Ptáče

PTÁČE

Temné řečiště kane ti z lící

hořké jak kulička pepře

tak si ji vychutnej, tak ryzí

tiché jak kapky deště

ta chut svírá můj svět

trhá srdce

bolest co nelze zapsat do vět

a zní tak trpce

to tvé ti však už láska vzala

z nitra tvého navěky vyrvala.

Jsi jak ptáče

co mezí kapradí a mech spadlo

tiše pláče

vyrváno z domova, jistoty

samo, oblečeno do nahoty

po lásce hladovějící

světem opuštěné, umírající.

 

Ale i stou dírou v hrudi tě k sobě přimykám

prosím, žadoním o trochu tvé lásky

touhou pro tebe umírám

ty utíkáš od mé naruči,mé sedmikrásky

jako to ptáče pod  stromem smrkovým

co utíká dál od křídel matky

slepě běží, i když nikdo ho nehoní

myslíš, že jdeš dál, ale míříš zpátky

 

Oba tak krvácíme

dál v lesním kapradí

umírajíc, borůvčím jdem

a rudé perly na zem padají

pomalu se do půdy vsakují

jako člověk bez srdce je svět teď němý.

---