Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
O paměti a černé vodě
datum / id29.05.2019 / 496531Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
zobrazeno1193x
počet tipů23
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, K3, bixley, Lakrov,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
O paměti a černé vodě

Ještě poslední nádech, zhluboka, tráva pod nohama je černá a vlhká a studená, odrazit se od kraje, půl vteřiny letu během níž se mihne v odrazu na hladině bílý kousek měsíce a pak celé tělo sevře chlad a temnota a ticho. Soustředěná tempa. Krájej vodu rukama, jako když mácháš kosou, říkal Tonek, on už tam byl. Musíš hodně dolů, voda ti bude nejdřív připadat úplně černá, bude se ti lepit mezi prsty, bude jako tér a bude se ti zdát, že stojíš na místě. Ale pak si už oči zvyknou, říkal Tonek a jak ji uvidíš všechno už bude snažší. A tak v tom tmavém tichu plaval, klouzal tou černí a nevěděl, zda se hne z místa a nebyl si jist, jestli má vlastně otevřené oči nebo mu je temnota zcela zalila, zaplnila a zalepila a už cítil, jak se po něm natahuje strach, když dole pod sebou opravdu najednou spatřil stín věže.

 

Kostelní věž byla chloubou celé vesnice a když se vybíralo na zvon, tak se chlapi u kořalky tahali o to, kdo dá víc, jeden vždycky odběhl a přihodil do pokladničky a pak běžel zpátky do hospody a objednal všem rundu a samozřejmě, že to nemohl druhý tak nechat a udělal to stejně a třetí co by ne, jemu je to jedno, jen ať ostatní vidí a kořalka tekla a mince cinkaly, pokladna byla nenasytná, ráno všem bylo špatně a s dunící hlavou přepočítávali zbylé úspory, za co já teď koupím slepice, hlava bolela, ale jít za knězem vyprosit si peníze zpátky se všichni styděli a tak měli brzy zvon, nový a krásný a když jej slyšeli, chytali se někteří za hlavu, která jako by se pamatovala.

 

Když uvidíš věž, říkal Tonek, plav rovnou k ní. Musíš najít místo, kde je čerň věže ještě tmavější, to je otvor zvonice. Musíš dovnitř, tudy je to dolů nejbezpečnější. Nemůžeš zabloudit, jen se drž podél stěny, můžeš se chytat zbytků trámů po schodišti. A tak plaval, zuhelnatělé dřevo se mu drolilo pod prsty, klesal níž a níž.

 

Když pak přišla fronta, nejdřív zabavili koně. Pak zvon rozhoupali a shodili jej shora z věže na zem, za letu ještě jednou zazvonil, až všem okna zadrnčela a pak dopadl na zem, pukl a zaryl se do země tak hluboko, že jej půl dne museli vykopávat a pak jej s těmi kradenými koňmi odtáhli kamsi pryč a roztavili, zbyla po něm jenom ta díra na náměstí, kterou po prvním dešti zalila voda a už tam zůstala a jedna babka pak všem přísahala, že když do té louže hodila kámen, tiše to zazvonilo, jako by se louže pamatovala.

 

Chvílemi měl pocit, že se mu o nohy sem tam něco letmo otře a on jen doufal, že je to jen nějaká ryba. Jestli tě chytne Voják, říkal Tonek, máš to spočítané, tak na to mysli. Plavej potichu, on tam čeká.

 

Na konci války vylezl do věže voják s puškou a začal střílet, na cizí, na svoje, na věci i na zvířata, bylo mu to jedno. Dostal šest lidí a tři poranil, zastřelil čtyři krávy, dvě telata, kočku a na kusy rozstřílel učitelovo kolo. Vojáci pod kopcem to na něj nejdřív taky zkoušeli z pušek, ale jeden dostal ránu za ucho a krev vychlístla veliteli na zabavený beraní kožíšek, ten dostal vztek a nechal vypálit  z děla. Střela vojáka nahoře zabila a utrhla mu obě ruce, rozšmelcovala cibuli kostelní věže, část střechy hlavní lodi a zapálila schodiště. A ty ruce spadly dolů, pěkně vedle sebe a ještě se svíraly v pěst, jak asi ještě neměly dost, ještě si pamatovaly a chtěly ještě někomu naposledy sevřít krk.

 

Chlad kolem byl ledový, ale plíce hořely. A v každém pohybu na okraji zorného pole, v každém sebenepatrnějším mihnutí viděl utržené ruce, chytající, chňapající a držící, mačkající, dokud z něj nevymačkají poslední kousek vzduchu. Až budeš u paty schodiště, říkal Tonek, jsou tam taková malá dvířka, co vedou do hlavní lodi. Ale ty budeš muset najít pohmatu, leda bys měl štěstí, pár lidem prý na cestu zasvítil měsíc. Nebo tak to aspoň říkali. Tonkovi nezasvítilo, ale stejně to dokázal. A vyšlo mu to. Je jeho. A to za ní dojížděl kdosi z města a prý to vypadalo vážně.

