04.01.2019 01:59:47dát kritice tipegil

Ahoj Honzo, s těmi velkými slovy se to opravdu nedá úplně paušalizovat. Mám rád třeba J. A. Valenteho, který s nimi taky dvakrát nešetří. A našli by se i další. Ale to je prostě úplně jiný level, tam tomu věřím a žeru i s navijákem.

Tenhle text se mi nelíbil a pokoušel jsem se ujasnit si, proč tomu tak je. A k čemu jsem došel, jsem se pokusil nějak v míru vyjádřit. A priori jsem k textu přicházel bez očekávání; a obecně se pokouším nepaušalizovat (jsem snad schopný ocenit lecjaké typy poetiky, pokud ovšem ve své kategorii "fungují"). Prostě tak...

A i to propojování různých částí historie s náznaky intertextuality...; řeknu-li to natvrdo: zajíc březňák není T.S Eliot ani Ezra Pound. V jeho textu je opravdu dost proklamací a plevelných klišé.

Copal to necítíš? Třeba tahle část je tak všeobsažná, až je v posledku naprosto vyprázdněná (dovolím si vyznačit dlova, o nichž jsem mluvil výše):

vesmír je krčma na půli cesty

opilec Jan Kepler se opírá o Tycha de Brahe

hraje kulečník s planetami

Giordano Bruno má barevný svět v hrsti

Galileo odvolá

ale...

 

...revoluce jako Saturn požírá

své vlastní děti

(přičemž koncové dvouverší není básnický objev, je to eliotovská intertextualita, resp. odkaz na Pierra Vergniauda - a protože je to v podstatě citace, tak slovní inventář nehodnotím)

04.01.2019 00:25:47dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Láďo, pořád přemýšlím o tom co jsi napsal a nevím, jestli s tebou souznít nebo nesouhlasit. Částečně vlastně asi oboje. Nevím. Docela by mě zajímalo, co si myslíš třeba o tomhle textu: 

 

Do nejzašších koutů noční duše

jsi vešlo, tělo, aby

nemohla

zemřít, abys ji odneslo

v nahých pažích na hranici 

slunce, v rozpáleném pomezí dne nebo světla,

které už se blížily.

 

Ta báseň je celá postavená na silných výrazech, a přesto, myslím, skvěle funguje. Jenom upřesním, že je to rok 89, takže žádný pravěk.

O co mi jde? Vysvětlím: Mám dojem, že v českém literárním provozu část lidí zkostnatěle a bez rozmyslu opakuje mantru o formální stránce textu a má neustálou potřebu škatulkovat a přirovnávat. Takovým lidem kolikrát stačí, že nějaký nezavedený autor používá podobnou formu jako klasik a šup, už má nálepku, i když vyznění jeho básní je dost často někde úplně jinde. 

Obvyklé je taky opakovat do zblbnutí mantru o tom, že je nutné posouvat poezii dopředu. Jasně že jo, ale poezie za poslední roky udělala takový skok (respektive takové skoky) jako nikdy před tím a s nástupem internetu se módní trendy točí jako na centrifuze. Běžný čtenář se v tom šíleném množství nemůže orientovat a docela pochopitelně rezignuje a vrátí se zpátky o dvě dekády k prověřeným autorům, kterým rozumí. Jasně, takhle to bylo vždycky, proč ale, když ale někdo ubere z plynu a začne se snažit čtenářům přiblížit poezii prostředky, které jsou ověřené, snese se na něj sprška jedovatých poznámek, postrádajících jakýkoli nedhled (nemluvím o tomhle textu, ale obecně). Připomíná mi to trochu hon na Wiewega, který vnímám jako zoufale trapný. 

Píšeš, že skutečnou uvěřitelnou hloubku si musí poezie zasloužit. Ale každý přece věří něčemu jinému, každý tu hloubku najde někde jinde - někdo už kousek pod povrchem a není to tak přece špatně, nebo ano?

