Blahopřeji k vítězství a hřeje mě u srdce, že jsem zase předem neomylně odhadla, co je nejlepší.

proč v zrcadlech?

ale jako jasně... zrcadla jsou boží... mandala jako nádech věčnosti... neodmyslitelný horizont... k tomu zvířátka, protože zvířátka máme rádi... a bublifuk coby ztělesněná pomíjivost... dokonalé!

Mne by napríklad úplne stačilo vyskladať text z prvého riadku a prepojiť ho s druhou slokou- tá bola pre mňa pomerne príjemná a oslovujúca. V tej prvej by som naozaj ocenila ten prvý riadok- ako konkrétny bod /aj záhrada v podstate môže označovať "viacero vecí "- ktorý otvoril text a pokračoval  /by /v prepojení na horizont a záverečný "ponor." V prvej sloke sa mi napr. páčil ten výsek s bublifukom, ale ako celok- včely, bublifuk, deti- asi toho bolo veľa povedaného /. Horizont je v poézii už skoro istota, pomerne často používaná najmä v spojení s obkreslím, rysuji atd.- ale tak na druhej strane,- ok. Takže kúsok prepovedaná prvá sloka, ale určite jedno z tých príjemnejších a lepších textov, s veľmi pekným záverom.

ano...a hlavně to není dlouhý :)

a myslím že i já už poznávám... :)

Jasně nejlepší. Krásná, křehká poetika. T.

V básni jsou působivá místa, ale jako celek působí dost depresivně, ba až dekadentně.

Od roztřeseného rehka se dostáváme k neexistujícím bublinám(možná zmizelé sny a iluze), protože dětem upadl bublifuk - a k mrtvým zimním včelám, které se celou zimu staraly o úl, aby na jaře zemřely. 

Asi jediné, co působí v básni pozitivně je vlnivá silueta kočičího hřbetu. (Kočka je pružná a má sedm životů.)

Kosti přeskupené do mandal mi připomínají barokní kostnice, ve kterých byla z kostí  vytvářena monumentální dekorativní díla.

Ze soutěžních děl mě tato básnička oslovila nejvíce a proto zatím jen jí dávám svůj tip.

pěkná báseň...tip

Pořád se vracím a čtu to znovu a zase jinak... Zdá se, že tady musím nechat tip :-)