Podnební žalm pro rozbitou kytaru

Když noční můry vyhasnou

a svět jde spát,

vycházejí hvězdy,

lační to svědkové světských dramat,

přicházejí a odcházejí,

jako voda plyne v potoce.

Tam, mezi hvězdami, slunci, planetami, měsíci,

krátí si svůj čas Bůh, jenž kdysi

na kytaru hrál.

Tento bůh,

veselý, vtipný, moudrý a šťastlivý a milostivý,

odnáší vše zlé a nechává povstanout mladé,

aby světu dali řád.

Pod tyto tóny marných snah,

jako svět, který se od západu na východ točí,

přijímáme rány, uštědřujeme jiným lekce

a ve spánku pak sladce milujeme se pod peřinou.

Až jednou vyhasne náš kotouč sladkých mdlob,

a nezbude nám nic, než oči vzpomínek a ruce díla světského,

pak přilétnou holubice, povstanou žraloci a

ve stínu budou se vlažně osahávat jako milenci,

tam, pod velkou skalou,

v přítmí hor.

---