Tady se podle mě nedá mluvit o nějakém kolektivním patentu na hloubku v poezii, i když by ho někteří tak rádi měli. Nikdy nikomu nedokážeš, že v tomhle textu nenašel patřičnou hloubku. Lidí, kteří ji tady najdou bude určitě víc, než těch, kteří ji najdou ve Tvých textech. Je jich daleko víc, než nás pár zoufalců, co se ženeme za něčím víc a kteří se nad tím (kolikrát neprávem) shovívavě usmíváme. Takhle přece nemůžeš argumentovat, nebo ano?

Na druhou stranu v podstatě asi rozumím, co chceš říct o tom klouzání po povrchu, které mě taky často vytáčí, ale snažím se žít a nechat žít... takže mě prosím neber nějak doslova, spíš jenom nahlas přemýšlím a možná jsem se chytil jen špatné niti...

 

04.01.2019 00:07:46dát kritice tipMjach

Možná je to pokročilou hodinou, možná mou přízemností

ale přijde mi to jako lexikon hesel na nástěnku

někdy trochu profláknutá spojení se tváří jako vytesané pravdy, ale dávají vůbec smysl?

Třeba "astronomická sekce" mi přijde jako úlet...

Zajímavá a nejcennější mi přijde závěrečná část

"

láska je plná čirých bystřin, v nichž voda

mění se čile ve víno a z vína v plamen navždy sálá

tam, kde končí tělo a začíná duch, spása

 

učiní svůj první zázrak a jízda nekončí

ztrátou víry

naopak zřídlo se napájí z neuhasitelné žízně po životě

tam, kde končí věčnost a začíná

 

teď...

 

Ale, bohužel, nevidím spojení s celkem

 

03.01.2019 16:39:45dát kritice tipZajíc Březňák

Děkuji všem zúčastněným za jejich příspěvky, diskuse je to zajímavá a snad i přínosná. Chtěl bych kritikům i obhájcům textu říct, že si za textem stojím, i když jej nepovažuji v kontextu své tvorby za úplně stěžejní. Troufám si říct také to, že umím psát i jinak, ale tento styl i tematika mi celkem vyhovují a hodlám se jich držet (což neznamená, že se semtam nepokusím o něco jiného, jde mi přece o "hloubku", jako všem tady). 

03.01.2019 13:44:42dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

atkij, išlo mi hlavne o dialóg.

03.01.2019 13:15:27dát kritice tipatkij
redaktor poezie
Dobře, s výběrem nesouhlasíte, beru na vědomí, nepočtverečkuju se z toho. Stačí projít si výběrovou historii, není nic neobvyklého jít názorově proti. Není neobvyklé dât "tichý" výběr. A třeba se sama rozhodnu dodat ještě pár slov, vět. Tak jak to dêlají mnozí.
03.01.2019 12:41:07dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

Egil: napísal si precízne to, čo som len tak neurčito cítila, je to dobrý pocit, to takto nájsť a ušetriť si námahu, vďaka:-)

starej Rendl: čo považuješ za myšlienkovú výšku básne? 

​musaši: hovorím, s pátosom sa dá pracovať. ale čo s veľkohubými frázami? a frázami o láske - holubuci? čo sme už toľkokrát čítali? je užitočné vo všetkej vážnosti opäť opakovať takéto obraty znovu a znovu? čo je horšie - v kontexte, ktorý toto spojenie nikam neposúva /to je to, o čo mi ide/ ps: umbratica je strašná. navyše podľa počtu tipov vypočítava umeleckú hodnotu svojich textov.

03.01.2019 12:15:08dát kritice tipAššurballit

zbora: hej. medzi kliseovitymi ohranymi basnami bez napadu by mohla celkom zahviezdit....

03.01.2019 11:52:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

St. Rendle, napsala jsem svůj názor mezi prvními - spíš mi vadil místy archaický jazyk než patos -  celkově považuji báseň za velmi zdařilou, zajímavé je Zajícovo vkomponování historie, ale to vše jsem napsala a ocenila. Určitě by se dala "osekat" od

"láska, svatozář a trnová koruna Země" - jak poukázala  dark matters

a

uzříme své dovršení...- jak jsem poukázala já, ale obsah je velmi bohatý různými obrazy a výběr mi připadá adekvátní obsahu básně.

