Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hvízdači (part 12)

Výběr: kafka
23. 04. 2002
4
0
1272
Autor
Bafomette

(stejný čas, jiné místo)

 

Jeník vstával do krásnýho, jarního rána. Usínal a probouzel se už asi od osmi a vždycky se mu zdál ještě nějakej další velikej kus krásnýho snu. Bylo to jako jít do kina a na jeden lístek vidět pět filmů.

V deset se konečně úplně probral, protáhl a vstal. Šel do koupelny, opláchl si obličej, vyšťoural ospalky z očí a jen v kalhotách od pyžama coural po bytě a přemýšlel co by. Co by?

Sedl si a ubalil jointa. Měl celý den volno. Pracovat chodila Janička. Jeník byl básník a spisovatel. Jeník byl povaleč.

Pustil rádio... hrálo tam banjo a nějakej kluk s holkou zpívali ...

“Když už tu čekáš ten pátej rok...”

Vypnul rádio a zapálil si toho jointa. Pak pustil Cardigans.

“The sweetest way to die...”

Začal si tancovat, ustlal v tanci postel, smetl popel z povlečení, Janička má ráda čisto. Barvy se mu začaly nalejvat. Tancoval v tom různobarevným prostoru a zastavil se před zrcadlem. Musel uznat, že vypadá skvěle. Černý vlasy mu trčely do všech stran, hubenej opálenej kluk. Modrobílý, volný kalhoty od pyžama. Slunce na pažích. Chvíli tancoval před zrcadlem. Pak si uvědomil, že to musí vypadat divně a přestal.

Rozhlédl se kolem sebe. Všude papíry, poházený trika, nádobí. Janička chudák přišla včera večer a nestihla poklidit. Má toho moc, holka. Rád by jí nějak pomoh, potáhl si z jointa..., ale nevěděl jak. Zavlnil se v bocích.

Mohl by jí napsat básničku.

Pak ho napadlo

že by...

vlastně mohl...

trochu....

srovnat....

ty věci kolem.

Uklízení ho bavilo. Pohyboval se hustým vzduchem s nenucenou grácií, odnášel hrnky se zatuhlým lógrem...ejhle plíseň..., talíře pokrytý spečenou hmotou, krabičky od cigaret roztrhaný na filtry, mezitím zapnul rychlovarnou konvici, nanosil nádobí do dřezu, konvice vařila, vrátil se do pokoje a srovnal polštáře, sebral všechny trička ze všech židlí, nandal je do poličky, na zemi se válel nějaký papírek, strčil ho do kapsy, nerozladilo ho ani když vylil skleničku vody, kterou si večer bůhvíproč připravil na okenní parapet, naopak, zasmál se sám sobě, konvice cvakla, přetančil do kuchyně, letmý pohled do zrcadla, kde jsem nechal toho jointa, tady seš, vedle houbiček, horkou vodu nalil do dřezu, vzal čistou houbu a drhnul talíře a ty se poslušně odmáčely a špína povolovala, zpíval si svým krásným, sametovým hlasem: “Du ju rýlý fínk, det láv iz gona sejv jour soůl, áj dónt fínk soů, džast dont fink soů...” plíseň vylil do záchoda, teď zbývalo už jen pár hrnků a mezi nima...

Nedávno se s Janičkou trošku nepohodli...cítil tehdy, jak jím stoupá zlost a když mu vmetla do tváře, že je k ničemu, mrštil svým oblíbeným hrnkem o zem. Pak se rozplakal a Jana, která viděla, že to zase přehnala, ho pak utěšovala celý večer.

Ještě teď se chvěl, když si na to vzpomněl.

Uchopil ten hrnek do rukou. Tehdy se nerozbil úplně. Napřed si dokonce mysleli, že se mu vůbec nic nestalo. Ale když si do něj příště udělal svýho turka, ukázalo se, že celej hrnek popraskal malinkými trhlinkami a těmi prosakovala horká voda. Sice jenom trošičku...ale prosakovala.

Jeník měl jarní náladu a říkal si, že by měl hrnek vyhodit. Nelpět na rozbitých starých věcech...stejně je k ničemu.

Pak mu to ale přišlo líto. Takovej jinej už neseženu. Nebo seženu. Ale nebude to už tenhle. A budu to vědět. Málem mu znovu vyhrkly slzy. Jeník byl, jako každý básník, tak trochu citlivka.

Nenene. Nic se vyhazovat nebude.

Naopak.

Nasypal do hrnku kávu. A zapnul konvici.

Vždyť každá věc má svoji duši. Jak se cejtí asi ten hrnek. Třísknu s nim o zem, z ničeho nic. Vždyť on za to nemůže. Asi si přijde nešťastnej a uraženej...navíc zraněnej. No, tak trochu prosakuje... to je toho.

Usmál se.

Domyl nádobí.

Dovařila se voda.

Nalil ji s radostí do svého milovaného červeného Nescafé hrnku a ten se, v záplavě kávy a horký vody, rozletěl na sedm kousků. Jeden z nich vystřelil po ploše kuchyňské linky a rychlostí přibližně třicet osm kilometrů v hodině ho trefil do varlat. Hrnek byl vzteklej. Hrnek se mstil.

Když Jeník padal na žluté linoleum kuchyně, Nina Persson zrovna zpívala My favourite game.

 

 

(pokračování příště)


Pája
24. 04. 2002
Dát tip
...hrůůza* začátek mě nechytil-od toho uklízení je to výborný-jak to du ju rýlý fink-lehce plyne-ale pak teda... :o))

Gurroa
23. 04. 2002
Dát tip
Tak tohle je opravdu zvláštní, proč najednou taková změna? Co bylo v tom deníku? Proč sakra taková změna???

PiR
23. 04. 2002
Dát tip
TYVOLE (omlouvam s eza to slovo) to je mazec.... dlouho jsem se tak nezasmal.. ani nevim proc...ale uplne presne jsem si dokazal predstavit scenerii kde se to odehrava... i toho týpka...;) Skvělý (sice mi uniká návaznost... ale jako samostatný kus... DOBRÝ..) Joukýýýýýýý.... ;)

kafka
23. 04. 2002
Dát tip
čím dál lepší... !!! S úctou, Tvůj věrný čtenář

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru