Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+5 neviditelných
Ponorka
datum / id14.08.2019 / 498275Vytisknout |
autorArcs
kategoriePovídky
zobrazeno614x
počet tipů23
v oblíbených1x
do výběru zařadilatkij, Gora, K3, Lakrov, reka,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ponorka
Byla to obrovská krabice, velká, ale placatá, takže se k ničemu nehodila. Tedy na kusy a do sběru.
Po pár řezech se ale náhle pod rukama složila a byl tu tunel. Pak tunel s dveřmi, krabice s dveřmi, domeček.
A najednou tu byla ponorka.
- Jé tati, ponorka!
A už měla dvířka, na dvířkách petlici, přibyl poklop, přibylo kormidlo hloubkové i směrové, každé pěkně vyřezané z kartonu.
Taky dva opravdové periskopy s opravdovými zrcátky omotané kovově lesklou páskou.
Proč dva? Pro dva kluky.
Lezli mi pod rukama, pomáhali, překáželi, pusy nezavřeli.
- Tati, tati, bude umět lítat? A bude mít okno? A bude bojová? Že v ní dneska budeme spát?!
Metry lepící pásky, kilometr nebo dva provázků, ztupené všechny nůžky v domě, kilo Pattexu, drátky, suché zipy a krabice fixů na omalování.

- Nezdá se ti, že se nám nějak ztrácí obývák? namítalas.
- Když do pokoje se nevejde, bránil jsem náš výtvor. - A nebudeme muset topit v celém domě, když si kluci hrají tady... a chtějí tam i spát.
- To ji tu chceš nechat až do podzimu?
- Jo, tati, jo!

Sedíme zmáčknutí v krabici ponorce a plujeme do Afriky. Vidět slony a cestou pozdravit velryby.
Starší plavčík programuje na utržené klávesnici, kudy se dáme, zasunuje disketu s hlasitým cvaknutím do čtecí jednotky Centrálního mozku, mladší zapisuje centropenkou do oblepené mapy z babiččiných střihů - spletí čař námořních cest.
Volíme tajné kódy na kalkulačkách přilepených na stěnách, sledujeme kompasy, kormidelními koly, pečlivě vyřezanými z bílého kartonu, máváme ploutvemi kormidel, přepínáme páky a spínače ze starých lamp.
- Kapitáne, poklop uzavřít! Plavčíku, zaplavit komory! Malé ruce bojují s velkým vodovodním ventilem zapatexovaným deseti vrstvami v trojité stěně.
- Tati, foťák, vyfoť nás!

A tak si tu chvíli pamatuji - zachycenou na fotce i v paměti.
Jako hřejivý ostrov chvíle rozprostřené kolem hřejivě načervenalé fotografie jako my kolem krbu a ponorky. Jak se díváš na nás tři a usmíváš se, trochu potěšeně, trochu nejistě...

- Tati, ještě musí lítat, to si slíbil!
- Nestačí, že má poklop a otočné dělo na přídi?
- A nemohl by tady oknem jezdit vláček?
- Vláček v ponorce? No jasně!

Nu, to létání jsem opravdu slíbil. Křídla měla být skládací a mávací.
- Naše ponorka bude všeživelná! Když má okna, nemůže být nic dalšího problém.
Beru teď připravená křídla a hážu je do ohně. Přežila dokonce i zimu, na chodbě pod schody se pro ni našlo přesné místo, jen přišla o ty krásné pohyblivé ploutve kormidel. Zato se tam téměř přiblížila stádiu elektrifikace a vevnitř to začalo vypadat jako v útrobách urychlovače. Nakonec přihazuji do plamenů i kartonová kola. Měla se točit a mít táhla jako parní lokomotiva.

- Nezdá se ti, že jsi v té krabici víc než kluci?

To byla pravda. Tak trochu jsem jim ji ukradl. Možná byla od začátku víc moje. Tátův klukovský sen. O dokonalé skrýši.
Teď sedím uvnitř s nožem v ruce, oheň hoří, dům je prázdný, cizí, plný ozvěny, vystěhovaný a připravený na prodej. Sem dovnitř zatím nic z toho nemůže. Probírám skříňky z krabic od dětských bot, lodní deník s podmořskou příšerou vymalovanou pětiletou rukou.
- Uzavřít poklop, zatěsnit okna, zakódovat, vložit příkazy, zaplavit komory, nastavit kurz! Zavřít oči...
Jako by to byl stroj času. Kolébá mě v hloubce, mimo svět, mimo čas... Schovat se před tím, co přichází, co přišlo...

