Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Cizí život
datum / id22.06.2019 / 497084Vytisknout |
autorZordon
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno150x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Cizí život

Když se ráno vzbudil, věděl, že je to tady. V tom krátkém, fyzikálně neměřitelném momentě mezi procitnutím a otevřením očí mu hlavou bleskla tichá, ale jasná myšlenka: "Proč?"

Dlouho ji necítil. Dalo se čekat, že to zase přijde. Většinou se objevovala na jaře. Za pošmourných podzimních dní by ji lehko odbyl. Stačilo by říct, počkej na jaro, to bude hezky, všechno ožije a vykvete. Ale teď ji neměl čím zahnat. Došly mu argumenty. Začínal jeden z těch krásných jarních dní plný čerstvých hráškově zelených lístků a květů zlatého deště. Nic lepšího příroda nemohla nabídnout. Ona to věděl, a proto přišla. Právě teď ho chtěla dostat na kolena. Teď, kdy neměl kam uhnout. Nemohl říct, přijď, až bude hezky, teď nemám náladu, protože týden pořádně nesvítilo slunce. Ona přišla právě dnes, kdy by měl být dost silný, aby jí vzdoroval. Nechtěla nějaké upachtěné vítězství. Chtěla rytířský souboj a vavřín pro vítěze. Nechtěla jej ubít v blátě. Stála o triumf ze sedla. Zkoušela to už dobrých dvacet let.

Byla zpět. Byla to ona. Ta absolutní pochybnost. Nebyl to obyčejný strach, obava nebo nejistota, ale naprosto komplexní a existenciální pocit. Nebylo to zvědavé "proč" jakým se v absurdních řetězcích dovedou vyptávat malé děti na záhady okolního světa. Nebyla to otázka, která s otevřenou náručí vyhlíží odpověď. Byla to otázka, která jako náraz zatuchlého vzduchu z ničeho nic zahalila všechno kolem nepříjemným pachem. Byla to otázka, která se směje do očí, protože ví, že je neporazitelná, že na ni neexistuje odpověď.

Přítomnost té otázky cítil naprosto fyzicky. Visela na jeho končetinách, jako mokré tepláky ztěžklé nasátou vodou. Pohyboval se pomalu a s námahou. Měl dost sil. Ty mu nevzala, jako kdyby si vychutnávala jeho boj a chtěla se dívat na jeho úsilí. Nestála o pohled na trosku bez života. Toužila vidět zápas. Proto mu asi nechala dost energie nato, aby se mohl zvednout a dojít si na záchod.

Nerozsvítil, jen po tmě dosedl a vymočil se v sedě. V koupelně si pak umyl nejenom ruce, ale i obličej. Dalo mu to dost práce. Opláchl si tvář studenou vodou. Vždycky to tak dělal hned po probuzení. Proto ho to teď stálo tolik námahy. Protože na něm ležela ta neodbytná otázka. Cestu na záchod mu nezpochybňovala, ale mytí obličeje, proč?

Nádech, výdech. Zkoušel se soustředit na tuto jednoduchou cyklickou funkci těla. Asi někde slyšel, že to pomáhá. Ale bylo to jen horší. Cítil, jak se se plíce namáhavě roztahují, jako kdyby se mu přes noc zmenšil hrudní koš a on teď musel bojovat o pár doušků v duchu navíc. Jako kdyby se probudil v cizím těle, které mu bylo malé.

Prohlížel si svoje ruce. Byl to zvláštní pocit. Poznával je asi jako dávného spolužáka, člověk ví, kdo to je, ale nemá s ním už nic společného. Ruce ho poslouchaly, ale připadaly mu cizí.

Nikdy moc nepřemýšlel nad tím, co si obleče. To byla dnes jeho výhoda. Tričko a džíny, to byla rutina, kterou provedl automaticky. Celá tíha té otázky, co nad ním od rána visela jako Damoklův meč, na něj dolehla u snídaně. Žena a děti. Věděl o nich všechno, ale bylo to, jako kdyby se to včera večer před spaním naučil zpaměti, aby dnes mohl hrát tuto roli. Aby dnes mohl žít tento cizí život. Žádné jejich emoce nedokázaly proniknout k němu. Jako kdyby je pozoroval přes zvukotěsnou stěnu. Jakoby jejich slova jen odezíral a neslyšel tón a barvu jejich hlasů.