Ledovými prsty sahal po dně a cítil kamennou dlažbu. Otočil se. A měl štěstí. Měsíc rozehnal inkoustovou čerň a skrz malá dvířka spatřil přes celou kostelní loď vzadu bledavý lesk bílé sochy.

 

Za Pannou jeden čas jezdívali ze všech koutů. Pořádala se procesí. Chodili poutníci. Modlitbička sem, zdrávas tam, zapálit svíčku, plaše kouknout vzhůru a tiše si zadoufat, že by život mohl být přece jenom lepší, Panna to zařídí, proč by ne, je tak hezká a smutná, určitě měla taky hodně trápení, ale přes to všechno se tak trochu jakoby usmívá, jako by věděla, ne, ona to ví určitě a když ji hezky poprosíte, tak se přimluví, jeden tu už i berle zahodil a ušel dvanáct kroků, jako apoštolů a pak sice padl, ale to nevadí, hlavně, že šel, štěstí přece nemusí trvat věčnost.

Co ale s kostelem, když nemá zvon a kus střechy? Lidi přestávali chodit, těžko myslet na věčnou blaženost, když ti za krk kape voda. I z vesnice postupně mizeli a pak jednoho dne celou vesnici, náves i s kostelem zalila voda, zatekla do chalup, prázdných stájí a stodol, stoupala výš a výš, lila se dovnitř okny, v kostele obejmula sochu Panny, ale pořád jí to nebylo dost, pořád rostla a zvedala se, až se hladina zavřela a spolkla celou vesnici jako by snad nikdy ani nebyla, nikdo si ji nepamatoval.

 

Potřeboval se nadechnout, věděl, že už to nevydrží, ale k Panně to bylo jen několik posledních sáhů. Musíš ji chytit za ruku, říkal Tonek, pěkně ji pozdrav, a pak musíš myslet na jméno té, kterou chceš. Poděkuj jí a pak fofrem nahoru, jenom bacha ať se nezamotáš mezi krokve střechy. Chytit za ruku. Pozdravit pokývnutím. Jméno. Myšlenka na ni. Rozloučit se a honem nahoru. Pozor na trámy. Nahoru. Nahoru. Nahoru.

Když stoupal vzhůru, spatřil, jak mu proti bílému světlu měsíce prosvítajícímu skrz vodu někdo plave vstříc. Je to možné? Ona? Taky se vydala prosit Pannu? Pro něj?

 

Když jej ráno našli zaklíněného mezi trámy střechy, vyprostili ho a vytáhli na břeh. Možná to byl jenom stín, ale ti, co ho vytáhli, později, když zabalení do houní zaháněli kořalkou ledový chlad vody a smrti, přísahali, že viděli na jeho tváři mírný úsměv. Jako by si pamatoval.

 




 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.08.2019 13:40:29dát kritice tipKandelabr

Arcs: Děkuju, jsem rád, že tě to zaujalo. Rychlý konec...no jo, když já raději nechám čtenáře, ať si to nějak přežvýká sám.

03.08.2019 23:35:48dát kritice tipArcs
no mrazilo mě, zhusta napsané, refrén motivu paměti, rytmus, vykreslení, které vtáhne, jako bys tam rovnou byl, prostě dobré, Kandelábr je kádr!

Ten konec byl moc rázem - kdo to, co to bylo, jak se to? Na to jak, krásně je to rozehrané, jsem zůstal opuštěn šupem beze slova a bez dohry (po přečtení dalších tvých textů vidím, že to tak děláš).
Přišla mi hned nepravděpodobná jeho myšlenka, že by to měla být ta jeho.

Jako nadšenému freediverovi mi tam málem došel dech:)

25.06.2019 17:56:34dát kritice tipFlákač

Kandelabr: Píšu, toho už se asi nezbavím :)

21.06.2019 14:22:42dát kritice tipJanina6

Piš :-) Zase jsem si u tebe četla "...že není žádná džungle". Dneska bych tam možná upravila dvě tři věty, ale jinak pořád super.

21.06.2019 13:42:03dát kritice tipKandelabr

Janina6: Moc děkuju, tohle je asi nejhezčí pochvala, kterou jsem tady kdy dostal. A velmi mě těší, že tě text tak oslovil.  Dává mi to zase motivaci zkusit něco napsat. Děkuju.

