Zelená mříž 02 - Pohádka o lese, vodě, skále a chlapci | |||
datum / id | 19.07.2019 / 497566 | Vytisknout | | |
autor | revírník | ||
kategorie | Povídky | Další dílo autora | |
téma | Přírodní | ||
upřesnění kategorie | lesnické | ||
zobrazeno | 705x | ||
počet tipů | 11 | ||
v oblíbených | 0x | ||
Zelená mříž 02 - Pohádka o lese, vodě, skále a chlapci | |||
Pohádka o lese, vodě, skále a chlapci
Les a voda
Žulový hřeben se od západu k východu napíná jako dlouhý oblouk nahrbené páteře praještěra a Slunečnou horu půlí na dvě naprosto odlišné části. Zatímco na jižním svahu se příroda teprve rozhoduje, čím je možno co nejrychleji oživit skalní suť a obrovské jizvy starých lomů, severní úbočí odedávna pokrývá svěží smrkový a jedlový les. Hranice mezi oběma světy je neuvěřitelně ostrá. Již ve chvíli, kdy seskočím z balvanu na hřebeni a pohltí mě stín jeho severní stěny, přesvědčím se, že rozhodující hranice probíhá po klikaté čáře kamenných hran nad mou hlavou. Před tou čarou byl holý povrch skal takřka rozžhavený paprsky žíznivého slunce a zde najednou stojím až po ramena v bohaté vegetaci. Tam ve škvírách s troškou prsti živoří jen zakrnělé formy stepních otužilců, s nimiž ani silný výsušný vítr nic nepořídí, a – tady se pod mým dechem jemně zachvívá bujná kytice kapradiny. Lze těžko pochopit, jak se vůbec udrží na svislé skalní stěně a ještě tíž chápu, jak může z uzounké štěrbinky čerpat tolik sil, aby jí listy vyrostly ve vějíř tak úžasných rozměrů. Skála je téměř hladká, není však rezavá, šedá a modrá jako tam na protější straně. Hraje spíš do zelena a do černa. Svěže voní mechem. Sáhnu na ni, a v mírném úleku trhnu rukou. Je vlhce studená. O několik kroků dál začíná již les. První smrky jsou nízké, sukaté, větevnaté, s vršky nesčetněkrát rozlámanými námrazami, kterým každou zimu spolu se skálou čelí jako dvojitý ochranný val. Zmohutněly, rozrostly se do šířky od té doby, co jsem zde nebyl, jen výška se nezměnila. Námraza je výš nepustí. Čím níž sestupuju, tím vyšší a hladší kmeny míjím. Les je stále více chráněn před nápory mrznoucích mlh, jež v zimě přinášejí stoupavé proudy z jihu. Mimoto je půda stále bohatší na vodu. Dole při úpatí končí temná smrčina závěsem hustých větví, spuštěných až k zemi. Za tou známou stěnou z jehličí by měla být mokrá loučka. Už není. Znelíbila se pravděpodobně majiteli, pro zamokření ji přestal sklízet, a právě na to ten malý kousek země desítky let čekal. Je zřejmé, že jeho rostlinstvo, náhle vysvobozené z pout pravidelných ocelových nájezdů, se ihned začalo vyvíjet dál. Vždyť do té doby trvalo pouhé provizórium, podobné galejím. Vítr sem nanosil chmýří vrb a osik i lehounká křídlatá semínka bříz. Voda přinesla na plovacích měchýřcích semínka olší. Nastal bouřlivý vývoj… Ještě dnes čtu z džungle propletených kmenů dychtivost po prostoru jako z očí zdivočelé kočky. Příroda tryskem vyrazila vpřed a toto je první úspěch. Cílovou pásku protrhla bez známky únavy, lehce, s vysoko zdviženým třepotáním březových a osikových lístků. Dorazila ve skvělém čase patnácti, možná dvaceti let. Zdá se vám takové určení nepřesné? Nad tím se nepozastavujte. Tady se všechno bere velkoryse. Dokonce je dovoleno při startu přešlápnout, třeba o celou délku kořene. A pak – kdo si má všechno dopodrobna pamatovat. Obdivuhodnější je ta skutečně krátká doba, během níž se na nevyužité půdě stačil tak dokonale vyvinout les. Nic zvláštního, mladý les, který se skládá jen z měkkých listnáčů. Je to však les přírodní, schopný neustálé obnovy a neomezeného trvání. Jistě nebude trvat v této podobě, bude se vyvíjet dál, vždyť vývoj je podmínka života, avšak nic dokonalejšího než les z něj nikdy nebude. Spletí světlounce olivových kmenů bujných osik proráží doubek. Jeho semeno vítr nepřivál. Dovedu si představit, kudy se sem dostalo, vím, jak to chodí. To sojka před lety vykřikla z plna hrdla na poplach, když na poli pod lesem tiše jako stín čárovala liška. A že byla podzimní doba hojnosti, vysypala se jí z volete hrst žaludů. Jeden měl štěstí, vyklíčil na pravém místě a teď se zde táhne rovným štíhlým kmínkem ke světlu. Příliš brzy to nebude, dub je při své důkladnosti tuze pomalý, jednou však přece vyspěje. Potom oseje půdu vlastními semeny a směs dřevin se pozvolna začne vyvíjet ve prospěch dubů. Později se totéž podaří modřínu, borovici, smrku… Přitom vždy zůstane dostatek místa i pro druhé a vývoj půjde stále vpřed. Jen ve vyšší společenství nepřejde nikdy. Nic vyššího neexistuje. Zdá se nám to nadsazené, můžeme však být ujištěni, že přes všechny vnitřní změny bude les stále lesem. Nerozhodne-li člověk jinak. |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