03.01.2019 11:23:55dát kritice tipMusaši

Zajíčku ,

ta kritika , která tedˇ prší na tvoji hlavu , kdysi dávno provázela verše Umbry . Skoro jako bych to četl přes kopírák . Takže asi není divu , že se mi tvůj styl tak líbí . Dnes už bych se ale s civilisty a manýristy nehádal , protože je mi jasné , že vnímají poezii naprosto jinak než ty nebo já .Bible je plná pathosu a dokonce by se dalo říct , že je to pathos sám a možná právě proto mají někteří lidé z pathosu takovou hrůzu . A nebo ta alergie na pathos pramení u těch postarších i z patetičnosti některých básníků bývalého režimu ? Možná . ...Pro mne je pathos stejně relevantní vyjadřovací prostředek jako hravý chytrolínský civilismus , který se mezi řádky honosí tím , jak je nad věcí a jak má všechno pod kontrolou .

Piš dál , jak píšeš a já i mnozí jiní tě budou nadále rádi číst . Tip .

03.01.2019 11:15:44dát kritice tipstarej Rendl

Omlouvám se, že sem lezu podruhé, ale myslím si, že výše uvedený text je myšlenkově (třebaže ne zcela původně) na takové výši, o které se mnohým velkým (zdejším) umělcům ani nesní... O mém názoru si samozřejmě může každý myslet, co libo, stejně jako já nemusím být spravedlivý k těm druhým... co však je dle mého nejsmutnější, je absence jakéhokoli názoru "výběrových" redaktorek.  

03.01.2019 11:09:05dát kritice tipZdenda
Ano, dark matters, s patosem lze pracovat, jsem rad, že to říkáš. Třeba já s ním ve svých mistrovských dílech pracuji mistrně.
03.01.2019 09:59:47dát kritice tipegil

Báseň provokuje. To je dobře. Ale za jakou cenu? Četl jsem, četl a říkal si - tahle figura má něco do sebe, tohle má zajímavé metrum. Ale pak přišla "láska jako holubice" a podobné obrazy...

V posledku jsem při čtení zakopával, až se mi báseň vzpřičila docela; a vím celkem jistě, čím to je - když se vezme jen slovní inventář básně, je postavená na tak velkých slovech a jménech historie, že prostě není možné, aby je nesla a neklouzala svým způsobem po povrchu. Samotné řazení velikých slov do smyluplných celků může simulovat dojem hloubky. Ale tu skutečnou, uvěřitelnou "hloubku", tu si musí poezie zasloužit (to stejné platí o velkých slovech - ok, sem tam nějaké, ale tolik? to by nedal ani Rilke ve svých Elegiích).

Takže v posledku mě text spíš rozčiluje. Usnadňuje si to - a to mi vadí. Spojováním velikých slov metafyzickým tmelem se neustavuje poezie, ale něco na způsob falešné liturgie (k čemuž dopomáhá i lokální užití mesianistického "my").  

02.01.2019 21:51:25dát kritice tipysslandia

Dovolím si,keďže som sa ešte nevyjadrila.Osobne nie som zástancom práve tejto formy, respektíve štýlu, ale celkom ma bavila tá forma prelínania biblických,historických a súčasných prvkov. Jediný problém, ktorý tak nejako vnímam, je možno to, že tam nie je dostatočná "nadsázka ", pri ktorej by tie klišé obrazy boli predsa len odľahčené.-buď vizuálne, prípadne použiť citoslovcia, -osobne záver mi už prišiel až príliš kvetnatý a prázdny, po požíra své deti úplne stačilo. Celkovo asi najslabšie boli práve tie pasáže s láskou. 

