Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Nad knihou tváří
datum / id07.07.2019 / 497310Vytisknout |
autorslepec
kategorieVolné verše
upřesnění kategorieVztahy k lidem
zobrazeno120x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Fotografie zachycují dvě konstelace lidského soužití (společné a oddělené postele). Na první z nich je pokoj, ve kterém ležela mrtvá (ale ta postel není vidět, je za rohem). Na manželské posteli obvykle nikdo nespal. Pokoj, jak si pamatuji, byl slavnostní a chladný. Na druhé fotografii je pokoj, ve kterém jsme jako děti nacházeli útočiště. Dříve sloužil jako výměnek a byl tam ubytován pár starých manželů. Byla tam pec, pro vodu se chodilo dolů po tmavých dřevěných schodech. Okna na obou fotografiích vedou na náves, na východ.

Nad knihou tváří

mSNJZLWS1v8a8cRm_cbM6WW2XVe5PysuWwjtZNcG Ewx65nGpW8uwxIrEAvJovAy4sO-qONfwzX855jJI

 

 

 

 

Nevlastní bratr



přechodně žili jsme spolu

v tvých příbězích o dětství


skočil z okna


řekl jsi do noci

vyvrácenými ústy


mlčel jsem


slyšeli jsme prostor kolem sebe

převrácený do tíže pod námi


dodnes hledám ta slova

v jeho knize kterou jsi položil

na dno své otázky

 


 

Rodiče a děti



přiblížím se ti teprve přirovnáním

v podobě kterou mi dáš


je to dar

i když nic nepřijmeš

jsi volný


nadechni se mě z hluboka

roznos mě do širé země


vítr hrabe v tvých vzpomínkách

ale směr tvého hlasu je pevný

 


 

Rodiče a děti



srdce které nosím

na srdci dutý kámen


tě zbavilo tváře


nosil jsem ji na tváři

s těmito slovy vracím ti ji


a ona se vrací zemi


past soukromí sklapla

za naším odchodem

 


 

Minulost a událost



propast ti vstoupila do cesty


zčernala v tvém oku

jediná zornice na kraji prázdna


spatřila bělmo

zapomenuté v knize


hledal jsem místo

kde bychom se mohli setkat


ale když jsi mě oslovil

měl jsem jen bílou


mezi spadanými listy

bod mlhy


vidíš


čtu teď proti tvým očím

 


 

Nenarozeně



možná jsi uvnitř

neviděné jako oční nerv

možná nejsi


teplo náhlého objetí

kolébka smíchu

ale je


kdo jsi


zašla cesta

kterou jsem

nezvolil


ano

hodil jsem kámen

svého vyhoštění


odpusť mi

 


 

Potomci



ještě bděli v chladné místnosti za kuchyní

na dřevěných kostrách nábytku

dávno potom co v cejchách vynesli tělo

smuteční peří roste v očích

není nikoho vidět

ta která tu ležela umlkla uprostřed věty

nevěřila že jí někdo slyší

velebně přešla mlčení

vodorovně

nesena přes práh

 


 

U lůžka nemocného



po slovech která nezaslechneš

s prací která pozbyla určení


přirovnal jsem tělo ke kameni

v okamžiku který ti přivracím


spádem písmen


viděl jsem strom zevnitř vyhořelý

dopadl na hlínu vedle nedostavěné zdi


zavírám oči abych ti řekl


dotýkej se toho dřeva

nestav zeď o kterou se zlomím


při tomto vrhu od úst k srdci

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.07.2019 23:05:55dát kritice tipslepec

Děkuji vám za četbu a poznámky. Pokusím se k tomu něco doplnit. Souhlasím s tím, že je to sdělení mnohomluvné, i s tím, že vyjadřuje jistou naléhavost.

 

Obojí možná směřuje k něčemu, co lze zaslechnout, spíše než k tomu, co čteme. Ani bych ty věci nenazýval básněmi. Mohla by to být tichá sdělení, jejichž adresáti jsou daleko, mrtví, nebo nepřístupní, daleko daleko… Veršové předěly a odsazení slok nevyznačují jako v klasicky formalizované poezii opakování, ale mlčení. Spíš než o zpěv jde o šeptanou a přerušovanou řeč, která sleduje jeden směr, ztrácí se a zase se objevuje, vyznačuje plynutí dlouhé a naléhavé (díky za to slovo!) věty.

 

Věc se má tak, že jsem nad těmito zápisy také pociťoval jisté rozpaky a různě je přepisoval. Převážila lapidárnost, zkratkovitost, neosobnost výpovědi. Vystoupily zámlky. Zároveň se ale znovu vynořily tyto původní texty, které se mi teď zdají něčím jiným, svébytným. Proto jsem se rozhodl je umístit sem, aby se mohly ve vaší četbě odvíjet samostatně… 

 

Pro představu dvě čísla, která už ovšem říkají něco jiného (a někomu jinému?), směřují jinam.

 

dlí v komůrce za kuchyní

na kostrách nábytku

 

cejchy s peřím vynesli přes práh

vodorovně přecházeli mlčení

 

 

zornice nad obzorem

spatřila bělmo zapomenuté v knize

 

místo setkání spadaných listů

pomlky oslovení

08.07.2019 14:40:35dát kritice tipEntropia

Souhlas s Agátou, i když pro mě opakování těch osobních zájmen spíš zvyšuje naléhavost toho sdělění

08.07.2019 08:52:11dát kritice tipagáta5

tak pocitovka by to byla, ale máš tam strašně moc "jsem, jsi, tobě, ti..." asi bych se pokusila trošku to vypilovat ještě



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.