13.08.2019 18:41:21 | dát kritice tip | revírník |
Ano, mají na sebe navazovat. Tak se to snad z tohoto hlediska podařilo. Díky za hodnocení. | ||
13.08.2019 15:47:25 | dát kritice tip | Lakrov redaktor prózy |
Z těch tří zatím přečtených kapitol, se mi tahle druhá zdá nejlepší a ačkoli na sebe (alespoň první a druhá) nijak přímo nenavazují, mám dojem, jako by postupně skládaly jakýsi obraz, tvořený různými pohledy na skutečnost, kterou nám příroda předkládá. Tip. | ||
03.08.2019 18:16:59 | dát kritice tip | revírník |
Renato, tu knížku jsem kdysi dostal k šedesátým narozeninám od kolegyně. Namluvenou jsem ji však nikdy neslyšel. Možná se někdy zaposlouchám. Děkuju ti. | ||
03.08.2019 10:24:52 | dát kritice tip | bixley redaktor prózy |
Moc krásné. Nemám dalších slov. Dnes bychom měli pečovat o stromy všichni. Možnou inspirací by mohla být kniha "Muž, který sázel stromy". Je to sice jen fikce, ale kdyby se převedla v realitu... | ||
22.07.2019 15:06:45 | dát kritice tip | revírník |
Děkuji ti jejím jménem, Luboši. | ||
22.07.2019 12:19:56 | dát kritice tip | Kočkodan |
No, sice by ani sojky nemely mluvit s plnou pusou, ale téhle to rád prominu. :-) | ||
20.07.2019 11:50:18 | dát kritice tip | revírník |
Jano, chválím tvůj vztah k oněm třem dubům a hlavně tvou péči a vytrvalost, s nimiž jsi takového úspěchu dosáhla. Je dobré mít za sebou něco takového, to tě jistě dodnes uspokojuje. | ||
20.07.2019 10:36:51 | dát kritice tip | vesuvanka |
Milý Jaroslave, děkuji za odezvu ke komentáři, který ještě doplním (včera pozdě večer už jsem nebyla schopna víc napsat). Stromy a lesy miluji. V roce 1966 jsem zasadila v jednom parčíku duby - vlastně jen naklíčené žaludy. Svoje pozorování rostoucích doubků jsem podrobněji popsala v díle "Tři duby", které je na Písmáku na tomto odkazu: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=145002
| ||
20.07.2019 08:48:33 | dát kritice tip | revírník |
Milé lesní děvče, děkuju ti za tak krásně vyjádřenou odezvu, moc si jí vážím. Milá Jano, blaží mě, že popsaný vznik lesa ti neunikl. Dík.
| ||
19.07.2019 22:36:40 | dát kritice tip | vesuvanka |
Krásně a procítěně popsaný vznik lesa, četla jsem několikrát - díky a TIP | ||
19.07.2019 22:17:30 | dát kritice tip | dievča z lesa |
keby som išla poslepiačky iba podľa vône, vlhkosti vzduchu, šuchoreniu lístia či ihličia, vďaka tvojmu živému rozprávaniu by som spoznala, v ktorej časti lesa sa nachádzam ... a tie poznatky o lese - nádhera ... vďaka | ||
19.07.2019 17:09:26 | dát kritice tip | revírník |
Děkuju. | ||
19.07.2019 16:52:24 | dát kritice tip | Čudla |
Pěkné /* | ||
19.07.2019 11:30:10 | dát kritice tip | revírník |
Ani nevíš, Andělko, jakous teď napsala pravdu. Za to ti děkuju. | ||
19.07.2019 11:27:04 | dát kritice tip | Andělka1 |
Poučné i. Pro dnešní děti, stále i pro nás...jak to vše vlastně vše vzniká. Že to je zázrak i jednoduché... | ||
19.07.2019 08:42:43 | dát kritice tip | revírník |
Zajímavý postřeh. Ani jsem si neuvědomil. Asi proto, že před tím půlstoletím to slůvko ještě mohlo být docela "in". | ||
19.07.2019 08:29:10 | dát kritice tip | Gora redaktor poezie a prózy |
Snad ještě více než nad tvojí slovní zásobou a citem pro mateřštinu vždy žasnu nad schopností takhle milovat les, přírodu... Slůvko - tuze - znám ze starší četby, dnes ses asi moc nepoužívá, a je mi milé... | ||
19.07.2019 07:13:04 | dát kritice tip | revírník |
Budu rád, když vydržíš, Přemku. A děkuju ti. | ||
19.07.2019 07:08:43 | dát kritice tip | lastgasp |
Jardo, ty jsi kouzelník slova. Nazval bych to po zhudebnění - Básník a lesák (Franz von Suppé). Tak poeticky, láskyplně hovořit a psát o lese a přírodě hned tak někdo nedokáže. Děkuji ti za takový pohled na les. Vnímám to velmi pozorně a chodím s tebou. |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.