Zdenda to pochopil. A Karel taky.

Nejprve jsem to chtěla pojmout jako loučení matky se synem, který odchází na studia, ale pak jsem si uvědomila, že stejně můžou své potomky posílat do světa i zvířata, tak jsem to pojala jako jakousi bajku, která zobrazuje obecně rodiče, který se snaží potomka přesvědčit, že všechno zvládne a tak trochu tím vlastně ubezpečuje sám sebe, že jeho potomek bude v pořádku.

Ještě jsem se vrátil. První moje zastavení platí. Ale, je to takové opravdové, psané s láskou. Rodičovské poselství, takové, že by se dalo navléknout i na lidi... T.

Tohle je prostě perfektní, těžko k tomu něco dodat, celý život zhuštěný v jednom kratičkém rozloučení. Co jeden život, celé generace, veškeré dosažitelné poznání obsažené v jednom olíznutí čumáku.

Dočteno, ale ač je mi tématika psů (a zvířátek celkově) blízká, tohle mě  neoslovilo. Vlastně mohu říct, že nevím, proč to bylo napsáno. Přeju lepší čtenáře.  

Zdá se mi to příliš přecitlivělé. Psané trochu ještě dětskou, nevypsanou rukou. Příště to bude určitě lepší.

Určitě to psal/a/ milovník - milovnice zvířat, ten cit je znát :-)

Dost zdrobnělin a příliš emocí /tedy pro mne/, nejvíc mi sedí větší odstavec s radami.

První polovina mi těmi radami připomněla "zákon džungle" z Kiplingových příběhů o Mauglím. Je to takové milé a dojemné... na mě snad až moc :-)