 

21.06.2019 11:21:12dát kritice tipJanina6

Původně jsem do tohoto podle mě dokonalého textu ani nechtěla „šťourat“ nějakým zbytečným komentářem, ale když pro něj budu hlasovat v soutěži, něco bych napsat měla. Příběh sám o sobě mě uchvátil (a zavzpomínala jsem, že vlastně často píšeš balady), ale kouzlo je samozřejmě především ve způsobu, jak ho vyprávíš. Hned první odstavec bych tady s chutí dávala za vzor, je to krásná ukázka popisu a uvedení do děje, které nejsou obyčejné a fádní. Okamžitě je znát tvoje ohromná slovní zásoba, stejně jako schopnost metaforického vidění a vyjádření. Vyprávění má ohromný spád, děje se spousta věcí najednou - kromě toho, co hlavní hrdina reálně dělá a co se mu zároveň „promítá“ v hlavě, tady také personifikovaně „jedná“ prostředí, temnota zalepuje oči, strach se po někom natahuje… Ještě bych zdůraznila, jak obratně dokážeš delší rozvitá souvětí v popisech kontrastně „utnout“ krátkými větami, někdy až heslovitými (Soustředěná tempa. Pozor na trámy. Nahoru. Nahoru. Nahoru.) Jak neustále atakuješ čtenářovu pozornost, měníš jakoby filmovými střihy situaci, čas, poklidné oznamovací věty střídáš zvoláním, otázkou. Pro tebe je to nejspíš úplně přirozený způsob vyjádření, možná bys mi řekl, že na něm nevidíš nic zvláštního, ale ve skutečnosti tohle umění dobře vyprávět ovládá málokdo. A já jsem moc ráda, že tvoje texty tady můžeme číst a obdivovat.

18.06.2019 23:05:41dát kritice tipLuzz

vracím se a pořád je to stejně dobrý.

13.06.2019 13:31:00dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Jo, došlo mi (teda na druhé přečtení té věty), že (a díky "komu") Tonek uspěl, a nepřijde mi na škodu, že je to poněkud nepřehledné, v té černé vodě... Má to místo nějakou reálnou předlohu?

13.06.2019 11:59:58dát kritice tipKandelabr

Flákač: Díky, to by byla pěkná ilustrace :) Píšeš?

Fruhling: S averzí nic neudělám.   Děkuju za přečtení.

Redrum: Děkuju, poslední odstavec chápu, že ti nemusí sednout, ale bez něho by se dle mého příběh neuzavřel.

 

Stargazer: Děkuju, mám z toho radost.

Lakrov: Díky, taková slova mě moc těší. Ohledně toho tápání, nevím jak moc chceš, abych to dovysvětloval. Tonek podnikl cestu ze stejného důvodu jako hlavní hrdina. A jemu to vyšlo, panna mu přání splnila a dostal holku, kterou chtěl. ("A vyšlo mu to. Je jeho. A to za ní dojížděl kdosi z města a prý to vypadalo vážně.")

13.06.2019 11:43:41dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Od začátku je zřejmé, že napsané je to profesionálně. Kouzelné, říkám si,  když dočítám do poloviny (zvonící louže). Krásné, nadčasové, mrazivé.  V jednom místě (...A to za ní dojížděl kdosi z města...) tápu, ale tuším  v tom autorův záměr, aby čtenář tápal...  Jeden z nejlepších textů (miniatura?) z posledních měsíců, říkám si  (nejen jako /bývalý/ potápěč).  Tip.  

12.06.2019 22:19:35dát kritice tipStargazer

Přečetl jsem jako první povídku v květnové soutěži a prakticky nemám, co bych mohl vytknout. Skvělé, propracované, nostalgické, snové (debata s tím blbem, jestli tam stín být mohl, či nemohl je zcela bezpředmětná).

Oceňuji vracející se motiv "jako by si pamatoval".

Úžasné jsou věty "přísahala, že když do té louže hodila kámen, tiše to zazvonilo" a "štěstí přece nemusí trvat věčnost."        

Za mě nejlepší povíku, jakou jsem zde za poslední dobu četl a horký favorit na přední umístění.

11.06.2019 21:57:36dát kritice tipRedrum

Moc krásně napsané. Líbí se mi, jak se příběh postupně vynořuje. Jak se prolíná historie kostela a přítomný okamžik. Možná bych si odpustila ten poslední odstavec.

Líbí se mi ta zmínka o zvonící louži. To je hezký nápad.

08.06.2019 12:22:04dát kritice tipFruhling

Četlo se mi to fajn, ale abych byl upřímný, mám opravdu averzi k souběžným kurzívovým příběhům. Všem to vždycky připomenu, takže by bylo fér, kdyby to udělal i tady a to bez ohledu na to, jak pěkně je text napsaný. 

01.06.2019 23:45:25dát kritice tipNaNov2
Jo, mně se to hodně dobře četlo.
01.06.2019 15:25:38dát kritice tipFlákač

Já prostě vidím, jak by to nakreslil Mike Mignola, a bylo by to skvělé :) sem tam chapadlo, pár umrlců navíc, sochy, stín, tma, měsíc, hejna rybiček. Abychom si rozuměli, už teď je to skvělé.

