Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 437 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+15 neviditelných
1909a - Vítězná próza září 2019
datum / id21.01.2020 / 496406Vytisknout |
autorPróza_měsíce
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírka2019 - Vítězné prózy,
zobrazeno101x
počet tipů0
v oblíbených0x
1909a - Vítězná próza září 2019
Žízeň rána

 

Žízeň rána

 

 

O sedmé ráno poloprázdné nádraží, spěch ještě nedostal tu správnou žízeň. V Kolovratech odstavené nákladní vagóny zalité sluncem, zanedlouho je někdo poplácá po vyhřátém hřbetě a zavelí: Hyjé! Těžkým krokem se vydají k jihozápadu, občas zahýkají radostí, občas únavou. A náš vlak se blíží k Benešovu, městečku na dlani, na jehož náměstí je soud a v jedné kanceláři jako v kupé expresu na cestě za spravedlností mladý soudce chystá rozhodnutí. Tak ještě hlt teplé melty, ještě je obyčejný cestující, až oblékne talár, stane se z něj strojvedoucí.

 

 

 

Figurína

 

 

V Benešově na náměstí se poledne ohlašuje hladem. Tak jako v Praze, Magnitogorsku nebo New Yorku. Hlad mají lidé i vrabčáci. Jen figuríny ve výlohách neruší potřeby. Ve strakatých šatech jako z roku 1982 hrdě vypínají prsa. A přestože jedna je nahá, místní muži se nenechají napálit. Ale přesto raději zpomalí a pozorně si ji prohlédnou, co kdyby..

 

 

 

S polednem na krajíčku

 

 

Od Benešova se podle trati táhnou domky. Jeden jako druhý, jak ve školce stromky. Jejich lidé jsou teď v práci, ale ne všichni. Za jednou záclonou kluk, co navzdory školnímu řádu bez omluvitelného důvodu zůstal doma. A teď sní, jak v raketě odletí do vesmíru. A přitom se klepe jak osika, že se na to přijde. A za okny vesmírně liduprázdné předměstí Benešova s polednem na krajíčku.

 

 

 

Světlina nádraží

 

 

K Čechám patří všechna ta nádražíčka s dřevěnými zábradlími a muškáty. S panem výpravčím v nažehlené uniformě a trochu unavenými cestujícími sčítajícími minuty zpoždění. S nádražní restaurací, jejíž scéna je ukryta za zčernalou záclonou. A taky se záchodky, o nichž by Heidegger, navzdory jeskynnímu charakteru toho místa, mohl prohlásit: světlina bytí!

 

 

 

První zvonění

 

První zářijový den platí i pro paní profesorky. Děti i ony se svátečně obléknou a vyrazí o trochu dřív, jako by tím udíleli času lekci z velkorysosti. Zvonění toho rána bude ještě bez zlopověstných stop, bude to zvonění míru. A děti se jako holubičky rozlétnou do tříd. Paní profesorky se naposledy napijí ze svých památečních hrnečků, přemalují rty na rudo a střemhlav se vrhnou na svou kořist.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.02.2020 09:53:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Brilantní miniatury, které ocení prozaik i básník :-)

Těší mne, že se dostaly do Prózy roku.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.