Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Zelená mříž 02 - Pohádka o lese, vodě, skále a chlapci
datum / id19.07.2019 / 497566Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePovídky
témaPřírodní
upřesnění kategorielesnické
zobrazeno257x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Zelená mříž 02 - Pohádka o lese, vodě, skále a chlapci

 

Pohádka o lese, vodě, skále a chlapci

 

Les a voda

 

Žulový hřeben se od západu k východu napíná jako dlouhý oblouk nahrbené páteře praještěra a Slunečnou horu půlí na dvě naprosto odlišné části. Zatímco na jižním svahu se příroda teprve rozhoduje, čím je možno co nejrychleji oživit skalní suť a obrovské jizvy starých lomů, severní úbočí odedávna pokrývá svěží smrkový a jedlový les.

Hranice mezi oběma světy je neuvěřitelně ostrá. Již ve chvíli, kdy seskočím z balvanu na hřebeni a pohltí mě stín jeho severní stěny, přesvědčím se, že rozhodující hranice probíhá po klikaté čáře kamenných hran nad mou hlavou. Před tou čarou byl holý povrch skal takřka rozžhavený paprsky žíznivého slunce a zde najednou stojím až po ramena v bohaté vegetaci. Tam ve škvírách s troškou prsti živoří jen zakrnělé formy stepních otužilců, s nimiž ani silný výsušný vítr nic nepořídí, a – tady se pod mým dechem jemně zachvívá bujná kytice kapradiny. Lze těžko pochopit, jak se vůbec udrží na svislé skalní stěně a ještě tíž chápu, jak může z uzounké štěrbinky čerpat tolik sil, aby jí listy vyrostly ve vějíř tak úžasných rozměrů.

Skála je téměř hladká, není však rezavá, šedá a modrá jako tam na protější straně. Hraje spíš do zelena a do černa. Svěže voní mechem. Sáhnu na ni, a v mírném úleku trhnu rukou. Je vlhce studená.

O několik kroků dál začíná již les. První smrky jsou nízké, sukaté, větevnaté, s vršky nesčetněkrát rozlámanými námrazami, kterým každou zimu spolu se skálou čelí jako dvojitý ochranný val. Zmohutněly, rozrostly se do šířky od té doby, co jsem zde nebyl, jen výška se nezměnila. Námraza je výš nepustí.

Čím níž sestupuju, tím vyšší a hladší kmeny míjím. Les je stále více chráněn před nápory mrznoucích mlh, jež v zimě přinášejí stoupavé proudy z jihu. Mimoto je půda stále bohatší na vodu.

Dole při úpatí končí temná smrčina závěsem hustých větví, spuštěných až k zemi. Za tou známou stěnou z jehličí by měla být mokrá loučka. Už není. Znelíbila se pravděpodobně majiteli, pro zamokření ji přestal sklízet, a právě na to ten malý kousek země desítky let čekal. Je zřejmé, že jeho rostlinstvo, náhle vysvobozené z pout pravidelných ocelových nájezdů, se ihned začalo vyvíjet dál. Vždyť do té doby trvalo pouhé provizórium, podobné galejím.

Vítr sem nanosil chmýří vrb a osik i lehounká křídlatá semínka bříz. Voda přinesla na plovacích měchýřcích semínka olší. Nastal bouřlivý vývoj…

Ještě dnes čtu z džungle propletených kmenů dychtivost po prostoru jako z očí zdivočelé kočky. Příroda tryskem vyrazila vpřed a toto je první úspěch. Cílovou pásku protrhla bez známky únavy, lehce, s vysoko zdviženým třepotáním březových a osikových lístků. Dorazila ve skvělém čase patnácti, možná dvaceti let.

Zdá se vám takové určení nepřesné? Nad tím se nepozastavujte. Tady se všechno bere velkoryse. Dokonce je dovoleno při startu přešlápnout, třeba o celou délku kořene. A pak – kdo si má všechno dopodrobna pamatovat. Obdivuhodnější je ta skutečně krátká doba, během níž se na nevyužité půdě stačil tak dokonale vyvinout les. Nic zvláštního, mladý les, který se skládá jen z měkkých listnáčů. Je to však les přírodní, schopný neustálé obnovy a neomezeného trvání. Jistě nebude trvat v této podobě, bude se vyvíjet dál, vždyť vývoj je podmínka života, avšak nic dokonalejšího než les z něj nikdy nebude.

Spletí světlounce olivových kmenů bujných osik proráží doubek. Jeho semeno vítr nepřivál. Dovedu si představit, kudy se sem dostalo, vím, jak to chodí. To sojka před lety vykřikla z plna hrdla na poplach, když na poli pod lesem tiše jako stín čárovala liška. A že byla podzimní doba hojnosti, vysypala se jí z volete hrst žaludů. Jeden měl štěstí, vyklíčil na pravém místě a teď se zde táhne rovným štíhlým kmínkem ke světlu.

