... že by zase pocit z jedné písničky...

Svět mi otevírá náruč,
já se však plížím,
protože čekám na tebe.

Plazím se před tebou
bys nezahlíd 
děsy včerejší noci,
kradu se před světem
by si nedomyslel
vášeň včerejšího dne.
a definitivně se plížím před sebou
bych si nevšimla
slabosti včerejších rozhodnutí.

Přitom o všem vím
a propaluju to do morku kostí
do všedního dne
(ksakru i sem do těch řádků).

A přesto, že ze mě
za zavřenými vrátky
umíš stvořit tu...i tu...i tuhle
(a moje vnitřní bohyně šílí)

závidím zbytečně všem předešlým,
písmena odhalená všem
o vášni, touze, oddanosti
hrdosti, že byly tvoje

tak moc

až narůstá ve mně pocit,
že já budu navždy tou,
co se tvým životem
proplíží    ..............................................po druhý koleji.