A pak řežu a trhám a pálím, je to zase jen krabice, poslední co tu ještě zbývá. Krabice od sauny.

Měla tě zahřát, sauna. V tom velkém, studeném domě ti bylo stále chladno. Ale nebylo to domem. Nakonec nepomohlo, ani když jsme se přestěhovali. Už bylo pozdě.

Znovu se dívám na fotku.
Ano, jak se vlastně díváš?
Jako bys věděla?
Vědělas to už tehdy?
Co přijde, co bude? Jak si hraju s našimi dětmi... bez tebe?

Oheň je tak vysoký, že mi přijde vynadat sousedka, ale já nemám sílu jí to říct. Jako bych se styděl, že mám v ruce příliš velký trumf na její mečivý hlas. Nakonec dobře, že mě vytrhla ze snění. Přiklopím kartony kusem skříně, aby nepoletovaly a jdu zavolat. Tohle je hotové.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.09.2019 13:34:10dát kritice tipreka
redaktor prózy

Velmi dobry. Ten zacatek, jak uvedes ctenare do situace a do deje, ta dynamika, moc se ti to povedlo. Pak jsem se bal, abys to nezkazil. Nastesti zbytecne. na konci mozna trochu moc tlaci na emoce a to s tim, ze ji bylo porad chladno, je na me az prilis jednoduchy kyc. Ale pak se ta povidka zase zvedne, zaver je moc hezky.

21.09.2019 10:40:03dát kritice tipStargazer

No neumřela... Prostě se rozešli, ona odešla i s dětmi a on musel prodat dům, v němž zůstal sám. Mně ten konec nepřipadá zas tak otevřený. Každopádně povídka skvělá. Povedená hra s emocemi, atmosférou. TIP   

17.09.2019 10:10:04dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ty krásné dětské hry! A perfektně propojeno se vzpomínkami. Moc hezký text. T.

12.09.2019 13:19:04dát kritice tipzvedavec

tip, veľmi silno zasiahlo

je to celé popretkávané človečinou

12.09.2019 12:49:32dát kritice tip.duke.

supr text

11.09.2019 21:59:01dát kritice tipZloděj formy

Z textu nelze vyčíst ani to, jestli mu umřela, nebo jestli se rozešli. Po přečtení zbyde v člověku jen kakofonie nesourodých pocitů, která chutná jako celý pepř s pomerančovou kůrou. Sorry ale NELÍBÍ. Ani trochu.

29.08.2019 15:04:13dát kritice tipLuzz

tohle je dobrý. klidně bych četla dál a víc a ještě hlouběji :)

28.08.2019 14:31:49dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Je roztomilá tahle "uskutečněná Verneovka",  říkám si od začátku a oceňuji ten překotný spád, dodaný  oním úsporně zrychleným vyjadřováním. Zároveň však začínám mít obavu,  že to všechno spěje ke špatnému konci, a ačkoli po dočtení (ani po opakovaném  přelétnutí poslední stránky) nevím přesně, jak špatný ten konec vlastně je, považuji  tenhle text za jeden z (nej?)lepších na Písmáku v posledních měsících.  Tip a Výběr.  

23.08.2019 21:46:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

23.08.2019 21:46:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, a proč ne?? Napsal jsi pěknou povídku, tak proč nezkusit, jak obstojí v porovnání s dalšími. Ty, které vyhrají Prózu měsíce, soutěží o Prózu roku.

 

23.08.2019 21:41:21dát kritice tipArcs
Ahoj Goro, no, uplne mi to nejde dohromady s nejakym soutezenim, ale klidne
23.08.2019 20:53:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Můžu povídku nominovat do soutěže PM?

18.08.2019 13:44:21dát kritice tipJanina6

Takhle nějak si představuju povídku, co vyvolává emoce, ale nevnucuje je... povídku se silnými myšlenkami, které ale čtenáři nejsou naservírovány doslovně... Skvělé.

16.08.2019 15:50:22dát kritice tipK3
redaktor prózy

Je to takové, zahalené v mlze, ale moc krásné. Přidám se.