Každopádne, nie je to zasa úplne bežný text, s ktorým sa tuná stretávame bežne.,je v tom nápad, myšlienka, filozofia.Nabudúce snád naozaj obozretnejšie so zvletnými frázami, prípadne postaviť ich do roviny, v ktorej budú plniť iný účel. Asi takto. 

02.01.2019 18:52:23dát kritice tipDodola

Nerozumím příliš poezii, nechci se vyjadřovat k formě, ale z kontextu této i některých autorových předchozích básní, který mluví (nepřímo) o pochybnostech a (přímo) o ztrátě víry, nelze uvedené „patetické“ pasáže brát tak doslova.  

02.01.2019 16:25:57dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

S pátosom sa dá pracovať. Pokiaľ je myslený smrteľne vážne, tak je to obtiažnejšie. A hlavne - autor by mal vedieť, že pracuje s pátosom. Ak o tom nevie, tak /sa opakujem/ je to obtiažnejšie. Ale tu som na tenkom ľade, keď mudrujem, čo by keby.

02.01.2019 16:20:00dát kritice tipZdenda
Podle mě je patos legitimní. Pravda, jako čtenář poezie jsem se zasekl u Keatse a Shelleyho.
02.01.2019 16:12:30dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

Vyčítam tomuto textu veľkohubosť, pátos a gýč.  Omleté frázy. Nevyčítam mu, že nie je písaný v mojom štýle. Neradím mu, aby bol strohý a nezúčastnený. Upozorňujem na konkrétne chyby - alebo som aspoň dúfala, že to robím. Nechcela by som nanucovať všetkým môj štýl, ak by to tak vyznievalo, tak by ma to veľmi mrzelo.

02.01.2019 16:03:05dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Osobně mám dojem, že při hodnocení poezie by se měl brát zřetel na to, z jakých principů autor básně vychází, a ne na to, jaké principy jsou blízké mně jako čtenáři. 

Tento text vnímám jako svým způsobem litanii, ve které se filosofcká poloha prolíná s mediativní a jako takový ho prostě horko těžko můžu srovnávat s jinými způsoby básnění.

Osobně si myslím, že tento text ve své kategorii není špatný. Mě svým způsobem zaujal (i když asi nebudu mít potřebu se k němu vracet) a své čtenáře si nejspíš najde.

02.01.2019 15:48:55dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

pre civilnost mám slabosť, to je pravda. 

Zajíc Březňák: chápem, kopec ľudí má tento prístup, ale treba si dávať pozor na cestu do pekla:-) tiež počúvam o autentickosti, o pravdivosti ako o hlavnej priorite. ale treba si uvedomiť, že čitateľ má k dispozícii len dielo - životopis autora ho trápiť nemusí. ale to som odbočila.  

02.01.2019 15:36:19dát kritice tipZdenda
Na patosu není nic špatného, dark matters. Me zas naopak ubíjí ta otravne přízemní civilnost textu, které se, jak se domnívám, líbí tobě.

Tahle báseň mi silne připomíná texty prezidentského kandidáta Horáčka - tváří se to přemoudrele, a je to o nicem.

02.01.2019 15:32:35dát kritice tipZajíc Březňák

Dark Matters, díky za zhodnocení. Myslím, že text není ani patetický ani kýčovitý, alespoň jak já tyto pojmy chápu.

Moje zpracování není dokonalé, ale pokud si mám vybrat mezi formou a obsahem, dávám vždy přednost obsahu, čímž se ani netajím. 

02.01.2019 13:28:42dát kritice tipdark matters
redaktor poezie

"láska jako holubice může na nás sestoupit"

za mňa: veľkohubé, patetické a dosť moralistické. 