Vždycky rád pozoroval v tramvaji lidi, co jezdili spolu s ním v ranní špičce do práce. Vždycky si zkoušel představit, odkud jednou, jaký mají domov, jestli jim dal někdo pusu na rozloučenou, jestli si stihli vypít kávu, nebo si jen tak tak stačili vyčistit zuby. Vždycky mu přišlo zvláštní, že zná jejich obličeje, skoro denně je potkává na stejné trase, ale nikoho nezná jménem. Oponou jejich světů byly dveře tramvaje. Tam venku už je neznal. Netušil, co tam kdo dělá. Znal je jen jako pána, co si čte noviny, paní, která ráda dlouze telefonuje, mladíka se sluchátky, slečnu, co se maluje…Dnes si připadal jako jeden z nich. Jako kdyby sám sebe znal jen do určité hloubky a potom padala opona za níž bylo cosi neproniknutelného.

V práci měl pocit, jako kdyby v něm kdosi zatáhl neviditelnou ruční brzdu. Nevyřízené e-maily, prioritní úkoly i termíny v kalendáři měl jasně vyznačené. Ale všechny tyto impulzy, které jindy vyplavovaly do těla adrenalin, dneska padaly na ucpané receptory. Všem těmto impulzům stresu bránila jedna jediná prostá otázka „proč?“.

Všechno chápal, všemu rozuměl, jen se nedokázal soustředit, protože nevěděl, proč by to měl dělat.

Věděl, že to musí vydržet. Večer si dá tři piva, aby tvrdě usnul, ráno se probudí, obleče si džíny a tričko a zase se pokusí stihnout aspoň jeden deadline v práci. Půjde to tak pár dní, dokud se nestane nějaký malér. To by pak odešla. Nestojí o to, aby jej ubíjela, když padl na zem. Nebo přijde nějaký úspěch. To se pak stáhne do ústraní a počká si na svou chvíli. Počká si, až se hladina uklidní a pak do ní vhodí otázku "proč?", která se jako soustředné kruhy bude šířit celým jeho osobním světem.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.07.2019 16:08:00dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Zajímavý text. Nebavilo (zpočátku) ale i bavilo mě to číst.  To, čím se můj počáteční nezájem změnil v zájem, je ta nejasnost námětu  a z ní plynoucí otázka kdo že je to ta "Ona"?  Moc se mi líbila pasáž o cestě tramvají a po dočtení na konec se vracím  k začátku textu pro ujištění, že mi identita oné neznámé neproklouzla  mezi očima... a zjišťuji, že je to stále tajemná neznámá, za niž si každý  čtenář může dosadit svou "můru". Ani název (který spolu se jménem autora  čtu až na konec) mi nenapověděl, přesto (taky proto, že tušení mám)  tip.  

25.06.2019 20:57:39dát kritice tipK3
redaktor prózy

Mě se to líbí ale je fakt, že proč? je reakce na něco co neznáme a je otázka, zda je to myšlenka, jak píšeš, nebo pouhá otázka. Čtenář by uvítal příčinu otázky, aby byl trochu účastník textu. Takhle by se dalo  odpovědět stejně tak nezůčastněně, proto.

Možné překlepy: ...ona to věděl a proto přišla; Vždycky si zkoušel představit, odkud jednou?...

23.06.2019 08:28:51dát kritice tipDiana

Celé mi to připadá jako velmi dobře popsaná diagnóza slabší deprese. To odporné "PROČ?" by odstranila nenávratně kůra s drobnými prášky z psychiatrie. ...

22.06.2019 23:58:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zordone, určité místa jsou dobrá, /tedy podle mého názoru/, druhý odstavec se mi líbí... ale zas hned v prvním je ta otázka - ale jasná myšlenka: "Proč?" a moc nerozumím, čeho se to PROČ - a je i v závěru - týká... myslíš to tak - proč přišla ta "absolutní pochybnost"? Rozpor vidím také v tom, že nejprve dotyčný tvrdí, že "to" na něj útočí v době, kdy je v dobré kondici, ale popisuješ - Pohyboval se pomalu a s námahou. Měl dost sil.a tak nevím, jak je to ...to nesvědčí, že by měl "dost sil"...

Pasáž z autobusu je fajn.

Celkově bych si víc ujasnila hlavní myšlenku, kterou jsi chtěl vyjádřit...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.