15.08.2019 20:55:31dát kritice tipqíčala

:))) dobrá, beru a mlčím :D

15.08.2019 20:24:28dát kritice tipdievča z lesa
pre mňa je koniec poviedky tajomno, ktoré je skryté v každom z nás /možno v každom, pokiaľ to nechceme vytesnať pre iné hmatateľnejšie záujmy\ ... prečo mám vedieť všetko? ... načo by mi to aj bolo ... okrem toho koniec mi navodil reálne želanie, aby budúcnosť bola znesiteľná ... v tvojom písaní je vždy akési tajomno ... to sa mi páči
15.08.2019 19:44:59dát kritice tipqíčala

To jo, ale to sis teda sobecky napsal jen pro sebe, ten konec - budoucnost je přeci vždycky, z textu nevyplývá, že to hlavní hrdina už zapíchnul ... budoucnost je jasná - alespoň máchni rukou, kam se jako čtenář mám dívat. Když mi na konec napíšeš, že to není konec ...jen trochu ... :) Ale nehádám se, jen vysvětluji svůj nespokojený pocit - že je to celé napsané, že ani nedýchám a na konci mi jen tak z legrace ucpeš nos, protože tě už nic jiného nenapadne :D Ne, dobré je to, jen možná srovnávám, s tím, co běžně čtu v knížkách... tak dobré tvé psaní je! takže vlastně pocta... :)

15.08.2019 19:43:15dát kritice tipBystroočko

Veľmi pekné.

15.08.2019 11:40:26dát kritice tipArcs
aha, furt jsem víc PPčkář, díkes za techinfo.

jasně, taky bych to tak čet a řek (zrovna tuhle jsem to psal bestyi), to je ok, text je text. A stejně - po celém tom ponoru do minulé bolesti - není dobré, že zůstává ještě něco dalšího? Nevyřízeného, neskončeného? Ještě nějaká budoucnost? Ať už jakákoli, neznámá...
15.08.2019 11:05:36dát kritice tipqíčala

Autobiografie neuatobiografie, já jako čtenář to nevím:) Jen jdu po textu a rozhodily mě dvě poslední věty, ta kombinace ... Přiklopím kartony kusem skříně, aby nepoletovaly a jdu zavolat. Tohle je hotové. - jakože něco ještě není hotové? Něco čeká na vyřízení? Zavolat - kam? Proč je ten hovor tak důležitý, že je na konci - kde se vzal, tu se vzal - nebo jsem něco přehlédla? Takhle já čtu:) slovo po slově .. všechno má význam, v dobrém textu.

 

A dávej mě do Avíz, když se mnou mluvíš! :) jinak nepoznám, že se mnou mluvíš (nepříde mi upozornění).

15.08.2019 10:44:21dát kritice tipUmbratica

Když máš rád Kadlečkovou, myslela jsem, že to bude nějaká fantasy. A fantasy to byla. Nezklamalo mě to. Tip.

15.08.2019 10:07:041 tipů dát kritice tipArcs
tohle je mozna trochu nefer - je totiz proste autobio, takze jsem to vlastne nepsal ja, ale osud, takze na tom nemuzu nic menit, presne takhle to bylo a takhle jsem to napsal a schoval klukum do krabice, aby vedeli. A mozna jsem do toho zaklel, odlozil kus svy bolesti, protoze mi to nejak pomohlo, proste to samo vybuchlo na papir, kus duse vytrzene.
15.08.2019 09:47:24dát kritice tipqíčala

Super čtení:) Jen ty tvoje konce nedávám:))) vím, že je v nich víc, než dokážu vyčíst ... není to škoda? Pro mě? :D Tu předposlední povídku louskám ještě dneska ...  Ale líbí se mi jak píšeš, málokdy prozradíš víc, než čtenář potřebuje ... teda kromě těch konců

14.08.2019 18:26:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Moc mile jsi překvapil.

Dějově jednoduchý text s poetikou, bohatý na emoce a "obrázky" - takové mám hodně ráda. Souhlasím s Jitkou, co se konce týká, jako by přebýval.

Překlípek:  spletí čař námořních cest.  - čar

 

14.08.2019 17:44:43dát kritice tipatkij
redaktor poezie

A ještě se vracím s výběrem, ať je živěji. Máš zde tolik poezie, že mi nejde nekliknout:)

14.08.2019 17:40:33dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Ano, něco podobného jsem si potřebovala přečíst. A ten pocit z Tvého textu si odnesu, i když opustím monitor. Podal jsi bravurně, živě, že mi obrázky naskakují před očima. 

Možná by nebylo špatné skončit příběhem krabice. vetou Krabice od sauny. Dovětek k sauně možná potřebuješ, ale ona už věta "poslední co tu ještě zbývá" sama naznačuje...

14.08.2019 15:51:55dát kritice tipdievča z lesa
nemôžem sa patrične vyjadriť, lebo slzy sú mokré a nedajú sa vložiť do počítača ... píšeš skvelo


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.