31.05.2019 08:40:19dát kritice tipKandelabr

starej Rendl, bixley: Moc vám děkuju za pochvalu, mám z toho velkou radost.

31.05.2019 08:29:08dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Krásné. Jedna z nejlepších povídek, jaké jsem v poslední době četla. T. 

30.05.2019 18:43:05dát kritice tipstarej Rendl

Moc hezky napsané. Vytříbený a jistý sloh, a taky kompozice. 

30.05.2019 11:00:52dát kritice tipZdenda
Ja prave znalosti nemam, jenom jsem podezrivavy, tak me zajimalo, jestli to mas nejak otestovany.

Jinak jako jo, realisticnost je pro me dulezita, coz me treba muze nejak omezovat. I kdyz si to teda nemyslim. :)
30.05.2019 10:09:42dát kritice tipKandelabr

Zdenda: Plaval jsem v noci pod vodou, to ano. Podle mě na to nahlížíš příliš z realistické stránky, já chtěl jít spíš snovější cestou a realističnost pro mě není až tak podstatná.

Jestli ti tvé znalosti prostředí zabraňují v tom, abys text přijal tak mě to mrzí, ale chápu to.

30.05.2019 09:52:34dát kritice tipZdenda
Jo no... chapu... Zkousel ses potapet v noci bez svetla?
30.05.2019 09:28:36dát kritice tipVigan

Dobře napsané, snové, smutné.

30.05.2019 08:58:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Já také, avi PM

30.05.2019 08:46:49dát kritice tipKandelabr

Děkuju za názory, mám radost, že jste si v tom něco našli.

Gora: Dal jsem na Tvé rady a provedl drobné úpravy. Za PM budu samozřejmě rád, děkuji.

Zdenda: Ty stíny jsem myslel spíš jako tmavší odstíny černé a měsíc svítící skrz vodu, když třeba vykoukl zpoza mraků. Práce s dechem je zmíněná jen náznakem, nešlo mi zas až tak o nějaký hyperrealistický popis, tak jsem to oželel.

Luzz: Díky, o to mi šlo, aby se obraz postupně před čtenářem skládal z různých stran.

K3: Chybí, doplněno, díky. O tom kostelu vím, ale ještě jsem jej naživo neviděl. Snad se podaří.

 

29.05.2019 22:14:57dát kritice tipK3
redaktor prózy

V té větě jak zmiňuje Gora asi chybí slůvko být, nebo tam nemá být:). Je to moc hezké. Připomělo mi to zatopenou ves v Nových Mlýnech. Tam ale kostel trčí z vody.

29.05.2019 22:10:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mohla bych nominovat do květnové soutěže PM?

29.05.2019 13:27:15dát kritice tipLuzz

je to docela dobrý. bavilo mě hlavně, jak je ten příběh vystavěnej... na malým prostoru se ti toho podařilo zachytit docela dost.

29.05.2019 09:27:15dát kritice tipZdenda
Trosku jsem znejistel, kdyz v naproste tme uvidel stin.
Pak me matly ty zminky o mesici.
A od zacatku me udivovalo, ze se vse odehrava zdanlive dost pomalu a v klidu a vubec se nezminuje hospodareni s dechem a tak. Ale nerikam, ze je to spatne.
Pripomenulo mi to kocku a mys od grasse.
29.05.2019 08:45:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kandelábre, lahodné čtení, opravdu.

Opakující se motivy /pamatoval - a - si, chňapající ruce, zvon kostela/ a druhá linie v kurzivě násobí mrazivý i nostalgický dojem z příběhu, kdy se současně odvíjí historie vesnice a aktuální děj Tonkovy podvodní výpravy. Na okamžik jsem zadoufala, že "to" Tonek zvládne, ale jen na chvilku...

Moc se mi zalíbila m.j. tato věta, dlouhá jak týden - a co vše v ní je...:

Modlitbička sem, zdrávas tem, zapálit svíčku, plaše kouknout vzhůru a tiše si zadoufat, že by život mohl přece jenom lepší, Panna to zařídí, proč by ne, je tak hezká a smutná, určitě měla taky hodně trápení, ale přes to všechno se tak trochu jakoby usmívá, jako by věděla, ne, ona to ví určitě a když ji hezky poprosíte, tak se přimluví, jeden tu už i berle zahodil a ušel dvanáct kroků, jako apoštolů a pak sice padl, ale to nevadí, hlavně, že šel, štěstí přece nemusí trvat věčnost.

Se slovy umíš krásně zacházet, postřehla jsem jen maličkosti  - jedna babka + jednou hodila, v závěru pak dvakrát jej.

Samozřejmě T+V a budu se vracet:-)

29.05.2019 06:26:12dát kritice tipJanina6

Nádherně napsané.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.