Příliš brzy to nebude, dub je při své důkladnosti tuze pomalý, jednou však přece vyspěje. Potom oseje půdu vlastními semeny a směs dřevin se pozvolna začne vyvíjet ve prospěch dubů. Později se totéž podaří modřínu, borovici, smrku… Přitom vždy zůstane dostatek místa i pro druhé a vývoj půjde stále vpřed. Jen ve vyšší společenství nepřejde nikdy. Nic vyššího neexistuje. Zdá se nám to nadsazené, můžeme však být ujištěni, že přes všechny vnitřní změny bude les stále lesem.

Nerozhodne-li člověk jinak.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.08.2019 18:41:21dát kritice tiprevírník

Ano, mají na sebe navazovat. Tak se to snad z tohoto hlediska podařilo. Díky za hodnocení.

13.08.2019 15:47:25dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Z těch tří zatím přečtených kapitol, se mi tahle druhá zdá nejlepší a ačkoli  na sebe (alespoň první a druhá) nijak přímo nenavazují, mám dojem, jako  by postupně skládaly jakýsi obraz, tvořený různými pohledy na skutečnost,  kterou nám příroda předkládá.  Tip.  

03.08.2019 18:16:59dát kritice tiprevírník

Renato, tu knížku jsem kdysi dostal k šedesátým narozeninám od kolegyně. Namluvenou jsem ji však nikdy neslyšel. Možná se někdy zaposlouchám. Děkuju ti.

03.08.2019 10:24:52dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc krásné. Nemám dalších slov. 

Dnes bychom měli pečovat o stromy všichni. Možnou inspirací by mohla být kniha "Muž, který sázel stromy". Je to sice jen fikce, ale kdyby se převedla v realitu...

https://www.youtube.com/watch?v=h1_cAuK5Bf0

22.07.2019 15:06:45dát kritice tiprevírník

Děkuji ti jejím jménem, Luboši.

22.07.2019 12:19:56dát kritice tipKočkodan
No, sice by ani sojky nemely mluvit s plnou pusou, ale téhle to rád prominu. :-)
20.07.2019 11:50:18dát kritice tiprevírník

Jano, chválím tvůj vztah k oněm třem dubům a hlavně tvou péči a vytrvalost, s nimiž jsi takového úspěchu dosáhla. Je dobré mít za sebou něco takového, to tě jistě dodnes uspokojuje.

20.07.2019 10:36:51dát kritice tipvesuvanka

Milý Jaroslave, děkuji za odezvu ke komentáři, který ještě doplním (včera  pozdě večer už jsem nebyla schopna víc napsat). Stromy a lesy miluji.  V roce 1966 jsem zasadila v jednom parčíku duby - vlastně jen naklíčené žaludy. Svoje pozorování rostoucích doubků jsem podrobněji popsala v díle "Tři duby", které je na Písmáku na tomto odkazu:

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=145002

 

20.07.2019 08:48:33dát kritice tiprevírník

Milé lesní děvče, děkuju ti za tak krásně vyjádřenou odezvu, moc si jí vážím.

Milá Jano, blaží mě, že popsaný vznik lesa ti neunikl. Dík.

 

19.07.2019 22:36:40dát kritice tipvesuvanka

Krásně a procítěně popsaný vznik lesa, četla jsem několikrát - díky a TIP 

19.07.2019 22:17:30dát kritice tipdievča z lesa
keby som išla poslepiačky iba podľa vône, vlhkosti vzduchu, šuchoreniu lístia či ihličia, vďaka tvojmu živému rozprávaniu by som spoznala, v ktorej časti lesa sa nachádzam ... a tie poznatky o lese - nádhera ... vďaka
19.07.2019 17:09:26dát kritice tiprevírník

Děkuju.

19.07.2019 16:52:24dát kritice tipČudla

Pěkné /*

19.07.2019 11:30:10dát kritice tiprevírník

Ani nevíš, Andělko, jakous teď napsala pravdu. Za to ti děkuju.

19.07.2019 11:27:04dát kritice tipAndělka1

Poučné i. Pro dnešní děti, stále i pro nás...jak to  vše vlastně vše vzniká. Že to je zázrak i jednoduché...

19.07.2019 08:42:43dát kritice tiprevírník

Zajímavý postřeh. Ani jsem si neuvědomil. Asi proto, že před tím půlstoletím to slůvko ještě mohlo být docela "in".

19.07.2019 08:29:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Snad ještě více než nad tvojí slovní zásobou a citem pro mateřštinu vždy žasnu nad schopností takhle milovat les, přírodu...

Slůvko - tuze - znám ze starší četby, dnes ses asi moc nepoužívá, a je mi milé...

19.07.2019 07:13:04dát kritice tiprevírník

Budu rád, když vydržíš, Přemku. A děkuju ti.

19.07.2019 07:08:43dát kritice tiplastgasp

Jardo, ty jsi kouzelník slova. Nazval bych to po zhudebnění - Básník a lesák (Franz von Suppé). Tak poeticky, láskyplně hovořit a psát o lese a přírodě hned tak  někdo nedokáže. Děkuji ti za takový pohled na les. Vnímám to velmi pozorně a chodím s tebou.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.