"ale láska... je větší nežli my," - to ako vážne? 

najviac ma zaujali asi tie dva výbery. Netvrdím, že je to zas taká vzácnosť, diel s klišé vzletnými frázami je dosť aj slušne hodnotených, ale proste tu to bije do očí už fakt silno. Občas mám pocit, že ľuďom ide príliš o akúsi vidinu posolstva a umelecká hodnota sa až tak nesleduje. Pričom ja sa snažím v posudzovaní textov sústrediť najmä na spracovanie témy. 

aby som len nekritizovala, toto je napr. pekný moment:

dětská křížová výprava: kdy už tam budeme?“

ktorý však zabíjajú verše ako tento:

"láska, svatozář a trnová koruna Země"

alebo:

"tam, kde končí tělo a začíná duch, spása"

proste, pozrite sa na to ako text. obstojí? a nehovorím len o mojom vkuse, ale o tom, že kto si z času na čas prečíta knižku poézie a trošku občas sleduje literatúru by mal brať automaticky do úvahy prevedenie a nenechať sa unášať emóciami. Ale tak zas na slovenskej literárnej scéne žnú úspechy podobné vzletné hovadiny, o ktorých som si pri prvom prečítaní pomyslela, že každému musí byť jasné, že to je hovadina.

a aby neostalo len pri mojom hysterickom záchvate, autorovi textu odporúčam, nech sa skúsi vyhnúť pátosu a gýču, resp. nejako s ním pracovať s použitím nadhľadu. každý vie, že láska je super. ale načo to opakovať ďalším ľuďom, ktorým je to jasné, že.  

 

 

02.01.2019 08:14:23dát kritice tipZajíc Březňák

Přátelé, všem vám děkuji za krásné komentáře!

Dodolo, máš pravdu, žízeň po poznání je rovněž důležitá, možná nejdůležitější.

Snad máš pravdu i ty, Andělko! 

Díky. 

02.01.2019 00:58:24dát kritice tipLerak12

Žádné bezduché fráze. Verše týkající se filozoficky-exstencionálních struktur života. Na takové téma musí mít autor dech! Nechybí tomu (v předposlední sloce) fantazie. Dílo obsahuje několik témat a přesto působí kompaktně. Pěkná práce.

01.01.2019 21:18:55dát kritice tipAndělka1

Každý stojíme před dveřmi, často neslyšíme. Škoda.

01.01.2019 21:18:00dát kritice tipAndělka1

kDY UŽ TAM BUDEME...vÁŽNĚ NÁDHERA, PLNÁ METAFOR, KTERÉ ZNÁM TAK PRAKTICKY. Počínaje Tvým názvem...A jsme nekonečné energie...nic se nikam neztratí, jenom přemění - tak to já vnímám a cítím více a více. TAM, KDE KONČÍ TĚLO - ZAČÍNÁ Duch. Ve všech filozofiích východních i zá=adních, když už se takd ělí vše.

01.01.2019 20:41:03dát kritice tipDodola

Tohle se ti fakt povedlo... jednou ranou devět (nejmíň)

jízda nekončí

ztrátou víry

naopak zřídlo se napájí z neuhasitelné žízně po životě

tam, kde končí věčnost a začíná

 

teď...

a žízeň po poznání...

01.01.2019 19:10:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Na tvé tvorbě se mi hodně zamlouvá propojování historie se současností. 

Giordano Bruno má barevný svět v hrsti

Galileo odvolá

ale...

 

...revoluce jako Saturn požírá

své vlastní děti

První strofa spíše melancholická, ale potom se báseň vznáší k radostnějším výšinám...tato pasáž je dojemná:

tam, kde skáčeme svá salta

metáme kozelce

a jsme dětmi

 

a v další části by možná šlo současnějším jazykem vyjádřit - uzříme své dovršení...

Top je pro mne sloka s Koperníkem. Podle mého je báseň dobře koncipovaná a povedla se ti.

 

 

 

01.01.2019 18:16:41dát kritice tipatkij
redaktor poezie

ještě se vrátím, zatím mě oslovuje více první polovina, ale to jen na první čtení. Téma obdivuhodné.

 

01.01.2019 17:49:30dát kritice tipstarej Rendl

Famózní, vizionářské verše... metafory jsou tak přirozené, jsou skutečným prostředkem účelu sdělení, nikoli účelem samotným, jak to možno vidět u jiných. 

01.01.2019 17:32:55dát kritice tipDanny
Dobře napsáno.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.