Povídky na Písmáku moc nečtu. Ani tuhle jsem nechtěl, ale něco mě vrátilo a donutilo číst jedním dechem.

pořád moc dobrý. dokonce bych řekla i lepší, než když jsem to četla poprvé.

Napsané je to pěkně. Hezky zkratkovité uvedení do děje a postupně se čtenář dozvídá příběh. To se mi líbí. Jak bylo řečeno některými výše, ubral bych na patosu v závěru. Jinak fakt hezky atmosférická a dojemná věc. tip

Skvělé.

To můžu. Moc dobrá věc.

Tip

Velmi dobry. Ten zacatek, jak uvedes ctenare do situace a do deje, ta dynamika, moc se ti to povedlo. Pak jsem se bal, abys to nezkazil. Nastesti zbytecne. na konci mozna trochu moc tlaci na emoce a to s tim, ze ji bylo porad chladno, je na me az prilis jednoduchy kyc. Ale pak se ta povidka zase zvedne, zaver je moc hezky.

No neumřela... Prostě se rozešli, ona odešla i s dětmi a on musel prodat dům, v němž zůstal sám. Mně ten konec nepřipadá zas tak otevřený. Každopádně povídka skvělá. Povedená hra s emocemi, atmosférou. TIP   

Ty krásné dětské hry! A perfektně propojeno se vzpomínkami. Moc hezký text. T.

tip, veľmi silno zasiahlo

je to celé popretkávané človečinou

supr text

Z textu nelze vyčíst ani to, jestli mu umřela, nebo jestli se rozešli. Po přečtení zbyde v člověku jen kakofonie nesourodých pocitů, která chutná jako celý pepř s pomerančovou kůrou. Sorry ale NELÍBÍ. Ani trochu.

tohle je dobrý. klidně bych četla dál a víc a ještě hlouběji :)

Je roztomilá tahle "uskutečněná Verneovka",  říkám si od začátku a oceňuji ten překotný spád, dodaný  oním úsporně zrychleným vyjadřováním. Zároveň však začínám mít obavu,  že to všechno spěje ke špatnému konci, a ačkoli po dočtení (ani po opakovaném  přelétnutí poslední stránky) nevím přesně, jak špatný ten konec vlastně je, považuji  tenhle text za jeden z (nej?)lepších na Písmáku v posledních měsících.  Tip a Výběr.  

avi PM

Díky, a proč ne?? Napsal jsi pěknou povídku, tak proč nezkusit, jak obstojí v porovnání s dalšími. Ty, které vyhrají Prózu měsíce, soutěží o Prózu roku.

Můžu povídku nominovat do soutěže PM?

Takhle nějak si představuju povídku, co vyvolává emoce, ale nevnucuje je... povídku se silnými myšlenkami, které ale čtenáři nejsou naservírovány doslovně... Skvělé.

Je to takové, zahalené v mlze, ale moc krásné. Přidám se.

:))) dobrá, beru a mlčím :D

To jo, ale to sis teda sobecky napsal jen pro sebe, ten konec - budoucnost je přeci vždycky, z textu nevyplývá, že to hlavní hrdina už zapíchnul ... budoucnost je jasná - alespoň máchni rukou, kam se jako čtenář mám dívat. Když mi na konec napíšeš, že to není konec ...jen trochu ... :) Ale nehádám se, jen vysvětluji svůj nespokojený pocit - že je to celé napsané, že ani nedýchám a na konci mi jen tak z legrace ucpeš nos, protože tě už nic jiného nenapadne :D Ne, dobré je to, jen možná srovnávám, s tím, co běžně čtu v knížkách... tak dobré tvé psaní je! takže vlastně pocta... :)

Veľmi pekné.

Autobiografie neuatobiografie, já jako čtenář to nevím:) Jen jdu po textu a rozhodily mě dvě poslední věty, ta kombinace ... Přiklopím kartony kusem skříně, aby nepoletovaly a jdu zavolat. Tohle je hotové. - jakože něco ještě není hotové? Něco čeká na vyřízení? Zavolat - kam? Proč je ten hovor tak důležitý, že je na konci - kde se vzal, tu se vzal - nebo jsem něco přehlédla? Takhle já čtu:) slovo po slově .. všechno má význam, v dobrém textu.

A dávej mě do Avíz, když se mnou mluvíš! :) jinak nepoznám, že se mnou mluvíš (nepříde mi upozornění).

Když máš rád Kadlečkovou, myslela jsem, že to bude nějaká fantasy. A fantasy to byla. Nezklamalo mě to. Tip.

Super čtení:) Jen ty tvoje konce nedávám:))) vím, že je v nich víc, než dokážu vyčíst ... není to škoda? Pro mě? :D Tu předposlední povídku louskám ještě dneska ...  Ale líbí se mi jak píšeš, málokdy prozradíš víc, než čtenář potřebuje ... teda kromě těch konců

Moc mile jsi překvapil.

Dějově jednoduchý text s poetikou, bohatý na emoce a "obrázky" - takové mám hodně ráda. Souhlasím s Jitkou, co se konce týká, jako by přebýval.

Překlípek:  spletí čař námořních cest.  - čar

A ještě se vracím s výběrem, ať je živěji. Máš zde tolik poezie, že mi nejde nekliknout:)

Ano, něco podobného jsem si potřebovala přečíst. A ten pocit z Tvého textu si odnesu, i když opustím monitor. Podal jsi bravurně, živě, že mi obrázky naskakují před očima. 

Možná by nebylo špatné skončit příběhem krabice. vetou Krabice od sauny. Dovětek k sauně možná potřebuješ, ale ona už věta "poslední co tu ještě zbývá" sama naznačuje...